Vojenské rozhledy / Czech Military Review Nr. 4/2006: 19-26
Theory of Defence, or Security Science? (Keynotes for Scientific and Research Activities in the field of State Defence and Security)Nonreviewed - Research
In the early 21st century defence research can be discussed in two ways: we can stay either within existing discipline "theory of state defence", or we can set up new academic specialization concentrating more on the notion "security" and its individual aspects, including their inner ties. In the former case, there are spheres in which civil and military experts can complement each other, whereas other spheres of studies ought to stay exclusively in the domain of military experts. Mutual cooperation between civilian and military experts can be concentrated on systematic studies of security threats, predictions of potential conflicts, analyses of security cooperation between the Czech Republic and NATO, the EU and the OSCE, economy support of state defence. On the contrary, military specialist ought to focus on e.g. major regional conflicts, low intensity conflicts, military operations other than war. As the term "security science" is not used in NATO nations, the author suggests, it would be more useful to preserve academic discipline "defence theory" to make full use of military experts.
Published: December 15, 2006 Show citation
References
- Tento pojem je v západní literatuře používán jako nejobecnější výraz pro teoretické přístupy k výzkumu problematiky vojenství.
- Je to Evropa, Severní Amerika, Japonsko, Austrálie.
- Byly to např. první světová válka (šlo zejména o kolonie), ale také druhá světová válka (jedním ze základních motivů jejího rozpoutání byly životní prostor a surovinové bohatství). Nezanedbatelné motivy měly i obě války v Perském zálivu po skončení studené války (kontrola ropných zdrojů a cen této suroviny na světových trzích). Výrazný ekonomický rozměr mají také války, jež se vedou kvůli kontrole obchodu s drogami.
- Těmi jsou výpady proti jednotkám, které nemají statut okupačních vojsk a v dané chvíli neplní žádné bojové úkoly - např. jednotky OSN, jednotky chemické obrany, rozvinuté vojenské nemocnice.
- Tento pilíř zahrnuje především poznatky z oborů bezpečnostní studia, mírová studia a z menší části i z oboru válečná studia.
- Tento pilíř zahrnuje především poznatky z oborů válečná studia strategická studia, částečně i z oboru mírová studia.
- Afrika, Asie, Latinská Amerika, Blízký a Střední východ.
- Jde zejména o následující: - nelze použít jaderné zbraně proti zemím, jež nemají, - vážné problémy vyvstávají při bojích s městskou gerilou (viz Mogadišo), - úskalí bojové činnosti proti nezletilým vojákům.
- Jde zejména o zabíjení, mrzačení či znásilňování bezbranného civilního obyvatelstva v době válek.
- Jde zejména o strádání bezbranného civilního obyvatelstva v důsledku rozbité infrastruktury, šíření nemocí a epidemií, hladu či žízně.
- Jejím ústředním pojmem jsou tzv. rychlá řešení a rychlé výsledky (quick solutions and quick results).
- Je zakotvena především ve Strategické koncepci z roku 1999, která klade velký důraz na zdokonalování vojenské připravenosti aliance jako celku a všech jejích členských států.
- Je zakotvena především v dokumentu European Security Strategy z prosince 2003, klade důraz především na politickou prevenci nejvážnějších bezpečnostních hrozeb dnešního světa, na šíření stability a dobrého vládnutí na východ a na jih od EU. Slabší stránkou evropských přístupů je dlouhodobý charakter jednání, silnější stránkou je snaha eliminovat hluboce zakořeněné strukturální příčiny napětí a hledat dlouhodobá řešení.
- Ta je typická zejména pro USA a Rusko. Pokud jde o ozbrojené síly USA, ty mají dlouhodobě zažitý cíl - "dosáhnout naprosté porážky protivníka na bitevním poli". Usilují o to, aby nepřítel byl vojensky zcela zničen. Blíže viz AYLWIN, FOSTER, NIGEL. Changing the Army for Counterinsurgency Operations. In Military Review, November-December 2005, s. 8. Americký vojenský teoretik John Nigel píše, že pro americký způsob vedení válek je typické naprosté zničení nepřítele. (NIGEL, John. Counterinsurgency Lessons from Malaya and Vietnam: Learning to eat Soup with a Knife. New York: Preager, 2002). A Eliot Cohen dodává, že "americká strategická kultura se zakládá na soustředění velkého množství vojáků a zbraňových systémů s cílem přímého a tvrdého úderu". (tamtéž, s. 44.)
