Střelecká příprava v systému přípravy personálu rezortu obrany

Jaroslav ZAPLETAL
František HERODEK

Klíčová slova

Příprava příslušníků ozbrojených sil, struktura a připravenost ozbrojených sil České republiky, potencionální protivník, technologická a informační doména, doména času, principy přípravy, metodická posloupnost, systém přípravy, kurikulum, vědomosti, dovednosti, návyky, instruktor střelecké přípravy, střelba.

Úvod

Příprava příslušníků ozbrojených sil (dále jen příprava) v současné době reaguje na nové vnitřní podmínky a změněný charakter bezpečnostního prostředí, ve kterém se Česká republika a její armáda nacházejí.

Příprava představuje proces zahrnující vzdělávání, vojenský výcvik vojáků k plnění bojových, záchranných a humanitárních úkolů, výchovu k vlastenectví [1] a tvoří jeden z hlavních prostředků dosahování požadovaných operačních schopností Armády ČR.

Příprava plně vychází z ,,Doktríny Armády České republiky" [2] a dokumentů rezortu ministerstva obrany, jako je ,,Transformace rezortu Ministerstva obrany České republiky" [3] a ,,Dlouhodobá vize rezortu ministerstva obrany" [4].

1. Požadavky pro oblast přípravy

Uvedené dokumenty určitým způsobem hodnotí stávající bezpečnostní situaci a pro oblast přípravy stanoví tyto zásadní požadavky na:

• strukturu a připravenost ozbrojených sil České republiky pro účinnou eliminaci nejpravděpodobnějších bezpečnostních rizik vyplývajících z mezinárodního terorismu, použití zbraní hromadného ničení a jejich nosičů;
• budování Armády České republiky s expedičními schopnostmi tak, aby byla schopna plnit úkoly v celém spektru operací až po intenzivní bojovou činnost, a to i mimo vlastní území státu, v náročných klimatických podmínkách a kulturně odlišném prostředí;
• transformaci sil a prostředků Armády České republiky vyčleňováním sil a prostředků do NRF s využitím jeho transformačního potenciálu a uplatňováním zkušeností získaných v rámci nasazení ozbrojených sil v operacích NATO a EU;
• budoucí prostor činnosti ozbrojených sil České republiky, který bude mít komplexní charakter. Vedle jeho tradičního trojrozměrného chápání bude mnohem intenzivněji využívána jeho informační dimenze. V bojových operacích (Irák, Afghánistán) je jen obtížné odlišit frontu od zázemí a nepřítele od civilního obyvatelstva. Zvyšuje se význam iniciativy nižších velitelů. Masovost použití sil a prostředků je nahrazována zvyšující se pohyblivostí menších skupin, rostoucím dosahem a zvyšující se přesností jejich působení. Rozhodující je přesné a včasné zasazení odpovídajících sil, mobilita a udržitelnost v operaci do doby splnění úkolu včetně jejich ochrany. Dynamicky se mění charakter plněných úkolů a prováděných činností v rámci operace - střídání i souběh bojové činnosti se stabilizačním a rekonstrukčním úsilím. Armáda České republiky bude v operacích působit ve spolupráci s celou řadou dalších nevojenských organizací, s nimiž bude koordinovat své aktivity.
  Činnost jednotek bude často probíhat v zastavěném prostoru za přítomnosti civilního obyvatelstva a sdělovacích prostředků. Při použití sil nutno zohlednit rovněž ekologické aspekty, ochranu kulturního dědictví a minimalizaci vedlejších škod;
• potencionálního protivníka, který bude stále nebezpečnější (lépe vyzbrojen a vycvičen). Jeho technologická a doktrinální úroveň bude pravděpodobně nižší, než budou schopnosti Armády České republiky a spojenců v NATO. Protivník se bude vyhýbat otevřenému střetu a prodlužovat trvání konfliktu nad dobu přijatelnou pro druhou stranu. Bude se vyhýbat otevřené konfrontaci ve volném terénu a přesune svoji činnost do městských aglomerací či horských nebo zalesněných oblastí, kde bude schopen účinněji eliminovat důsledky technologické asymetrie. Vedle existence asymetricky působícího protivníka je s malou mírou pravděpodobnosti nutné počítat i s možností působení proti protivníkovi s obdobnou organizací, technologickými a vojenskými schopnostmi a způsobem použití vojsk, tedy regulérním ozbrojeným silám jednoho nebo i více států;
• technologickou a informační doménu, která ovlivní efektivní použití ozbrojených sil České republiky v rozvoji interoperability a kompatibility se spojenci, počínaje nejnižší možnou organizační úrovní. Úroveň vybavení ozbrojených sil moderní výzbrojí, výstrojí a ostatním materiálem a schopnost je účinně komplexně využívat v synergii se schopnostmi nevojenských aktérů bude i v budoucnosti hlavním předpokladem k dosažení úspěchu v operaci. Jednotky Armády České republiky budou postupně vybavovány i neletálními prostředky. Používána bude samonaváděcí vysoce přesná munice. Dojde k nárůstu bojové síly na nižším stupni a malé jednotky budou schopny významně přispívat k dosažení operačního až strategického efektu. Voják se stane samostatným bojovým systémem. Stále větší spektrum činností bude postupně automatizováno a robotizováno s cílem minimalizovat ohrožení člověka. Budoucí technologie budou podporovat procesy spojené se zvládnutím informací, jejich včasné a přesné získávání, zpracování, předávání a ochranu v reálném čase podle principů NEC.
  Vzhledem k přenositelnosti informací komunikačními a informačními systémy v reálném čase budou operace plánovány a řízeny na velké vzdálenosti. Velitel bude schopen velet podřízeným jednotkám z jakéhokoli místa v prostoru nasazení;
• terén a klimatické podmínky, které se výrazně odlišují od klimatu a terénu obvyklého ve střední Evropě. Pro nasazení v prostoru budoucích operací (odlišný terén, vysoká vlhkost a teploty, vysoká nadmořská výška, vysoká prašnost či nízké teploty vzduchu) bude potřebné zajišťovat realistické podmínky pro výcvik vojsk, přizpůsobit vzdělávání a upravit operačně-technické charakteristiky existující a zaváděné výzbroje, výstroje a dalšího materiálu;
• doména času, která při řešení konfliktu či krize vojenskými prostředky povede ke splnění vojenských cílů operace v relativně krátkém časovém úseku. Následná stabilizace regionu či země v rámci řešení politických cílů operace však může vyžadovat velmi dlouhé časové úseky, což bude vyžadovat schopnost dlouhodobého udržení stabilizačních sil. Dlouhodobý charakter operací zaměřených na postkonfliktní stabilizaci bude představovat dlouhodobou zátěž pro ozbrojené síly s významnými požadavky na zdroje.

