Zdravotnické zabezpečení a vzdušné zdravotnické odsuny Armády České republiky

Janka KOSECOVÁ

Klíčová slova

Prvotní odsun zraněných CASEVAC, předsunutý/taktický vzdušný zdravotnický odsun MEDEVAC, strategický vzdušný zdravotnický odsun STRATEVAC, vzdušný zdravotnický odsun AE, Centrum letecké záchranné služby

Úvod

Pro pochopení celé problematiky spojené se zabezpečením vzdušných zdravotnických odsunů je na úvod článku definován hlavní cíl zdravotnické služby Armády České republiky (AČR) se zaměřením na popis integrovaného léčebně-odsunového systému. Organizování evakuace raněných je založeno na principech rychlého a bezpečného dopravení raněného k požadované lékařské péči. Zkrácení doby evakuace raněného na co možná nejmenší míru je hlavní prioritou, která výrazně ovlivňuje schopnost přežití a následně opětovné zařazení vojáků do akce.

Další část již vysvětluje základní rozdělení zdravotnických odsunů a podrobnější analýzu vzdušných zdravotnických odsunů (Aeromedical Evacuation - AE).

Pro představu čtenáře o postupu provádění strategického vzdušného zdravotnického odsunu (Strategic Aeromedical Evacuation - STRATEVAC) je v závěru článku uvedeno několik příkladů použití vzdušných zdravotnických odsunů v praxi.

1 Vojenská zdravotnická služba

Vojenská zdravotnická služba plní úkoly zdravotnického zabezpečení ozbrojených sil České republiky v míru a v celém spektru operací. Hlavním úkolem zdravotnického zabezpečení vojenských operací je zachování lidského potenciálu, života a minimalizace nevyhnutelného fyzického a duševního poškození. Odpovídající lékařská a zdravotnická pomoc má současně velký význam pro ochranu a morálku vojsk prostřednictvím prevence chorob, rychlého zdravotnického odsunu a léčby nemocných, raněných a zasažených a jejich návratu do služby v maximálním možném počtu.

Zdravotnické zabezpečení jednotek AČR má schopnost udržet potřebnou kvalitu, rozsah péče a odsunových kapacit v míru, za krize i během ozbrojeného konfliktu.

V současnosti je v rámci společných operací NATO uplatňován důležitý princip zabezpečení jednotného zdravotnického zabezpečení operace s využitím sil a prostředků všech států NATO. Mezi základní standardy a principy zdravotnické péče patří:

1.1 Organizace zdravotnického zabezpečení v operaci

Hlavním úkolem zdravotnické služby jednotlivých států NATO, včetně zdravotnické služby AČR, je poskytování zdravotnické péče a odsun raněných z prostoru operace do bezpečného prostoru. Dalším cílem zdravotnické služby je zachování lidské síly, záchrana životů, minimalizace fyzické a psychické nezpůsobilosti a zachování bojové připravenosti v průběhu celé operace.

1.2 Součásti zdravotnické péče v poli

Pro jasné pochopení celé filozofie služeb, poskytovaných vojenským zdravotnictvím, je v další části této kapitoly blíže vysvětlen integrovaný léčebně-odsunový systém. Tento systém je jedním ze šesti hlavních oblastí funkčního komplexu vojenského zdravotnictví:

Integrovaný léčebně-odsunový systém - úrovně poskytované zdravotní péče a jim odpovídající polní zdravotnická zařízení

Zdravotnická služba je v AČR členěna do úrovní. Pro ujasnění celého komplexu poskytování zdravotnické péče je v této části článku vysvětlen způsob rozdělení léčebných zdravotnických zařízení v operacích. Tato zařízení se dělí podle poskytované úrovně zdravotnické péče na systém rolí a progresivně se označují čísly od 1 do 4, v němž je zahrnut systém evakuace popřípadě odsunu raněných. Systém rolí je charakteristický stupňovitým poskytováním zdravotní péče. Jednotlivé role jsou specifikovány podle úrovně klinické péče bez ohledu na kapacitu nebo rychlost případného odsunu. Rozsah poskytované zdravotnické péče na každé vyšší roli obsahuje v podstatě většinu zdravotnických schopností role nižší. Základním požadavkem v systému ošetření raněných v bojových podmínkách je zajištění lékařské péče do 1 hodiny, ne však déle než 6 hodin.

Přehled rozsahů zdravotnické péče v jednotlivých rolích je následující:

Role 1. Rozsah zdravotnické péče Role 1 obsahuje běžnou primární lékařskou péči a prakticky odpovídá ambulantnímu ošetření. V bojové operaci provádí základní chirurgické úkony a úkony k udržení základních životních funkcí. V AČR tuto úlohu zabezpečují jednotlivá praporní obvaziště.

Role 2. Rozsah zdravotnické péče Role 2 obsahuje střední stupeň zdravotnické péče v rámci příjmu a třídění zdravotnických ztrát, stejně tak resuscitaci a léčení šoku na vyšší technické úrovni. Běžně obsahuje chirurgickou stabilizaci poranění (Damage Control Surgery - DCS) a zahrnuje minimální lůžkovou kapacitu pro krátkodobou hospitalizaci raněných do doby, než budou schopni služby nebo odsunuti na vyšší etapu. Z této role je možné organizovat přesun pacientů na vyšší zdravotnickou úroveň pomocí taktického vzdušného zdravotnického odsunu (Forward/Tactical Aeromedical Evacuation - MEDEVAC). V Armádě České republiky tyto úkoly zabezpečují polní nemocnice, Role 2 jsou ještě dále členěny na lehké manévrující (Role 2LM) a posílené 2+(Role 2E).

