Přenosný protiletadlový komplet "ROBOT SYSTÉM 70" — zavedený do AČR a výcvik
Tomáš DĚDOCH
František GRMELA
Klíčová slova
Přenosný protiletadlový raketový systém (komplet), protivzdušná obrana velmi krátkého dosahu, RBS-70, řízená střela země-vzduch, pozemní protivzdušná obrana, Velitelství výcviku - Vojenská akademie.
Úvod
V první dekádě 21. století došlo u pozemní protivzdušné obrany (PVO) Armády České republiky (AČR) k poměrně významné události, a to k zásadní modernizaci v oblasti velmi krátkého dosahu. Byl zaveden nový přenosný protiletadlový raketový komplet (PPLRK) Robot systém 70 (RBS-70). Tento komplet nahrazuje komplet sovětské výroby Strela 2M (S-2M). Sovětské S-2M byly vyvinuty v šedesátých letech minulého století a zavedeny do výzbroje po roce 1970. Ač ve své době účinná zbraň, její možnosti již plně neodpovídají soudobým požadavkům. Stala se morálně i technicky zastaralou. Z těchto důvodů na začátku první dekády 21. století začali představitelé pozemní PVO uvažovat o zmodernizování pozemní PVO novým kompletem velmi krátkého dosahu. Byla zpracována studie proveditelnosti a na jejím základě bylo posuzováno šest systémů: FIM-92C/D Stinger, Igla, Starstreak, Mistral II, Grom a RBS-70. Výběr vhodného kandidáta probíhal do roku 2005 a v témže roce proběhly zkrácené vojskové zkoušky na PPLRK RBS-70, který byl následně dne 1. ledna 2006 zaveden do výzbroje AČR.
Autoři v článku uvádějí vybraná fakta o zastaralém kompletu S-2M, včetně možností dalšího využití jeho zásob. Dále jsou stručně charakterizovány jednotlivé systémy, z nichž byl prováděn výběr. Podrobněji se autoři věnují vítěznému PPLRK RBS-70. Rozebírají jeho technické detaily a možnosti, včetně problematiky výcviku obsluh tohoto kompletu.
Přenosný protiletadlový raketový komplet S-2M
PPLRK RBS-70 byl do výzbroje zaveden jako náhrada za zastaralý komplet sovětské výroby S-2M, který již v současné době plně nesplňuje požadavky pozemní PVO. Zásadním nedostatkem kompletu S-2M je možnost jeho použití zejména na cíle, které jsou na odletu, což značně komplikuje šanci působit na tyto cíle ještě před splněním jejich úkolu. Dalším podstatným faktorem je nedostatečná účinnost související s nízkými pravděpodobnostmi zničení cíle v různých podmínkách boje, které nepřesahují 30 %. Tento komplet je možné použít na cíle letící ve výškách od 50 m do 2 300 m. Dálky ničení cíle jsou rozdílné pro přílet a odlet. Na příletu je komplet schopen postřelovat cíle do vzdálenosti 2 800 m a na odletu do 4 200 m. Vzdušný prostor plynoucí z dosahů kompletu je možné kompletem S-2M bránit prioritně ve dne. V noci je postřelování cílů obtížné a v mnoha případech dokonce nemožné. Neopomenutelnými nevýhodami jsou zejména neschopnost kompletu působit na cíl v podmínkách rušení a nemožnost využívat systémy pro identifikaci vlastních a cizích cílů. Podtrženo a sečteno, ač byl komplet S-2M před cca třiceti lety sofistikovanou a obávanou sovětskou zbraní, v podmínkách současného boje se stává hůře použitelným a pochopitelně se s parametry soudobých inteligentních a technicky vyspělých kompletů nemůže srovnávat. V současné době se vyřazený komplet, díky velkému množství uskladněných raket, používá už jen k udržení odbornosti pozemní PVO při střelbách, kde se operátoři sloužící u protiletadlových raketových baterií učí zacházet s municí a v praxi si osvojují pravidla protiletadlového střelce, řešení krizových situací apod. Podle jedné z teoretických variant by bylo možné zastaralé komplety S-2M využít pro doplnění palebné síly nového švédského kompletu.
