Tálibán - stále se vyvíjející nepřítel

Jaromír ŠALPLACHTA

Klíčová slova:

Afghánistán, Tálibán, vývoj, propaganda, taktika, poznatky

Úvod
Hnutí Tálibán je většinou obyvatel západního světa vnímáno jako radikální nábožensko-politická skupina, jejíž příslušníky si většina nezainteresovaných lidí vykresluje jako nemyslící a  krvelačné fanatiky, kteří se neštítí na základě svého pojetí islámského náboženství zabíjet a vraždit nejen příslušníky koaličních jednotek, ale i nevinné civilní osoby z řad afghánského obyvatelstva.  Mohlo by se i zdát, že toto hnutí postrádá jakoukoli organizaci a strategii a že jeho příslušníci působí v různých oblastech dnešního Afghánistánu autonomně, aniž by podléhali jakékoli formě vyššího velení, a jejich činnost měla vytyčené nějaké cíle. Současná situace v Afghánistánu, zkušenosti a poznatky, oficiální vyjádření západních zpravodajských expertů však svědčí o tom, že hnutí Tálibán prochází vývojem a jeho organizace se vyznačuje stále větší propracovaností. Od začátku tohoto válečného konfliktu v roce 2001 se činnost tohoto hnutí rapidně zlepšila jak v oblasti psychologického působení na místní obyvatelstvo, tak i v taktické činnosti v průběhu samotného boje. K tomuto zlepšení napomáhá stále se zvyšující schopnost bojovníků Tálibánu reagovat na taktické postupy spojeneckých jednotek, omezený vliv afghánské vlády v odlehlých oblastech, zvyšující se míra korupce v zemi, rostoucí zisky z kriminální činnosti Tálibánu a v neposlední řadě také zvyšující se míra užívání moderních informačních prostředků v řadách přívrženců tohoto hnutí.

1. Struktura hnutí Tálibán

Přesně charakterizovat či popsat strukturu současného hnutí Tálibán není zcela možné, a to zejména s ohledem na neustálý vývoj situace v Afghánistánu a také s ohledem na časté změny na důležitých řídících postech jak na lokální, tak i národní úrovni. Tyto změny jsou způsobeny převážně bojovou činností koaličních jednotek, díky níž dochází k zadržení či usmrcení těchto důležitých vůdců Tálibánu. Různé veřejně dostupné zdroje odhadují, že současné hnutí Tálibán čítá něco mezi 40 000-100 000 aktivních členů. Jisté je, že na samotné bojové činnosti se podílí mnohem menší počet povstalců než na dalších podpůrných činnostech, jako je např. zásobování vojenským materiálem a potravinami, výzvědná a informátorská činnost, nábor nových bojovníků, propaganda či obchod s narkotiky, který z velké části finančně pokrývá chod celého hnutí.

Na základě místních, spojeneckých a dalších zdrojů se jako nejpravděpodobnější jeví struktura velení zastřešená nejvyšší radou Tálibánu (Quetta Shura(1)), která vydává pokyny a povely níže uvedeným lokálním prvkům.

Nejvyšší rada Tálibánu. Tato rada je složena z cca 10-15 nejvyšších představitelů hnutí Tálibán a je řízena její nejvyšší autoritou a zároveň duchovním vůdcem Tálibánu Muhammadem Umarem. Několik z těchto členů nejvyšší rady pak dále předsedá některému z 10 výborů hnutí Tálibán. Tyto výbory mají na starosti oblasti, jako jsou například finance, náboženské otázky, politické záležitosti, plánování povstaleckých akcí či vzdělávání. Nejvyšší rada vytváří strategii pro činnost celého hnutí a vydává povely dalším čtyřem podřízeným vojenským radám.

Regionální vojenské rady. Stejně jako nejvyšší rada Tálibánu tyto vojenské rady působí na území dnešního Pákistánu, odkud řídí povstalecké akce ve 4 hlavních geografických oblastech Afghánistánu. Názvy těchto rad jsou pak odvozeny od názvu měst, ve kterých sídlí.