Role 3. Rozsah zdravotnické péče Role 3 je určen k poskytování sekundární péče s ohledem na omezení vyplývající ze stanovené hospitalizační kapacity v oblasti vedení operací. Zdravotnické zabezpečení Role 3 je prováděno v rozvinuté polní nemocnici se všemi prvky nezbytnými pro její podporu. Zahrnuta je řada klinických odborností podle typu operace, včetně primární chirurgie a určování diagnózy. Z úrovně této role je zabezpečován STRATEVAC pacienta do vlasti.  Za určitých podmínek lze STRATEVAC organizovat již přímo z Role 2, ovšem záleží na umístění tohoto zdravotnického zařízení. Vzhledem k velikosti AČR je tento typ zařízení vytvářen pouze v případě mobilizace.

 Role 4.Rozsah zdravotnické péče Role 4 zabezpečuje kompletní a definitivní lékařskou péci, která nemůže být poskytována v oblasti vedení operací nebo je časově příliš náročná, aby zde byla poskytována. Zahrnuje specializované chirurgické a lékařské postupy, rekonstrukční chirurgii a rehabilitaci. Běžně se poskytuje v zemi původu pacienta nebo v zemi jiného člena NATO. V mnoha členských státech je zdravotnické zabezpečení Role 4 poskytováno v rámci systému civilního zdravotnictví. Tato zařízení již obecně nejsou nasaditelná a jedná se o stálé nemocnice na území státu.

Organizační struktura a typ požadovaného zdravotnického zařízení se může lišit podle charakteru vojenské operace.

1.3 Zdravotnický odsun a základní rozdělení systému zdravotnických odsunů

Zdravotnický odsun je přesun pacientů pod zdravotnickým dohledem do léčebných zdravotnických zařízení jako nedílná součást léčebně-odsunového systému. Cílem je rychle a šetrně dopravit raněné a nemocné do zdravotnických zařízení jednotlivých úrovní k ošetření, zabezpečit pohyblivost vojsk odsunutím raněných a uvolnit tato zdravotnická zařízení pro příjem dalších raněných a nemocných.
Odsun raněných při vojenských operacích komplikují takové faktory jako bojové prostředí, počasí, délka a kvalita odsunových tras a dostupnost vhodných odsunových prostředků.

Existují tři používané kategorie zdravotnického odsunu:

V další části článku bude popsán již pouze vzdušný zdravotnický odsun, který se dále dělí do etap:

Odsun pacientů a raněných není činností nahodilou, ale plánovitě zabezpečovanou. Plán zdravotnického odsunu těsně souvisí s počtem zdravotnických prvků v poli a stanovenými zásadami pro rozsah dočasné hospitalizace. Kapacita odsunového řetězce je úměrně závislá na množství a schopnostech zdravotnických prostředků, které budou požadovány v oblasti vedení operací.

2 Vzdušný zdravotnický odsun

Vzdušný zdravotnický odsun je efektivním, nejrychleji použitelným způsobem odsunu raněných, a to bezprostředně po přesunu jednotek prvního sledu. Tento systém odsunu má svoji historii a rozdělení do jednotlivých etap.

 2.1 Historický vývoj vzdušných zdravotnických odsunů

Historie vzdušných zdravotnických odsunů má první nadšené průkopníky již kolem roku 1800, kdy Jean-Francois Picot navrhl, tehdy prozatím teoreticky, že pacienti by let nejen dobře snesli, ale dokonce by dýchali čistý vzduch. Za první světové války to byli právě Francouzi, kteří se stali průkopníky se svou první vzdušnou ambulancí Dorant AR II. Za 2. světové války se využití vzdušného zdravotnického odsunu strmě zvýšilo přesunem zraněných vojáků armád Spojených států amerických  z  různých oblastí světa.

Vzdušný odsun byl výrazně ovlivněn vznikem a rozvojem vrtulníků. Reálně vrtulník poprvé použily USA k odsunu raněných v dubnu 1944 z bojiště v Barmě. Během války v Koreji a ve Vietnamu se stal prvotní odsun zraněných vrtulníkem z místa konfliktu k odbornému ošetření za první linií běžným postupem. V průběhu války ve Vietnamu došlo k výraznému zkrácení doby, potřebné k evakuaci raněných amerických vojáků do místa první lékařské pomoci. Evakuace byla zabezpečována především vrtulníky a vojákům se dostalo lékařské péče do jedné až čtyř hodin.

V roce 1950 byl na palubě vrtulníku poprvé užit ventilátor typu ,,železné plíce", jinak užívaný pro pacienty s dechovou nedostatečností při dětské obrně. V civilní přednemocniční neodkladné péči vznikla letecká záchranná služba v roce 1972 a od té doby její podíl i úlohy stále narůstají.

Záchrana lidských životů pomocí letadel má v České republice poměrně dlouhou historii. Četnické letecké hlídky pomáhaly již ve třicátých letech zachraňovat lidské životy v případě živelních pohrom. Na jejich činnost navázali po válce letci Ministerstva vnitra a později i Československé lidové armády. Na začátku šedesátých let probíhaly první zkušební lety pro zdravotnické účely, používány byly stroje československé výroby HC 3. První záchranná akce za použití vrtulníku se na území Československa uskutečnila 23. září 1965 v pohoří Vysokých Tater. Do akce na záchranu jugoslávské horolezkyně byla nasazena helikoptéra typu Mi-4 a zásah v obtížném horském prostředí dopadl úspěšně. Dále se však akce prováděly spíše sporadicky, vývoj byl nekoncepční, vybavení a technika neodpovídaly kvalitou své době.