Další možné systémy
Na základě studie proveditelnosti, kterou zpracoval tehdejší Výzkumný technický ústav výzbroje a munice Slavičín, bylo kromě PPLRK RBS-70 posuzováno i dalších pět systémů: FIM-92C/D Stinger, Igla, Starstreak, Mistral II a Grom. Následuje stručná charakteristika a popis jednotlivých systémů.
a) FIM-92 Stinger
Obrázek č. 1 Maketa kompletu Stinger s pouzdrem (Pramen: [14])
Tento komplet vyrábí firma Raytheon v USA a v licenci Evropská letecká, zbrojní a kosmická společnost (European Aeronautic Defence and Space - EADS) v Německu. Byl vyvinut v letech 1967-1978 na základě svého předchůdce FIM-43 Redeye a zařazen do výzbroje letectva Spojených států amerických (United States Air Force - USAF) roku 1981. Jeho původní název byl ,,Redeye II". Dnes se užívá v 29 armádách a přispěl například určitou měrou i k porážce sovětských vojsk v Afghánistánu. Raketa je dvoustupňová na pevné palivo. Dá se odpalovat z ruky, z vozidel i z vrtulníků. Nejnovější verze mají zobrazovací tepelné senzory, které sledují infračervenou i ultrafialovou část spektra, jsou velice odolné proti veškerým protiopatřením, mají sofistikovaný identifikátor vlastních a cizích letadel (Identification, Friend or Foe - IFF) a jejich naváděcí logika zajišťuje, že v závěrečné fázi letu se navádí na drak letadla namísto tepelné stopy výfukových plynů. Takto uskuteční manévr, jímž zaútočí na nejzranitelnější část letadla. Používá se k ničení řady vzdušných cílů, zejména nízko letících letounů, vrtulníků, ale i malých bezpilotních letounů. Maximální dosah nejnovějších verzí FIM-92G a FIM-92H přesahuje 8 000 m. Celkově bylo vyrobeno přes 70 000 Stingerů a výroba stále běží.
Parametry verze FIM-92C Stinger: Délka rakety 1,52 m, průměr 70 mm, hmotnost systému 15,7 kg, hmotnost rakety 10,1 kg, hmotnost bojové hlavice 3 kg, letová rychlost 740 m/s, maximální dolet 4 800 m, maximální dostup 3 800 m. Cena je přibližně 38 000 USD za kus.
b) Igla
Obrázek č. 2 Komplet 9K338 ,,Igla-S" (Pramen: [6])
Nástupcem kompletů řady Strela se v Sovětském svazu/Rusku stala nová zbraň pojmenovaná Igla (v ruštině ,,jehla"). První varianta 9K310 Igla-1 (střela 9M313, kód NATO SA-16 Gimlet), jež se dostala do výzbroje v roce 1981, byla do určité míry ,,prozatímní", jelikož využívala infračervený senzor ze systému Strela-3, ačkoli jinak se jednalo v podstatě o novou střelu. Definitivní podoba 9K38 Igla (střela 9M39, v kódu NATO SA-18 Grouse) následovala za dva roky. Srovnávací testy pak prokázaly, že tato zbraň byla naprosto rovnocenná tehdy standardní verzi americké rakety FIM-92 Stinger. Objevilo se několik dalších účelových verzí, mj. Igla-N s těžší hlavicí nebo skládací Igla-D pro výsadkáře. Nejvýkonnější variantu představuje soudobá 9K338 Igla-S čili Igla-Super (raketa 9M342, kód NATO SA-24 Grinch) optimalizovaná proti malým, rychlým a nízko letícím cílům, jako např. střelám s plochou dráhou letu. Tato byla zavedena do Ruské armády v roce 2004. Jednotlivé varianty střely Igla byly z tehdejšího Sovětského svazu exportovány do více než 30 zemí.
Parametry kompletu 9K38 Igla: Délka rakety 1,57 m, průměr 72 mm, hmotnost systému 17,9 kg, hmotnost rakety 10,8 kg, hmotnost bojové hlavice: 1,17 kg (390 g výbušniny), letová rychlost 800 m/s, maximální dolet 5 200 m, maximální dostup 3 500 m. Cena se pohybuje mezi 60 a 80 tisíci USD.
c) Starstreak
Obrázek č. 3 Raketa Starstreak (Pramen: [15])
Britský vývoj šel cestou dálkového řízení, namísto infračerveného navádění. V roce 1975 byl vyvinut systém Blowpipe, s ručním naváděním rakety na cíl, pomocí joysticku. V 80. letech byl zaveden Javelin, který byl naváděn poloautomaticky po záměrné linii. Operátor sledoval v hledáčku televizní kamery cíl a střela byla naváděna korekčním systémem pomocí rádiových povelů. V roce 1993 následoval komplet Starburst. Ten k přenosu povelů používal laserový paprsek, který je daleko obtížnější rušit. Dnešní produkcí společnosti Thales je typ Starstreak, který se navádí na cíl už přímo po laserovém paprsku; střela tedy letí ve virtuálním ,,kanálu" tvořeném speciálně modulovanými světelnými signály. Starstreak vyniká i tím, že dosahuje mimořádně vysoké letové rychlosti (přibližně Mach 3,5) a že za letu uvolňuje tři malé, samostatně naváděné wolframové ,,šipky" s průbojným a tříštivým účinkem.
