Výuka vojenského jazyka tradičními a moderními metodami

Manfred GRATZER
Josef VYSKOČIL

Klíčová slova

Jazyková příprava, jiné jazyky, odborný jazyk, terminologie, tradiční vyučování jazyka, vlastní a cizí vojenský jazyk, nové a moderní prostředky vyučování, vyučování na dálku.

Úvod

Cizí vojenský jazyk se neučí v žádném civilním vzdělávacím zařízení. Učit cizí vojenský jazyk je něco, co umí zpravidla pouze vojenské jazykové vzdělávací zařízení, např. Centrum jazykové přípravy Univerzity obrany (CJP UO).

Budoucnost má svoje kořeny v přítomnosti - přítomnost má svoje kořeny v dějinách. Příspěvek se zabývá kombinací nezbytných tradičních metod s moderními prostředky v rámci jazykové přípravy na příkladu výuky češtiny v rakouském Bundesheeru. Vojenské jazyky jsou odborné jazyky (viz definice). Dobře se je naučit vyžaduje nadání, schopnosti a podmínky. To platí zásadně pro všechny odborné jazyky. Navíc vypovídá vojenský jazyk mnohem více o tradičních kořenech a vlastní státnosti národa než jiné odborné jazyky, protože mnohdy se dotýká větší části obyvatelstva než jiné odborné jazyky. Ztratit ho znamená, vzdát se národní identity. To vše platí samozřejmě také pro vojenský odborný jazyk český a německý.

1. Odborný jazyk

Obrázek č. 1 Dva jazyky často ani nestačí - stane se, že je nutné tlumočit z dalších jazyků

Ve stylistice českého jazyka existuje mimo jiné tzv. ,,odborný styl". Je logické, když je zařazen i ,,vojenský styl" do této oblasti. V současné době již nestačí mluvit ,,jen o stylu", protože vojenský jazyk je skutečně již odborný jazyk.

Pro koho je tato problematika zajímavá a pro koho toto všechno platí? Samozřejmě se odborný jazyk učí vojenský personál v tuzemsku a vojáci působící v zahraničí (vyslaní do operací, struktur Severoatlantické aliance, do kurzů apod.) Dalším personálem, který se učí vojenský jazyk, jsou odborníci, kteří působí jako tlumočníci. Ti jsou zpravidla školeni v jazykových zařízeních se zaměřením na jednotlivé cizí - vojenské jazyky.

Příkladem výše uvedeného může být mezinárodní cvičení specialistů chemických odborností, které se pravidelně koná ve Vyškově. Ve skutečnosti se jedná o spolupráci vojenských profesionálů z Rakouska, Polska a z Bosny v areálu kasáren ve Vyškově a na chemickém cvičišti Kamenná chaloupka. Jednacím jazykem je samozřejmě angličtina - ale s českým personálem se jedná i v češtině, v němčině i jiných jazycích. Právě proto, že spolupracují vojáci z více než dvou států, situace si vyžaduje komunikaci ve více jazycích.

Jaké jsou předpoklady pro učení odborného jazyka? Lze konstatovat, že je nutné minimálně umět gramatiku vlastního jazyka (resp. vyučovaného(1)), slovní zásobu vlastního jazyka (resp. vyučovaného) jak všeobecnou, tak i odbornou. Co se týká stupně vzdělání, je žádoucí, aby student odborného jazyka měl úspěšně ukončené základní vzdělání v mateřském jazyce a odborné vzdělávání na úrovni praporčíka. Pro tlumočníky platí samozřejmě mnohem vyšší vzdělávání a hlavně odborné zkušenosti v oblasti tlumočení, protože ,,překlad slovo za slovem často nestačí"(2).