Klíčovou roli pro zahájení činnosti letecké záchranné služby (LZS) mělo někdejší Federální ministerstvo dopravy ČSSR, kde vznikl v roce 1985 tým specialistů z oblasti letectví, zdravotnictví a horských služeb. Tento tým připravil základní koncepční materiál a následně řídil a koordinoval postupné zavádění LZS v Československu. Budování této služby bylo možné jen díky neobyčejnému nadšení a iniciativě záchranářů, kteří bez nároků na zásluhy a uznání ve své době vykonali obrovský kus práce. Výsledkem všech těchto snah bylo, že v roce 1987 byl zahájen zkušební provoz Letecké záchranné služby na území bývalé ČSSR, a to v Praze. K policejním letcům se záhy přidali piloti letecké společnosti Slovair a armády. Proběhl výběr vhodných míst k přistávání u nemocnic, rychle vznikaly heliporty a zrodila se první stanoviště LZS, nazývaná populárně Kryštofy. Právě systém zabezpečení LZS vedl k dalšímu vývoji a zajištění vzdušných zdravotnických odsunů.

Po listopadu 1989 docházelo k zásadním strukturálním změnám v rezortu obrany a dnem 1. ledna 1993 vznikla samostatná AČR. Pro další vývoj zdravotnických vzdušných odsunů mělo velký význam přijetí nové vojenské strategie a přiblížení se k plnění úkolů v rámci NATO. Zásadním mezníkem pro další rozvoj zdravotnické služby se stalo přijetí AČR do NATO dnem 12. března 1999. Z bezpečnostní a vojenské strategie vycházela i nová Doktrína AČR, kde byly blíže vydefinovány důležité úkoly AČR, mezi které patřilo i zabezpečení vzdušných zdravotnických odsunů v rámci zdravotnického zabezpečení.

Strategický vzdušný zdravotnický odsun letadlem Americké armády (the United States Army - U.S.Army) byl realizován v červnu 2002 z Kuvajtu do ČR a jednalo se o českého vojáka 9. roty radiační, chemické a biologické ochrany, který se pokusil spáchat sebevraždu medikamenty. Prvotní odsun zraněných (Casualty Evacuation - CASEVAC) prostředkem U.S.Army v prospěch zahraniční operace Trvalá svoboda  (Enduring Freedom - EF) v Kuvajtu byl poskytnut jednou, a to dne 28. února 2003. Dva zranění příslušníci AČR byli přesunuti z místa incidentu - střelnice do nemocnice Kuvajtských ozbrojených sil.

Od roku 2005 plní úkoly STRATEVAC transportní letoun se zdravotnickou výbavou, leteckým i zdravotnickým personálem AČR jako společný projekt vzdušných sil a zdravotnické služby AČR.  Nejdříve byl úkol zabezpečován zdravotnickou verzí transportních letounů An-26, kde pro plnění úkolů v rámci zdravotnické služby bylo možné technickým personálem připravit pět základních variant uspořádání interiéru zdravotnické zástavby. Letoun An-26 přepravil 38 raněných nebo nemocných na sedadlech nebo 24 ležících raněných na unifikovaných nosítkách. Modernizovaná verze letounu umožňovala transport devíti stabilizovaných raněných současně se dvěma těžce raněnými, kteří vyžadovali akutní lékařskou péči podpořenou přístrojovým vybavením. Od září 2007 plní tento úkol letoun Airbus A-319CJ, který lze upravit pro STRATEVAC. Do tohoto letounu lze instalovat čtyři lůžka pro lehce zraněné nebo dvě lůžka pro lehce zraněné a dvě speciální transportní jednotky pro těžce zraněné či nemocné pacienty. Tyto jednotky představují plnohodnotné anesteziologicko-resuscitační oddělení. Přestavbu lze provést za 12 až 16 hodin, ovšem v praxi je vycvičený personál schopen tuto dobu výrazně zkrátit. Pro plnění úkolu MEDEVAC přímo v zahraniční operaci lze použít letoun CASA C-259M.

2.2 Definice a základní rozdělení vzdušných zdravotnických odsunů

Vzdušný zdravotnický odsun podle standardizační dohody STANAG NATO 3204 Vzdušný zdravotnický odsun (STANAG 3204 - Standardization Agreement AEROMEDICAL EVACUATION) je definován jako přeprava pacientů do nebo mezi zdravotnickými zařízeními vzdušnými přepravními prostředky. Vzdušný zdravotnický odsun podstatným způsobem zefektivňuje léčbu raněných a nemocných a je jedním ze základních opatření zdravotnického zabezpečení vojsk.

Cílem této části článku je blíže vysvětlit jednotlivé pojmy jako je CASEVAC, MEDEVAC a STRATEVAC.

Prvotní odsun zraněných CASEVAC je využíván k záchranné evakuaci, kde je zraněný převezen z místa zranění do místa, kde je mu poskytnuta kvalifikovaná lékařská péče. Péče o zraněného může být zabezpečena personálem na úrovni Role 1, který má zkušenosti s prací ve vrtulníku, ovšem bez potřeby zvláštního zdravotnického vybavení vrtulníku. Nejedná se ovšem o klasickou kategorii vzdušného zdravotnického odsunu a na palubě vrtulníku nemusí být zdravotnický personál přítomen.

Systém zabezpečování vzdušného zdravotnického odsunu:

Strategický vzdušný zdravotnický odsun je národní záležitostí, kdy daný stát deklaruje povinnost péče o svoje obyvatele při krizových situacích v zahraničí.

2.3 Prostředky vzdušných zdravotnických odsunů

Prostředkem AE jsou vojenské letouny nebo vrtulníky, poskytované pro účely zdravotnických odsunů. Jsou poskytovány jako kompletní souprava s nosítky podle norem NATO, a musí být zdravotnicky vybaveny a osazeny posádkou v souladu s minimálními požadavky STANAG 3204 a národními normami.

Vojenská letadla vyčleněná pro vzdušný zdravotnický odsun musí být vybavena odpovídajícím zdravotnickým materiálem a přístroji tak, aby bylo možné zdravotnickým personálem poskytovat zdravotnickou pomoc široké škále pacientů. Využití vojenských letadel je pravděpodobnější v raných fázích krize a ve všech situacích, kdy je vliv operačních podmínek a prostředí vlivem určujícím.

