Ing. Oldřich SOCHA, odbor doktrín Vyškov
7. Význam pochopení teorie vedení společných operací
Přijetí této koncepce za vlastní má významné důsledky pro způsob jak vytvořit organizaci, obsazovat pracovníky, cvičit a vybavit výstrojí a výzbrojí jednotky druhů vojsk a služeb, ze kterých se společné síly skládají. Existující široký rozsah základu koncepce má tato hlediska samozřejmě rozsáhlá. Operační a taktické doktríny, s jejich užším rozsahem, by měly definovat více specifických hledisek.
Společným tématem pro všechna tato hlediska je vytvoření větší přizpůsobivosti a univerzálnosti sil pro zvládnutí neurčitostí, složitostí, nepředvídatelnosti změn a trvalého konfliktu, které budou v budoucnosti charakterizovat operační prostředí.
| Základní hlediska přijetí této koncepce zahrnují: - budovat vyvážené a všestranně přizpůsobivé společné síly; - zlepšit znalosti a schopnosti pro vedení neregulérního konfliktu (boje); - zlepšit znalosti a schopnosti pro vedení operací v prostředí zasaženém chemickými, biologickými, radiologickými a nukleárními zbraněmi; - zlepšit znalosti a schopnosti pro bezpečnost, zapojení a obnovu a rekonstrukční aktivity; - obnovit důraz na porozumění strategickému odstrašování; - budovat všestranné síly schopné nezávislého operování na stále nižších stupních; - udržet schopnosti plánovat a podporovat vojenské síly na strategických vzdálenostech; - zlepšit schopnost operovat v městském prostředí; - zlepšit schopnosti a kapacity pro tajné a konspirační akce; - značně zlepšit jazykové schopnosti a chápání kulturních zvyklostí; - ustanovit mechanismy přípravy sil úkolových uskupení pro rychlé nasazení do nově stanovených misí; - značně zlepšit dovednost tvořit jednotný celek s dalšími agenturami a partnery; - zlepšit organizační řešení vleklých misí přesahujících zeměpisné hranice; - připravovat pokrokové a přizpůsobivé vůdce až po nejnižší úrovně; - připravovat nejvyšší velitelský sbor, být mistry operačního umění; - připravovat hlavní představitele jako experty nejen pro operační nasazení společných sil, ale také pro rozvoj a realizaci národní strategie; - zdokonalovat druhy vojsk a služeb a přizpůsobivost ministerstva vypořádat se s rychlými změnami. |
Budování vyvážených a všestranně přizpůsobivých společných sil. Nejjasnějším jednotným hlediskem tohoto konceptu je to, že stát, tudíž i Česká republika (dále jen ČR), musí mít vyvážené a všestranné síly schopné plnit široké spektrum potenciálních misí. To bude vyžadovat úplnou sadu sil a schopností, které mohou být složeny a uzpůsobeny pro vypořádání se s nepředvídatelnými dynamickými situacemi. I když AČR aktuálně pracuje na zlepšení svých bojových schopností s ohledem na asymetricky působící protivníky a tento proces bude pokračovat po dobu časového rámce této koncepce, musí v rámci ČR také udržovat své vedoucí postavení při vedení možného konvenčního konfliktu a být připravena k boji proti jiným vojenským silám a odrazovat jejich útok, i když s pomocí svých spojenců.
Zatímco boj bude vždy základní vojenskou aktivitou, budoucí společné síly musí zlepšit své schopnosti a kapacity k plnění úkolů bezpečnosti, zapojení a obnovy a rekonstrukčních aktivit, které mohou být také důležitou součástí úspěšného zápasu s bezpečnostními výzvami budoucnosti.
Spektrum různých druhů potenciálních výzev a nejistoty je velmi široké. Kvůli tomu bude ve skutečnosti vyvstávat doporučení, že by převážnou částí sil AČR měly být všestranné univerzální síly schopné vykonávat jakoukoli ze čtyř základních vojenských aktivit, i když možná s upravenou organizací, výcvikem, vybavením atd. To nám ale říká, že některé mise v průběhu jaderné války jsou tak specializované, že budou vyžadovat předurčené specializované síly schopné se vypořádat s podporou sil po použití jaderných zbraní.
