2005-2006	2006-2007	2007-2008	2008-2009	2009-2010	2010-2011	11-12 (odhad)
Celkové výdaje	80 548,98	85 494,64	91 680,28	11 4223,3	14 1781,1	15 4116,7	17 0936,8
Námořnictvo	13 966,99	16 198,16	15 885,41	17 248,01	22 693,59	27 119,2	29 606,01
Procent z celku	17.34%	18.95%	17.33%	15.10%	16.01%	17.60%	17.32%

Zdroj: vlastní

Významné kontrakty

Indie uzavřela v roce 2004 kontrakt na nákup a přestavbu letadlového křižníku Admiral Gorškov (přejmenován na INS Vikramaditya) [5 s. 17]. V následujících třech letech měl být Gorškov přestavěn na letadlovou loď s letouny se zkráceným startem a normálním přistáním za pomoci záchytového háku (STOBAR). Původní cena byla stanovena na 700-800 milionů dolarů [6 s. 16]. Avšak termín dodání byl několikrát odsunut a toto plavidlo není indickému námořnictvu stále k dispozici(4), navíc se kontrakt prodražil o více než 1,6 miliard dolarů [4]. INS Vikramditya bude rozhodně znamenat značný posun v námořních kapacitách v porovnání s jedinou letitou letadlovou lodí Indie INS Viraat(5) (třída Hermes, vyrobena ve Velké Británii), kterou má Indie v současnosti k dispozici. Nicméně Indie usiluje o vytvoření floty se třemi letadlovými loděmi v perspektivě následujících dvaceti let.

Tento záměr má být naplněn prostřednictvím dalších dvou letadlových lodí, které mají být vyrobeny přímo v Indii.  Jedná se o velmi ambiciózní program, jehož výsledkem by měly být největší lodě, jaké byly kdy v Indii vyrobeny. Tak by se Indie zařadila mezi elitní klub zemí, které mají potřebné kapacity ke stavbě letadlových lodí. INS Vikrant, jak se má první z plavidel jmenovat, ale vykazuje zpoždění, podobně jako INS Vikramidtya, a namísto plánovaného dokončení v roce 2014 se možnost nasazení INS Vikrant posouvá až za rok 2018 [8]. Toto plavidlo s výtlakem 37 000 tun by mělo také využívat STOBAR design a později by mělo být doplněno o ještě větší letadlovou loď s výtlakem 64 000 tun a technologií parních katapultů, kterou lze v současnosti najít pouze u námořnictva Francie a Spojených států [3 s. 83].

Podobný trend v modernizaci indického námořnictva, tedy snahu o výstavbu v domácím prostředí, lze vypozorovat i v případě ponorek a dalších hladinových plavidel. Co se týče první skupiny, Indie spustila první jadernou ponorku vyrobenou v Indii schopnou nést balistické rakety a další plavidla tohoto typu by měla následovat [9]. V indických docích se také pracuje na výstavbě šesti ponorek francouzského designu Scorpene [3 s. 89]. Celkově je ve výstavbě 46 lodí včetně torpédoborců a fregat (v obou případech i s technologií stealth) [4].

Zdomácnění výroby a vývoje

Z výše uvedeného lze vyvodit, že se Indie snaží maximálně zdomácnit výrobu nových plavidel. Tato tendence byla artikulována už v Námořní vojenské strategii v roce 2007 a má se týkat i maximální snahy o vývoj vojenských technologií v domácím prostředí [10 s. 117-118]. Tento přístup k akvizicím vojenských plavidel staví Indii do komplikované situace, a to z několika důvodů.

V první řadě se Indii nemusí podařit dostat se v horizontu následujících let na tak vysokou technologickou úroveň při výrobě vojenské techniky, aby její plavidla mohla konkurovat lodím vybudovaným ve státech s dlouhou tradicí vývoje nejmodernější vojenské techniky.(6)  Lze očekávat, že tyto státy nebudou ochotny sdílet své technologie s Indií, avšak námořní strategie počítá s tím, že v případě nedostačujících kapacit bude i nadále Indie ochotna zvolit import a bude se snažit získat skokové (leapfrog) technologie pro překlenutí propasti s rozvinutými státy [10 s. 116]. V takovém případě může být limitující indická offsetová politika(7), která komplikuje uzavírání kontraktů.