Obrázek č. 2 Jazyk se mění - včetně odborného jazyka (Pramen: [8] [9])

Vzdělávací systém tvoří mimo jiné i ,,běžné předměty", např. matematika, informatika, přírodověda, vlastivěda, dějepis, občanská výchova, fyzika, chemie, přírodopis, zeměpis atd., ale i jazyková příprava v mateřském jazyce a v cizích jazycích (převážně angličtina). Jako volitelný, nepovinný předmět jsou nabízeny i jiné cizí jazyky. Tím každý občan získává znalosti nejen v českém jazyce, ale i v dalších cizích jazycích. Jazyková gramotnost je členěna do úrovní, které jsou v Evropě ,,standardizovány" v takzvaném ,,Společném evropském referenčním rámci".

Tím jsou stanovena mezievropská (mezinárodní) pravidla a podmínky pro používání jazyků různých zemí. Základní myšlenkou je, aby student odborného jazyka mohl pokračovat ve vzdělávání a studiu. Z výše uvedeného vyplývá, že:

Jazyk se neustále vyvíjí - jak mateřský, tak i cizí jazyk (to platí pro všeobecný jazyk stejně jako pro odborný jazyk). Jazyky se mění a vyvíjejí, to je vlastně podstata, o kterou zde jde. Odborný jazyk žije. Jednoduchým příkladem je slovo ,,tirák" (ze zkratky TIR(3), slovo označující řidiče kamionu), ,,budíček" (kardiostimulátor) atd.

Obrázek č. 3: Ovlivňování vojenského jazyka a ovlivňování vojenským jazykem (Pramen: vlastní)

Mateřský jazyk se učí obvykle automaticky celoživotně, odborný jazyk se učí cíleně. Jazyk obecně, v našem případě čeština, je rozdělen do několika skupin: spisovná čeština, obecná čeština, hovorová čeština, nářečí a argot. Ve škole se učíme jazyk obecně. V odborném jazyce jde o zvládnutí názvů a významů odborných slov zásadně v mateřštině. Odborná pojmenování nejsou předmětem jazykové přípravy cizího jazyka. Důvodem bývá nedostatek času, kompetence učitelů atd. Jsou však i jiné metody pro jazykovou přípravu všeobecného a odborného jazyka (metody dálkového vyučování). Těmto metodám je věnována samostatná kapitola článku.

Mezioborové propojení jazyka. V jednotlivých oborech dochází k vzájemnému přejímání a ovlivňování užívaných slov. Češi, tak jako i ostatní národy světa, mají svoji historii. Tento fakt ovlivňuje i současnou Armádu České republiky (AČR) a její vojenský jazyk. Český vojenský jazyk byl například několik desítek let ovlivňován existencí Rakousko-uherské monarchie a ve 2. polovině dvacátého století podléhal dalším vlivům hlavně díky okupaci Československa vojsky Sovětského svazu. Nyní vojenský jazyk ovlivňuje členství AČR v Severoatlantické alianci. Naopak, vliv českého vojenského jazyka na jiné vojenské jazyky můžeme považovat za zanedbatelný.

Zvládnutí cizího odborného jazyka je dáno nákupem zahraniční moderní techniky a spoluprací jednotek v mnohonárodních operacích.
Vojenský jazyk se skládá ve své podstatě z terminologie (včetně frazeologie a povelů), členěné do vojenských odborných jazyků druhů vojsk, z hovorového vojenského jazyka a vojenského žargonu. Náleží sem i schválené (zaužívané) zkratky.

Z důvodu značného rozsahu uvedené problematiky v předchozím odstavci bude další pozornost již věnována terminologii a podstatě vojenského jazyka:

Odborné výrazy nebo pojmy musí být jednoznačné. Každá armáda má svoji terminologii (výklad termínů). Samotné termíny, které zní stejně, mají např. v AČR jiný význam než ve slovenské armádě. Doslovné překlady českých pojmů mohou mít v němčině jiný význam než v původním jazyce. Z toho důvodu je často nutné termín přeložit použitím ekvivalentu. Například termín, který zní sice jinak, ale má stejnou definici v odborném jazyce - hodnost ,,štábní praporčík" v Bundesheeru neexistuje, překládá se jako ,,Stabsunteroffizier", ekvivalent je ,,Offizierstellvertreter" nebo ,,Vizeleutnant". Pokud ekvivalent neexistuje, je nutné vysvětlit význam termínu opisem. Dokonce i v němčině samé má mnoho pojmů v Bundeswehru jiný význam než v Bundesheeru (nebo i v dalších německy mluvících armádách jako např. ve Švýcarsku). Oba termíny pocházejí z němčiny, jsou totožné, a přesto mají různý význam. Příklad: pojem ,,Fliegerabwehr" v Bundesheeru odpovídá pojmu ,,Flugabwehr" v Bundeswehru, pojem ,,Fliegerabwehr" v Bundeswehru naopak pojmu ,,Fliegerabwehr aller Truppen" v Bundesheeru (Protiletadlová obrana všech vojsk). Terminologie a s ní spojená terminologická práce je z tohoto důvodu základem každé jazykové přípravy odborného jazyka.
Povel je krátký, trvale stanovený rozkaz. Jeho znění a provedení je v příslušném cvičebním řádu přesně předepsáno pro určité úkony, jeho výkon následuje ihned, jakmile byl dán [4]. V tabulce jsou uvedeny jazykové odlišnosti povelů. Změny vlastního jazyka jsou prokazatelné a zpravidla souvisí s vlivem cizích států. Jak bylo výše zmíněno, i český jazyk byl ovlivněn hlavně němčinou a ruštinou. Když se povely porovnají, je zřejmé, které povely jsou původem z češtiny, a které jsou z jiného cizího jazyka. Formulování je různé, a tím je přesně patrné, že i myšlení je jiné - i když výsledek je stejný.

Armáda České republiky	Bundesheer	Bundeswehr
Pozor!	Habt - acht!	Achtung! Formation(4) - Stillgestanden!
Pohov!	Ruht!	Rührt Euch!
Družstvo - rozchod!	Auf der Stelle - abtreten!	Wegtreten!

Tabulka 1 Rozdíly a shody povelů (Pramen: vlastní)

Další skupinu vojenského jazyka tvoří ,,vojenské odborné jazyky", které nejsou nic jiného než odborné jazyky druhů vojsk, jako je např. letectvo, pozemní síly, námořnictvo atd. V druzích vojsk se používají rozdílné prostředky, jiná technika, postupy apod. Pro odborný jazyk je prvořadá znalost vojenských hodností, které se podle druhu vojska liší (pozemní síly, letectvo a námořnictvo), a následně pochopení jejich zvláštností. Ve vojenských odborných jazycích se používají stejně jako v povelech fráze. Dá se říci, že ,,čím odbornější je jazyk, tím více se v něm vyskytují odborné standardizované fráze". Důležitá u odborného jazyka je jednoznačnost a krátkost. V každé jednotlivé části vojenského jazyka se ukazují národní zvláštnosti.
Výše uvedené zásady realizovalo v rámci jazykové přípravy vedení CJP UO v Brně a Sprachinstitutu des Bundesheeres pro příslušníky Bundesheeru v listopadu 2012 a v lednu 2013 formou kurzu vojenské češtiny. Každý kurz trval 3 týdny pod vedením PaedDr. Ireny Ševčíkové (CJP), kde se učili všichni lektoři němčiny všeobecnou, ale i vojenskou češtinu. Jako vojenští odborníci zde působili v rámci přípravy vojenského jazyka pplk. Ing. Vítězslav Jaroš, Ph.D. (Fakulta ekonomiky a managementu - FEM), pplk. doc. Ing. Zdeněk Flasar, CSc. (FEM) a mjr. Ing. Pavel Fousek, Ph.D. (FEM).

2. Nové metody a podstata odborné jazykové přípravy

,,Tradiční" vyučování, které je charakteristické zvoněním k zahájení a k ukončení vyučovací hodiny, časově pevnou délkou vyučovací hodiny, přítomností učitele v čele třídy, používáním tabule, domácími úkoly, učením z paměti, opakováním učiva se žáky ve třídě, zkouškou atd., zde nebude objasňováno, protože tento druh výuky je každému znám.