Uvedené požadavky je možné chápat jako určité zadání pro jednotlivé oblasti přípravy příslušníků ozbrojených sil České republiky.

2. Střelecká příprava v systému přípravy vojáka

Jednou z rozhodujících oblastí přípravy příslušníků ozbrojených sil České republiky, která uvedené požadavky rozpracovává do praxe, je střelecká příprava zahrnující nauku o zbraních a munici, způsoby a pravidla střelby, organizaci a řízení palby, vyhledávání cílů, stanovení výchozích prvků, házení ručních granátů a vlastní střelbu.

Jestliže chceme konstruktivně přistupovat k řešení problematiky střelecké přípravy, je nutné se na ni dívat ze dvou základních hledisek:

• jak chápat (naplnit) principy přípravy, jako je vědeckost; učit vojska tomu, co potřebují v boji; uvědomělost a aktivita; názornost; přiměřenost; trvalost (udržování) vědomostí, dovedností a návyků; soustavnost a posloupnost; kolektivnost a individuální přístup [5] při vzdělávání a vojenském výcviku jednotlivce a jednotky ve střelecké přípravě;
• jak řešit střeleckou přípravu z hlediska metodické posloupnosti (teorie, nácviky se zbraní, nácviky střelby a cvičení střeleb) a v celém systému přípravy vojáka (základní výcvik, odborná a speciální příprava, příprava jednotek).