Zajištění vyvážených a všestranných vojenských sil zahrnuje určení správného poměru mezi aktivními a záložními silami. Bude to také vyžadovat hodnocení správnosti role a řízení dodavatelů a dalších civilních zaměstnanců v rámci AČR.
Význam vyváženosti a všestrannosti platí pro umístění sil právě tak jako pro jejich skladbu. Zeměpisné změny politických a ekonomických cílů ovlivňují rozhodující zájmy ČR a naznačují potřebu měnit podle toho vojenské vystupování ČR ve světě.
Dalším důležitým prvkem dosahování vyváženosti jsou rezervy (zálohy a zásoby), hlavní charakteristický znak vojenských sil, které musí být schopny nahrazovat ztráty. Rezervy mohou být vytvořeny budováním dostatečné kapacity klíčových schopností. V mnoha případech toho může být také dosaženo pomocí vzájemné zaměnitelnosti různých schopností. Například palby pozemních, vzdušných a námořních prostředků poskytnou funkční rezervy do té míry, že mohou být zaměnitelně použity.
Vyváženost sil bude vyžadovat od druhů vojsk a služeb, aby se věnovaly vztahům mezi vnitřními a protínajícími se sférami schopností, které vyvolávají otázku soběstačnosti a vzájemné závislosti. Zatímco druhy vojsk a služeb na sobě nutně závisí, a to jak vnitřně, tak jakoby na vedlejší produkci omezených zdrojů, tak také neodmyslitelná nejistota a neurčitost operačního prostředí vyžadují, aby vojenské jednotky udržovaly určitou úroveň vlastní soběstačnosti pro přežití a působení v obdobích, kdy je vzájemná podpora nedostupná. Čím více budou soběstačné, tím menší podporu budou vyžadovat a naopak, čím více budou specializované, tím bude nutná větší podpora. Rozložení tohoto tlaku mezi závislostí a soběstačností bude základem dosahování správné rovnováhy.
Optimalizace vyváženosti společných sil v celém rozsahu napříč všemi těmito rozměry má důležitý význam pro politiku, strukturu sil, doktríny, organizaci, výcvik, prostředky, rozvoj velitelů, personálu a služeb. Rozvíjení nových schopností a kapacit může vyžadovat změny existující struktury a bude záviset na rozpočtových procentních podílech. Pro dosažení vyváženosti bude proto důležitá důkladná analýza a experimentování. Především to bude vyžadovat úzkou a nepřetržitou koordinaci uvnitř ministerstva obrany, zvláště s ohledem na určení protínajících se oblastí vzájemných závislostí.
Zlepšení znalostí a schopností pro vedení neregulérního konfliktu (boje). Armáda ČR rozvinula nepochybné odborné znalosti vedení konvenčního boje, stanovené v komplexu základních doktrín, taktik, postupů a procedur. I když existuje hodně teorie vztahující se k neregulérnímu vedení boje a pokračuje zdokonalování AČR v této oblasti, neregulérně působící protivník bude dále zdrojem významných výzev pro předvídatelnou budoucnost. Vojenské síly ČR budou potřebovat stejnou úroveň odborných znalostí pro neregulérní vedení boje, jakou dosáhly pro vedení boje konvenčního.
Zlepšení znalostí a schopností pro vedení operací v prostředí zasaženém chemickými, biologickými, radiologickými a nukleárními zbraněmi. Zatímco existuje hodně teorie vztahující se k jaderné válce a operacím v prostředí zamořeném po použití chemických, biologických, radiologických a nukleárních zbraní, jsou doktríny a výcvik pro tyto oblasti méně aktuální. Ve společném operačním prostředí lze předpovídat, že společné síly nebudou mít luxus uvažovat o budoucích způsobech vedení boje bez těchto významných operačních výzev, ale budou muset dosáhnout stejnou úroveň odborných znalostí ve srovnání s těmi, které dosáhly pro vedení konvenčního boje.
