Kurz Lessons Learned štábních důstojníků Severoatlantické aliance

prap. Jaromír ŠALPLACHTA, odbor doktrín Vyškov

Úvod

Specializovaná příprava lidí, ať už v jakékoli profesi, je důležitým předpokladem kvalitního plnění úkolu. Proces získávání poznatků a využívání zkušeností(1) (ZPVZ), jak je chápán v současné době v AČR, je důležitým příspěvkem ke kvalitě rozhodovacího procesu velitelů, ke zlepšení operačních schopností štábů a vojsk a ke snižování nákladů na činnost ozbrojených sil.  Jeho význam narůstá zejména při vysílání jednotek do zahraničních operací, kde lze s úspěchem využívat poznatků a zkušeností získaných nejen od zahraničních, ale i od vlastních jednotek. V těchto podmínkách lze efektivní realizací procesu ZPVZ nejenom ušetřit značné prostředky, ale zkrátit i lhůty potřebné k přípravě a realizaci úkolů, a co je nejdůležitější i minimalizovat možnost zranění nebo ztrát. Tento proces však vyžaduje pečlivou organizaci prováděnou zkušenými a dobře připravenými specialisty. Toto si velení NATO plně uvědomuje a pro specialisty ZPVZ organizuje základní a zdokonalovací přípravu formou kurzů a seminářů.


Ilustrační foto

Ve dnech 27. 6.-1. 7. 2011 proběhl ve švédském Stockholmu na půdě mezinárodního výcvikového centra SWEDINT(2) kurz NATO Lessons Learned Staff Officer Course, určený specialistům, kteří se podílejí na procesu ZPVZ, a to jak na národní, tak i na mezinárodní úrovni. Zaměstnání se uskutečnilo v anglickém jazyce za účasti 31 studentů z 18 různých členských států NATO pod vedením 7členného mezinárodního týmu specialistů, zabývajících se touto problematikou. Za AČR se tohoto kurzu zúčastnil příslušník odboru doktrín VeV - VA ve Vyškově praporčík Jaromír Šalplachta. Cílem kurzu bylo připravit specialisty procesu ZPVZ k organizaci a výkonu tohoto procesu za využití standardních postupů procesu v rámci NATO a dále získání schopností tyto postupy sdílet a předávat a rozvíjet na národní úrovni. Další problematikou, jíž se tento kurz zabýval, byly základní techniky k provádění analýz, metody sběru informací, dovednosti potřebné pro výuku procesu v rámci týmů a implementace nápravných opatření.

Zaměstnání bylo provedeno formou přednášek, na které poté navazovala praktická týmová cvičení řízená určeným specialistou na problematiku ZPVZ. Cílem těchto praktických cvičení bylo zjistit, zda studenti správně pochopili teoretickou část a také zda jsou schopni postupovat dle určených zásad, a to i v týmu složeném ze členů různých národností.

Obsahem těchto přednášek a cvičení bylo zejména:

1. Teorie znalostí, management znalostí a učení se organizací - principy managementu informací, výuka v rámci organizací, role procesu ZPVZ v rámci organizací

Přednášky a lekce týkající se této oblasti měly studentům pomoci pochopit základní teorii znalostí a jejich rozdělení, dále to, jak lze s  těmito znalostmi nakládat, vztahy mezi nimi a v neposlední řadě to, jak efektivně tyto znalosti využívat v organizaci z důvodu neustále se opakujícího cyklu nacházení problémů a řešení, tedy spojitost těchto základních definic se samotným procesem ZPVZ v rámci organizací.

K bližšímu pochopení těchto definic je nutno vyjmenovat některé základní pojmy.

Znalosti - pojmem znalosti se ve zjednodušené rovině rozumí soubor zkušeností a dovedností, získaný jednotlivcem buď na základě životních zkušeností, nebo vzděláním.
Pro potřeby procesu ZPVZ dále znalosti dělíme na znalosti explicitní a znalosti tacitní.