Vzdušný zdravotnický odsun zabezpečuje přesun jak jednotlivých pacientů, tak přesun hromadný. Spektrum evakuovaných pacientů zahrnuje všechny pacienty, počínaje pacienty lehce raněnými/nemocnými až po pacienty v kritickém stavu. Složení zdravotnického týmu a určení nezbytného zdravotnického vybavení je přizpůsobeno fyzickým a psychickým potřebám evakuovaných pacientů. V průběhu vzdušného zdravotnického odsunu musí být evakuovaným pacientům poskytována nejlepší možná péče v souladu s nejmodernějšími lékařskými postupy.

Cílem poskytování zdravotnické pomoci za letu je zabezpečit pokračování zavedené terapie a ošetřovatelské péče minimálně na stejné úrovni jako před odsunem, monitorování zdravotního stavu evakuovaného pacienta, udržování jeho životních funkcí na uspokojivé úrovni, imobilizace, tlumení bolesti a infekce a schopnost řešit případné komplikace. V případě předem jasně definovaných požadavků na zabezpečení zdravotnické péče pro evakuované pacienty je v letadle možno převážet zdravotnickou výbavu odpovídající kvalitativně i kvantitativně potřebám převážených pacientů.

2.4 Úkoly Armády České republiky při zabezpečení vzdušných zdravotnických odsunů

Centrum letecké záchranné služby je schopno plnit úkoly MEDEVAC a STRATEVAC. Přičemž v rámci MEDEVAC si vyčleněný tým Centra letecké záchranné služby (CLZS) vyzvedává pacienta na území jiného státu NATO a úkoly STRATEVAC plní v celém rozsahu. K zabezpečení výše uvedených úkolů je personál CLZS začleněn do hotovosti s časovou dostupností 120 minut. To znamená, že personál tohoto pracoviště je do 120 minut od vyhlášení signálu na pracovišti, kde sbalí potřebný zdravotnický materiál a přesouvá se na letiště Praha-Kbely, odkud je zabezpečován odlet potřebného letadla pro plnění úkolů MEDEVAC a STRATEVAC.

Pro zabezpečení systému MEDEVAC lze využít vrtulníků, ale i letounů speciálně vybavených zdravotnickou zástavbou. Zdravotnické vybavení letounu je odnímatelné a ukládá se v soupravě letounového příslušenství.

K zabezpečení činnosti MEDEVAC je zapotřebí zajistit úkony bezpečného přistání na určeném místě, předání pacienta mezi lékaři, kontrola zajištění pacienta k přesunu, případně korekce a stabilizace stavu pacienta, stanovení rozsahu monitorování a terapie během přesunu, organizace překladu na transportní nosítka a naložení do vrtulníku, opětovná kontrola funkčnosti přístrojů a na závěr musí být zajištěn bezpečný start a odlet.

Strategický vzdušný zdravotnický odsun je využíván v případě, když v zahraniční operaci dojde v důsledku činnosti protivníka nebo následkem úrazu, živelní pohromy, průmyslové havárie ke zranění, případně vzhledem k náročným klimatickým podmínkám či zásahu vyšší moci k onemocnění příslušníka rezortu MO a tím k nutnosti provedení odsunu z prostoru nasazení. Strategický vzdušný zdravotnický odsun není určený jen zaměstnancům rezortu Ministerstva obrany ČR.  V případě akutní potřeby, a to po dohovoru s Ministerstvem zahraničních věcí ČR, lze tímto způsobem přesunout jakéhokoli občana České republiky bezprostředně ohroženého na životě a zdraví. Z místa zranění jsou pacienti přesouváni vzestupně na jednotlivé role, není to ovšem fixním pravidlem. Z Role 3 jsou organizovány vzdušné strategické zdravotnické odsuny pacientů zpět do země a z tohoto důvodu je výhodné, když Role 3 jsou umístěny v blízkosti letiště v místě konfliktu.  

Pro plnění tohoto úkolu AČR je zpracován Standardní operační postup č. 213 (SOP), zpracovaný Společným operačním centrem Ministerstva obrany. Z  dokumentu vychází činnost příslušníků AČR při plnění úkolu strategického vzdušného zdravotnického odsunu. Standardní operační postup č. 213 reaguje na požadavky kladené na velení AČR při zabezpečení STRATEVAC raněných a nemocných (RAN) ze zahraničních operací. Jasně vymezuje kompetence jednotlivých organizačních složek Ministerstva obrany (MO). Standardní operační postup č. 213 popisuje procesní úkony a upravuje postup služebních orgánů, jejich působnost, odpovědnosti, spolupráci při úkonech a činnostech spojených s provedením strategického vzdušného odsunu raněných a nemocných příslušníků rezortu MO ze zahraniční operace.

Řízením procesu plánování a procesu odsunu je pověřen zástupce náčelníka Generálního štábu - ředitel sekce operačního centra Ministerstva obrany (ZNGŠ - Ř SOC MO). Velitel úkolového uskupení (ÚU) v zahraniční operaci v součinnosti s lékařem ÚU vyžaduje provedení STRATEVAC. Lékař ÚU konzultuje odbornou stránku a potřebu evakuace se zdravotnicky odpovědnou osobou za plánování a organizaci zdravotnické části vlastního vzdušného strategického zdravotnického odsunu. Požadavek k provedení STRATEVAC zasílá velitel ÚU neprodleně faxem vedoucímu stálé směny sekce operačního centra Ministerstva obrany (VSSm SOC MO). Po obdržení tohoto požadavku je neprodleně informován ZNGŠ - Ř SOC MO, který dál řídí veškerou činnost.