Zlepšení znalostí a schopností pro bezpečnost, zapojení a obnovu a rekonstrukční aktivity. Rovněž, navzdory značným historickým zkušenostem s těmito aktivitami, připustila AČR v minulosti úpadek doktrín, taktiky, technik a procedur pro jejich vedení. Aby uspěla napříč plným souborem státních bezpečnostních výzev, bude potřebovat přesměrovat sama sebe na tyto nebojové, ale stejně životně důležité aktivity.
Obnovení důrazu na porozumění strategickému odstrašování. V budoucnu bude mít mnoho států a nestátních činitelů schopnosti ohrožovat životní zájmy jiných zemí různými způsoby, často s katastrofálním dosahem. Odstrašování v tomto prostředí bude mnohem víc komplikované, než bylo odstrašování velmi malého počtu států během studené války. Společné síly budou hrát významnější roli v naplňování státní bezpečnostní výzvy odstrašování, což bude vyžadovat soustavu znalostí a zastrašovacích schopností odpovídajících této výzvě. Klíčem mezi těmito schopnostmi budou i nadále nukleární kapacity. Lze ale říci, že se nelze spoléhat výhradně na nukleární schopnosti partnerů pro strategické odstrašování, ale musíme mít variabilní rozsah volby pro odrazení širokého okruhu hrozeb k omezení vzniku jaderné války. Budoucnost odstrašování bude také vyžadovat větší úroveň koordinace s dalšími státními agenturami a partnery.
Budování všestranných sil schopných nezávislého operování na stále nižších stupních. Tento koncept navrhuje závazné pravidlo pro univerzální síly mít stále více vlastností obvykle spojovaných se silami pro speciální operace. Tyto vlastnosti zahrnují pohyblivost, rychlost velení a řízení, citlivost k jiným kulturám, způsobilost pro vysoce náročnou činnost a schopnost nižších stupňů operovat nezávisle, i když s právem přístupu k širokému systému podpory. Nezávislé malé jednotky mohou být vyžadovány k plnění úkolů poradců nebo k operování po boku bezpečnostních sil partnera v rámci úplného rozsahu misí.
Udržování schopnosti plánovat a podporovat vojenské síly na strategických vzdálenostech. Schopnost operovat po neurčitou dobu na vzdálené přední linii operací byla historickým požadavkem na vojenské síly a nic v tomto konceptu nedává podnět, aby se společné síly mohly vzdát této schopnosti pro budoucnost. Od společných sil bude vyžadována schopnost přinejmenším účasti na zabezpečení místní dočasné vzdušné nadvlády v operační oblasti nebo v zájmových prostorech, a stále více i schopnost zabezpečení převahy v kybernetickém prostoru jako nezbytný předpoklad pro úspěšné vedení prakticky jakékoli expediční operace. Podpora společných sil na velké vzdálenosti bude vyžadovat slučování vzdušné, námořní a železniční strategické a operační přepravy schopné dodávání sil a materiálu do míst jejich určení, často při neexistenci způsobilého letiště a přístaviště. Bude vyžadována schopnost vybudovat expediční infrastrukturu potřebnou pro podpůrné činnosti v nerozvinutých oblastech bez místních využitelných prostředků. Bude vyžadována i schopnost vést operace s násilným vstupem navzdory účinnějším zbraním, které budou dosažitelné pro většinu potenciálních protivníků.
Zlepšení schopnosti operovat v městských prostředích. V budoucím společném operačním prostředí lze předpokládat, že operační oblasti se budou stále více týkat měst. Městské prostředí prezentuje významné a jedinečné výzvy pro všechny kategorie vojenských aktivit, ve smyslu složitého zastavěného terénu a jeho koncentrovanosti a provázanosti vyplývající ze společenské činnosti. Boj ve městě představuje výzvy na identifikaci a rozlišování cíle, použití zbraní, udržitelnost, ochranu sil a pozemní manévr. Boj ve městě také přináší těžké oběti na pozemních jednotkách a ztráty na vybavení a zařízeních. Bezpečnostní aktivity v městských prostředích jsou komplikovány nechápajícím obyvatelstvem vzájemně působícím v nesčetných sociálních, ekonomických, náboženských a dalších strukturách. Aktivity v oblasti zapojení se musí zabývat různými společenskými, vládními, vojenskými a dalšími institucemi charakteristickými pro městské prostředí. Při obnově a rekonstrukčních aktivitách se musí umět vypořádat se zoufalým obyvatelstvem, které je pod psychickým tlakem a hrozbami násilí, a se specializovanou a komplexní infrastrukturou, na které je toto obyvatelstvo závislé.
