Samopal vzor 58 česká legenda
Jiří MOTÝL
Klíčová slova
Samopal, zbraň, útočná puška, příslušenství, modernizace
Úvod
Druhou světovou válku začínaly všechny evropské armády s opakovací puškou jako hlavní zbraní vojáka. V malé míře byly zavedeny také první modely samopalů. V české terminologii nazývané ,,kulometná pistole" - ty však byly určeny jako doplňková zbraň k obraně pohraničních opevnění. Průkopníkem zavádění samopalů byl zejména německý Wehrmacht.
Ke konci války už automatické pěchotní zbraně v mnoha armádách dominovaly. Souběžně však vznikla potřeba sloučit vlastnosti samopalu a opakovací pušky do jedné zbraně. Tento záměr dal vzniknout nové skupině ručních zbraní, později definovaných jako útočné pušky. Průkopníkem zde bylo opět Německo se svou útočnou puškou Sturmgewehr 44. Ještě důležitějším počinem Německa bylo vyvinutí prvního náboje střední balistické výkonnosti 7,92×33 firmou Polte. Zde byl vlastně položen základní kámen vývoje útočných pušek. Podobný náboj byl následně vyvinut i v dalších zemích s progresivní zbrojní výrobou, které se snažily jít touto cestou, i když pokaždé s osobitým přístupem. V Sovětském svazu byl nově vyvinutý náboj 7,62×39 vz. 43 využit v samonabíjecí karabině SKS a později ve vysoce progresivní konstrukci AK 47.
Souběžně se zaváděním útočné pušky AK 47 byl v Československu zahájen vývoj vlastní automatické zbraně stejné kategorie. Zbylé země vytvářeného sovětského bloku převzaly do licenční výroby AK 47.
1. Vývoj a zavedení do výroby
První moderní pěchotní zbraní zavedenou do armády se v poválečném Československu stal samopal vz. 24 (26) komorovaný na sovětský náboj 7,62×25 Tokarev. Původně byl vyvinut jako samopal vz. 23 (25), který měl střílet náboji 9×19 Luger. V rámci unifikace výzbroje se sovětskou armádou byl však překonstruován na už zmíněnou ráži. Byl také vyvinut moderní náboj střední balistické výkonnosti Z 50 (7,62×45). Zůstal nevyužit a například už vyvinutá zbraň, samonabíjecí puška vz. 52, byla upravena na puškou vz. 52/57 určenou pro sovětský náboj střední balistické výkonnosti 7,62×39 vz. 43, také v rámci unifikace.
V padesátých letech byl pro tento náboj zahájen vývoj zbraně nazývané ,,těžký samopal". Do vývoje se zapojil Josef Koucký s prototypem ZK 503, který se dočkal ještě provedení ZK 503/I a ZK 503/II. Zapojil se také Václav Holek s počinem nazvaným ZB 530. Prototypy ČZ 515 a ČZ 522 do hry vstoupil mladý progresivní konstruktér Jiří Čermák. Žádný z uvedených prototypů však nakonec nebyl zaveden.
V roce 1955 došlo ke změně priorit a nový požadavek byl na vývoj zbraně komorované pro náboj 7,62×39 vz. 43 v rámci unifikace s tehdejším silným spojencem. Základní takticko-technické požadavky zněly na zbraň o hmotnosti 2 700 g bez zásobníku, s možností sklopné ramenní opěrky tak pevné pažby, celková délka neměla přesáhnout 850 mm, celková životnost měla dosáhnout 15 000 výstřelů při kapacitě zásobníku 30 nábojů.
Nového zadání nejlépe využil Jiří Čermák. Vývoj přímého předchůdce samopalu vz. 58, prototypu nazvaného S 56, byl zahájen v roce 1956 v národním podniku Konstrukta Brno. Výsledné první prototypy zbraně byly v roce 1957 zkoušeny v SSSR. Po odstranění závad a nedostatků a dosažení shody takticko-technických parametrů definovaných MNO byla v roce 1958 zahájena výroba ověřovací série. V době studené války byl vojenskou správou vyvíjen tlak na urychlení dodávek zbraní, proto aniž byla dokončena ověřovací série, byla zbraň rozkazem ministra obrany 10. února 1959 zavedena do výzbroje ČSLA pod označením ,,7,62mm samopal vz. 58". První kusy byly do ČSLA přijaty v polovině roku 1959. K oficiálnímu představení zbraně došlo na vojenské přehlídce v máji 1959. Nakonec bylo dle továrních údajů vyrobeno celkem 919 650 ks samopalů vz. 58.