Dalším důsledkem, který je úzce spojen s neochotou importovat techniku, je fakt, že i přes značné investice do plavidel v posledních letech ještě do nedávna počty plavidel indického námořnictva nerostly, ale naopak se kvůli vyřazování starých lodí mírně snižovaly. Ještě v roce 2011 byly zaváděny nové lodě tempem 3-4 ročně [12], ale v roce 2012 se plánovalo uvést do provozu 6-9 plavidel [13]. Z této perspektivy se zdá, že se podařilo indickému námořnictvu prolomit klesající trend, avšak zda došlo k dlouhotrvajícímu obratu, bude jasnější až během několika let.
Tendence Indie získat domácí kapacity pro vývoj a výrobu vojenské námořní techniky bude nejvýraznějším rysem ve výstavbě indických námořních sil. Tento model ale neznamená absolutní nezávislost Indie na procesu výstavby a vývoje, protože k získání nejmodernějších technologií bude import jedinou možností, navíc indická výroba v určitých oblastech i nadále spoléhá na zahraniční produkci, která může představovat slabou stránku celého konceptu.(8) Rostoucí zdrojový rámec v současnosti umožňuje námořnictvu rychle expandovat především v měřítcích kvality a v blízké budoucnosti dojde i k navýšení počtu plavidel.

Námořní infrastruktura(9)

Námořní infrastruktura, tedy námořní základny nebo případně kotviště jsou důležitou součástí kapacit indického námořnictva. Indie disponuje celou řadou těchto zařízení rozdílných typů a funkcí a výstavba nových základen pokračuje. Prozatím nejnovější základna byla uvedena do provozu začátkem tohoto roku na Lakadivách [14].(10)

Tradičně je indické námořní velení soustředěno do dvou center. Prvním je Bombaj pro západní velitelství a druhé je Visakhapatnam pro východní velitelství. Nicméně Indie pokračuje ve výstavbě dalších základen na kontinentu. V roce 2005 byla otevřena základna INS Kadamba v Kawaru, jakožto jižní velitelství s kapacitami pro oceánské operace [5 s. 25-26].

Jak už bylo naznačeno výše, infrastruktura námořnictva se neomezuje pouze na kontinentální Indii. Velmi významná základna se nachází na Adamanských ostrovech, jejíž pozice je příznačná pro vzdálené operace v Bengálském zálivu a Malacké úžině [5 s. 26]. V roce 2007 uvedla Indie do provozu své první monitorovací stanoviště v zahraničí, a to konkrétně na Madagaskaru. Podobná zařízení se nacházejí v Bombaji a v Kochi [15]. Existují zmínky o jednáních ohledně základen na Maledivách a atolu náležícího k Mauriciu, avšak zde je situace velmi nejasná.

Strategie

Je obtížné najít námořní minulost, která by byla relevantní vzhledem k současným nebo budoucím kapacitám námořnictva Indie. Profesor James Holmes a jeho kolegové vycházejí z předpokladu, že Indie k ospravedlnění současné a budoucí expanze vojenského námořnictva bude muset využít existující historické reálie, nebo si je bude muset přizpůsobit. V současnosti zůstává indické historické narativum pro námořní expanzi nejasné, a tak je formulace indické identity pro tuto oblast nedokončeným úkolem [3 s. 6-9].  Proti tomuto názoru se staví bývalý velitel námořnictva Indie Arun Prakesh a argumentuje dodnes patrným kulturním a jazykovým vlivem Indie v oblasti jihovýchodní Asie, který byl šířen námořními prostředky [16 s. 82]. To jsou však jevy historicky natolik vzdálené a abstraktní, že se dají jen těžko použít ve smyslu užitečného ,,námořního narativa" pro další vývoj námořnictva. Faktem ale je, že strategické koncepce současného indického námořnictva se vytvářejí až zpětně, a to pro existující strukturu sil [3 s. 65].