Velmi důležitou složkou v rámci provádění STRATEVAC je CLZS, kde úkolem vyškoleného zdravotnického týmu je zabezpečení strategického vzdušného zdravotnického odsunu těžce nemocných nebo raněných ze zahraničních operací.

Evakuace pacienta trpícího závažnou infekční chorobou se provádí po předchozí konzultaci s hlavním hygienikem AČR. Podle potřeby jsou vyžádány další síly a prostředky od ředitele Ústředního vojenského zdravotního ústavu (ÚVZÚ) nebo jím pověřené osoby pro přesun nemocného nebo raněného z letiště v ČR do Centra biologické ochrany Těchonín (CBO) a s ním řeší i okolnosti následné hospitalizace.

Strategický vzdušný zdravotnický odsun se provádí prostředky vzdušných sil AČR nebo v součinnosti se vzdušnými silami ostatních armád NATO. Vzdušným prostředkem pro strategický vzdušný zdravotnický odsun jsou primárně používány letouny 24. základny dopravního letectva (24. zDL) Praha-Kbely se zdravotnickou zástavbou. Zdravotnická konfigurace, vhodná pro přesun raněných a nemocných, je vyžádána z CLZS na 24. zDL přímou komunikací mezi oběma útvary.

V průběhu STRATEVAC je pacient vystaven určitému ovšem přijatelnému riziku. Tohle riziko je vysoce převáženo získáním špičkové zdravotní péče na specializovaném lékařském pracovišti. Mezi zvláštnosti STRATEVAC nesporně patří určité drobné nevýhody, zejména že se jedná o dlouhodobý let trvající 6 až 8 hodin. Letoun letí ve výšce cca 2 500 metrů, je zde omezený pracovní prostor a veškeré komplikace musí být okamžitě vyřešeny v průběhu samotného letu, protože nelze okamžitě přistát. Mezi další nevýhody patří hluk letounu, turbulence a určité akcelerační mechanismy při vzletu a přistání letounu. Z tohoto důvodu by měli ke STRATEVAC být přijímáni pouze pacienti ve stabilizovaném stavu, aby byli schopni několikahodinového letu.

Zdravotnická zástavba je daná výrobcem letounů, pro Airbus A-319CJ jsou 4 certifikované varianty interiéru. Na palubě letounu je potřebné množství zdravotnického i nezdravotnického vybavení a materiál odpovídající typu požadované léčby v souvislosti i s počtem repatriovaných zraněných.

 2.5 Letecké prostředky používané v AČR pro vzdušné zdravotnické odsuny

Vrtulník W-3A Sokol

Jedná se o vrtulník, kterým je zajišťovaná letecká služba z letiště Plzeň-Líně v současnosti. Tento stroj se začal vyrábět v Polsku v osmdesátých letech. Certifikován byl v roce 1993. Česká republika získala tyto stroje po dlouhých jednáních koncem roku 1995 výměnou za stíhací letouny MiG-29A. Po letech lze konstatovat, že výrazně posílily naši leteckou záchrannou službu.

Jde o víceúčelový stroj, střední hmotnosti. Všechny systémy včetně pohonného určené k řízení letu jsou zdvojeny, což zvyšuje bezpečnost letu. Osádku vrtulníku může tvořit jeden pilot za normálních povětrnostních podmínek nebo dva piloti za zhoršených povětrnostních podmínek. Leteckou osádku tohoto vrtulníku zajišťující zdravotnické odsuny tvoří kapitán vrtulníku, druhý pilot a palubní technik. Vrtulník je vybaven jeřábem a podvěsem. Moderní navigační vybavení umožňuje létat vrtulníku prakticky za všech povětrnostních podmínek. Dvoje posuvné dveře zajišťují snadný vstup a výstup z kabiny pro cestující. Velký vnitřní prostor je ideální pro práci zdravotnické části osádky. Pomocí točny jde snadno manipulovat s nosítky pro pacienta.

W-3A Sokol by ve válečném konfliktu zajišťoval odsun raněných a nemocných v rámci bojiště, tzv. předsunutý vzdušný zdravotnický odsun, zpravidla z prvního zdravotnického zařízení do dalších zařízení v bojové zóně.

Takticko-technická data:

Hmotnost prázdného vrtulníku 3 850 kg
Užitečné zatížení včetně posádky 2 100 kg
Max.vzletová hmotnost 6 400 kg
Nosnost podvěsu 2 100 kg
Nosnost jeřábu 270 kg
Celková délka 18, 8 m
Výška 4, 2 m
Průměr rotoru 15,7 m
Motory-nepřetržitý výkon 2× 574 kw
Odsunová kapacita 1× ležící pacient
  1× sedící pacient

Základní záchranné zdravotnické vybavení W-3A Sokol:

Vrtulník Mi-17/171Š

Předchůdcem tohoto typu byl vrtulník  Mi-8. V rámci deblokace ruského dluhu vůči ČR získala Armáda České republiky v roce 2005 16 kusů těchto strojů. Zdravotnická verze je opatřena prostředky první pomoci, automatickým dýchacím přístrojem a dalším zdravotnickým vybavením.

Ve válečném konfliktu by byl využíván k taktickému vzdušnému zdravotnickému odsunu raněných a nemocných z bojové zóny do zařízení v týlu, to znamená od ROLE 3 (z polní nemocnice nebo zdravotnického praporu k určenému letišti).

Ležící ranění jsou přepravováni na nosítkách zdravotnických skládacích, která jsou umísťována do úchytů nosných tyčí (u trupu vrtulníku) a do upínacích popruhů (na vnější straně).