Náběh sériové výroby se neobešel bez zavádění nových technologií, zejména přesného lití do ztraceného modelu, kvůli předpokládané velké produkci. V tomto případě vypomohly Kdyňské strojírny. Dalším problémem se při požadovaném objemu výroby stalo pažbení z bukového dřeva, jehož výroba byla technologicky náročná a relativně drahá. Zde přišel ke slovu již dříve vyvinutý způsob výroby předmětných součástek z dřevotřísky napuštěné fenol-formaldehydovou pryskyřicí.
2. Porovnání útočných pušek Sa vz. 58 s AK 47
Obrázek č. 1 Závěr Sa vz. 58 (Pramen: [4])
Obrázek č. 2 Závěr AK-47 (Pramen: [5])
Jak již bylo uvedeno, hlavním konkurentem v rámci zemí Varšavské smlouvy byla pro útočnou pušku Sa vz. 58 sovětská útočná puška AK 47. Co tyto dvě zbraně spojuje a zároveň rozděluje?
Hlavní odlišnosti Sa vz. 58 od AK 47 spočívají v systému uzamčení závěru, kdy AK 47 používá rotační závorník, zatímco Sa vz. 58 nesenou závoru, která se zamyká do pouzdra závěru. Další odlišností je bicí mechanismus, zatímco AK 47 má bicí kladívko, Sa vz. 58 disponuje přímoběžným úderníkem. Pouzdra závěru jsou u obou zbraní výkovky dokončené třískovým obráběním. I když u AK 47 nemusí být toto tvrzení úplně pravdou, protože první série AK 47 měla pouzdro závěru vyrobené z plechových výlisků. Po nepříliš úspěšném zvládnutí uvedené technologie bylo od plechových pouzder závěru upuštěno ve prospěch dvou provedení pouzdra závěru vyrobených z výkovku. Návrat k plechovému pouzdru závěru nastal až u modernizovaného provedení AKM z konce šedesátých let. Důvodem byla hlavně ekonomičnost a technologičnost výroby. Zaměnitelné nejsou ani zásobníky. Zatímco Sa vz. 58 používá lehký zásobník z hliníkových slitin, u AK 47 jde o poctivý kus plechu.
Z uvedeného vyplývá, že zbraně jsou příbuzné základním tvarem, zaměnitelná je pouze munice. Technické parametry jsou porovnány v následující tabulce.
Tabulka č. 1 Srovnání technických parametrů Sa vz. 58 a AK 47 (Pramen: vlastní)
Parametr |
Samopal vz. 58 |
AK 47 |
| Ráže | 7,62 mm |
7,62 mm |
| Náboj | 7,62 × 39 vz. 43 |
7,62 × 39 vz. 43 |
| Délka zbraně | 845 mm |
870 mm |
| Délka vzoru se sklopenou pažbou | 635 mm |
645 mm |
| Délka hlavně | 390 mm |
415 mm |
| Hmotnost zbraně bez zásobníku | 2,90 kg |
4,30 kg |
| Hmotnost zbraně s plným zásobníkem | 3,60 kg |
4,88 kg |
| Úsťová rychlost | 705 m/s |
715 m/s |
| Teoretická rychlost střelby | 750-850 ran/min |
600-800 ran/min |
| Praktická rychlost střelby - jednotlivé rány | 40 ran/min |
40 ran/min |
| Praktická rychlost střelby - dávkami | 120 ran/min |
100 ran/min |
| Maximální dostřel | 2 800 m |
2 800 m |
| Účinný dostřel | 350-500 m |
350-500 m |
| Kapacita zásobníku | 30 nábojů |
30 nábojů |
Útočná puška AK 47 je, jak vyplývá z výše uvedené tabulky, srovnatelná s českou zbraní, počet vyrobených kusů jen na území bývalého SSSR však mnohonásobně převyšuje produkci Sa vz. 58, a to i bez započítání produkce jiných licenčních výrobců po celém světě. Produkce SSSR je odhadována na 75 milionů kusů.