Indie byla po staletí orientována převážně kontinentálně a velký důraz na posílení námořního statutu lze pozorovat převážně až od konce 90. let. Na začátku 21. století začalo indické námořnictvo zřetelně artikulovat záměr vytvořit flotu schopnou efektivně operovat na otevřeném oceánu a odpoutat se od příbřežních vod [5 s. 1]. Arun Prakesh pregnantně formuluje několik důvodů, proč se Indie musí zaměřit na námořní bezpečnost. Je to (a) fenomén globalizace, kdy je zabezpečení námořních tepen klíčové; (b) slabá ochrana indického pobřeží, což vyústilo v teroristické útoky umožněné námořní přepravou; (c) soupeřivý vztah s Čínou, kde v případě konfrontace budou hrát námořní síly klíčovou roli; a konečně (d) ekonomický růst, který umožnil financování expanze námořnictva [16 s. 79-80].

Koncepční dokumenty

Indie po skončení studené války formulovala a zveřejnila dva zásadní koncepční dokumenty. Prvním z nich je Indická námořní doktrína(11) (Indian Maritime Doctrine) z roku 2004 revidovaná v roce 2009 a druhým je pak Námořní vojenská strategie Indie (Freedom to Use the Seas: India's Maritime Military Strategy) z roku 2007. Oba tyto dokumenty jsou zásadní pro pochopení pozice současného indického námořnictva a výhledu do příštích let.

Ještě před tím, než budou představeny perspektivy koncepčních dokumentů vývoje námořnictva, je třeba zdůraznit, že tyto koncepce nevznikaly ve zcela standardním procesu, protože jejich formulaci nepředcházelo vytvoření žádné oficiální národní bezpečnostní strategie Indie nebo obdobného dokumentu vyšší úrovně [3 s. 65]. V tomto ohledu existuje určité vakuum, které umožňuje ozbrojeným silám značnou volnost při formulaci základních cílů. Z toho nadále vyplývá, že tyto dokumenty nemusí být nutně ve shodě s bezpečnostněpolitickými prioritami politické reprezentace, protože představují primárně pohled indického námořnictva. Oba dokumenty je potřeba chápat i v souvislosti s bojem o rozpočtové prostředky, přičemž šíření povědomí prostřednictvím intenzivní kampaně je jeden z artikulovaných cílů Námořní vojenské strategie Indie (Integrated Headquarters 2007: 96) [10 s. 96].

Indická námořní doktrína je 148 stran rozsáhlý svazek, který často cituje práce významných teoretiků, jako je Carl von Clausewitz a sir Julian Corbett [3 s. 62]. Doktrína formulovala čtyři základní typy misí pro námořnictvo: vojenské, diplomatické, policejní a ,,benigní" (humanitární a záchranné úkoly). Na základě těchto misí je odvozeno, že námořnictvo bude potřebovat strukturu sil, která bude ve střednědobém výhledu zahrnovat dvě operační skupiny, každou s jednou letadlovou lodí, které budou schopné ,,námořní kontroly" v oblasti celého regionu Indického oceánu [11 s. 92]. V klasickém mahanovském pojetí Indická námořní doktrína zdůrazňuje potřebu kontroly nad uzlovými body, důležitými ostrovy a obchodními trasami. Jako jeden z primárních úkolů v mírových dobách byla identifikována ,,námořní diplomacie" [5 s. 11]. Revize z roku 2009 reagovala především na nestátní hrozby v odpovědi na bombajské útoky z roku 2008 [17].

Námořní vojenská strategie Indie v mnohém navazuje na doktrínu z roku 2004. Je zde patrná stejná tendence zdůraznit nebojové funkce námořnictva jako v doktríně z roku 2004. Námořní velitelé si jsou dobře vědomi role námořnictva jako diplomatického prostředku, k čemuž má námořnictvo na rozdíl od letectva a armády potřebné kapacity [3 s. 62]. V perspektivě patnácti let, se kterou Námořní vojenská strategie pracuje, je značná důležitost přikládána odstrašující funkci námořnictva, a to jak na konvenční, tak nukleární úrovni. Námořnictvo je ve Strategii identifikováno jako jeden z prostředků pro dosažení indického ,,manifestu destiny" [10 s. 130].