Regionální vojenská rada Quetta. Tato vojenská rada řídí povstalecké aktivity v jižní a západní oblasti Afghánistánu.

Regionální vojenská rada Peshawar. Řídí povstaleckou činnost ve východní a severovýchodní části země.

Regionální vojenská rada Miramshah. Řídí povstalecké aktivity na jihovýchodním území země a dále v provinciích Paktika, Paktia, Khost, Lógar a Wardak.

Regionální vojenská rada Gerdi Jangal. Její činnost je zaměřena speciálně na řízení povstalecké činnosti v provincii Helmand.

Na nižší úrovni v rámci jednotlivých provincií jsou dalšími důležitými prvky ve struktuře Tálibánu tzv. stínoví provinční guvernéři, kteří však mají na starosti spíše politickou a administrativní oblast činnosti hnutí v rámci provincie. Tyto osoby pak dále spolupracují s různými provinčními výbory Tálibánu, které, řeší další oblasti činností, jako je např. financování hnutí v dané provincii, propaganda, záležitosti vzdělávání a náboženství atd.

Nejnižší úroveň velení Tálibánu tvoří místní velitelství, která kromě plánování povstaleckých akcí kontrolují informátorské a výzvědné struktury hnutí. Tato místní velitelství pak vydávají přímé rozkazy k provedení akcí jednotlivým povstaleckým buňkám, které pak mají na starosti samotné provedení operace. Tyto buňky však neprovádějí činnost jen na základě pokynů obdržených od místních velitelství, ale v mnohých případech plánují a provádějí povstalecké akce i zcela samostatně.

Zjednodušeně by se dalo říci, že současný Tálibán působí v mnoha geografických oblastech Afghánistánu jako stínový aparát ve vztahu k oficiálnímu mocenskému uspořádání země. Činnost hnutí se neomezuje pouze na vojenskou část, ale v mnohých případech disponuje i vlastními soudy a nelegálním výběrem daní či dalších různých poplatků, které pak využívá k udržování svých vlastních mocenských a bojových prvků. Takovýto přístup Tálibánu se v některých oblastech stává vcelku populárním díky své schopnosti rozhodovat v různých lokálních záležitostech rychle a rozhodně oproti pomalému a netečnému jednání zkorumpovaných vládních úředníků.

2. Financování Tálibánu

K tomu, aby vůbec Tálibán mohl sám o své podstatě fungovat, mu samozřejmě nestačí pouhá ideologie radikálního islámu. Stejně tak nutně potřebuje k zabezpečení svého chodu a provádění povstaleckých akcí značné finanční prostředky. Přesný objem a původ těchto prostředků je však velice těžko identifikovatelný. Existuje několik studií a analýz různých odborníků a organizací, které se snaží tyto údaje alespoň odhadnout. V řádech se tyto částky pohybují v desítkách až stovkách milionů amerických dolarů ročně získaných pouze obchodováním s drogami. Dalšími zdroji, ze kterých povstalci financují svou činnost, jsou peníze získané např. únosy, pašováním, vydíráním, ale také finanční dary od movitých přívrženců z oblastí zemí Perského zálivu.

Obchod s drogami. Po sovětské invazi do Afghánistánu bylo téměř zničeno celé zemědělství v zemi. Z toho důvodu se pak pěstování máku a následná výroba opia staly jediným možným zdrojem obživy pro velkou část místních zemědělců. V roce 2000, kdy byl Tálibán stále u moci, následkem mezinárodního tlaku a totální diplomatické izolace vyhlásilo hnutí úplný zákaz pěstování máku. Tento zákaz však netrval dlouho a po následné invazi USA do Afghánistánu se pěstování máku v zemi začalo znovu silně rozvíjet a spolu s tím i obchod s drogami. Zvyšující se zisky z tohoto obchodu pak postupně pomohly Tálibánu dostat se opět do sféry vlivu v zemi.

