Informace o připravované publikaci ,,Taktika povstalců v příkladech"
Karel KUDLIČKA
Klíčová slova
Konvoj, léčka, smrtící zóna, šúra(1), blízká vzdušná podpora, letecký úder
Úvod
Znalost kulturního prostředí, terénu, výzbroje a způsobu vedení boje nepřítele je jedním z rozhodujících faktorů, který výrazně zvyšuje vyhlídky na přežití v operaci.
Proto tématem další publikace řady Zkušenosti z operací, které jsou vydávané odborem doktrín, jsou zkušenosti koaličních jednotek shromážděné v boji proti povstalcům v letech 2003-2008 v rámci operace ISAF (International Security Assistance Force) v jižní části Afghánistánu.
Na konkrétních příkladech je zde ukázána taktika malých jednotek povstalců.
1 Taktika povstalců v příkladech
Afghánci v boji proti koaličním jednotkám čerpali z letitých zkušeností z vedení boje jednak nesčetných konfliktů mezi jednotlivými afghánskými kmeny navzájem a jednak z bojů proti cizím vetřelcům, zejména z boje proti sovětské armádě v 80. letech minulého století.
Koaliční jednotky se při plnění svého úkolu musely vypořádat nejen s přírodním prostředím, tj. extrémními geografickými a klimatickými podmínkami v Afghánistánu, ale i s rozdílným sociologicko-kulturním prostředím a rozdílnou důvěrou obyvatelstva.
Praxe ukázala, že povstalcům se mnohdy podařilo získat důležité informace. Věděli například, že daný konvoj nemá zajištěnou leteckou podporu. Trpělivě sledovali provoz na letiště a vedli přehled o příletu a odletu letadel. Znali složení jednotek na předsunutých operačních základnách a jejich výzbroj a dokázali předpovědět složení vojenských jednotek vysílaných na ochranu míst, která se stala cílem nepřátelských útoků.
Mnohé údaje dokázali získat sami, nepřetržitým a cíleným pozorování koaličních základen a přesunujících se jednotek. Velké množství informací však získali od svých informátorů v řadách jednotek Afghánské národní armády (ANA) a Afghánské národní policie (ANP). Mezi informátory Tálibánu byli také někteří stařešinové - zástupci obcí, se kterými velitelé koaličních jednotek jednali.
K účinným formám boje povstalců patří léčka. Povstalci mnohokrát prokázali schopnost vylákat koaliční jednotky z pohodlí operační základny do drsného neznámého prostředí a nastražit na ně léčku. Dokázali uzpůsobit svou taktiku tak, aby se vyhnuli velkým ztrátám na životech, na druhé straně neváhali vést boj pod leteckými údery koaličních sil a čelit jisté smrti při obraně svých velitelů.
Vymysleli jednoduchý způsob, jak vlákat koaliční jednotky do léčky. Zaútočili na odlehlé město, kde byla slabá ochrana, maximálně malá policejní stanice. Ovládli jej a pro výstrahu popravili několik místních obyvatel. Čekali, až dorazí koaliční jednotky. Mezitím jiné skupiny povstalců připravily na předpokládané trase přesunu koaličních jednotek několik léček.
Následující příklad ukazuje, jak jednotky ANA a ANP provázené americkými poradci byly po splnění svého původního úkolu vyprovokovány místními obyvateli k neplánovanému jednání ve vzdáleném městě Shewanu a jak bleskurychle zapracovali informátoři a jak se povstalci soustředili k provedení jedné z největších léček. Žádná letecká podpora nebyla pro tuto neplánovanou akci pochopitelně naplánována.
Obrázek č. 1 Předsunutá operační základna Farah (Pramen: http://1.bp.blogspot.com/_QoUTcz17FeQ/THLUo0fpyTI/AAAAAAAAAhg/Z-0ffrH5Wys/s1600/farah+038.JPG)
2 Léčka z chodu v Shewanu, provincie Farah, červenec 2007
Hlavní komunikace č. 517 vedoucí kolem obce Shia Jangal byla známá četnými útoky pomocí improvizovaných výbušných zařízení (Improvised Explosive Device - IED). Předpokládaným místem výroby IED byla malá obec Shia Jangal v okrese Bala Baluk v severní části provincie Farah.
Obec Shia Jangal nikdy nebyla silnou baštou povstalců. Co do počtu obyvatel byla poměrně malá a skládala se z jednotlivých, daleko od sebe roztroušených zemědělských usedlostí.
Ve vesnici a jejím blízkém okolí se nacházelo málo mužů ve vojenském věku. Většina z nich po zaslechnutí zprávy o blížícím se konvoji opustila vesnici. Ti, kteří patřili k Tálibánu, se přidali k několika stovkám povstalců ze severu.