V souvislosti s koncepčními dokumenty je záhodno se alespoň rámcově zmínit o indické nukleární doktríně, která sice nikdy nebyla oficiálně přijata, ale její principy jsou obecně uznávány. Tato doktrína, publikovaná nedlouho po prvním indickém vojenském nukleárním testu, vzbudila vlnu nevole nejen na straně Číny a Pákistánu, ale i ve Spojených státech. Problematické se ukázalo být především doporučení vybudovat nukleární triádu [18 s. 246], jejíž nedílnou složkou jsou ponorky, jakožto nosiče jaderných zbraní. I toto lze brát jako manifestaci indického sebevědomí ohledně námořní domény.

,,Indická Monroeova doktrína"

James Homes a Toshi Yoshihara se při zkoumání perspektiv indického námořnictva zaměřili na koncept Monroeovy doktríny v indickém strategickém myšlení, přičemž vycházejí ze dvou předpokladů. Prvním z nich je, že Monroeova doktrína není pro indické politiky pouze sloganem pro ospravedlnění regionální hegemonie, ale představuje historický příklad, který se Indové snaží přizpůsobit svým specifickým podmínkám. Druhým předpokladem je konsenzus ve významu principů Monroeovy doktríny v zahraniční a bezpečnostní politice i přes rozmary indické domácí politiky [19 s. 1001].

Stejně tak, jako se ve Spojených státech postupně měnila interpretace Monroeovy doktríny na základě aktuálních aspirací a kapacit, i v indických podmínkách lze nalézt hned několik možností, jak by mohla ,,indická Monroeova doktrína" vypadat. První možností je námořnictvo jako ,,černý pasažér" (free-rider). Toto pojetí vychází z původního chápání Monroeovy doktríny, kde dominantní přítomnost námořnictva Spojených států bude převažujícím garantem bezpečnosti v regionu [19 s. 1003].(12)

Druhá varianta je nazvaná ,,silák" (,,strongman")(13). Tato doktrína by vyžadovala vojenské kapacity k dominanci v Indickém oceánu a do indických bezpečnostních zájmů by mohlo být začleněno Jihočínské moře a západní Pacifik nebo dokonce i vzdálenější oblasti. Z hlediska struktury sil by indické námořnictvo zahrnovalo okolo 6-9 letadlových lodí, 4-6 ponorek s balistickými raketami a flotilu nukleárních ponorek [19 s. 1004].

Poslední možností je námořnictvo jako ,,strážník" (constable).(14) Zjednodušeně by se v indickém prostředí mělo jednat o kompromis mezi dvěma výše uvedenými doktrínami.  Indie by stále kooperovala s vnějšími státy na ad hoc bázi a s rostoucím sebevědomím i kapacitami by Indie usilovala o aplikování bezpečnostní doktríny v geografické oblasti s hranicemi nejspíše u Afrického rohu a Malacké úžiny [19 s. 1005-7].

Autoři docházejí k závěru, že v současnosti indické námořnictvo celkem přesně vystihuje archetyp černého pasažéra, kde je patrný důraz na spolupráci s námořnictvem Spojených států a boj proti takovým hrozbám, jakými jsou pirátství, proliferace zbraní nebo obchod s lidmi. Toto koresponduje i s názorem jiných autorů. Například Cohen a Dasgupta považují za nejvýstižnější označit současný stav jako tzv. regionálně-stabilizující námořnictvo, které bude usilovat především o zabezpečení komerční dopravy [11 s. 94].

V dlouhodobější perspektivě následujících desetiletí se ale zdá, že indické námořnictvo směřuje ke konceptu ,,strážníka", kdy bude Indie usilovat o dosažení primátu v regionu Indického oceánu [19 s. 1008]. V tomto ohledu není určujícím indikátorem samotný objem finančních prostředků investovaný do nových kapacit námořnictva, jako spíše charakter těchto kapacit. Letadlové lodě jsou platformy projekce síly, stejně tak jako ponorky s balistickými střelami a o obě tyto platformy Indie usiluje. Neméně důležitý je způsob, jakým Indie přistupuje k výstavbě námořních kapacit. Snahu o zdomácnění produkce náročné vojenské techniky lze interpretovat jako indikátor rostoucího sebevědomí Indů v přístupu k námořní doméně. V neposlední řadě i dikce Námořní vojenské strategie Indie naznačuje možný posun směrem k asertivnějšímu přístupu pro oblast Indického oceánu.