Tento obchod nejvíce vzkvétá v jižních oblastech Afghánistánu, kde jsou pro pěstování máku nejvhodnější přírodní a klimatické podmínky. Tálibán zde nezískává finanční prostředky spojené pouze s přímým prodejem drog, ale i z dalších aktivit, které s touto nelegální činností přímo souvisejí. V těchto případech se může jednat např. o poplatky za ochranu laboratoří různých výrobců drog, ochranu dalších místních obchodníků s drogami či vybírání tzv. ,,mýtného" při převozu drog přes území, která jsou ovládána Tálibánem.

V posledních letech se hnutí Tálibán přiklonilo i k další trestné činnosti, která mu přináší nemalý objem zdrojů, a to zejména v oblastech, kde nejsou příhodné podmínky k pěstování máku. Tato činnost se postupem času vyvinula ve velmi sofistikovaný systém zastřešený spoluprací s různými kriminálními živly.

Únosy. Tento druh činnosti financuje především aktivity sítě Tálibánu působící na území Pákistánu. Terčem únosů bývají většinou místní bohatí podnikatelé, pracovníci humanitárních organizací a zahraniční novináři. Za jednu unesenou osobu pak požadují výkupné v řádech desítek až stovek tisíc amerických dolarů v závislosti na důležitosti unesené osoby či její státní příslušnosti.

Pašování. I když je Afghánistán velmi chudá země, nacházejí se zde rozličné přírodní suroviny. Přívrženci hnutí se aktivně podílejí na pašování artiklů, jako jsou drahé kameny, mramor či nelegálně odtěžené dřevo, které je na většině území velmi vzácné. Pašované zboží se pak prodává na černém trhu v pákistánském městě Péšavar či v dalších příhraničních městech. Dle dalších odhadů Tálibán dokonce provozuje několik smaragdových dolů. Dále se také zabývá pašováním a prodejem starožitností, pocházejících z krádeží.

Vydírání. Nemalé prostředky pak Tálibán získává vydíráním místních obyvatel. Vydírá jak prosté zemědělce, kteří jim musí platit poplatky za ochranu a také odevzdat část peněz utržených z prodeje jejich produktů, tak i podnikatele a větší společnosti. Příkladem takového vydírání může být výběr poplatků za používání silnic přepravními společnostmi, bezplatné dodávky pohonných hmot pro Tálibán od provozovatelů čerpacích stanic nebo poplatky za to, že Tálibán nepřeruší dodávky elektřiny a vody místním výrobcům.

Se zvyšující se mírou mezinárodní finanční pomoci a rostoucí úrovní korupce v zemi se pro Tálibán otevřel další zdroj financí. Tímto zdrojem jsou různé veřejné zakázky a projekty k obnově a vytvoření nové infrastruktury země. V těchto případech Tálibán od společností pracujících na těchto zakázkách vybírá peníze za ochranu a dále se podílí na korupčním jednání při získávání veřejných zakázek pro firmy, jejichž pracovníci či majitelé jsou úzce napojeni na hnutí Tálibán.

Jedním z posledních příkladů financování hnutí Tálibán jsou dary. Takovéto množství peněz získaných Tálibánem se odhaduje zhruba na úrovni 15 % z veškerých jeho finančních zdrojů. Může se jednat o peníze z darů od běžných příznivců Tálibánu, které jsou vybírány na ulicích měst či v prostorách mešit anebo se může jednat o vysoké částky, které mu věnují jeho bohatí přívrženci z oblastí zemí okolo Perského zálivu.