3. Poznatky z provozu zbraně
Obrázek č. 3 Poškozený úderník Sa vz. 58 (Pramen: vlastní)
Obrázek č. 4 Havarovaná zbraň Sa vz. 58 (pravděpodobně výbuchem náboje mimo nábojovou komoru.) (Pramen: fotoarchiv příslušníků 6. PRT Lógar, 2010)
Útočná puška (označovaná jako samopal vzor 58) vykazovala po celou dobu svého provozu u ozbrojených sborů bývalé Československé socialistické republiky a pozdějších nástupnických států nadstandardní spolehlivost a odolnost, přesto se jako každý technický výrobek neobešla bez některých slabých míst, která na základě vlastních zkušeností rozeberu v následujících řádcích.
Při praktickém provozu zbraně u vojenských útvarů se vyskytují následující opakující se nedostatky a poruchy:
- velmi proměnlivá kvalita povrchové ochrany (černé lakování). Z některých sérií (zvláště po opravě) doslova odpadávala;
- předpažbí a nadpažbí vyrobené z dřevotřísky napuštěné fenol-formaldehydovou pryskyřicí je relativně křehké a docházelo k jeho praskání nebo prolomení;
- šroub, který spojuje sklopnou ramenní opěrku s pouzdrem závěru, se často povoluje a musí být pravidelně kontrolován a dotahován;
- plechový kryt vratného ústrojí se zejména při neodborné manipulaci deformuje v oblasti výstupků, kterými je připevněn v pouzdře závěru. Součástka potom není pevně spojena s pouzdrem závěru;
- při nedostatečné údržbě dochází k ucpání plynového kanálku spojujícího plynový násadec s vnitřním prostorem hlavně karbonovými úsadami nebo nepovoleným abrazivem, které vojáci používají k čištění;
- vyústění zásobníků je křehké a dochází k jeho ulamování nebo deformacím;
- bodáky vz. 58 jsou velmi křehké a málo odolné k neodbornému zacházení. Často u nich dochází k praskání a ulamování střenek.
Všechny výše uvedené závady jsou opravitelné na stupni útvar prostřednictvím soupravy náhradních dílů 1 : 100. Velmi opotřebené nebo havarované zbraně jsou odesílány k obměně do zásobovacích středisek. K haváriím zbraní dochází většinou souběhem nedostatečné údržby zbraně a neodborným zacházením.
4. Modernizace
Obrázek č. 5 Modernizační sada vyvinutá Českou zbrojovkou Uherský Brod (Pramen: Viliam Kirner, 2012)
Poslední zbraň byla Českou zbrojovkou dodána v roce 1984. U některých útočných pušek proto dochází vlivem stárnutí materiálu také k závadám, které se dříve nevyskytovaly anebo jen zcela výjimečně. Jedná se například o praskání úderníků, pružin, závor. Dalším problémem jsou havárie zbraní vlivem používání v prašném prostředí zejména u zahraničních úkolových uskupení, souběhem s ne vždy dokonalou údržbou. Pak dochází k haváriím zbraní i roztržení pouzdra závěru.
Na počátku nového tisíciletí bylo zcela zřejmé, že zbraň v původním provedení přes mnohé zastánce nemůže svými takticko-technickými možnostmi konkurovat moderním konstrukcím vybaveným optickými a optoelektronickými systémy, taktickými doplňky a dalším příslušenstvím. Z uvedeného důvodu bylo podniknuto několik pokusů o technický upgrade zbraně.
První pokus byl v roce 2005 iniciován příslušníky 4. brn a proveden výrobcem zbraně Českou zbrojovkou Uherský Brod. Doplňkové příslušenství bylo provedeno z plastu a doplněno průhledovým otevřeným kolimátorem OKO. Tento upgrade se ukázal jako velmi problematický v praxi. Plasty byly velmi křehké a kolimátor málo odolný proti rázům. Příslušenství CZ UB se z těchto důvodů nepořizovalo. Plasty také špatně odolávaly vysokým teplotám při střelbě dlouhými dávkami.
Následující pokus provedla 601. skupina speciálních sil, která se podílela na zavedení komponentů švýcarské firmy Brügger&Thomet vyrobených z lehkých slitin. Příslušenství je doposud používáno u vybraných jednotek AČR. S touto sadou doplňků nebyly, až na uchycovací prvky, které praskaly, větší obtíže.