V přípravě vojáka AČR se principy přípravy skloňují ve všech pádech. Velitelé (učitelé, instruktoři) k jejich naplnění přistupují různě. Jednotlivé principy přípravy není nutné násilně vyzvedávat při přípravě vojáka, ale vnitřně se s nimi ztotožnit a v zaměstnáních je používat. Je třeba se jednoznačně zbavit dojmu, že tyto principy přípravy jsou přežité, že už nevystihují potřeby dané doby a je třeba se na ně dívat jen jako na určitou teorii v praxi nevyužitelnou.

V tomto článku chceme hlavní pozornost soustředit především na to, jak by měl velitel při přípravě a provádění střelecké přípravy metodicky postupovat.

Jestliže chce velitel připravovat vojáky, musí si předem zodpovědět tyto otázky:

• Proč připravovat, co je vizí a smyslem přípravy?
• Koho připravovat (vojáky v základním, odborném, speciálním, specializačním výcviku nebo u vojsk)?
• Co je obsahem a hlavním zaměřením přípravy?
• Kdy, tj., v jakém časovém rozsahu chceme přípravu provádět?
• Jak metodicky při přípravě postupovat?
• Za jakých podmínek přípravu organizovat?
• Jak zkontrolovat a ohodnotit očekávané výsledky?

Jestliže tímto způsobem postavené kurikulum v přípravě vojáků převedeme do střelecké přípravy, měl by velitel jednotlivé otázky chápat takto:

• Proč cvičit (střelecká příprava je jedním z rozhodujících předmětů polní přípravy, která připravuje vojáka k dovednému používání zbraní a všestrannému využívání jejich možností ke zničení nepřítele).
• Co cvičit, tj., jaké cíle (schopnosti!) dosáhnout a jak, tzn. jakými opatřeními a v jakých oblastech přípravy (v teorii soustředit pozornost na - nauku o zbrani a cvičení se zbraní, v praktické části na - házení ručních granátů, nácviky se zbraní, nácviky střelby a cvičení střeleb).
• Jak cvičit, tj. jakým způsobem vytvářet a následně upevňovat jednotlivé vědomosti, dovednosti a návyky ve střelecké přípravě (Pub-75-00-02 ,,Metodika střelecké přípravy") [6].
• Kontrola a hodnocení výcviku, tj. zjištění stavu připravenosti cvičících vojáků v dovedném a efektivním využívání ručních palných zbraní a zbraňových systémů v podmínkách blížících se bojovým (Vševojsk-4-2 ,,Osnovy střeleb z ručních zbraní a zbraní bojových vozidel") [7].

Návrh, jak řešit problematiku střelecké přípravy z hlediska požadavků dokumentů MO, je uveden ve vojenské publikaci Pub-75-00-02 ,,Metodika střelecké přípravy". Tato vojenská publikace je obsahově zaměřena na:

• vytyčení hlavních cílů a úkolů střelecké přípravy;
• vysvětlení principů přípravy příslušníků AČR ve střelecké přípravě;
• rozbor metod, forem a prostředků využívaných ve střelecké přípravě;
• organizaci zaměstnání ve střelecké přípravě z hlediska metodiky nauky o zbraních, zbraňových systémech, ručních granátech, optických přístrojích a rovněž tak metodiky nácviků střelby a cvičení střeleb;
• řešení metodik činností u jednotlivých ručních palných zbraní a zbraňových systémů v jednotlivých přílohách.

Hlavním problémem při řešení střelecké přípravy je teoretická připravenost velitele (učitele, instruktora) a jeho schopnost připravit a odřídit zaměstnání z hlediska:

• zvládnutí teorie (nauky o materiálu, základů a pravidel střelby, řízení palby v boji apod.);
• ujasnění si problematiky (obsahu) a zásad řízení zaměstnání při nácviku se zbraní, nácviku střelby a plnění cvičení střeleb v rámci střeleckých nácviků;
• organizace a provedení střeleckého nácviku (na simulátorech, trenažérech, střeleckém cvičišti, střelnici).

Při řešení střelecké přípravy v celém systému přípravy vojáka musí být důraz položen na základní výcvik, odbornou a speciální přípravu, kde voják (rekrut) získává vědomosti, dovednosti a návyky potřebné při manipulaci se zbraní (zbraňovým systémem) při výcviku.