Parametry kompletu Starstreak: Délka rakety 1,4 m, hmotnost systému 20 kg, hmotnost rakety 16,82 kg, letová rychlost 1 200 m/s, maximální dolet 7 000 m, maximální dostup 5 000 m.
d) Mistral
Obrázek č. 4 Komplet Mistral (Pramen: [3])
Evropský koncern The Minority Business Development Agency (MBDA) vyrábí protiletadlový raketový komplet Mistral s pasivním infračerveným naváděním. Jeho střela je plně autonomní, tedy typu ,,vystřel a zapomeň". Střela může být odpalována z řady platforem - z lodí, vozidel či vrtulníků. K nasazení ovšem postačí i dvojice vojáků. Jeden nese odpalovací zařízení a druhý střelu. Střela může být k výstřelu připravena během 60 vteřin.
Práce na vývoji střely byly započaty v roce 1974. Vývoj zajišťovala francouzská společnost Matra, pozdější Matra BAE Dynamics. Ta je nyní součástí koncernu MBDA. V roce 1989 byla započata sériová výroba střel Mistral. Střely jsou využívané pozemními silami, letectvem i námořnictvem. Nyní je tento systém zaveden v ozbrojených silách dvaceti sedmi zemí. Střely jsou vyráběny ve dvou verzích: Mistral 1 a modernější Mistral 2. Doposud bylo vyrobeno přes 16 000 těchto střel.
Raketový motor je dvoustupňový, s tuhým palivem. Jeho konstrukce je odvozena od motoru řízené střely Matra Super 530. Součástí střely je hlavice s vysoce brizantní tříštivou trhavinou o hmotnosti 3 kg. Ta navíc obsahuje wolframové kuličky. Čidlo je umístěno v nose rakety.
Parametry kompletu Mistral: Délka rakety 1,86 m, průměr rakety 90 mm, hmotnost systému 38 kg, hmotnost rakety 18,7 kg, hmotnost bojové hlavice 3 kg, letová rychlost 800 m/s, maximální dolet 6 000 m, maximální dostup 3 000 m.
e) PZR Grom
Obrázek č. 5 Komplet PZR Grom (Pramen: [16])
Komplet je vyráběn v Polsku. PZR je polská zkratka (Przeciwlotniczy Zestaw Rakietowy) s významem "protiletadlový raketový komplet. ,,Grom" znamená polsky ,,hrom".
Díky rozpadu východního bloku polská strana nezačala plánovanou licenční výrobu sovětského systému 9K38 Igla. Ovšem v té době zavedené komplety S-2 již byly zastaralé. Proto byl v Polsku vyvinut vlastní komplet Grom, údajně inspirován právě systémem Igla. Komplet PZR Grom byl zaveden do Polské armády v roce 1995. V prvních sériích byla využita řada ruských komponent. Tyto komponenty byly postupně v devadesátých letech nahrazovány polskými. K 1. lednu 2013 byl vyroben již dvoutisící komplet.
Komplet může obsluhovat jeden voják. Raketa je jednostupňová s pohonem na pevné palivo. Má infračervené zaměřování, chlazené kapalným dusíkem.
Kromě Polska je komplet používán v Indonésii a v Gruzii. Jeho nákup plánuje Peru.
Parametry kompletu PZR Grom: Délka rakety 1,68 m, průměr rakety 72 mm, hmotnost systému 16,5 kg, hmotnost rakety 10,5 kg, hmotnost bojové hlavice 1,27 kg, letová rychlost 650 m/s, maximální dolet 5 500 m, maximální dostup 3 500 m.