Na počátku července obdrželo uskupení jednotek ANA a ANP úkol provést v této obci uzavírací a pátrací operaci s cílem najít a zlikvidovat zařízení a materiál pro výrobu IED.
Uskupení jednotek ANA v síle 400 osob, složené z jednotek 1., 2. a 3. brigády 207. armádního sboru ANA, velel velitel 1. brigády. Jednotkám ANP v síle 200 osob velel náčelník provinční policie.
Jednotky ANA a ANP doprovázela skupina zhruba 35 amerických poradců a instruktorů pro výcvik policejních a vojenských jednotek z předsunuté operační základny Farah.
Jednalo se o největší operaci vedenou afghánskými jednotkami od založení nové ANA v roce 2003.
Obrázek č. 2 Léčka z chodu v Shewanu, provincie Farah, červenec 2007 (Pramen: [1])
Konvoj dorazil do obce Shia Jangal, položené cca 58 km severovýchodně od města Farah krátce po 6. hodině. Jednotky ANA a ANP uzavřely přístupy k vesnici a provedly prohlídku vytipovaných domů. Při prohlídce byly v některých domech nalezeny zbraně a materiál na výrobu IED.
Operace skončila již dopoledne kolem 11. hodiny velkým úspěchem bez jediného výstřelu. Velitelé jednotek ANA a ANP o svém vítězství telefonicky informovali své nadřízené a guvernéra provincie Farah. Poté se utábořili poblíž obce a upekli si kozu.
Po dobrém obědě se od místních obyvatel dozvěděli, že podle názoru zdejších Tálibánců jsou jednotky ANA příliš zbabělé na to, aby si troufly na větší město Shewan, nacházející se 10 km na západ.
Velitel 1. brigády proto rozhodl, vyrazit odpoledne do Shewanu. Policejní šéf souhlasil. Souhlas vyjádřili také velitel armádního sboru ANA v Herátu a guvernér provincie Farah.
Velitel ANA pak zatelefonoval náčelníkům dvou soupeřících kmenů v Shewanu (kmenům Noorzai a Barakzai), aby zorganizovali šúru. Jejím účelem bylo zajistit podporu kmenových náčelníků centrální vládě a získat podporu pro vybudování vojenské posádky v Shewanu. Dosud zde totiž nebyla žádná vojenská nebo policejní stanice, pouze dvě policejní kontrolní stanoviště na okraji města. Jako místo konání šúry byl dohodnut prostor poblíž mešity u hlavní silnice v centru města.
Americký tým instruktorů výcviku byl proti přesunu do Shewanu. Plán jejich činnosti totiž nepočítal s provedením žádné bojové operace. Velitelé ANA a ANP však trvali na svém.
Je velmi pravděpodobné, že jakmile velitel jednotek ANA se dohodl na čase a místu konání šúry, jeden z kmenových náčelníků o tom informoval tamní skupinu povstalců. Jakmile se povstalci dislokovaní na severu dověděli, že konvoj pokračuje do Shewanu, ihned se tam vydali. Celkem se ve městě soustředilo na 200 povstalců.
Většina z nich se rozmístila v opevněných objektech v malém sadu, odkud měli výhled na místo konání šúry. Jejich postavení bylo dobře zamaskované. Vyčistili si terén, aby mohli střílet, a připravili si únikové cesty severním směrem podél řeky. V klidu čekali na konvoj jedoucí po dálnici 517.
Dopoledne konvoj dosáhl okraje města. Rota A vojenské policie vjela do města jako první, zatímco ostatní příslušníci policejních jednotek zaujali stanoviště v různých částech města. Policejní rota pronikla hluboko do města a v severní části města policisté vyplenili několik domů.
Někteří američtí poradci zůstali mimo město spolu s několika afghánskými vojáky. Velitelé jednotek ANA a ANP doprovázení americkými instruktory a několika jednotkami ANA a ANP zastavili na hlavní silnici poblíž mešity, kde se měla konat šúra, a sesedli z vozidel.
Čekali na kmenové náčelníky a ostatní stařešiny, dorazili však jen někteří. Jednalo se o 5 místních starších mužů s malou nebo žádnou pravomocí. Tito muži navázali rozhovor s veliteli ANA a ANP.
V průběhu rozhovoru si příslušníci americké vojenské policie a výcvikoví instruktoři US Army všimli, že místní obyvatelé, zejména ženy a děti, houfně opouštějí město.
2.1 Zákeřný útok
Zanedlouho poté povstalci zahájili palbu z automatických ručních zbraní a RPG. Většina příslušníků jednotek ANA, ANP a jejich instruktorů se stačila ukrýt v objektu mešity, ale malá skupina příslušníků afghánských bezpečnostních sborů spolu s náčelníkem policie zůstala připoutána palbou povstalců k zemi na otevřeném prostoru severně hlavní komunikace.