Také se diskutuje o možném budoucím zapojení Indie do projektů námořní bezpečnosti, které dokonce přesahuje oblast Indického oceánu. Avšak v tuto chvíli se takové úvahy jeví jako minimálně předčasné a zapojení Indie do nějakého nového institucionalizovaného rámce bezpečnostní spolupráce s námořním rozměrem je v dohledné době nepravděpodobné.

Dynamický nárůst schopností Indie v oblasti vojenského námořnictva a tedy i transformace cílů tohoto námořnictva z příbřežních úkolů k oceánským operacím a ne nepodobný a sledovanější trend v případě Číny vede některé k názoru, že by mohlo být uskupení BRICS(15) dobrou platformou pro koordinované zajištění námořní bezpečnosti s ohledem na jeho globální rozsah [20]. Někteří analytikové zacházejí až tak daleko, že se nezdráhají nazvat země BRIC ,,novým světovým globálním námořnictvem" [21]. V tuto chvíli ale zůstávají výzvy ke kooperaci v rámci BRICS v potírání hrozeb, jako je pirátství, obchod s drogami nebo terorismus na moři, převážně nenaplněny, a to i s ohledem na to, že Brazílie a jižní Afrika nemají nyní schopnosti k zajištění svých oblastí zájmu v tomto ohledu; ale především je v současnosti zaměření summitů BRICS převážně ekonomické [20].

V oblasti spolupráce vojenských námořnictev se jeví jako potenciálně významnější kooperace v rámci fóra IBSA(16), jehož členové jsou sice zároveň členové BRICS a agenda těchto fór není nepodobná, avšak potenciální bezpečnostní spolupráce v rámci IBSA není zatížena vnějšími nebo vnitřními obavami z Číny nebo Ruska, což by mohlo hrát zásadní roli v rozvoji námořní bezpečnostní spolupráce [22]. Námořní element IBSA představuje IBSAMAR, jež v současnosti sestává ze společných cvičení námořnictev států Indie, Brazílie a jižní Afriky, která se odehrávají v periodě dvou let [23]. V tuto chvíli je klíčová otázka, jestli existuje motivace a vize posunout iniciativu IBSAMAR od společného cvičení ke strategicky významné kooperaci [22], přičemž taková vize a záměr nejsou v současnosti zcela evidentní.

ZÁVĚR

Z hlediska kapacit zažívá indické námořnictvo v současnosti etapu nejdynamičtějšího vývoje ve své historii a postupně získává regionální důležitost. V dohledné době je pravděpodobné, že tento trend bude pokračovat. Přestože tuto expanzi mohou doprovázet určité obtíže, vývoj bezpečnostního prostředí v regionu Indického oceánu se nezdá nepříznivý a i v blízké budoucnosti by indické námořnictvo mohlo pokračovat ve výstavbě kapacit v relativně klidném prostředí.

V oblasti strategie je situace méně jasná. Absence oficiálně formulovaných strategických cílů indickou politickou reprezentací výrazně ztěžuje úvahy o roli indického námořnictva v následujících letech. Zatímco koncept ,,indické Monroeovy doktríny" představuje zajímavý způsob, jak se s těmito obtížemi vyrovnat, závěry z něho odvozené jsou platné přirozeně pouze v případě, že vychází ze správných předpokladů. Pakliže se tak neděje a nepanuje konsenzus v základních principech strategické doktríny, může být současný vývoj indického námořnictva radikálně přehodnocen, a to obzvlášť nedisponuje-li svojí koherentní historickou identitou.

Literatura

[1]   INDIA DEFENCE. Indian Navy Chief Admiral Sureesh Mehta Spells Out Vision 2022. [online]. 2008 [vid. 2. prosinec 2012]. Dostupné z: http://www.india-defence.com/reports-3954

[2]   CIA. India. The World Factbook [online]. 2012 Dostupné z: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/in.html

[3]   HOLMES, James R., Andrew C. WINNER a Toshi YOSHIHARA. 2009. Indian Naval Strategy in the Twenty-first Century. 1. S.l.: Routledge. ISBN 0415454204.

[4]   RAGHUVANSHI, Vivek. 2012. India's Navy Boosts Spending 74%. Defense News, s. 1.
NEW DELHI.