Saab Bofors Dynamics
PPLRK RBS-70 vyrábí švédská společnost Svenska Aeroplan Aktiebolaget (Saab) Bofors Dynamics se sídlem ve městě Karlskoga vzdáleném asi 200 km na západ od švédského hlavního města. Tato společnost je v povědomí většiny lidí známa spíše jako producent osobních automobilů. Ve skutečnosti je tomu ovšem jinak. Podíváme-li se do historie, zjistíme, že Saab původně vznikl v souvislosti s potřebou Švédska udržet národní bezpečnost a suverenitu v meziválečném období. Švédsko bylo tehdy neutrálním státem a navíc bylo již více než sto let bez války. Evropa byla na pokraji válečného konfliktu. Ve Švédsku se proto v roce 1937 rozhodli založit společnost, která bude schopna zásobovat zemi vojenskými letadly. První letadlo vzlétlo již tři roky po vzniku společnosti, v roce 1940. Následovala ohromující série letadel, vyznačujících se jedinečnými schopnostmi a cenovou dostupností. V roce 2012 oslavil Saab své 75. narozeniny a dlouhodobě funguje na trhu předních světových výrobců. Saab má velké množství aktivit zejména v oblasti pozemní a námořní obrany, bezpečnosti, komerčním letectví apod. Soustřeďuje se na trhy Evropy, jižní Afriky, Austrálie a USA. Česká republika se do spolupráce s touto společností zapojila v roce 2005, kdy se rozhodla přidat k patnácti zemím (Austrálie, Argentina, Bahrajn, Brazílie, Finsko, Německo, Írán, Irsko, Litva, Norsko, Pákistán, Singapur, Thajsko, Tunisko, Spojené arabské emiráty), které využívají PPLRK RBS-70 pro obranu vzdušného prostoru své země anebo uskupení sil.
PPLRK RBS-70
Obrázek č. 6 PPLRK RBS-70 (Pramen: vlastní)
Švédský komplet, jako jediný splnil všechny takticko-technické parametry, které byly vymezeny ve studii proveditelnosti. Parametry účinného maximálního dálkového a výškového dosahu dokonce vysoce překračuje. Je vysoce odolný proti rušení, má kvalitní noční zaměřovač a je možno jej zapojit do automatizovaného systému velení a řízení jednotek protiletadlového raketového vojska. Zejména tyto důvody, spolu se zkušenostmi ze zahraničí, které byly k dispozici, vedly k rozhodnutí o zavedení tohoto kompletu do výzbroje AČR.
Tento komplet je charakterizován následovně: PPLRK RBS-70 je určený k ničení vzdušných cílů (letounů, vrtulníků, raket s plochou dráhou letu, včetně bezpilotních prostředků) zejména na příletu, ale i na odletu za podmínek přímé viditelnosti, ve dne i v noci a v podmínkách elektromagnetického a tepelného rušení.
Při porovnání PPLRK RBS-70 s vyřazeným kompletem S-2M je zřejmé, že převážná většina parametrů je u nového kompletu více než dvojnásobně lepší. PPLRK RBS-70 je určen k ničení vzdušných cílů zejména na příletu ve výškách od 0 m do 5 000 m a na vzdálenostech od 300 m do 8 000 m. Tolik oficiálně udávané parametry tohoto kompletu. Ovšem podle zkušeností instruktorů u Velitelství výcviku - Vojenské akademie (VeV - VA) Vyškov a příslušníků protiletadlových raketových baterií ze simulovaných cvičení na trenažéru a v neposlední řadě dle neoficiálních vyjádření výrobce, je dobře vycvičený střelec za ideálních podmínek schopen ničit prostředky vzdušného napadení až do výšek 6 km a vzdáleností značně větších oproti oficiálně uváděným hodnotám. Samozřejmě s rostoucí výškou a dálkou klesá pravděpodobnost zničení cíle, respektive roste možnost, že cíl raketě lidově řečeno ,,uteče". Nespornou výhodou kompletu je systém navedení, který je založen na rozmítaném laserovém paprsku a díky jeho charakteristice je raketa téměř nezarušitelná, což zaručuje, že raketa ve vysokém procentu případů splní svůj úkol. Systém navedení je nazýván SACLOS (Semi-Automatic Command on Line Of Sight), tedy ,,poloautomatické navedení rakety na cíl za přímé viditelnosti". Tento systém spočívá ve vysílání laserového paprsku, který se pohybuje v naváděcím koridoru. Paprsek je zaměřovačem emitován po celou dobu letu rakety směrem k cíli a o jeho nasměrování na cíl se stará střelec od okamžiku odpalu až do okamžiku zásahu cíle. Naváděcí paprsek je rozmítán v horizontální a vertikální rovině a tím zabezpečuje stabilizaci rakety ve středu naváděcího koridoru v obou rovinách. Naváděcí paprsek je oproti jiným systémům přijímán zadní částí rakety a není proto potřeba odražení paprsku od cíle jako u jiných systémů. Díky tomu přijímač rakety, který je natočen směrem k palebnému stanovišti (zaměřovači), je vysoce imunní vůči případné snaze cíle o takzvané ,,zarušení". Navíc díky modernímu zařízení pro noční vidění ,,BORC" je komplet možné použít i ve ztížených vidových podmínkách, v noci a ve specifických případech i za mlhy. Nejen oproti nahrazenému kompletu, ale také oproti stávajícím kompletům, používaným v naší armádě, se PPLRK RBS-70 navíc pyšní možností použití proti pozemním cílům. Jeho prioritou sice pozemní cíle nejsou a pravděpodobnost zničení takového cíle není vysoká, nicméně díky několika režimům činnosti bojové hlavice a průraznosti až 200mm pancíře je možné se tímto kompletem, ve zvláštních případech, účinně bránit i proti pozemnímu ohrožení.