Takticko-technická data:

Maximální rychlost 250 km/h
Cestovní rychlost 230 km/h
Taktický dolet 610 km
Maximální přeletová vzdálenost 930 km
Praktický dostup 6 000 m
Stoupavost u země 4,5 m/s
Únosnost 4 000 kg
Maximální vzletová hmotnost 13 000 kg
Průměr nosného rotoru 21,19 m
Odsunová kapacita 12 ležících pacientů
  24 sedících pacientů

Airbus A-319CJ

Airbus A-319CJ je v současnosti nejpoužívanější letoun používaný AČR pro STRATEVAC (obrázek číslo 1, 2, 3 a 4). V rámci nezbytné modernizace svého letadlového parku se AČR na konci roku 2005 rozhodla pořídit dvojici letounů Airbus A-319CJ (Corporate Jetliner). Základní odlišností oproti běžným Airbus A-319 je mnohem vyšší variabilita vnitřního prostoru, který je možné konfigurovat pro 10 až 124 cestujících. Interiér byl zvolen tak, aby mohly stroje plnit celé spektrum úkolů - od přepravy ústavních činitelů, přes dopravu vojenských jednotek do zahraničních misí až po odsun raněných a nemocných osob v rámci STRATEVAC. Letouny byly vyrobeny v německém Hamburku a poté byly předány tamní firmě Lufthansa Technik, která provedla kompletní zástavbu interiéru.

Takticko-technická data:

Rozpětí 34,10 m
Délka 33,84 m
Výška 11,76 m
Hmotnost prázdného stroje 38 870 kg
Max. vzletová hmotnost 76 500 kg
Max. rychlost 925 km/h
Cestovní rychlost 840-870 km/h
Max. dolet 8 890 km (4 přídavné palivové nádrže). Použitím přídavných nádrží pak lze zvýšit dolet téměř až na 11 670 kilometrů.

Stroj je standardně vybaven digitální avionikou 3. generace, jejíž součástí je plně automatizovaný pilotážně-navigační komplex FANS B, GPS C1, varovný systém EGPWS, systém družicové navigace apod. Letoun může přistávat za velmi nepříznivých povětrnostních podmínek prakticky na všech běžných letištích po celém světě. Systém umožňuje plně automatické přistání i automatické pojíždění letounu. Letoun má certifikaci ETOPS pro 180 minut letu na jeden motor. Armáda České republiky v rámci specifikace letounů uplatnila řadu požadavků, díky nimž jsou její stroje v mnohém odlišné od civilních provozovatelů. Jde například o moderní karbonové brzdy, které není nutné po přistání chladit a které tak umožňují prakticky okamžitý opakovaný vzlet. Dalším velkým plusem jsou již zmíněné přídavné palivové nádrže, které lze pomocí velkých vyklápěcích dveří poměrně snadno instalovat do nákladového prostoru. Letoun je také vybaven integrovanými schůdky u levých předních vstupních dveří, díky nimž tak osádka i cestující jsou méně závislí na pozemní obsluze. V pilotní kabině pak najdeme jeden z nejlepších FMS (Flight Management System) na trhu, jehož kapacita umožňuje mít v paměti uloženou databázi letových tratí a jednotlivých letišť na celém světě. Zajímavostí je, že oba letouny jsou vybaveny i alarmem, který upozorní obsluhu na případné narušení, pokud bude stroj parkovat na nestřežené ploše.

Zdravotnické vybavení ke strategickým odsunům:


Obrázek č. 1 letadlo Airbus A-319CJ pro STRATEVAC (Pramen: [7])

 


Obrázek č. 2 příprava letadla Airbus A-319CJ pro přepravu pacientů (Pramen: [8])


Obrázek č. 3 připravené letadlo Airbus A-319CJ pro přepravu pacientů (Pramen: [9])


Obrázek č. 4 Zdravotnická verze letadla Airbus A-319CJ (Pramen: [10])

CASA C-295 M

Dvoumotorový turbovrtulový taktický transportní letoun pro krátké a střední vzdálenosti pro přepravu osob a materiálu. AČR přebrala od výrobce čtyři letouny v roce 2010. Přepravní kapacita letounu CASA C-295M pro AČR činí až 66 osob nebo 66/46 výsadkářů s plnou výzbrojí. Letoun je možné velmi rychle upravit pro leteckou přepravu, případně evakuaci zraněných a nemocných na 24 nosítkách s odborným lékařským doprovodem.

Maximální dolet stroje přesahuje 5,5 tisíce kilometrů, jsou schopné operovat i z nezpevněných ploch a jsou vybaveny systémem pasivní a aktivní ochrany. V přepravním prostoru o celkovém objemu 46,9 m3 je možné přepravovat náklad na paletách o hmotnosti až 9,25 tuny - s tímto nákladem uletí 1,2 tisíce kilometrů. S nákladem 6 000 kg činí taktický dolet letounu přibližně 3,9 tisíc kilometrů.

Takticko-technická data:

Délka 24,5 m
Výška 8,66 m
Rozpětí křídel 25,81 m
Maximální rychlost 576 km/h
Maximální vzletová hmotnost 23 200 kg
Cestovní rychlost 480 km/h
Dolet bez zatížení 5 630 km
Praktický dostup 9 150 m
Motor 2× Pratt & Whitney - PW127G Hamilton Sundstrand 568F-5 o výkonu 2× 1 972 kW
Osádka 2 osoby
Užitečné zatížení 9 250 kg
Přepravní kapacita 66 vojáků nebo
  66/46 výsadkářů nebo
  46 cestujících v ,,ekonomy" verzi nebo
  24 lehátek pro zraněné ve verzi MEDEVAC - zdravotnická evakuace nebo
  1 lůžko jednotky intenzivní péče ve verzi MEDEVAC (PTU) a 12 lehátek.Lůžka intenzivní péče jsou opět od firmy Lufthansa Technik z důvodu zabezpečení kompatibility vybavení pro zabezpečení STRATEVAC.