[5]   SCOTT, D. 2008. India's Drive for a 'Blue Water'Navy. Journal of Military and Strategic Studies [online], roč. 10, č. 2. [vid. 2. prosinec 2012]. Dostupné z: http://jmss.org/jmss/index.php/jmss/article/viewArticle/90

[6]   FAULKNER, Keith. 2003. Válečné lodě: příručka pro rozpoznávání. České vyd. 1. Praha: Vašut. ISBN 80-7236-080-9. (035) |2 MRF.

[7]   MAMONTOV, Sergej. Yard Boss Blames Boilers for India Carrier Trials Snags. RIA Novosti [online]. 2012 [vid. 2. prosinec 2012]. Dostupné z: http://en.ria.ru/military_news/20120918/176030847.html

[8]   DEFENCE NOW. Antony Worried Over Delays in Indigenous Aircraft Carrier. [online]. 2012 [vid. 2. prosinec 2012]. Dostupné z: http://www.defencenow.com/news/1015/antony-worried-over-delays-in-indigenous-aircraft-carrier.html

[9]   CRAIL, Peter. 2009. India Launches First Nuclear Submarine. Arms Control Today, roč. 39, č. 7, s. 41.

[10] INTEGRATED HEADQUARTERS MINISTRY OF DEFENCE (NAVY). 2007. Freedom to Use Seas: India's Maritime Militarz Strategy. 2007. S.l.: s.n.

[11] COHEN, Stephen P. a Sunil DASGUPTA. 2010. Arming without Aiming: India's Military Modernization. S.l.: Brookings Institution Press.

[12] RAO, Radhakrishna. 2012. The Rapid Modernisation of the Indian Armed Forces. Military Technology, roč. 36, č. 3, s. 30-33.

[13] MAZUMDAR, Mrityunjoy. Indian Navy Force Structure Development Is Driven by Blue Water Maritime Strategy. Defense Media Network [online]. 2012 [vid. 2. prosinec 2012] Dostupné z: http://www.defensemedianetwork.com/stories/indian-navy-force-structure-development-is-driven-by-blue-water-maritime-strategy/

[14] INDIAN DEFENCE REVIEW. INS Dweeprakshak Commissioned on Kavaratti in Lakshadweep. [online]. 2012 [vid. 2. prosinec 2012]. Dostupné z: http://www.indiandefencereview.com/news/ins-dweeprakshak-commissioned-on-kavaratti-in-lakshadweep/

[15] PUBBY, Manu. India activates first listening post on foreign soil: radars in Madagascar. [online]. 2007 [vid. 12. únor 2012]. Dostupné z: http://www.indianexpress.com/news/india-activates-first-listening-post-on-foreign-soil-radars-in-madagascar/205416/1

[16] PRAKESH, Arun. 2011. The Rationale an Implications of India's Growing Maritime Power. In: Indias's Contemporary Securitz Challenges. Washington, D.C.: Woodrow Wilson International Center for Scholars.

[17] THE HINDU. Maritime doctrine makes subtle changes in principles of war. [online]. 2009 Dostupné z: http://www.hindu.com/2009/08/30/stories/2009083057770900.htm

[18] PANT, H. V. 2007. India's nuclear doctrine and command structure: Implications for civil-military relations in India. Armed Forces and Society, roč. 33, č. 2, s. 238.

[19] HOLMES, James R. a Toshi YOSHIHARA. 2008. India's,,Monroe Doctrine' and Asia"s Maritime Future. Strategic Analysis, roč. 32, č. 6, s. 997-1011. Doi 10.1080/09700160802404539.

[20] STUENKEL, Oliver, 2012. The BRICS and the challenge of maritime security. POST-WESERN WORLD [online]. 2012 [vid. 10. červen 2013]. Dostupné z: http://www.postwesternworld.com/2012/02/29/the-brics-and-the-challenge-of-maritime-security/

[21] LEVINE, Steve, 2013. The BRIC countries are becoming the world's new global navy. Quartz [online]. 17. 5. 2013 [vid. 10. červen 2013]. Dostupné z: http://qz.com/85847/the-bric-countries-are-becoming-the-worlds-new-global-navy/