Součásti PPLRK RBS-70
PPLRK RBS-70 se skládá z několika částí. V prvé řadě jde o hlavní části, které tvoří tzv. základní konfiguraci. Tato konfigurace má jen nezbytné součásti pro odpálení rakety na cíl ve dne a za nezhoršených podmínek, bez rozlišení, zda se jedná o vlastní nebo cizí cíl apod. Prvky základní konfigurace jsou: stojan, zaměřovač a raketa v raketnici. Pro mobilnost, zmíněnou výše, je nezbytná přijatelná váha kompletu. O tom, co je ještě přijatelné a co už nikoliv, by se daly vést dlouhé a složité debaty. Tento komplet je z pohledu autorů článku na hraně únosnosti. Jeho hmotnost v základní konfiguraci činí cca 87 kg, což zabezpečuje minimálně přepravitelnost do vzdálenosti cca 500 m a to je dostatečné pro skryté zaujetí palebného stanoviště ve vhodné poloze vzhledem k vozidlům, jednotkám a bráněným objektům. K transportu kompletu na větší vzdálenosti se v současné době používá vozidlo T-810. Na tomto vozidle je pro komplet připravena zástavba, sestávající ze systému úchytů a polic, které umožňují bezpečnou přepravu kompletu a jeho rychlé a bezproblémové vyložení a opětovné naložení na vozidlo. Bohužel, vozidlo je určeno pouze pro přepravu jednotlivých součástí kompletu a není tedy možné působit na cíl kompletem, lafetovaným přímo na vozidle. Taková varianta je opět jednou z řady teorií o budoucím vývoji pozemní PVO AČR.
Obrázek č. 7 PPLRK RBS-70, přebíjení rakety (Pramen: vlastní)
Jak bylo zmíněno, základní konfigurace je tvořena třemi hlavními částmi. Stojan i zaměřovač existují v jediné verzi, ovšem raketa existuje v pěti typech. Jde o typy MK0, MK1, MK2, Bolide (MK3) a Bolide II, přičemž se jedná o vývojovou řadu, kde každý následující model je vylepšením předchozího. Raketa typu MK0 se nevyrábí již několik let, výroba typu MK1 byla zastavena přibližně v polovině roku 2012. Saab v témže roce spustil výrobu typu Bolide II. Česká republika z této škály zakoupila dva typy raket: MK1 a Bolide (MK3). Rakety MK1 se používají pro nácviky střeleb, které probíhají každoročně. Rakety Bolide jsou určeny prioritně pro bojové nasazení.
Ke kompletu, sestavenému do výše uvedené základní konfigurace, lze připojit další zařízení a tím rozšířit jeho využití. Jedná se o zařízení pro noční vidění (BORC), identifikátor vlastních a cizích letadel (IFF), terminál palebného prvku (TePP) a externí napájecí zdroj.