Postupem času došlo ve vyučování ke změnám a novinkám, jako např. používání flipchartů, whiteboardů místo tabulí, výuka slovní zásoby pomocí fonetických pomůcek, jako jsou počítač, notebook, iPod, MP3-player místo dříve používaných gramofonových desek a magnetofonových pásků. Jsou to sice moderní užitečné prostředky, ale v základu skoro nic nemění na metodice. Moderní prostředky neovlivňují tvorbu metodik a stanovení moderních postupů pro jejich využití.

K moderním metodám patří např. dálkové vyučování ve všech jeho formách. Základní princip vyučování na dálku je, že učitel a žák jsou spojeni pomocí PC (notebook, laptop, netbook apod.) přes Internet ve stejném čase, ale na různých místech a komunikují prostřednictvím mikrofonu a sluchátek mezi sebou. Všichni účastníci jsou v době výuky on-line spojeni a vidí se navzájem. Materiály pro výuku jsou zasílány např. e-mailem. Ale i metody dálkového vyučování mají svá úskalí, a to, že je musí zúčastněné strany znát, začlenit do běžného režimu a především, že učitel stejně jako i žáci je musí přijmout. Všechny změny jsou pro nás často spíš nepříjemné.

Dosavadní motivace organizovat a připravit vyučování levněji tím, že se budou používat moderní komunikační a jiné prostředky, je absolutně chybná. Právě naopak: provádění vyučování např. přes Internet je mnohem nákladnější, ale za to kvalitnější. Z toho vyplývá, že by měly být zvoleny metody vedoucí k upevnění nabytých znalostí.

Technické novinky, které byly v oblasti komunikací v minulých deseti letech vyvinuty a které využívá i široká veřejnost, například mobilní telefony s jejich možnostmi (SMS, MMS, záznam krátkých filmů, pořizování fotografií atd.), PC, tablety, čtečky knih a s nimi spojená možnost využití Internetu, nebyly doposud masově integrovány do vyučovacího režimu. Tyto nové prostředky není možné simulovat tradičními prostředky. Proto je pro vyučujícího nutné, aby je sám integroval do vyučovacího procesu (např. jak hledat Googlem se nedá nakreslit na tabuli).

Co se změní v oblasti personálu v rámci dálkového vyučování? Učitel zůstává učitelem, žák zůstává žákem, lektor zůstává lektorem. Platí i pro tuto formu vyučování jazyka, že se jedná o zvláštní personál, který se neustále učí (zvláštním personálem jsou vojáci nebo občanští zaměstnanci v zahraničí, v operacích, ve strukturách NATO apod.). Učitel stejně jako student musí projít zvláštním školením (přípravou) jako např. hlasatelé v rádiu. Nejdůležitějším jazykem Internetu je angličtina. S procesem výuky jsou spojeny i ,,nové funkce", například moderátor (když je více než 10 účastníků), pochopitelně technik a dokonce i statista (ke konverzaci v různých jazykových situacích; např. vojenští nadřízení, styčný důstojník jiné armády, podřízení a další). Dokonce by bylo velmi výhodné, kdyby byla zařazena ještě další osoba ve funkci zapisovatele, která by měla odpovědnost za dokumentaci nejdůležitějších faktů v průběhu učení. Dodatečně je nutné mít k dispozici i vojenské terminology v jednotlivých jazycích.

Témata učení vojenského jazyka jsou například:

brífink k rozhodnutí;
brífink k informaci;
různé další odborně stanovené projevy;
vyplnění formuláře (tzv. ,,reps", jako ,,sitrep" atd.);
vojenská frazeologie;
vydání rozkazu;
investigace, získání informace;
chování v různých situacích;
jednání v různých situacích o různých tématech;
spojení rádiem;
porady;
provádění videokonference;
domluva (např. s vojenskou policií atd.);
výzbroj a vybavení;
orientace v terénu;
hodnosti;
vojenská etika;
situace každodenního života (nakupování, veřejné dopravní prostředky, u lékaře apod.).