Musí platit pravidlo, že ke střelbě lze připustit jen vojáky, kteří skutečně znají konstrukci zbraně, základy a pravidla střelby, zvládli nácviky se zbraní, nácviky střelby, jsou schopni respektovat zásady bezpečného zacházení se zbraní a dodržovat bezpečnostní opatření při střelbách.

Dokumentem, který právně zastřešuje problematiku střelecké přípravy, je nově zpracovaný Vševojsk-4-2 ,,Osnovy střeleb z ručních zbraní a zbraní bojových vozidel".

Tento vojenský předpis stanovuje základní požadavky na organizaci a způsob provádění nácviků střelby, cvičení střeleb, bojových střeleb a taktických cvičení s bojovou střelbou v rámci výcviku ve střelecké přípravě. Je určen pro vojáky (velitele), kteří výcvik ve střelecké přípravě plánují, organizují, metodicky řídí a účastní se jej.

Jeho důležitost v přípravě a provádění střeleckých nácviků je především v tom, že:

• jednoznačně definuje, k čemu slouží jednotlivá cvičení střeleb;
• upřesňuje řídící funkcionáře na střelnici a konkretizuje jejich povinnosti;
• podrobně řeší požadavky na přípravu střelnice;
• rozebírá organizaci a plnění nácviků střelby a cvičení střeleb;
• popisuje povinnosti velitelů při organizování střeleckých nácviků;
• stanovuje bezpečnostní opatření při střelbách a nový způsob hodnocení za cvičení střeleb;
• definuje v jednotlivých přílohách cvičení střeleb, která si vybírá velitel při zjištění stavu připravenosti cvičících vojáků v dovedném a efektivním využívání ručních palných zbraní a zbraňových systémů.

Fenoménem poslední doby je příprava instruktorů střelecké přípravy, kteří by se měli podílet na organizaci a řízení zaměstnání ve střelecké přípravě u svých jednotek.

Tento způsob přípravy instruktorů je nezbytným krokem, který si vytyčil za cíl:

• připravit odborníky z řad vojáků k přípravě a řízení zaměstnání ve střelecké přípravě;
• ujednotit zásady přípravy a vedení zaměstnání ve střelecké přípravě, metodiku nauky o zbraních, metodiku nácviků se zbraní, organizaci a metodiku střeleckých nácviků;
• pomáhat velitelům odborně a metodicky zastřešit střeleckou přípravu.

Příprava instruktorů střelecké přípravy je teprve na počátku a bude velmi důležité, jak odborně a metodicky se k vlastní přípravě postaví velení VeV - VA ve Vyškově, kde se příprava instruktorů organizuje na oddělení přípravy mechanizovaného vojska - odboru profesní přípravy.

Závěr

Zpracovaný článek určitou formou naznačuje metodickou návaznost jednotlivých dokumentů při řešení různých témat ve střelecké přípravě a ukazuje zároveň na to, jak by bylo možné přistoupit k zapracování stěžejních dokumentů MO do problematiky střelecké přípravy.

Celý článek není zaměřen na popis jednotlivých dokumentů, ale na zvýraznění práce velitelů (instruktorů, učitelů) při organizování střelecké přípravy. Smyslem bylo zdůraznit fakt, že střelecká příprava není jen střelba, ale je to celý komplex na sebe navazujících příprav, který vede ke konečnému cíli - voják připravený k vedení bojových operací.

Literatura

[1]   Zákon 219/1999 Sb., o ozbrojených silách ČR. § 29., odst. 1. Praha: Parlament ČR, 1999.

[2]   Doktrína Armády České republiky. 2. vyd. Vyškov: Institut doktrin VeV - VA. 108 s.

[3]   Kolektiv. Transformace rezortu Ministerstva obrany České republiky. Praha: MOČR, 2007.

[4]   Kolektiv. Dlouhodobá vize rezortu ministerstva obrany. Praha: MOČR, 2008.

[5]   Pub-70-01-01 Příprava příslušníků AČR. 1. vyd. Vyškov: Správa doktrín Ředitelství výcviku a doktrín, 2007.

[6]   Pub-75-00-02 Metodika střelecké přípravy. 1. vyd. Vyškov: Správa doktrín ŘeVD, 2008.

[7]   Vševojsk-4-2 Osnovy střeleb z ručních zbraní a zbraní bojových vozidel. Praha: MOČR, 2010.