- Tato strategie má dlouhou tradici v evropských zemích, zejména pak v Anglii, Velké Británii a v Německu. Například britská strategická kultura se dlouhodobě vyznačuje snahou "dosahovat omezených cílů při omezených nákladech".
- K těm se nejčastěji uchylují jednotky vzbouřenců po vojenských intervencích. Jsou velkým problémem pro všechny armády světa, včetně té nejsilnější, tedy armády USA.
- Na jedné straně je americký přístup vyjádřený cílem "zničit" (destroy), na druhé pak evropský důraz na pojem "porazit" (defeat). Americký přístup je každopádně působivější a povětšinou i rychlejší, ale může mít kontraproduktivní dopady na myšlení lidí v zemích, kde vojska USA zasahují. Evropský přístup bere větší ohled na skutečnost, že v bojích proti vzbouřencům je velmi důležité to, co si a operacích vojsk myslí tamní obyvatelstvo (hearts and minds campaigns).
- Ty se zvláště v rozvojovém světě, zejména pak v Africe vyznačují mimořádnou krutostí a vzájemnou pomstychtivostí (tzv. revenge killings).
- Válka je nevýhodná a je i nepřijatelná jako způsob dosahování politických a ekonomických cílů.
- Vedle pěti oficiálních členů jaderného klubu (USA, Rusko, Velká Británie, Francie a ČLR) jsou ještě tři další neoficiální členové: Izrael, Pákistán a Indie.
- Základním problémem globalizace je to, že generuje mnohem méně ekonomických vítězů než poražených (loosers), což je vnímáno jako velká nespravedlnost především v islámském světě.
- Vážným problémem ve vztazích mezi USA a islámským světem je strategické partnerství mezi americkými administrativami na jedné straně a zprofanovanými despotickými režimy typu Saúdská Arábie, Egypt, Pákistán, Spojené emiráty a další. Tato skutečnost je stále hlasitěji kritizována i v samotných USA, např. Francis Fukuyama, Henry Kissinger, vědecký výbor Pentagonu a další.
- Je to oficiální strategie USA nazvaná Global War on Terror.
- COIN - Counterinsurgency. Jedná se o tzv. Counterinsurgency Doctrine, jež má dvě základní zásady: a) každá vojenská akce musí být posuzována podle toho, jaký bude mít dopad na místní obyvatelstvo, b) každé nepřiměřené použití vojenské síly může více či méně podemlít podporu místního obyvatelstva.
- Vzbouřenci v Iráku či v Afghánistánu stále častěji přebírají zkušenosti a metody boje od teroristů - nastražují výbušné nálože, které explodují při přejezdech kolon vojenských vozidel, v náborových střediscích tamních armád nebo policejních sil atd.
- Čím déle intervenční vojska v oblasti zásahu pobývají, tím silnější může být averze místního obyvatelstva a nedílně s tím může sílit rozčarování v řadách vojsk.
- Jde o dva protikladné přístupy. První z nich znamená zasáhnout s cílem zabránit lidskému utrpení a nastolit mír nebo alespoň příměří. Druhý přístup vyjádřil americký teoretik Luttwak slovy, že často je lepší nezasahovat a nechat válčící strany, aby uvolnily veškerý potenciál vzájemné nenávisti.
- Jde o účast vojáků na jednotlivých typech mírových operací a plnění úkolů, které s tím souvisejí.
- Jedná se o monitoring, prevenci konfliktů a oddělení znesvářených stran.
- Jde zejména o působení vojsk během voleb, udržování pořádku, pomoc při obnově funkční vlády.
- Je to především ochrana konvojů, humanitární pomoc, dohledy a další.
- RMA - Revolution in Military Affairs, revoluce ve vojenských záležitostech.
- NCW - Network Centric Warfare, centrální síť pro vedení bojové činnosti. V USA je princip NCW uskutečněn ve výstavbě brigád Stryker.
- Jde zejména o bezpilotní prostředky (UAV - Unmanned Aerial Vehicles), systémy odpalované z vesmíru (SLV - Space Launched Vehicles), řízené střely určené k úderům na pozemní cíle (LACM - Land-Attack Cruise Missiles) a další.