Explicitní znalosti - jsou znalosti všeobecně známé, dobře přístupné, dobře ,,skladovatelné" a s vysokým stupněm přesnosti a výpovědní hodnoty. Tyto znalosti můžeme nacházet ať už v nestrukturované podobě (e-mailové zprávy, obrázky, dokumentace k různým kurzům, audio a video nahrávky ...) či strukturované (dokumenty, databáze, tabulkové procesory).

Tacitní znalosti - jsou znalosti, které lidé nesou ve svých myslích, z čehož je zřejmé, že jsou velmi špatně přístupné. Většina lidí si ani není vědoma toho, jakými znalostmi disponují, a hlavně toho, jak tyto znalosti mohou být cenné pro ostatní. Tyto znalosti jsou považovány za cennější, protože poskytují rámec pro osoby, místa, myšlenky a zkušenosti.

Největší výzvou pro samotný proces ZPVZ je spojit tyto znalosti dohromady a vytvořit z nich ucelený soubor relevantních, dostupných, nepopiratelných informací, které lze vždy ověřit. Čili v praxi vytvořit systém (nejvhodnější řešení pomocí výpočetní techniky a počítačových sítí), který nám toto umožní. V současné době tento systém představuje NATO Lessons Learned Database a v našich podmínkách pilotní projekt Databáze Lessons Learned  AČR.

Aby však tyto systémy a databáze měly skutečnou výpovědní hodnotu a přispěly k zefektivnění nasazení sil a prostředků ve vojenských operacích AČR, je nutné, aby tyto databáze a systémy byly plněny pouze informacemi, které mají tuto výpovědní hodnotu.

Proces ZPVZ je úzce spjat i s kulturou organizace. Kulturní organizace se projevuje spoluprácí, důvěrou a potřebou sebevzdělání. Myšlenka řízení znalostí (proces ZPVZ) je vázána na učení se organizace a právě tento proces poskytuje strukturu k organizačnímu učení. Organizační učení je sociální proces, který zahrnuje interakce mezi mnoha jednotlivci, což vede k dobře informovanému rozhodování.

AČR se musí neustále učit za účelem přizpůsobení se stále rychlejšímu tempu změn v globálním prostředí. AČR se proto jako celek musí stát ,,učící se organizací" a jedním z prvních kroků v tomto úsilí je využívat zkušeností se zaváděním procesu ZPVZ od ostatních armád NATO.  

2. Struktura procesu ZPVZ v rámci NATO - celkový přehled center pro problematiku ZPVZ v rámci NATO (s důrazem na samotný proces a schopnosti prvků procesu)

Ve druhém bloku přednášek byla posluchačům objasněna struktura hlavních prvků procesu ZPVZ v rámci Aliance, náplň jejich činnosti a odpovědnosti v tomto procesu.
Hlavními aktéry procesu jsou:


Hlavní prvky procesu LL v NATO

Dalšími důležitými prvky ve struktuře ZPVZ v rámci NATO jsou Středisko řízení společných operací (JWC) a Výcvikové středisko společných sil (JFTC). Jejich úkolem je podporovat proces prostřednictvím záznamů, realizace a šíření osvědčených postupů získaných ze zkušeností z výcviku, experimentů a vývoje spojeneckých doktrín.
Z návaznosti struktury a činností jednotlivých prvků NATO je patrné, jak velkou váhu Aliance procesu ZPVZ přikládá a jak je pro ni důležitý. Dále je nutno podotknout, že jednotlivé prvky se v rámci procesu řídí jednak vlastními interními procesy a také celou řadou dokumentů Lessons Learned, které jsou pro ně závazné, z nichž nejdůležitější jsou NATO Lessons Learned Policy (zásady procesu ZPVZ pro NATO) a Bi-SC Directive 80-6 (vytváří standardizovaný přístup v NATO k procesu ZPVZ).

Porovnáním současné situace procesu ZPVZ v AČR lze zjistit, že AČR zdaleka nemá tak rozsáhlou strukturu prvků pro samotný proces ani soubor závazných dokumentů(3), avšak prosazováním této činnosti u zodpovědných velitelů, školením nových specialistů, osvětou a stálým kontaktem s mezinárodním prostředím lze nastartovat a udržovat zdárný chod tohoto procesu i v AČR.