3. Propaganda Tálibánu


Obrázek č. 1 Ilustrační foto - bojovník Tálibánu. (Pramen: Bojovník Tálibánu. [cit. 2012-03-09]. Dostupné z URL http://photo.parismatch.com/media/photos2/actu/medias/photo-veronique-de-viguerie-ne-pas-reutiliser/2711737-1-fre-FR/Photo-Veronique-de-Viguerie-NE-PAS-REUTILISER.jpg)

Propaganda Tálibánu se od roku 2001 vyvinula na sofistikovaný public relations systém, který formuje vnímání Tálibánu nejen doma, ale i v zahraničí. Ačkoli průzkumy ukazují, že Tálibán zůstává stále nepopulární, povstalci se snaží v místních obyvatelích vzbudit pocit rostoucího odcizení podpořený lety vládních slibů, zvyšující se mírou korupce a počtem civilních obětí. Cílem tohoto úsilí je oslabení podpory veřejnosti pro budování nového státu a znovunabytí moci Tálibánu. Současná vláda a prezident jsou označováni jako loutkový aparát, který má minimální vliv mimo hlavní město Kábul. Tálibán ve své propagandě přesvědčuje obyvatelstvo, že má strategii pro řízení země, strategii pro vymýcení korupce a dokonce i strategii pro ochranu práv žen. Tálibán také ví, jak ke své propagandě využít západních sdělovacích prostředků. Například v září roku 2008 Tálibán provedl útok na francouzskou hlídku asi 30 km od Kábulu, kdy se mu podařilo zabít 10 francouzských vojáků. O několik týdnů později se pak ve známém francouzském týdeníku Paris-Match objevily fotky zachycující bojovníky Tálibánu odhodlaně pózující s ukořistěnými osobními věcmi, zbraněmi a uniformami zabitých francouzských vojáků. Následkem toho pak ve Francii klesla veřejná podpora účasti francouzských vojáků na misi v Afghánistánu na minimum. Tálibán také velmi často používá metodu cíleného zabíjení k posílení svého vlivu v zemi. V roce 2011 provedl atentáty na několik jeho známých odpůrců. Oběťmi těchto atentátů se stali např. bývalý afghánský prezident Burhánuddín Rabbání, velitel policejních jednotek v oblasti severního Afghánistánu generál Mohammed Daud Daud nebo velitel policejního sboru severoafghánského města Kunduz generál Abdul Rahman Saidkhaili. Dle představitelů Ministerstva obrany USA operuje na území Afghánistánu speciální zhruba 40členná skupina bojovníků Tálibánu zvaná ,,Jihad Kandahár", jejímž hlavním úkolem je likvidovat tyto významné osoby.


Obrázek č. 2 Ukázka - úvodní stránka internetových stránek shahamat-english.com (Pramen: Úvodní stránka oficiálních internetových stránek Tálibánu. [cit. 2012-03-01]. Dostupné z URL http://shahamat-english.com/

Propaganda ve venkovských oblastech. Stejně jako je pro Tálibán důležitá propaganda na vyšší a mezinárodní úrovni, je pro toto hnutí neméně důležitá propaganda na venkově a v nejchudších oblastech, kde je jejím cílem jak nábor mladých bojovníků do řad Tálibánu, tak i posílení lokální podpory. Oblíbeným místem, kde se Tálibán snaží přesvědčit místní obyvatele o tom, že mezinárodní síly bojují proti islámu, je mešita. Přívrženci Tálibánu zde citují z různých náboženských zdrojů a snaží se posluchače přesvědčit o tom, že přidat se k džihádu(2) je jejich svatá povinnost.

Internet. Internet se ukázal jako nejrychlejší a nejužitečnější propagandistický nástroj Tálibánu v posledních letech. Tálibán má své vlastní atraktivní webové stránky obsahující informace a propagandistické materiály všeho druhu. Nejčastějšími jsou pak novinové články, prohlášení vrchních představitelů Tálibánu, fotky bojovníků Tálibánu, propagační videa a také pokyny či příručky pro příznivce tohoto hnutí. K tomu, aby jejich webové stránky nebyly tak často vypínány, jsou tyto stránky vytvářeny ve více jazycích a často mění poskytovatele služeb. E-mailové zprávy jsou potom dalším způsobem efektivní komunikace Tálibánu. Prostřednictvím e-mailů Tálibán komunikuje se zástupci tiskových agentur, novin, časopisů, rozhlasových a televizních stanic.