Zlepšení schopností a kapacit pro tajné a konspirační akce. Budoucnost bude stále více vyžadovat schopnost používat vojenskou sílu způsobem, který minimalizuje politické odezvy, což bude velmi obtížné provádět otevřeně kvůli průhlednosti budoucího operačního prostředí. V mnoha případech může být žádoucí předejít a zabránit krizové situaci dříve, než rozvíjející se situace dosáhne úrovně krize vyžadující zjevné rozmístění značných vojenských sil. V některých případech mohou partnerské státy přivítat vojenskou pomoc ČR, ale nebudou ji moci politicky uznat. V jiných případech může být v zájmu ČR jednat vojensky, třebaže zjevná akce je politicky nepřijatelná. Z toho důvodu společné síly s vylepšenými schopnostmi a oprávněním k vedení tajných operací a konspiračních akcí budou víc pružným a efektivním nástrojem politiky.
Značné zlepšení jazykových schopností a chápání kulturních zvyklostí. Několik částí tohoto konceptu poukazuje přímo na požadavek pro větší jazykové a kulturní znalosti uvnitř společných sil. Úmysl porozumět každé operační situaci v její jedinečné politické a strategické souvislosti bude vyžadovat vyšší úroveň kulturního povědomí, než společné síly aktuálně mají. Zvětšující se důraz na bezpečnost, zapojení a obnovu a rekonstrukční aktivity předpokládá i rozsáhlejší kontakty a společné působení s domácími agenturami a obyvatelstvem než při vedení bojové činnosti. Efektivní mnohonárodní spolupráce, závazná politická a operační pravidla identifikovaná ve společném operačním prostředí se také velmi spoléhají na kulturní připravenost a znalosti cizích jazyků.
Není rozumné očekávat, aspoň v nejbližší budoucnosti, aby celá AČR byla kulturně a jazykově dobře informována o každé zeměpisné lokalitě, ve které by její síly mohly působit. Budoucí rozvoj sil proto musí zohlednit rychlou výstavbu styčných týmů s potřebnými odbornými znalostmi a vojenské školské instituce musí být schopny v krátké době připravit a odvést cílené jazykové kurzy a kurzy rozšiřující znalosti o kultuře v prostoru nasazení pro velitele (vedoucí) a další hlavní personál vybraný k nasazení do oblastí, o kterých takové znalosti nejsou u vojsk v potřebné míře rozšířeny.
Ustanovení mechanismů přípravy univerzálních sil (úkolových uskupení) pro rychlé nasazení do nově stanovených misí. Koncept prosazuje požadavek, aby společné, univerzální síly svými schopnostmi, dovednostmi a vysokou profesionalitou představovaly hodnotný a efektivní příspěvek ČR do mezinárodních operací Severoatlantické aliance, případně jiných koaličních uskupení našich spojenců, a aby byly schopny rychlého přechodu mezi podstatně různými typy operačních aktivit. Například jednotky, které byly nasazeny do intenzivních bojů, bude potřebné převést do aktivních bezpečnostních sil. Stálé mechanismy usnadňující a urychlující tyto přechody by dramaticky zlepšily přizpůsobivost společných sil.
Stejně důležitý bude požadavek na vylepšení způsobů posilování převáděním jednotek se specializovaným vybavením a personálem. Například, bojové formace zavázané do obnovy a rekonstrukčních aktivit by mohly požadovat posílení v oblasti logistické, ženijní a zdravotnické podpory. Předem sestavené samostatné součásti, umožňující rychlé shromáždění a začlenění dalších dodatečných schopností jednotkám, by významně zlepšily přeměnu schopnosti reagovat na podněty. To vyžaduje součinnost těchto schopností.