Zařízení pro noční vidění vyrábí stejný dodavatel (firma Saab) a je určeno k umožnění střelby na všechny typové cíle v noci a za snížené viditelnosti, dále pak k pozorování cílů, terénu a činnosti protivníka v nepříznivých vidových podmínkách. Jde o zařízení, které je pomocí jednoduchého mechanismu upevněno na komplet, bez jakýchkoli kabelů či jiného datového propojení. BORC může pracovat nezávisle na součástech základní konfigurace a může být napájen jak z vlastního, tak z externího zdroje. I přesto, že rozlišení LCD displeje, na který je tepelná informace převáděna, s parametry 640 × 480 obrazových bodů, nevypadá v dnešní době nijak technologicky hodnotně, je toto zařízení schopno umožnit vidovou detekci některých cílů na vzdálenost přesahující 20 km. Hmotnost tohoto zařízení se pohybuje mezi dvanácti a čtrnácti kilogramy v závislosti na zvoleném typu napájení. Pracovní teplota detektorů je dvě stě stupňů pod bodem mrazu, což zabezpečuje detekční schopnost tři desetiny úhlového stupně.
Dalším zařízením je IFF. Systém dodává společnost Thales sídlící ve Francii. Jde o zařízení, které poskytuje kompletu informaci o příslušnosti cíle. Výraznou předností je možnost využití všech dnes známých módů identifikačních kódů, což zabezpečuje dostatečnou ochranu proti prozrazení kódu se zajištěním dostatečně spolehlivého rozpoznání příslušnosti vzdušného prostředku v reálném čase. Zařízení je schopno zamezit střelbě na vlastní cíle, a to nezávisle na činnosti střelce. Anténa dokáže vyslat dotaz do vzdálenosti cca 18 km a v krátkém čase vyhodnocovat odpovědi.
Zařízení TePP vyrábí společnost Retia, a. s., v Pardubicích. TePP je součástí automatizovaného systému velení a řízení palby RACCOS a je určen k řízení palby protiletadlového raketového družstva. Skládá se z přepravního obalu, radiostanice, počítače, přijímače GPS a zdrojové skříně. Zdrojem mohou být baterie, ale i externí zdroj, např. elektrocentrála nebo palubní napájení přepravního prostředku. Obsluhu tvoří jeden voják, zpravidla velitel družstva. TePP umožňuje datovou i hlasovou komunikaci s nadřízeným, což je středisko řízení palby (Fire Direction Centre - FDC) i podřízeným, což je střelec PPLRK RBS-70. Maximální vzdálenost TePP od FDC je 20 km (při přímé rádiové viditelnosti). Maximální vzdálenost TePP od PPLRK RBS-70 je 100 m (délka datového kabelu).
Externí napájecí zdroj pro PPLRK RBS-70 vyrábí opět společnost Saab. Je využíván pouze při výcviku, s ohledem na úsporu baterií. Umožňuje napájení kompletu z elektrické sítě, elektrocentrály, palubní sítě vozidla, či jiného vhodného vnějšího zdroje. Jeho použití při střelbách je nepřípustné, ovšem při výcviku ušetří značné finanční prostředky.
Dodávka kompletu a výcvik obsluh
Dodávka kompletu proběhla v letech 2005 a 2006. Součástí dodávky byly i dva simulátory. V prvním roce bylo dodáno osm PPLRK RBS-70 a jeden simulátor, který byl umístěn u 252. protiletadlového raketového oddílu (plro) ve Strakonicích. V následujícím roce proběhla druhá fáze dodávky, čítající dalších osm kompletů, jejíž součástí byla i přídavná zařízení (noční vidění, systém pro identifikaci vlastních a cizích cílů, rakety apod.) a také druhý simulátor. Tento byl umístěn v prostorách VeV - VA ve Vyškově a je využíván v rámci kurzů pro výcvik obsluh v pravidlech střelby a ve střelbě samotné. V roce 2010 dále VeV - VA a 252. plro obdržely tzv. ,,dummy" komplety, tedy makety jednotlivých součástí kompletu, ovšem bez elektrických a optických komponentů, což dále rozšířilo možnosti výcviku.
Příprava obsluh kompletu systémově přísluší VeV - VA. Kurzy probíhají u odboru kariérové přípravy - oddělení přípravy pozemní PVO. Výuka kompletu je v souladu s potřebami bojových jednotek promítnuta ve větší či menší míře do několika kurzů, jako jsou například kurzy pro velitele kompletu, kurzy pro střelce PPLRK, kurzy bakalářského a magisterského studia organizované u Univerzity obrany apod. Ovšem prioritně jsou pro přípravu příslušníků jednotek, majících ve výzbroji PPLRK RBS-70, designovány dva účelové kurzy.