Obrázek č. 3 Přední část obálky propagandistického časopisu Tálibánu - Al Somood. (Pramen: Obálka časopisu Al Somood 01/2010. [cit. 2012-03-06]. Dostupné z URL http://occident2.blogspot.com/2010/01/new-issue-of-afghan-talibans-internet.html

DVD nosiče. Na ulicích afghánského hlavního města Kábulu a příhraničního pákistánského města Péšavaru jsou běžně k mání DVD nosiče, ve kterých hnutí Tálibán poukazuje na ,,zvěrstva" páchaná koaličními vojsky. V obsahu těchto DVD lze nalézt záběry vesnic a měst zdevastovaných následkem spojeneckého bombardování, záběry mrtvých civilistů a nářek jejich pozůstalých. Velice populární jsou také sestřihy z 80. let z období sovětské invaze do Afghánistánu a propagace tohoto vítězství ve srovnání se současnou dobou. Jednotky ISAF jsou v nich označovány rovněž jako okupanti, kteří budou za pomoci Alláha z Afghánistánu s ostudou vyhnáni. Propaganda je dále utvrzována drastickými záběry z poprav zajatých spojeneckých vojáků.

Noční dopisy. Tálibán používá noční dopisy jako osvědčený a nákladově efektivní způsob propagandy a zastrašování. Přívrženci Tálibánu během noci tyto dopisy umisťují kupříkladu na dveře vládních budov, mešit i samotných příbytků obyčejných Afghánců. Prostřednictvím těchto dopisů pak slibují smrt každému, kdo jakýmkoli způsobem spolupracuje s ,,křesťanskými křižáky", a dále upozorňují na to, že jakmile se spojenecké jednotky stáhnou ze země, chopí se opět moci. Názorným příkladem jsou pak dopisy, ve kterých chtěl Tálibán odradit vesničany v mnoha oblastech od hlasování ve volbách v září roku 2010. V těchto dopisech místní obyvatelstvo varoval, že bude uříznut prst každému, u koho zjistí, že je označen nesmazatelným inkoustem, což spoustu Afghánců od účasti ve volbách odradilo.

Časopisy. Tálibán také vydává několik časopisů v jazycích paštu, urdu a v dalších regionálních arabských jazycích. Tyto časopisy jsou pak zdarma distribuovány v různých oblastech Afghánistánu. Časopisy jsou publikovány různými skupinami v rámci Tálibánu a jsou plné extremistické propagandy, zkreslených skutečností, fotografií obětí koaličních vojsk, rozhovorů s povstaleckými veliteli a článků, zabývajících se různými náboženskými tématy. Typickými představiteli takových časopisů jsou například časopis Shahamat (statečnost) a Al Somood (odpor).

4. Bojová činnost Tálibánu

Zkušenosti z konfliktu v Iráku vedly v počátcích války v Afghánistánu některé spojenecké vojáky k nedbalosti v dodržování základních taktických zásad, jelikož většina iráckých povstaleckých skupin byla neorganizovaná, špatně vybavená a vycvičená. Toto však není případ dnešního Afghánistánu, kde každé pochybení a zaváhání má za následek potrestání ze strany Tálibánců, o čemž svědčí i rekordní počet padlých spojeneckých vojáků v roce 2010, který překročil hranici 700. Do konce roku 2011 pak celkově na území Afghánistánu přišlo o život již více než 3 000 koaličních vojáků.

Spojenečtí představitelé zpravodajských služeb, vojenští experti a váleční zpravodajové z různých koutů světa poukazují na nové skutečnosti zjištěné v průběhu posledních let tohoto válečného konfliktu. Níže je uveden výčet některých takovýchto poznatků, zejména pak poznatky průzkumné čety jednotky speciálního letecko-pozemního úkolového uskupení námořní pěchoty (SPMAGTF), působící na území Afghánistánu od roku 2008.