Značné zlepšení dovedností tvořit jednotný celek s dalšími agenturami a partnery. Tento koncept určuje požadavek pro integrované národní a mnohonárodní operace, který bude střídavě vyžadovat blízkou spolupráci s partnery využívajícími velmi rozdílné organizační procesy a s kulturami při různých druzích standardních a nestandardních vztahů. Mezi jinými požadavky mají tyto široké souvislosti možný dramatický dopad na zaměstnávání, komunikaci a další technologickou součinnost, na společné techniky a postupy a mezirezortní a mezinárodní výcvik.
Prostředkem budou jednotné organizační postupy a technologie, které zlepší spolupráci uvnitř vytvořených různorodých účelových skupin, často s geograficky rozptýlenými členy. Ale nejdůležitějšími požadavky tohoto hlediska jsou častá součinnost a cvičení s mezirezortními a mezinárodními partnery a využívání společných postupů již předtím, než vznikne nutnost vytvoření těchto vazeb.
Zlepšení organizačního řešení vleklých misí přesahujících zeměpisné hranice. Budoucnost bude pravděpodobně přinášet vleklé, zeměpisně rozptýlené výzvy, které překročí národní, kulturní a územní hranice. Účinné vypořádání se s těmito výzvami může vyžadovat netradiční organizační řešení, které dovolí odborně působícím společným úkolovým uskupením nebo dalším organizacím operovat běžně napříč omezujícími pokyny bojujících stran, bez porušování celistvosti těch pokynů.
Příprava pokrokových a přizpůsobivých vůdců až po nejnižší úrovně. Budoucí společné síly budou čelit rozšiřujícímu se rozsahu situací a jejich zvětšující se složitosti. To bude klást nejvyšší požadavky na vedoucí pracovníky ve všech úrovních řízení, kteří musí být schopni rychle a pružně reagovat na neočekávané situace. Kvalita těchto vůdců v AČR musí být jednou z univerzálních a trvalých předností společných sil bez ohledu na operační požadavky.
Vůdci od nejnižších úrovní musí působit klidně a povzbudivě na základě vlastní autority založené na zkušenostech získaných při řešení rozmanitých situací a uznání širokého dosahu jejich činnosti. Dlouhodobému vojenskému závazku vojáků AČR velet musí odpovídat činy. To zahrnuje sdílení informací na všech úrovních velení, poskytování volnosti v jednání podřízeným tak široké, jak dovolí strategické podmínky, a povzbuzování výchovy k větší tolerantnosti k chybám v pověření než chybám z opominutí.
Druhy vojsk a služeb musí doplňovat, zdokonalovat a odměňovat vůdce, kteří získali a prokazují tyto schopnosti. Příprava velitele, především profesionální vojenské vzdělávání, musí specificky poskytnout výcvik a vzdělání, které podpoří pružné a tvořivé řešení problémů.
Příprava nejvyššího velitelského sboru, být mistry operačního umění. Společné operace probíhají na operační úrovni, na které jsou kampaně a hlavní operace plánovány, řízeny a podporovány k dosažení strategických cílů na válčišti nebo v dalších prostorech operace. Kvůli nárůstu složitosti operačního prostředí bude čelit budoucí operační úroveň velení větším výzvám než kdy předtím, vyžadujícím sjednocování odlišných vojenských schopností, jejichž nositeli jsou součásti společných sil, právě tak jako koordinaci těchto schopností s vnitrorezortními a mezinárodními partnery.
Role velitelů v tomto procesu je samozřejmě rozhodující. Oni musí řídit proces operačního plánování, vytvářející rámec, o který se opírá veškeré plánování a realizace, založený na porozumění každé jedinečné situaci v jejích politických a strategických souvislostech. Oni musí být odborníky v organizování, nastavování a znovu uspořádávání bojové činnosti, bezpečnosti, zapojení a obnovy a rekonstrukčních aktivit. Oni musí vytvořit velitelské klima, které podněcuje spolupráci a důvěru. Oni musí podporovat společnou součinnost vybudováním vhodných vztahů mezi součástmi společných sil a stejně musí postupovat s vnitrorezortními a mezinárodními partnery.