Palebná postavení povstalců byla soustředěna hlavně kolem objektu obehnaného zděným plotem 200 m severně komunikace, ukrytého za malým ovocným sadem. Stromy ztěžovaly vojákům pozorování a znemožňovaly jim určit přesnou polohu jednotlivých palebných stanovišť.
Tým výcvikových instruktorů ANA zahájil silnou krycí palbu, aby umožnil přesun zbytku skupiny do prostoru jižně komunikace. Jeden příslušník mentorovacího policejního týmu, jenž doprovázel náčelníka policie, byl při přebíhání komunikace zasažen do nohy.
Přibližně ve stejné době povstalci vyzbrojení ručními zbraněmi a RPG vlákali jednu rotu afghánské policie do léčky v prostoru severně hlavní komunikace, cca 500 m severovýchodně mešity, kde se ukrýval zbytek jednotek ANA a ANP. Povstalci zabili 16 policistů a několik dalších zranili. Zničili 6 policejních vozidel. Policisté, kteří přežili, opustili svá vozidla a uprchli do prostoru jižně hlavní komunikace, kde se připojili k ostatním jednotkám.
Poradci US Army, kteří se nacházeli na okraji města, přivolali vzdušnou podporu. Protože žádná vzdušná podpora pro další operaci v Shewanu v plánu nebyla, museli čekat na přílet letadel 90 minut.
Mezitím palba povstalců na mešitu zesílila a zpřesnila se. Instruktoři výcviku zpozorovali, jak někteří povstalci opouštějí své objekty severně hlavní komunikace, přesunují se směrem na západ a východ a snaží se obklíčit postavení koaličních jednotek. Několik povstalců bylo při pokusu o obklíčení zastřeleno. Docházely však zprávy o příchodu dalších posil, a to více než 100 povstalců ze severu.
Letadla blízké vzdušné podpory zaútočila na postavení povstalců v prostoru severně hlavní komunikace. Likvidovala povstalce, kteří se snažili obklíčit mešitu, a svrhla bombu na objekt, ve kterém se většina povstalců ukryla před leteckým úderem. Při tomto bombovém útoku bylo zabito na 25 povstalců, a jak se později ukázalo, ostatní přestáli nálet bez jakéhokoli zranění.
Po leteckém úderu palba povstalců ihned ustala. Afghánští vojáci si mysleli, že bomba zničila celý objekt a zabila všechny povstalce. Vyčkávali 30 minut. Z poničeného objektu se však nic neozývalo. Panovalo naprosté ticho.
Povstalci po leteckém úderu předstírali, že jsou mrtví. Ihned zastavili palbu a čekali, až vojáci vylezou ze svého úkrytu v objektu mešity a dostanou se do jejich těsné blízkosti.
Jeden z velitelů praporů ANA vyslal do prostoru zničeného objektu 35 vojáků a 15 policistů pod velením velitele roty s úkolem zkontrolovat ztráty v nepřátelských postaveních. Objekt se nacházel ve vzdálenosti 350 m.
Skupina vojáků překročila hlavní komunikaci a pokračovala v přesunu na velkém otevřeném prostoru jižně zničeného objektu povstalců. Urazili zhruba polovinu, když se najednou ocitli pod těžkou palbou. Povstalcům se podařilo zabít 5 vojáků a přinutit afghánské jednotky k ústupu.
Letectvo poté na objekt shodilo další tři bomby. Při opakovaném úderu byla zabita většina povstalců, včetně jejich velitele, respektovaného a zkušeného bojovníka, jenž bojoval proti sovětským jednotkám v 80. letech minulého století. Povstalci, kterým se tentokrát podařilo přežít, zahodili nebo pokud měli dostatek času, ukryli své zbraně a uprchli severním směrem k řece.
Po druhém leteckém útoku již afghánští velitelé žádné vojáky ke kontrole výsledků úderu nevyslali. Ihned naložili zraněné vojáky na vozidla a nechali je přepravit samostatně na předsunutou operační základnu Farah. Zbytek jednotek se přesunul zpět o 90 min později.
Druhý den řekl místní kmenový vůdce zástupcům sdělovacích prostředků, že při leteckém úderu amerických ozbrojených sil v Shewanu bylo zabito více než 100 civilistů. Mluvčí koaličních ozbrojených sil tento údaj popřel, neposkytl však další podrobnosti.