[22] KORNEGAY, Francis A., 2012. IBSA on the 10th Anniversary of the Brasilia Declaration. SABC [online]. 15. 12. 2012 [vid. 10. červen 2013]. Dostupné z: http://www.sabc.co.za/news/a/d3178c004dd20080ac70aeb7074a8d3f/OPINION:-IBSA-on-the-10th-Anniversary-of-the-Brasilia-Declaration:-Revival-or-Requiem-in-Delhi-20121512

[23] INDIAN NAVY, nedatováno. Excersise ,,IBSAMAR". Indian Navy [online] [vid. 10. červen 2013]. Dostupné z: http://indiannavy.nic.in/node/1449

---

(1) Ministerstvo obrany ale samozřejmě není jediné, které přispívá k zajištění vnější bezpečnosti, a to ani v rámci domény moře. Významnou roli zaujímá v tomto ohledu například oddělení pro atomovou energii a oddělení pro vesmír, která zahrnují indický výzkum balistických raket a nukleárních zbraní [3 s. 80] (zpět)
(2) Hodnoty převzaty z výročních zpráv ministerstva obrany Indie (dostupné z: http://mod.nic.in/reports/) (zpět)
(3) Fiskální roky se nepřekrývají s kalendářními (zpět)
(4) Zatím poslední incident, který by mohl dále posunout termín dodání letadlové lodě, se odehrál v září 2012, kdy selhaly tři z osmi boilerů, které údajně vydržely pouze 20 % zátěže uváděné výrobcem [7] (zpět)
(5) Tato letadlová loď slouží Indii už 25 let a její stáří je více jak 50 let, což je věk pro vojenskou loď opravdu značný [8] (zpět)
(6) Nabízí se paralela s indickou snahou zdomácnit výrobu vojenských letounů, kterou provází, alespoň doposud, série katastrofálních neúspěchů. Stejně tak jako v oblasti vojenského námořnictva se Indie i zde snaží vyvinout kapacity pro domácí vývoj a výrobu vojenské techniky, avšak nespokojenost a skepse konečného zákazníka, indického letectva, ohledně domácích projektů je evidentní [11 s. 84-86] (zpět)
(7) Indie vyžaduje útratu určitého procenta z platby za zakázku přímo v Indii. Fakt, že se část platby vrací do indické ekonomiky, pomáhá ospravedlnit nákupy, avšak zpomaluje uzavírání kontraktů, jež vyžadují komplexnější přístup [3 s. 91] (zpět)
(8) V minulém roce především zdražení oceli znamenalo masivní, někdy až čtyřnásobné zvýšení nákladů na indické programy výstavby lodí. U programu ponorek typu Scorpene náklady vzrostly o 1 mld. dolarů [4] (zpět)
(9) Pro zobrazení rozmístění zmiňovaných základen námořnictva viz https://maps.google.cz/maps/ms?msid=202810252840610939856.0004cfdf4bd3506c65754&msa=0&ll=16.045813,77.01416&spn=10.775424,21.643066 (zpět)
(10) Pro detailní, avšak ne zcela aktuální seznam základen indického námořnictva viz http://www.globalsecurity.org/military/world/india/ports.htm (zpět)
(11) Bohužel tento dokument, ač vydán jako veřejně dostupný, není v současnosti v elektronické formě k dispozici, proto bude popsán prostřednictvím sekundárních zdrojů (zpět)
(12) Námořnictvo Spojených států v regionu Indického oceánu je zde paralelou k roli královského námořnictva, jež zabezpečovalo námořní bezpečnost Nového světa, a to na základě sdíleného zájmu ohledně prevence angažmá evropských států na americkém kontinentě [19 s. 1003] (zpět)
(13) Tato varianta se odkazuje k námořnictvu Spojených států v 90. letech 19. století, kdy Spojené státy disponovaly kapacitou a vůlí k prosazování svého stanoviska napříč hemisférou [19 s. 1004] (zpět)
(14) Začátkem 20. století byl vydán Rooseveltův dodatek k Monroeově doktríně, který omezil oblast vymahatelnosti doktríny pouze na oblast Karibiku [19 s. 1006] (zpět)
(15) Jedná se o akronym pro seskupení států Brazílie, Rusko, Indie, Čína a jižní Afrika (zpět)
(16) Akronym označující trilaterální fórum pro mezinárodní spolupráci Indie, Brazílie a jižní Afriky (zpět)