Dopad bojových akcí Tálibánu na veřejné mínění. Během a po každé operaci nejvyšší velitelé Tálibánu (kteří se pravděpodobně pohybují po afghánsko-pakistánské hranici) za pomoci svých tajných agentů okamžitě shromažďují informace o tom, jakým způsobem daná akce ovlivnila veřejné mínění.

Výstroj. Někteří bojovníci Tálibánu stále ještě bojují jako před deseti lety, v tradičním oděvu a obutí, ale tvrdé jádro Tálibánu je již vybaveno kvalitním zimním oblečením západních značek, goretexovou obuví a rozličnými výstrojními doplňky, které používají i spojenečtí vojáci.

Oblast IED. Tálibán v roce 2009 vyrobil zhruba 8 000 IED, což představuje asi 22 IED každý den. Tento ukazatel svědčí o výborné logistické podpoře a  zásobení. Nejmenovaný americký generál prohlásil, že na to, aby spojenci byli schopni vyrobit a rozmístit 8 000 IED každý rok, by velitelství ISAF muselo do Afghánistánu vyslat navíc další logistické jednotky.

Oblast spojení. Lokální velitelé Tálibánu v jižních afghánských provinciích pod pohrůžkou zničení vysílačů telekomunikačních sítí jsou schopni donutit mobilní operátory k vypnutí sítí z důvodu ochrany před monitorováním jejich pozic při telekomunikaci. Bojovníci Tálibánu rovněž využívají ke komunikaci rádiové sítě, které se skládají ze stovek malých antén připojených k solárním panelům. Materiál využitý k výstavbě těchto zařízení pochází z velké části z krádeží po útocích na zásobovací konvoje ISAF a dalších mezinárodních organizací.

Výcvikové tábory. Afghánské národní ředitelství pro bezpečnost odhaduje, že existuje nejméně 1 000 mobilních povstaleckých výcvikových táborů v odlehlých oblastech Afghánistánu a Pákistánu, kde probíhá výcvik nových bojovníků.

Léčky. Příslušníci Tálibánu na základě dlouholetého pozorování taktiky a činnosti spojeneckých jednotek neustále vyvíjejí a vylepšují i svoji taktiku, týkající se léček. Zjistili například, že jednotky americké námořní pěchoty jsou při kontaktu mnohem agresivnější ve srovnání s ostatními koaličními jednotkami a několikrát se je podařilo nalákat do léček, které pro ně měly katastrofální následky. V jednom z těchto případů byla při běžné patrole městem napadena americká jednotka námořní pěchoty o velikosti čety, a to jedním útočníkem střelbou z poměrně velké vzdálenosti. Příslušníci jednotky opětovali palbu a začali útočníka pronásledovat. Tímto se však dostali do slepé ulice, kde již bylo na střechách připraveno několik dalších bojovníků, kteří na ně zahájili hromadnou palbu. Nebýt přivolané vzdušné podpory, která útočníky eliminovala, dopadla by tato běžná patrola pro jednotku tragicky.

Efektivita palby. Povstalecké jednotky dosahují stále vyšší efektivity při vedení palby a při kontaktech se zaměřují na zbraně spojenců, které pro ně představují největší hrozbu. Léčku většinou začínají palbou z kulometů následovanou palbou z RPG. Rozptyl zásahů RPG u zasažených vozidel byl v některých případech menší než 1 metr, což ukazuje dobrou organizaci i přesnost při vedení palby. Komplexnost a rozsah některých léček ukazuje, že byly prováděny na úrovni velení čety nebo i roty.