V určité míře je také nutné provádět všeobecná cvičení, například drilování čísel, telefonování, diskuze, frazeologii atd.
Nezbytné v jazykové přípravě, podle prof. Wernera Bleyhle [2], jsou mimo jiné (podle smyslu):

Většina kognitivní výkonnosti se stává nevědomky. Žák se z toho důvodu nemůže současně soustředit na obsah, a zároveň na správnou jazykovou formu.
Učení jazyka potřebuje čas. Žák začíná u informativních jednotek, které dokáže zpracovávat, a učí se individuálním tempem.
Učení gramatiky má svoje pevná pravidla, která se nedají ve vyučování změnit. Žák se doví výsledek gramatické struktury jen v protikladu s jinými strukturami, které vnímá paralelně. Z toho důvodu je nutné nabídnout celistvou, banální nebo triviální jazykovou nabídku, z čehož si vezme to, čemu právě rozumí a potřebuje. Získávání gramatických struktur začíná teprve tehdy, když žák má slovní zásobu čtyři sta až pět set lexikálních jednotek.

Z toho vyplývá, že jazykové vědomosti se nezískávají díky ,,šprtání a biflování" gramatických pravidel a tabulek prázdných slovíček, nýbrž pomocí tvoření prvků, jak se používají ve skutečných nebo ve výuce hraných sociálních a vojenských situací. Jak dokazuje praxe, učí se jazyk co nejefektivněji tam, kde se žák snaží ve vzájemné diskuzi získat informace o věcných skutečnostech.

Tyto zkušenosti jsou velmi podobné vzdělávací metodě používané v Bundesheeru, kdy se vychází z jednoduchého a pokračuje se k obtížnému, ze známého k neznámému a z části k celku, krok za krokem. To všechno platí také bez omezení pro vyučování na dálku. Podle předpisu ,,vzdělávací metodika" se žák učí svými smysly takto: poslechem 20 procent, viděním 30 procent, kombinaci obou 60 procent, když k tomu může ještě i mluvit, již dosahuje 70 procent, a když na tom musí ještě aktivně pracovat, což je v rámci jazykového vyučování i psaní, pak se získává 90 procent. Pomocí dálkového vyučování se dá učit a cvičit v dovednostech: poslech, čtení, mluvení a částečně dokonce i psaní. Ale čím intenzivnější má být výuka, tím menší bude rozsah látky.

Doposud ale bohužel neexistuje vyučování na dálku v dostatečném rozsahu v našich předpisech, pracovních a firemních pravidlech atd., a ani není pevně zaneseno v našem podvědomí ani u našich nadřízených. Nejdůležitější ale bude, že nový způsob učení se musí zařadit do vzdělávacího (kariérního) systému. Dálkové vyučování v různých vzdělávacích zařízeních zatím funguje přes Internet a pomocí běžných systémů, a z toho důvodu by se mohl skoro každý zúčastnit. Kontrola znalostí studenta je možná prostřednictvím Internetu, ale k hlavním zkouškám se student musí dostavit na jazykový institut. Toto je příkladem toho, že část výuky (zkouška) se vždy musí realizovat osobně.

Nevýhody vyučování na dálku:

chybějící přímý/osobní kontakt;
chybějící nebo poruchové internetové spojení;
omezená technická podpora;
chybějící akceptace jak od nadřízených, tak i od žáků;
nedostupnost vyučujícího dle přání studenta (např. o víkendech, svátcích);
změny režimu spojené s jinou než klasickou formou výuky.