Obrázek č. 8 PPLRK RBS-70, pohledem střelce (Pramen: vlastní)
Prvním z nich je základní kurz operátora PPLRK RBS-70. Tento kurz, jak už z názvu vyplývá, je určen pro operátory jednotlivce, kteří se s kompletem ještě nesetkali, a potřebují získat prvotní informace o kompletu, jeho vlastnostech a schopnostech. Dále si potřebují osvojit základní penzum znalostí, schopností a návyků, které jim umožní komplet řádně využívat. Součástí kurzu je samozřejmě i možnost získat potřebná oprávnění k práci na tomto kompletu. Stěžejní tematikou a cílem tohoto kurzu je úspěšné zvládnutí střelby na simulátoru. To je vedle složité teorie nejobtížnější částí celého kurzu a vyžaduje od frekventantů osvojení množství návyků a následně simultánní provádění více různorodých činností. Pro zabezpečení požadované úrovně vycvičenosti operátora a jeho přípravu na nejrůznější situace, které jej mohou potkat, je nutné, aby frekventant v rámci kurzu úspěšně působil na alespoň tisíc cílů na zmíněném simulátoru. Kurz byl zpočátku organizován v délce čtyř týdnů pro osm posluchačů. V současné době, kdy je již vyškolen dostatečný počet osob, je kurz na základě předešlých zkušeností organizován v délce tří týdnů a jeho kapacita je čtyři osoby. Tato varianta se jeví jako ekonomické a efektivní řešení, vzhledem k tomu, že je k dispozici pouze jeden simulátor. Takto je každému frekventantovi umožněno ,,odpracovat" až 1300 cílů, což umožňuje jeho kvalitní přípravu. Oproti předchozí variantě dochází také k úspoře času frekventantů a finančních nákladů na jejich cestovní náhrady.
Dalším kurzem, jehož jádro tvoří příprava pro PPLRK RBS-70, je zdokonalovací kurz. Tento je určen k upevnění dříve nabitých znalostí, jejich prohloubení, získání lepších návyků v práci s kompletem a v neposlední řadě k přípravě operátorů ke střelbám. Trvá jeden týden a operativně je přizpůsobován požadavkům bojových jednotek dle specifických potřeb.
Pro završení přípravy obsluh kompletu je nezbytný výcvik se skutečnou zbraní. Tato ovšem ve Vyškově stále chybí. Absence skutečného kompletu u VeV - VA je nedostatek a má dopady nejen na praktický výcvik, ale i na teoretickou přípravu. V oblasti praktického výcviku je ve Vyškově možno procvičit jen omezené množství činností, souvisejících s převáděním zbraní např. z pochodové polohy do bojové apod. Zcela zde schází možnost prakticky cvičit operátory v ovládání IFF a nočního vidění. V oblasti teoretické schází skutečná zbraň, na které by proběhla praktická ukázka mnoha činností a fungování kompletu, což by nepochybně přispělo k zefektivnění výcviku a zejména k dokonalejšímu a rychlejšímu pochopení probírané problematiky.
Jako řešení tohoto nedostatku se nabízejí tři možnosti. První možností by bylo zapůjčení jednoho ze stávajících kompletů od 252. plro. To je ovšem s ohledem na plnění jejich úkolů, plynoucích z ambicí České republiky, nerealizovatelné. Druhou možností by bylo zakoupení dalšího PPLRK RBS-70 od společnosti SAAB pro výukové potřeby VeV - VA. Ovšem s ohledem na současnou ekonomickou situaci jsou autoři k této variantě spíše skeptičtí. Třetí možností je, vedle kurzů, pořádaných na půdě VeV - VA, provádět učiteli z VeV - VA výuku a výcvik přímo u bojových jednotek, které jsou těmito komplety vybaveny, tedy u 252. plro ve Strakonicích. Tato možnost je v současné době realizována. Praktický výcvik je zaměřen na zvládnutí činností s kompletem a všemi jeho přídavnými součástmi. Výcvik je prováděn za různých situací a požadavků tak, aby obsluhy byly plně připraveny plnit svůj bojový úkol. Ovšem v případě realizace nákupu nového PPLRK RBS-70NG by bylo optimální, pokud budou plně technicky vybaveny nejen bojové jednotky, jak tomu bylo v minulosti, ale i VeV - VA, které bezesporu pro jednotky představuje důležité školicí centrum.