2.6 Příklady použití vzdušných zdravotnických odsunů v praxi
           
Každoročně je realizováno Armádou České republiky 5 až 6 strategických vzdušných zdravotnických odsunů. V začátcích byly podmínky vzdušných zdravotnických odsunů improvizované, výrazný posun nastal nákupem letounu Airbus A-319CJ.

STRATEVAC  7. července 2011
           
Dne 6. července 2011 v odpoledních hodinách byla aktivována hotovost STRATEVAC k převozu těžce zraněného vojáka AČR z Kábulu do vlasti. Let byl naplánován na brzkou ranní hodinu následujícího dne. Příprava materiálu a posádky probíhala ve večerních hodinách. Všechny níže uvedené údaje o čase jsou v SELČ.

Odlet týmu vzdušného zdravotnického odsunu z Líní byl ve 2.30 hodin dne 7. července 2011 hotovostním vrtulníkem na 24. zDL Praha-Kbely. Tým byl složen ze dvou starších lékařů CLZS, starší zdravotní sestry CLZS a starší zdravotní sestry-technik zdravotních přístrojů CLZS. Navíc byl tým doplněn primářem z anesteziologicko-resuscitačního oddělení Ústřední vojenské nemocnice (ARO ÚVN) Praha.

Odlet letounu Airbus A-319CJ ve zdravotnické zástavbě 1× lůžko intenzivní péče (Patient Transport Unit - PTU) byl v 5.30 hodin z Prahy s příletem do Kábulu v 11.30 hodin. Pacienta tým vyzvedl z nemocnice KAIA Role 3 ve spolupráci s francouzským a českým ošetřovatelským týmem. Pacient byl ve stabilizovaném stavu a v podmínkách intenzivní péče jej přeložili zajištěného do letounu AČR na PTU ve 13.00 hodin. Za letu byl pacient nadále monitorován.

Let probíhal standardně, pacient stabilizován. V Praze-Kbelích posádka přistála v 19.30 hodin. Připraveným vrtulníkem LZS  W-3A Sokol byl pacient neodkladně převezen na intenzivní lůžko ARO ÚVN v doprovodu již pouze primáře ARO ÚVN a zdravotní sestry CLZS.

Současně s tímto letem byli repatriováni vojáci zranění 30. června 2011 v obrněném vozidle při najetí na nástražnou výbušninu. Jeden pacient s ošetřeným a stabilizovaným střepinovým poraněním nohy, druhý pacient s poraněním dolní a horní čelisti ošetřené taktéž chirurgem a stomatologem.

Po 20.00 hodině se evakuační tým CLZS přesunul vrtulníkem LZS  W-3A Sokol zpět na základnu CLZS Plzeň-Líně.

STRATEVAC 15.-17. červenec 2011

Dne 15. července 2011 byla v dopoledních hodinách aktivována hotovost STRATEVAC k zajištění přesunu raněného příslušníka AČR z Afghánistánu do ČR. Všechny níže uvedené údaje o čase jsou v SELČ.

Ve 20.00 hodin dne 15. července 2011 zdravotnický tým CLZS a zdravotnický materiál dopraven služebním automobilem CLSZ Mitsubishi - mikrobus na 24. zDL Praha-Kbely. Téhož dne ve 22.00 hodin odlet letounem Airbus A-319CJ do Kábulu, kde evakuační tým přistál dne 16. července 2011 ve 4.00 hodin. Téhož dne proběhla vizita raněného v nemocnici role 3 KAIA, spolu s českým chirurgickým týmem domluven postup přesunu.

Anamnesticky: 13. července 2011 voják AČR postřelen při plnění úkolu, bezprostředně ošetřen na místě incidentu, poté na základně Shank. Následně přesunut do nemocnice Role 3 KAIA, kde byl operován.

Objektivní stav pacienta při převzetí: Pacient byl při vědomí a spolupracoval. Dle vyjádření tamních lékařů byl schopen přesunu.

Dne 17. července 2011 proveden přesun sanitním vozidlem nejprve do vozidla s nakládací plošinou a následně na palubu letounu Airbus A-319CJ. Během přesunu do letounu byl pacient zajištěn ve vakuové matraci. Dne 17. července 2011 odlet z Kábulu v 5.30 hodin s mezipřistáním v Bagramu 5.55 hodin-8.00 hodin. V letounu byl pacient zajištěn na PTU.

V Praze-Kbelích letoun přistál ve 14.55 hodin. Proběhl přesun pacienta z letounu do vrtulníku W-3A Sokol. Vrtulníkem byl převezen do ÚVN Praha na Emergency. Pacient předán v 15.30 hodin dne 17. července 2011. Tým vzdušného zdravotnického odsunu se vrátil vrtulníkem W-3A Sokol na základnu CLZS.

3. Spolupráce mezi Českou republikou a Slovenskou republikou v zabezpečení strategického vzdušného zdravotnického odsunu

Vzhledem k neustálému snižování finančních zdrojů je zapotřebí hledat nové možnosti platformy vzájemné spolupráce v rámci NATO. Po dlouhodobější přípravě byl schválen Prováděcí protokol mezi Ministerstvem obrany České republiky a Ministerstvem obrany Slovenské republiky o spolupráci v oblasti strategického vzdušného zdravotnického odsunu. Tento Prováděcí protokol byl podepsán dne 14. prosince 2011 a upravuje spolupráci obou účastníků při zabezpečování strategického vzdušného zdravotnického odsunu raněných a nemocných Ozbrojených sil Slovenské republiky ze zahraničí na území Slovenské republiky na palubě dopravních letadel Armády České republiky. Pro účely tohoto Prováděcího protokolu se za příslušníka Ozbrojených sil Slovenské republiky považuje i civilní zaměstnanec slovenského účastníka. Prováděcí protokol obsahuje veškeré potřebné informace pro bezproblémové zajištění tohoto úkolu.