V oblasti speciálních schopností NATO přispívají do procesu jednotlivá vrcholová střediska (COEs)(4). Jejich úkolem je především poskytování pomoci při analýzách problémů, týkajících se odborných oblastí, dále pak fungují jako zprostředkovatelé a koordinátoři výuky v jejich příslušných oblastech.

3. Proces ZPVZ - proces, nástroje, techniky a databáze

V této části kurzu byl podrobně vysvětlen a rozebrán proces ZPVZ od počáteční fáze získání poznatku až do fáze, kdy se poznatek stává získanou zkušeností. Dále byly rozebrány analytické techniky a nástroje, jakými lze tohoto výstupu dosáhnout, a jak lze tyto činnosti zaznamenávat prostřednictvím různých databází. K tomu je nutno podotknout, že nejen AČR, ale i ostatní členské země se drží tohoto modelu, což je velice důležité pro další mezinárodní spolupráci v oblasti výměny zkušeností a informací o procesu ZPVZ.

4. Schopnosti podpůrných prvků procesu ZPVZ


NATO LL proces

Při přednáškách týkajících se nástrojů, které ulehčují a zpřehledňují činnost v různých fázích procesu, byly posluchačům představeny možnosti, které se již v NATO standardně používají. Jednalo se zejména o využití akčních plánů při řešení poznatků, dále pak o postupy osvědčené při získávání informací formou osobních pohovorů (interview) či vytváření různých dotazníků.

Nedílnou součástí tohoto bloku přednášek bylo i objasnění významu nutnosti evidovat poznatky v předem stanovené struktuře z důvodu přehlednosti informací a možného vkládání dodatečných informací i pro osoby, které nejsou samotným původcem tohoto poznatku. Z tohoto formátu vychází jak NATO Lessons Learned Database, tak i pilotní projekt AČR Lessons Learned Databáze. Z obsahu takto vkládaných poznatků lze vyčíst okruhy, které proces ZPVZ zpravidla řeší. K odstranění nedostatků se zejména požaduje změna v oblastech vnitřních předpisů a vojenských doktrín, struktury sil, vzdělávání a výcviku, výzbroje a výstroje, velení a řízení, personální zabezpečení, vojenská infrastruktura a interoperabilita.(5)

5. Příklady využití procesu ZPVZ v praxi

Seznámení s praktickým využitím procesu ZPVZ bylo pro posluchače asi nejpřínosnějším okruhem přednášek, protože si zde mohli vytvořit jasný obraz o tom, jak předávání poznatků a výměna zkušeností mohou ovlivnit budoucí úspěch či neúspěch různých operací či projektů. Příkladem, který posluchače oslovil asi nejvíce, bylo srovnání operace Galvanic a operace Flintlock.

Operace Galvanic byla operací námořní pěchoty USA, která se uskutečnila během 2. světové války, a to v roce 1943. Tato operace se odehrála v atolu Tarawa na Gilbertových ostrovech, kdy úkolem námořní pěchoty bylo obsadit tento atol a zbavit se nadvlády japonských vojsk nad důležitým strategickým územím v Tichém oceánu. Tento atol byl sice dobyt, ale americkou veřejností to bylo tvrdě kritizováno za příliš vysoké ztráty na životech (bitva trvala 3 dny, 1 000 mrtvých vojáků). Bylo vypracováno mnoho dokumentů a analýz, zkoumajících příčiny takovýchto těžkých ztrát. Po vyhodnocení analýz a následných změnách taktiky a operačních postupů při dobývání ozbrojené pevniny z moře se o tři měsíce později uskutečnila v atolu Kwajalein na Marshallových ostrovech operace stejného rázu a rozměru (operace Flintlock). Přestože tento atol byl opevněn obdobným způsobem jako atol Tarawa a obránci byli stejně odhodláni bojovat do posledního muže, příslušníci námořní pěchoty utrpěli o 61 procent nižší ztráty. Z tohoto příkladu z historie je zřejmé jak využití získaných zkušeností, změna starých a neosvědčených postupů a vyvarování se stejných chyb může zachránit spoustu lidských životů, což je podstatou procesu ZPVZ.