Výhody vyučování na dálku:

většinou libovolné stanovení prostředí (místa) pro vyučujícího a žáka;
používání Internetu na vlastním počítači, včetně možností používání Powerpointu, Wordu, video-aplikací, audio-aplikací, slovníků atd.;
možnost používání individuálních programů pro učení, např. podle obsahu;
méně služebních cest spojených s úsporou času;
používání techniky je pro každého žáka relativně jednoduché;
navzdory místnímu rozdělení je zde pocit, že žáci jsou spolu ve třídě;
možné nahrávání vyučovací hodiny (a opakování dle potřeby);
flexibilita.

Závěr

Je žádoucí, aby vojáci zvládli (zdokonalovali se) i druhý cizí jazyk (vedle běžného anglického jazyka). To se děje v rámci vojenské přípravy ve vojenských vzdělávacích zařízeních nebo i samostatnou přípravou (pod vedením lektora). Těžištěm výuky jazyka (jazyků) zůstává jeho studium v průběhu výkonu služby (vojenské kariéry). Cizí vojenský jazyk se má vyučovat odborníky, kteří jsou jednak jazykovědci, ale i vojáky z povolání s potřebnou praxí. Vyučování na dálku je k tomu velmi vhodný moderní prostředek, který by měl doplnit tradiční systém vzdělávání.

Literatura

[2] BLEYHL, Werner. Teaching Proficiency Through Reading and Storytelling [online]. In: Comprehensible Input-basierte Sprachlehrmethoden - auch in Deutschland!/TPRS. TPR Storytelling, (C) 2013. [cit. 2013-08-12]. Dostupné z: http://www.tprs-for-germany.com/teaching-proficiency-throug/tprs.html

[3] CEJP, Ladislav. Jazyková stránka povelu [online]. In: Slovo a slovesnost/Archiv/5 (1939)/ 78 L. Cejp: Jazyková stránka povelu. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, (C) 2013. [cit. 2013-08-20]. Dostupné z: http://sas.ujc.cas.cz/archiv.php?art=289

[4] GRATZER, Manfred. ,,Studie zur modernen deutschen und tschechischen Militärterminologie - Analyse ausgewählter Aspekte am Beispiel der österreichischen, tschechischen und deutschen Streitkräfte". Jazykový institut Bundesheeru. Wien [Rakousko]. 2012

[5] VEJMELKA, Oto a kol. Vojenský výkladový slovník vybraných operačních pojmů. Vyškov: Správa doktrín Ředitelství výcviku a doktrín AČR, 2004.

[6] LACHMANOVÁ, Iveta. Z výcviku rakouské a české armády [fotografie]. A report č. 11/2005 [Měsíčník Ministerstva obrany České republiky]. ISSN 1211-801X. Formát: 1600 × 1200.

[7] Witschnigg, Markus. Informace a nařízení se předají pomocí tlumočníka [fotografie]. ÖSTERREICHS BUNDESHEER. Formát: 960 × 640.

[8] AKPOOL Company. Jan Žižka z Trocnova [fotografie]. Akpool.de. Formát: 580 × 320.

[9] Leserservice DIE WELT. Výzbroj a výstroj jednotlivce [fotografie]. DieWelt.de. Formát: 800 × 600.

(1) Ten jazyk, který se používá v rámci vyučování dalšího cizího (odborného) jazyka (zpět)
(2) Tlumočení je vždy poznamenáno ztrátou informací. Např: Friedrich W. Nietzsche: ,,Gemeinschaft macht gemein" - tento citát doslova přeložen do češtiny (nebo do jiného jazyka) postrádá smysl, tak jak to Nietzsche v originálním pojetí vyjádřil. Slovo ,,gemein" má dvojí význam, za prvé jako ,,sprostý" a za druhé jako ,,společný". Aby myšlenka Nietzscheho byla správně přeložena do češtiny, je nutné vysvětlit citát. (zpět)
(3) TIR = Transports Internationaux Routiers = Mezinárodní silniční doprava (zpět)
(4) ,,Formation" místo názvu vojenského uskupení (příklad: ,,První družstvo, ...", ,,Třetí četa, ..." atd.). (zpět)