Koordinace palby. Povstalci jsou stále lepší při koordinaci palby z různých od sebe vzdálených pozic, ze kterých jsou schopni se běžně podporovat. Téměř pokaždé, když povstalci útočili na obrněná vozidla, byl útok zahájen salvou 2-3 RPG, což ukazuje na vysoký stupeň koordinace a palebné disciplíny. Často byla tato palba prováděna z různých palebných postavení.

Využití různých druhů zbraní. Povstalci ukazují stále větší schopnosti v používání a koordinaci střelby z různých druhů zbraní. Značné množství útoků zahrnovalo společné zapojení kulometné palby a palby z RPG s dodatečnou podporou raket a minometů. Povstalci užili kulometnou palbu k eliminaci střelců ve střeleckých věžích na automobilech, aby mohli jejich střelci z RPG zaútočit palbou na samotné vozidlo. Dále se také snažili znehybnit vozidlo pomocí palby z těžkých kulometů a RPG z důvodů lepšího zaměření pozic a následného zahájení minometné, případně raketové palby do kolony vozidel.

Palba a manévr. Povstalci se zdokonalili v technice palby a přesunu, kdy několikrát prokázali, že jsou schopni přesnou střelbou zabránit koaličním jednotkám v pohybu a následně přesunout další skupiny k provedení útoku na křídla či týl bránící se spojenecké jednotky.

Útoky na obrněná vozidla. Při zasažení a znehybnění spojeneckých obrněných vozidel se povstalci nesnaží proniknout blíže k vozidlům, ale čekají, až osádka sesedne a začne je z velké vzdálenosti odstřelovat lafetovanými zbraněmi.

Využití zavlažovacích kanálů. Povstalci užívají k útokům často sítě zavlažovacích kanálů, kde mohou mít dodatečně upravena palebná postavení. Tato postavení jsou schopni velice rychle měnit, což má za následek znesnadnění provedení pozemního protiútoku. Koaliční jednotky tyto situace zpravidla řeší přivoláním vzdušné podpory. Při příletu spojeneckých vzdušných prostředků se však nepřítel velmi rychle infiltruje mezi místní obyvatelstvo nebo se ukryje do všudypřítomných mešit. Po odletu jsou však povstalci schopni velmi rychlého znovuseskupení a opětovného zahájení palby.

Přečíslení spojeneckých jednotek. V ojedinělých případech je dokonce nepřítel schopen přečíslit spojenecké jednotky (několikrát i o počtu až 400 mužů), což může jednotku o velikosti rota i větší vybavenou lepšími zbraněmi překvapit a donutit k ústupu. Tyto situace se odehrávaly většinou v místech nejvyššího zájmu Tálibánu nebo při útocích na spojenecké FOB(3).

Plánování obrany. Nepřítel je schopen stále dokonaleji plánovat obranu svých pozic a vzájemnou palebnou podporu. Při přechodu do obrany mívá zajištěnou ústupovou cestu do obraných pozic, a to tak, že všechny tyto ústupové cesty jsou kryty kulometnou palbou, kde se jednotlivé palebné sektory vzájemně překrývají.

Na základě takto získaných skutečností týkajících se zvyšující efektivity bojové činnosti Tálibánu je třeba neustále přizpůsobovat i vlastní taktické postupy a dále provádět takovou činnost, která povstalcům co nejvíc naruší a znesnadní plánování a provádění operací. Následující doporučení jsou pouze jedna z mnohých, která tomu mohou být nápomocná. Mohou se však lišit v závislosti na konkrétním místě a situaci v dané oblasti. Jednotlivá doporučení:

Závěr

S vidinou odchodu koaličních vojsk v nejbližších letech se Tálibán pomocí své propagandy snaží co nejvíce ovlivnit veřejné mínění běžných obyvatel Afghánistánu. Veškerá selhávání místní vlády, spojenců a obecně klesající podporu této války i na mezinárodní úrovni využívá Tálibán ke svému prospěchu za účelem znovunabytí moci v této zemi. K tomuto cíli používá stále obratněji širokou škálu prostředků včetně těch nejmodernějších. K omezení vlivu tohoto hnutí a hlavně k zabránění nástupu Tálibánu k moci je zapotřebí neustálé podpory afghánské legitimní vlády a zejména jejích bezpečnostních složek. K budování Afghánské národní armády a podpoře rekonstrukčních aktivit přispívá AČR zejména prostřednictvím operačních poradních a styčných týmů (Operational Mentoring and Liaison Team - OMLT) a provinčních rekonstrukčních týmů (Provincial Reconstruction Team - PRT). Je nezbytné, aby příslušníci těchto jednotek nejen nadále profesionálně odváděli svoji práci, ale především aby se vyvarovali takového jednání, které snižuje jejich důvěryhodnost v očích jejich afghánských partnerů a místních obyvatel. Selhání jedince v oblasti nerespektování kulturních a náboženských odlišností či nedodržování pravidel pro použití síly s následkem případných civilních obětí pak může toto společné úsilí velmi rychle zhatit. V oblasti vedení bojové činnosti musí brát velitelé i  vojáci v potaz, že čelí stále lépe vycvičenému a odhodlanému nepříteli, který má navíc výhodu znalosti lokálního prostředí a také několik desítek let zkušeností s vedením guerillové války. Příslušníci jednotek působících na území dnešního Afghánistánu si musí být vědomi všech těchto skutečností a také musí být systematicky připravováni před nasazením do operace na základě nejnovějších poznatků a zkušeností získaných jejich předchůdci.

Literatura

[1]   GUTMAN, Roy. We've met the enemy in Afghanistan, and he's changed. In: McClatchy Newspapers [online]. Washington (DC), 2010-03-04 [cit. 2012-03-06]. Dostupné z: http://www.mcclatchydc.com/2010/03/14/90083/weve-met-the-enemy-in-afghanistan.html

[2]   SMITH, Herschel. Marines, Taliban and Tactics, Techniques and Procedures. In: The Captain´s Journal[online]. Charlotte (NC), 2009-02-12 [cit. 2012-03-07]. Dostupné z: http://www.captainsjournal.com/2009/02/12/marines-taliban-and-tactics-techniques-and-procedures/

[3]   Taliban propaganda. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 2012-01-03 [cit. 2012-03-09]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Taliban_propaganda

[4]   ROGGIO, Bill. The Afghan Taliban's top leaders. In: The Long War Journal [online]. Medford (NJ), 2010-02-23 [cit. 2012-05-28]. Dostupné z: http://www.longwarjournal.org/archives/2010/02/the_talibans_top_lea.php

[5]   CIVIL-MILITARY FUSION CENTRE. The Taliban's Shadow Government in Afghanistan. Norfolk (VA), 2011[cit. 2012-05-28]. Dostupné z: https://www.cimicweb.org/Documents/CFC%20AFG%20Governance%20Archive/CFC_AFG_Shadow_Governance_September11.pdf

[6]   ALI, Ashraf a Catherine COLLINS. NEW AMERICA FOUNDATION. Counterterrorism Strategy Initiative Policy Paper: Financing the Taliban[online]. Washington (DC), 2010, 15 s. [cit. 2012-05-24]. Dostupné z: http://counterterrorism.newamerica.net/sites/newamerica.net/files/policydocs/collinsali.pdf

[7]   Home and A way: Iraq and Afghanistan War Casualties - CNN.com. CNN. CNN.com [online]. 2012 [cit. 2012-05-25]. Dostupné z: http://edition.cnn.com/SPECIALS/war.casualties/index.html

(1) Shura je arabský termín zahrnující proces konzultací a rozhodování v islámských společenstvech (zpět)
(2) Džihád je termín označující náboženskou povinnost muslimů usilovat o obranu a rozšiřování islámu ve vlastním srdci i ve světě (zpět)
(3) FOB je zkratka pro Forward Operating Base - předsunutá operační základna (zpět)


Zavřít