Závěr

Proces ZPVZ v organizaci je činnost zaměřená na zkvalitňování výsledků využitím vlastních i cizích zkušeností. Podstatou ZPVZ je, že využíváním znalostí mohou jednotlivci v organizaci snížit riziko opakování chyb a zlepšit pravděpodobnost opakování úspěchů. V průběhu naší činnosti většina z nás pozná způsoby, jak dělat věci lépe nebo efektivněji. Tyto postupy lze přenést na kolegy a nástupce, aby jim pomohly vyhnout se problémům a opakování stále stejných chyb. Zavedení systému ZPVZ v moderních armádách je důležité nejen pro aktualizaci vojenských předpisů nebo publikací pro vedení boje, ale i pro přípravu jednotek do zahraničních misí. Podle expertů ozbrojených sil Spojených států amerických příprava k nasazení musí být prováděna podle nejnovějších informací z daného operačního prostředí. Informace staré více než 2-3 roky jsou příliš zastaralé a téměř nepoužitelné. K tomu, aby se proces ZPVZ i nadále rozvíjel a stal samozřejmou činností u všech složek AČR, je třeba i nadále rozšiřovat mezinárodní spolupráci týkající se této oblasti. Dále je nutností i účast specialistů na mezinárodních seminářích, zabývajících se ZPVZ, a to z důvodu zajištění aktuálnosti dostupných informací týkajících se procesu ZPVZ v rámci NATO, aby příslušné orgány AČR mohly na tyto změny reagovat a provádět aktualizaci závazných dokumentů určených pro tuto problematiku. Nejdůležitějším a nejsložitějším úkolem bude však i nadále vytvářet a podle těchto aktuálních postupů i školit síť těchto specialistů na všech úrovních v rámci celé AČR. Jak již bylo výše zmíněno, cílem procesu ZPVZ je poučit se z vlastních chyb a nacházet postupy jak dělat věci lépe nebo efektivněji. Vzhledem k rozsahu prostředků, které bude mít rezort obrany v blízké budoucnosti k dispozici, je plýtvání jak finančními tak lidskými zdroji absolutně nepřijatelné.

Literatura:
1. NATO Lessons Learned Policy, SG(2008)0806(INV). NATO 31. 10. 2008.
2. MILTON, Nick. The Lessons Learned Handbook: Practical approaches to learning from
    Experience. 1st Edition. Chandos Publishing 2010. ISBN 978843345879.                                                                             
3. Bi-SC Directive 80-6 Lessons Learned. NATO 23. 7. 2007.
4. Vševojsk-51-12 Zásady a způsob organizace získávání poznatků a využívání zkušeností v Armádě České republiky. Praha: MO 2010.
5. WRIGHT, Derrick. Tarawa 1943: The turning of the tide. Osprey publishing 2000.
6. ROTTMAN, Gordon. The Marshall islands 1944: Operation Flintlock, the capture of Kwajalein and Eniwetok. Osprey publishing 2004.          

(1) BiSc 80-6 Lessons Learned; v terminologii NATO se používá pro termín ZPVZ pojem ,,Lessons Learned" (zpět)

(2) SWEDINT - Swedish Armed Forces International Centre, Mezinárodní centrum švédských ozbrojených sil:                
provádí individuální vzdělávání a odbornou přípravu vojenských, policejních a civilních pracovníků podílejících se na operacích na podporu míru pod vedením OSN, NATO, EU a dalších organizací (zpět)

(3) Vševojsk-1-1, Vševojsk-51-12 a Nařízení NGŠ AČR k realizaci procesu ZPVZ z operací a cvičení v podmínkách AČR (zpět)

(4) Centres of Excellence (COEs), vrcholová střediska jsou národní nebo mnohonárodní střediska, která vzdělávají a cvičí velitele a specialisty z členských zemí NATO i partnerských zemí. Asistují při přípravě doktrín, identifikují získané poznatky, provádějí experimenty a analýzy (zpět)

(5) V terminologii NATO se pro tyto oblasti používá zkratka DOTMLPFI - Doctrine, Organization, Training, Materiel, Leadership, Personnel, Facilities, Interoperability (zpět)


Close