Obrázek č. 6 Modernizační sada Brügger&Thomet (Pramen: Jan Vojtek, 2006)
Obrázek č. 7 Samopal vz. 58 Vi (Pramen: Viliam Kirner 2012)
Podle požadavků příslušníků prvního kontingentu PRT Lógar byla zavedena úprava Sa vz. 58 Pi na provedení Sa vz. 58 Vi se sklopnou ramenní opěrkou. Důvodem byla hlavně jednodušší a bezpečnější manipulace se zbraní ve vozidlech a také lišta sloužící k montáži nočního zaměřovače MEO 50S.
Poslední upgrade zbraně byl na základě požadavků jednotek nasazených v zahraničních operacích realizován oddělením zbraní a zbraňových systémů odboru výzbrojního a technického zabezpečení ve Staré Boleslavi. Jedná se komponenty firmy Kinggun. Přičemž bylo poprvé zavedeno úsťové zařízení vyvinuté ve spolupráci firem Kinggun a Zendl, které v sobě kombinuje účinky tlumiče plamene, úsťového deflektoru a úsťové brzdy. Samopaly osazené příslušenstvím Kinggun jsou doposud úspěšně nasazené v zahraničních úkolových uskupeních.
Obrázek č. 8 Modernizační sada Kinggun (Pramen: vlastní)
Ke všem výše uvedeným úpravám by nedošlo bez odborné fundovanosti a pracovního nasazení příslušníků SO Jaroměř spadajícího do ZO Lázně Bohdaneč. Všechny upravované zbraně zde byly odborně smontovány a nastřeleny.
Zmíněné modernizace přispěly k prodloužení taktické použitelnosti zbraně zejména možností používat ke zbrani moderní taktické doplňky jako např. taktické svítilny, kolimátorové zaměřovače a noční zaměřovače, bez kterých se voják v soudobém boji neobejde. Technický život zbraně by dokázala prodloužit profesionálně zpracovaná modernizace vybraných kusů.
Závěr
Útočná puška Sa vz. 58 se při dlouholetém používání ozbrojenými sbory ukázala jako nadstandardně spolehlivá a relativně odolná k náročným podmínkám i ke špatnému zacházení z rukou uživatelů. V některých oblastech sice není tak odolná jako její současník AK 47, ale na oplátku nabízí jiné přednosti: nižší hmotnost zbraně, zásobníků, možnost nabíjení zásobníků pomocí pásků. Naopak, je choulostivější na znečištění a poruchy funkce vlivem zanesení kanálku spojujícího vnitřní prostor hlavně s plynovým násadcem. Ač není ve světě tak rozšířená jako AK 47, již nyní se nabízí na domácím i světových trzích v nepřeberném množství variant a úprav. Rozhodně se budeme se Sa 58 ještě dlouho setkávat, a to nejen v rezortu MO.
V dalších článcích se autor bude postupně zabývat zkušenostmi a historií vývoje dalších legendárních zbraní jak české provenience, tak ze světové produkce.
Literatura
[1] FENCL, Jiří. 2005. Samopal vz. 58. [monografie]. Praha: Naše vojsko. ISBN 80-206-0765-X.
[2] PAZDERA, David, SKRAMOUŠSKÝ, Jan. 2006. Česká zbrojovka. Historie výroby zbraní v Uherském Brodě [monografie]. Uherský Brod: Česká zbrojovka a. s. ISBN 80-903450-9-3.
[3] ŠÁDA, Miroslav. 2004. Československé ruční palné zbraně a kulomety. [monografie]. Praha: Naše vojsko. ISBN 80-206-0745-5.
[4] An Illustrative Comparison of the VZ-58 and AK-47. 50AE.net: Documentation, An Illustrative Comparison of the VZ-58 and AK-47, ak-1-c.jpg. [online]. 3.9.2012 [cit. 2012-09-03]. Dostupné z: http://www.50ae.net/VZ-vs-AK/ak-1-c.jpg
[5] An Illustrative Comparison of the VZ-58 and AK-47. 50AE.net: Documentation, An Illustrative Comparison of the VZ-58 and AK-47, vz-1-c.jpg. [online]. 3.9.2012 [cit. 2012-09-03]. Dostupné z: http://www.50ae.net/VZ-vs-AK/vz-1-c.jpg