Závěr
S PPLRK RBS-70 získala pozemní PVO AČR kvalitní soudobou zbraň, schopnou plnit bojový úkol v kategorii velmi krátkého dosahu. Příslušníci jednotek, sloužících u této zbraně, mohou být právem hrdi na svoji výzbroj a tato hrdost je u 252. plro ve Strakonicích patrná. Vojáci aktivně přistupují k výcviku jak ve Vyškově, kde se učitelé snaží jim vytvořit ty nejlepší možné podmínky, tak u svého útvaru a v neposlední řadě při střelbách, které probíhaly na území ČR, ale také ve Švédsku. Při střelbách ve Švédsku získali příslušníci 252. plro uznání od zaměstnanců firmy SAAB, i od příslušníků Švédské armády především za to, že dokázali zbraň obratně a sofistikovaně používat již po poměrně krátkém výcviku. Vojáci plní řadu bojových úkolů ve vztahu k ČR, NATO i EU a dále se podílejí na prezentaci AČR na akcích typu IDET, IDEB, Bahna a Gaudeamus.Literatura
[1] Russia confident of Igla in VSHORAD contest. StratPost: South Asian Defense & Strategic Affairs [online]. 2012, 2012-04-01 [cit. 2013-02-18]. Dostupné z: http://www.stratpost.com/russia-confident-of-igla-in-vshorad-contest
[2] Mistral. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-02-18]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Mistral
[3] Mistral. Federation of American Scientists [online]. 1999, Saturday, June 19, 1999 6:37:33 AM [cit. 2013-02-18]. Dostupné z: http://www.fas.org/man/dod-101/sys/land/row/mistral.htm
[4] Protiletadlový raketový komplet. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-02-18]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Protiletadlov%C3%BD_raketov%C3%BD_komplet
[5] VSHORAD - India's Next Big Air Defense Program. Defence Update [online]. 2012, April 1, 2012 at 15:53 [cit. 2013-02-18]. Dostupné z: http://defense-update.com/20120401_vshorad-indias-next-big-air-defense-program.html
[6] Missile 9M39 of IGLA. Open Joint Stock Company [online]. 2011 [cit. 2013-02-18]. Dostupné z: http://zid.ru/eng/products/46/detail/213
[7] Chiron (missile). In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-01-31]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Chiron_(missile)
[8] FIM-92 Stinger. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-02-18]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/FIM-92_Stinger
[9] Grom (missile). In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-02-18]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Grom_(missile)
[10] Igla-S, Igla-1 SA 16/18. Defense Update [online]. 2007, July 23, 2007 at 13:20 [cit. 2013-02-18]. Dostupné z: http://defense-update.com/20070723_sa-8.html
[11] MANPADS Revitalized with Red-Sky II. Defense Update [online]. 2011, February 11, 2011 at 10:31 [cit. 2013-02-18]. Dostupné z: http://defense-update.com/20110211_red-sky-2.html
[12] Raytheon (General Dynamics) FIM-92 Stinger. Directory of U.S. Military Rockets and Missiles [online]. 2005, 14 February 2005 [cit. 2013-02-18]. Dostupné z: http://www.designation-systems.net/dusrm/m-92.html
[13] Saab in brief. Saab group [online]. 2010 [cit. 2013-02-19]. Dostupné z: http://www.saabgroup.com/en/About-Saab/Company-profile/Saab-in-brief/
[14] Stinger (dummy) and case. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-04-02]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Stinger_(dummy)_and_case.png
[15] Thales Air Defence - Short Range Air Defence Missile System. Army Technology [online]. 2012 [cit. 2013-04-02]. Dostupné z: http://www.army-technology.com/contractors/missiles/thales/thales1.html
[16] Plik:PZR-Grom-02. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-04-02]. Dostupné z: http://pl.wikipedia.org/wiki/Plik:PZR-Grom-02.jpg
[17] KOLLER, Martin. RBS-70. A report. 2012, č. 11, s. 2. ISSN 1211-801X.
[18] ZDOBINSKÝ, Michal. RBS 70. In: A report: Zbraně a technika. Praha: Agentura vojenských informací a služeb, 2007, s. 4. ISBN 978-80-7278-400-4.
[19] AAP-6 Slovník termínů a definic NATO (NATO Glossary of Terms and Definitions - anglicky a francouzsky). NSA 2010, český překlad Praha: Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti, odbor obranné standardizace, 2010.
[20] AAP-15 Slovník zkratek používaných v dokumentech a publikacích NATO. (NATO Glossary of Abbreviations Used In NATO Documents and Publications). NSA 2009, český překlad Praha: Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti, odbor obranné standardizace, 2009.