Závěr

            Vzdušný zdravotnický odsun je efektivním, nejrychleji použitelným způsobem odsunu raněných. Vrtulníky a letouny vyčleněné pro vzdušný zdravotnický odsun proto musí být vybaveny takovým zdravotnickým materiálem a přístroji, které umožní zdravotnickému personálu poskytovat zdravotnickou pomoc lehce i těžce zraněným a nemocným a zabezpečí jejich šetrnou přepravu.

Oproti AČR  jsou v armádách NATO pro vzdušné zdravotnické odsuny předurčeny speciální vrtulníky a letouny, které jsou pro zabezpečení odsunů lehce a těžce raněných vybaveny trvale zabudovanou speciální zdravotnickou zástavbu, jako jsou lehátka, lůžka, stojany, přístroje, a navíc ve velkokapacitních letounech jsou umístěna kompletně vybavená resuscitační lůžka.

Letouny AČR plní úkoly vyplývající ze zákona č. 219/1999 Sb., a primárně plní přepravní úkoly a speciální zdravotnická zástavba se instaluje pro konkrétní případy vzdušného zdravotnického odsunu. V nouzi je možno použít prakticky jakéhokoli letounu AČR, který je schopen doletu do dané destinace. Vyškolený personál je schopen přizpůsobit interiér letadla pro potřeby převozu pacienta.

Transportní vojenská medicína dosáhla úrovně obvyklé ve všech vyspělých armádách a státech. Vojáci AČR, působící v zahraničních operacích se tak mohou spolehnout, že v případě zranění nebo nemoci je evakuační tým CLZS ve spolupráci s personálem 24. základny dopravního letectva přepraví do odpovídajícího zdravotnického zařízení.

Literatura

  1. AAP-6 Slovník termínů a definic NATO (anglicky a francouzsky). Praha: Úřad pro obrannou standardizaci katalogizaci a státní ověřování jakosti, odbor obranné standardizace, 2011.
  2. AAP-15 Slovník zkratek používaných v dokumentech a publikacích NATO. Praha: Úřad pro obrannou standardizaci katalogizaci a státní ověřování jakosti, odbor obranné standardizace, 2009.
  3. AJMedP-2. Spojenecká společná doktrína zdravotnického odsunu. Praha: Ministerstvo obrany České republiky, listopad 2008.
  4. Český obranný standard 650004. Zdravotnické vybavení vzdušných zdravotnických odsunů. 1. vydání. Praha: Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti, 2013.
  5. Čj. 2099/2011-1160. Standardní operační postup číslo 213 Strategické vzdušné odsuny raněných a nemocných ze zahraničních operací. Praha: Ministerstvo obrany Společné operační centrum, 2012.
  6. HANZ. EADS CASA C-295. Airbase.cz [online]. 01.01.2010 [cit. 2013-09-21]. Dostupné z: http://www.airbase.cz/vojenske-transportni-letouny/eads-casa-c-295/
  7. HANZ. PZL W-3A Sokol. Airbase.cz [online]. 17.09.2007 [cit. 2013-09-21]. Dostupné z: http://www.airbase.cz/vojenske-transportni-helikoptery/pzl-w-3-sokol/
  8. Hodnocení činnosti CLZS 2011. Plnění úkolů STRATEVAC. [Vyhodnocení činnosti CLZS, powerpointová prezentace].  Plzeň-Líně: Centrum letecké záchranné služby, 2011.
  9. HUMLÍČEK, Vojtěch, Jan PSUTKA a Petr WITT. Zdravotnický odsun: učební text pro vysokoškolskou výuku. Hradec Králové: Univerzita obrany, 1976. ISBN 80-85109-94-8.
  10. KLEIN, Leo a Alexander FERKO. Principy válečné chirurgie. Praha: Grada Publishing, 2007. ISBN 80-247-0735-7.
  11. Konečný projekt zdravotnické výbavy pro vzdušné odsuny. Výzkumné a rozvojové středisko vojenského zdravotnictví. Hostivice, 2002.
  12. KOUBA, Jan.  Letadlo A-319CJ pro STRATEVAC. [fotografie, 2012]. In: Fotogalerie/LZS [fotoarchiv]. Formát: 2500 × 1667.
  13. KOUBA, Jan.  Příprava letadla A-319CJ pro přepravu pacientů. [fotografie, 2012]. In: Fotogalerie/LZS [fotoarchiv]. Formát: 2500 × 1667.
  14. KOUBA, Jan.  Připravené letadlo A-319CJ pro přepravu pacientů. [fotografie, 2012]. In: Fotogalerie/LZS [fotoarchiv]. Formát: 2500 × 1667.
  15. KOUBA, Jan.  Zdravotnická verze letadla A-319CJ. [fotografie, 2012]. In: Fotogalerie/LZS [fotoarchiv]. Formát: 2500 × 1667.
  16. Mil Mi-17. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001, 15. 8. 2013 v 18:32 [cit. 2013-09-21]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Mil_Mi-17
  17. NOVOTNÁ, Pavla. Letecká záchranná služba a její součinnost s pozemními výjezdovými posádkami: Historie LZS v Československu před a po roku 1989. České Budějovice, 06.05.2010. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta. Vedoucí práce Bc. Jiří MAJSTR.
  18. Organizace zdravotnické služby v Armádě České republiky.  [Metodický den CLZS, powerpointová prezentace]. Plzeň-Líně: Centrum letecké záchranné služby, 2011. 
  19. Standardizační dohoda NATO STANAG 3204. Vzdušný zdravotnický odsun. 7. vydání. Praha: Ministerstvo obrany České republiky, 1. března 2007.
  20. SOUKUP, Pavel. Airbus A319. Československé letectví [online]. 19.08.2010, 25.11.2011 [cit. 2013-09-21]. Dostupné z: http://www.cs-letectvi.cz/letadla/airbus-a319


Close