O měsíc později velitel brigády ANA s výcvikovým týmem přišel zpět do Shewanu se třemi dalšími americkými a italskými jednotkami. Letecká podpora byla pro tentokrát naplánovaná. Povstalci v tomto případě uprchli z města dlouho před příjezdem konvoje koaličních jednotek.
Shewan nadále zůstává místem možných ozbrojených útoků. V druhé polovině roku 2008 zde byla přepadena americká bojová jednotka. Stejně jako v předchozím případě, vojáci zpozorovali civilisty, jak opouštějí obec. Několik minut na to se ocitli pod silnou palbou ručních zbraní a RPG vedenou z prostorů po obou stranách komunikace.
2.2 Tato léčka je významná z několika důvodů
Zaprvé, povstalci po prvním leteckém úderu zastavili palbu, předstírali, že jsou mrtví a vlákali rotu ANA a ANP do smrtící zóny.
Zadruhé, několik stovek povstalců se soustředilo na jednom místě pod pevným velením a řízením. Velitel povstalců měl možnost přivolat posily z jiné části okresu.
Zatřetí, povstalci prokázali schopnost provést manévr palbou a pohybem agresivním a organizovaným způsobem, jak se ukázalo při pokusu obklíčit mešitu, v níž se nacházeli vojáci a policisté.
Začtvrté, povstalci věděli dostatečně dlouho předem, že konvoj pojede do Shewanu. Věděli také, kde se bude konat šúra, a připravili léčku na ideálním místě. Někdo z kmenových náčelníků pravděpodobně informoval povstalce o místě konání šúry. Kmenoví náčelníci, kteří spolupracovali s povstalci, zařídili, aby se šúra konala v místě poblíž objektu povstalců. Bylo to místo, které skýtalo výhodné podmínky pro provedení léčky.
Zapáté, povstalci zaujali vybudovaná palebná stanoviště v prostoru kolem budovy na kopci porostlém stromy s výhodnými podmínkami pro vedení obrany. Budova se nacházela stranou hlavní komunikace a vedla k ní úzká cesta, pouze pro pěší.
Zašesté, blízká vzdušná podpora se ukázala jako rozhodující. Bez ní by koaliční jednotky nebyly schopny bezpečně opustit město. Povstalci nedovolili vojákům a policistům opustit objekt mešity. Teprve po hodině boje a čtyřech leteckých úderech byli povstalci donuceni ustoupit.
Zasedmé, civilisté odcházející z města těsně před zahájením útoku byli jasným znamením blížícího se útoku. Velikost konvoje, slabé velení a řízení afghánských jednotek a skutečnost, že jednotky ANA a ANP byly rozptýleny, zabránila jednotkám konvoje včas opustit ohrožený prostor.
Závěr
Publikace na konkrétních zkušenostech a příkladech ukazuje, že povstalce, byť bezesporu méně technologicky vybavené v porovnání s jednotkami koaličních armád, nelze v prostředí COIN podceňovat.
Povstalci prokázali schopnost opakovaně, po poměrně dlouhou dobu napadat koaliční jednotky a účinně využívat palby a manévru, včetně útoku do boku a obklíčení. Provedli stovky útoků na opevněné základny a logistické konvoje, v některých případech dokázali doslova odříznout předsunutá postavení od okolního světa. Výrazně tím zvýšili náklady na udržování přítomnosti koaličních vojsk.
V mnoha případech prokázali povstalci nevídanou statečnost. Pokud byli sami napadeni, často se odhodlali k protiútoku, i když čelili obrovské převaze. Dokázali bojovat i pod drtivými leteckými údery a mohutnou dělostřeleckou palbou koaličních sil. Je známo, že při obraně svých velitelů neváhali tálibánští bojovníci nasadit své životy a čelit jisté smrti. Téměř nikdy se nevzdávali.
Znalost nepřítele, jeho taktiky a kulturních odlišností operačního prostředí je jedním z faktorů, které zvyšují vyhlídky na dosažení úspěchu v operaci. Proto i účelem této připravované publikace je prohloubit znalosti vojáků o taktice nepřítele a přispět k jejich připravenosti na plnění úkolů v zahraničních operacích.
Literatura
[1] MEYERLE, Jerry a MALKASIAN Carter. Insurgent Tactics in Southern Afghanistan 2005-2008. The George Washington University [online]. 2010 [cit. 2012-03-27]. Dostupné z: http://www.gwu.edu/~nsarchiv/NSAEBB/NSAEBB370/docs/Document%205.pdf
(1) Šúra (anglicky shura) je arabské slovo pro poradu (projednání). Korán a Mohamed nabádají muslimy, aby svá rozhodnutí přijímali po poradě s těmi, jichž se tato rozhodnutí budou dotýkat. Zdroj: en.wikipedia.org/wiki/Shura (zpět)