Tyto dovednosti musí být rozvíjeny v rámci profesionální kariéry, při níž jsou kladeny charakteristické požadavky na společnou přípravu velitele oddělenou od rozvoje velitelských schopností a dovednosti vést (leadership) v rámci specifického druhu vojska nebo služby.
Příprava hlavních představitelů jako expertů nejen pro operační nasazení společných sil, ale také pro rozvoj a realizaci národní strategie. Zatímco operační odborné znalosti jsou nezbytné, nejsou dostatečné. V budoucnosti, vyžadující jednotné národní úsilí, si velitelé společných sil nemohou dovolit úzce se zaměřit na pouhé dosažení stanovených operačních cílů, ale musí přispět také k jejich rozvoji. Musí být dobře informováni o použití nejen vojenských prostředků, ale také seznámeni se všemi dalšími prvky národní moci, jak tyto prvky působí společně s vojenskými silami a jak by nakonec mohly nahradit potřebu nasazení vojenských sil. Rozvoj tohoto širokého strategického porozumění musí začít hned na začátku vojenského vzdělávacího procesu a pokračovat během profesionální přípravy každého důstojníka. Začlenění sporných otázek vyžadujících strategický dialog s civilními subjekty řízení by mohlo být běžnou praxí v každém významnějším společném cvičení.
Zdokonalování druhů vojsk a služeb a přizpůsobivosti ministerstva vypořádat se s rychlými změnami. Tento koncept vychází z podmínek vše prostupující nejistoty a rychlých změn způsobených prostředím. Navrhované pojetí je založeno na operačním přizpůsobování společných sil. Jsou zde ale omezení v tom, jak mohou být přizpůsobivé společné síly vybaveny moderními schopnostmi. Pro podporu zdokonalování druhů vojsk a služeb společných sil, ale i obranných institucí musí být k dispozici nové dostatečně pohotové a oslovující doktríny, organizační, výcvikové a vzdělávací teorie, požadavky na materiál a získávání zkušeností.
8. Rizika přijetí této teorie
Přijetí tohoto nosného konceptu za vlastní nese jistá potenciální rizika, představující:
I když žádné z předcházejících rizik nemůže být zcela vyřazeno a ačkoli představuje každé ve skutečnosti nevyhnutelný následek budoucího operačního prostředí, mohou být všechna rizika snížena prováděním správného odhadu základního dosahu, a zvláště vzděláváním a výcvikem, při kterém se připravují vůdci a ti které vedou, k získání schopností čelit výzvám těchto současných rizik.
Závěr
Na závěr lze konstatovat, že bereme-li v úvahu předpokládané podmínky, které odrážejí společné operační prostředí, tento koncept předvídá budoucnost podstatně charakterizovanou nejistotou, složitostmi, rychlou změnou a trvalým konfliktem, budoucnost, ve které široký soubor závažných národních bezpečnostních výzev v době míru, krize a války bude vyžadovat nasazení společných sil. Nejdůležitější z těchto výzev pro ozbrojené síly ČR je válka a schopnost ji vést, která by neměla být nikdy ztracena. Tyto výzvy nejsou podstatně nové, ale jejich budoucí vznik bude prokazovat rysy, které budou neobvyklé a v současné době nepředvídatelné. Následkem toho musí být společné síly připraveny přispět k národnímu úsilí vypořádat se s těmito všemi výzvami.
Tento koncept nabízí obecně použitelný proces operačního přizpůsobování, který je možno všeobecně použít na všechny společné operace, nehledě na širokou rozmanitost těchto operací. Přistoupení je založeno na porozumění každé operační situaci v jí vlastních podmínkách a jedinečných politických a strategických souvislostech; na stanovení vhodné kombinace boje, bezpečnosti, zapojení a obnovy a rekonstrukčních aktivit založené na porozumění operační situaci a na vyhodnocování účinků operací a podle toho jejich přizpůsobování. Nejdůležitějším pravidlem tohoto přístupu bude koordinování doplňujících se schopností, kterými druhy vojsk a služeb přispívají ke zvýšení společné účinnosti. Určení systému čtyř základních typů vojenské aktivity (boj, bezpečnost, zapojení a obnova a rekonstrukce) poskytuje základy pro rozvoj schopností.
Dosah ukazuje na naléhavost přicházející v úvahu ve spojení s převzetím a zavedením tohoto přístupu. Vše vyžaduje rozvoj ozbrojených sil jako více přizpůsobivého a všestranného nástroje státní politiky. Bude nezbytné budovat větší kompetence napříč všemi čtyřmi typy vojenské aktivity a větší efektivnost při vypořádání se s širším dosahem obvyklých a nepravidelných hrozeb.
Nakonec, jsou to lidé, muži a ženy v aktivní službě, záloze a občanští zaměstnanci, kdo tvoří AČR a zajišťují její největší operační sílu. Ta spočívá na způsobilosti rozvojového procesu zabezpečit jim vybavení doktrínami, provádění výcviku, vzdělávání a zásobování materiálem, zkrátka vším, co potřebují pro úspěšné splnění svého poslání.
,,Naše armáda musí být plně připravena plnit své úkoly doma i za hranicemi. Mnohé potencionální hrozby jsou někdy vnímány jako velmi, velmi vzdálené, ať už v časovém nebo geografickém měřítku. To však vůbec neznamená, že by tím snad byly méně nebezpečné a nevyžadovaly naši stálou pozornost i kvalitní připravenost." MO ČR RNDr. Alexandr Vondra na dnech NATO, Mošnov, 18. 9. 2010.
Literatura:
KRÁSNÝ, Antonín, SOCHA, Oldřich. Možné vlivy bezpečnostního prostředí na ČR a její ozbrojené síly. Obrana a strategie. Brno 2006, č. 1, s. 10 ISSN 1214-6463.
KRÁSNÝ, Antonín, SOCHA, Oldřich. Operační prostředí. Vojenské rozhledy. 2007, roč. 16, č. 2, s. 51-65. ISSN 1210-3292.
POSEN, Barry R. Command of the Commons: The Military Foundation of U.S. Hegemony. International Security, Vol. 28, No. 1 (Summer 2003), p. 8.
MAHAN, Alfréd Thayer. Vliv námořní velmoci na historii: 1660–1783. Boston: Little, Brown and Co. 1890, p. 25.
ZAKARIA, Fareed. The Rise of the Rest. Newsweek. 12. května 2008.
Bojový řád FM 3-0 Operace. Washington: Headquarters, Department of the Army únor 2008.
Společné operační koncepce ozbrojených sil USA Hlavní bojové operace (v 2.0, prosinec 2006) a Asymetrický konflikt (v 1.0, září 2007).
Společná operační koncepce ozbrojených sil USA Operace vojenské podpory stabilizace, bezpečnosti, obnovy a rekonstrukce (v 2.0, prosinec 2006).
DOD slovník vojenských výrazů. Dostupné z http://www.dtic.mil/doctrine/jel/doddict/.
Merriam-Webster´s Online Dictionary. Dostupné z http://www.merriam-webster.com.
HOFFMAN, Frank G. Konflikt ve 21. století: Vznik hybridních válek. Arlington, VA: Potomac Institute for Policy Studies, prosinec 2007.
Dictionary, http://en.dictionary.org/wiki/asymmetric_warfare.
DELBRÜCK Hans Historie vojenského umění v rámci politické historie. Walter J. Renfroe, mladší (Westport, CT: Greenwood Press, 1985), sv. 4.
VON CLAUSEWITZ Carl. Ve válce. Michael Howard a Petr Paret (Princeton, NJ: Princeton University Press, 1976).
Doktrína společných odstrašovacích operací ozbrojených sil USA (v 2.0, prosinec 2006).
Společná operační doktrína ozbrojených sil USA Vojenský přínos v oblasti bezpečnostní spolupráce (v0.99, březen 2008).
Army/Marine Corps counterinsurgency manual FM 3-24/MCWP 3-33.5, Counterinsurgency (Washington: Headquarters, Department of the Army & Headquarters, Marine Corps Vombat Development Command, 15 prosinec 2006).
Webová stránka Ministerstva zahraničí USA, http://www.state.gov/s/crs/c12936.htm.