Taktika pozemních sil

Ing. Milan SOJKA, odbor doktrín Vyškov

Úvod

Způsoby vedení vojenských operací se mění v závislosti na změnách bezpečnostního a operačního prostředí. NATO reaguje na tyto změny vypracováním nových (případně aktualizací stávajících) doktrín. Poslední ,,Spojenecká společná doktrína pro pozemní operace" (AJP-3.2 Allied Joint Doctrine for Land Operations) reaguje na změny ve způsobu vedení operací NATO pro nejbližší období. Změny se následně promítají i do taktiky spojeneckých pozemních sil (viz ATP-3.2.1 Allied Land Tactics).

1 Nové aspekty soudobého boje ovlivňující taktiku

Při vedení soudobého boje je třeba brát v úvahu následující aspekty:

• mnohonárodní (koaliční) charakter operací;
• nárůst rozsahu zapojení ozbrojených sil do nebojových aktivit, které v minulosti nepatřily do obsahu činnosti vojsk (ozbrojených sil) nebo mezi ně patřily jen okrajově;
• plánování a vedení boje a operace souběžně v celé hloubce válčiště, ve všech jeho prostorových dimenzích a na všech stupních velení a řízení;
• růst významu činnosti jednotlivce a malých jednotek ve vztahu k celkovému výsledku boje a operace a v řadě případů (stále častěji) i relativní pokles významu velkých operačních uskupení;
• rostoucí význam pružnosti rozhodování a modularity (sestavitelnosti, propojitelnosti) organizačních struktur druhů vojsk i druhů sil, vyvolaný nepředvídatelností soudobého i budoucího operačního prostředí, operačních úkolů a charakteru činnosti i cílů potenciálního protivníka;
• nárůst významu vlivu veřejného mínění a sdělovacích prostředků na činnost vojsk po celou dobu přípravy a vedení vojenských operací i po jejich skončení;
• globalizace (rozšiřování působnosti) bezpečnostních rizik a hrozeb, rozšiřování rozsahu asymetrických hrozeb a rozsahu vedení asymetrických operací;
• používání nových technologií, zejména elektronizace zbraňových systémů, systémů velení a řízení i činnosti vojsk na bojišti a další vlivy. 

1.1 Změny v oblasti taktiky

Komplikovanost operačního prostředí vyžaduje upravit taktiku vedení pozemních operací a připravovat vojska na nový průběh bojových operací současnosti a nejbližší budoucnosti.

Tyto operace budou charakterizovány následujícími aspekty:

• v operacích se budou prolínat (nebo i souběžně probíhat) ofenzivní, defenzivní a stabilizační činnosti;
• vedení armádní operace přinese časem změny do operačního prostředí;
• operace vedené v jedné fázi konfliktu budou přímo ovlivňovat další fáze konfliktu, v jednotlivých fázích konfliktu je třeba respektovat konečný cíl, kterým je ustanovení trvalého míru;
• hlavní operace nebudou vedeny pouze s cílem porazit protivníka, ale také s cílem nastolit trvalé řešení. V tomto směru hraje armáda významnou roli, dokonce i ve fázi, kdy skončí hlavní bojové operace. Nastolení trvalého míru je těžší a časově náročnější než vlastní porážka nepřátelských sil;
• taktika, technika a procedury v konfliktech, dokonce ani v jednotlivých operacích nebudou neměnné, musí neustále reagovat na změny operačního prostředí. Proto je nezbytné zabezpečit sběr a analýzu poznatků a zkušeností z konkrétních typů konfliktů a operací a tyto aplikovat v systému přípravy velitelů, štábů a vojsk;
• roste význam využití taktických příležitostí (přizpůsobení vlastní činnosti rozkrytému záměru protivníka). Například pokud existuje jiná varianta řešení, než je přímý kontakt se silným  protivníkem, znamenající značné ztráty, je třeba hledat cesty jak se tomuto prvnímu kontaktu vyhnout a využít slabých stránek v sestavě protivníka. Velitel by měl být připraven využívat příležitosti k dosažení lepšího postavení v porovnání se současnou situací nebo s protivníkem. To zahrnuje zjištění nebo vytvoření příležitostí, disponování příslušnými prostředky (správně zvolenou bojovou sestavou, rozmístěním záloh a zásob), vůli k jejich využití a dosažení většího tempa než protivník.

2 Druhy taktických pozemních činností

I přes zásadní změny charakteru vedení soudobého pozemního boje a rozsah sil a prostředků, zapojených do vedení bojové činnosti na bojišti (v prostoru operace), se nic nemění na jeho podstatě a cílech. Boj proto může být, v závislosti na cílech boje, vymezené době na jejich splnění, na prostředí, v němž probíhá, a na způsobu a rozsahu použití prostředků ozbrojeného střetnutí, veden různými druhy taktických činností, příp. v jejich rámci i různými kombinacemi těchto činností a s různou intenzitou.

Rozsah vojenských činností popisuje širokou škálu vojenských činností, využitelných pro plánování a provádění operací. Alianční doktrína pozemních sil rozlišuje:

• ofenzivní (útočné) činnosti;
• defenzivní (obranné) činnosti;
• stabilizační činnosti;
• jiné taktické (podpůrné) činnosti.

Útočné činnosti	Obranné činnosti	Stabilizační činnosti
Útok Přepad Rozvíjení úspěchu Pronásledování Klamný útok Průzkum bojem Demonstrace síly Léčka Vyjití z obklíčení	Obrana Boj na zdrženou	Bezpečnost a kontrola Podpora reformy bezpečnostního sektoru Počáteční obnova služeb a zařízení Dočasné řídící (prozatímní vládní) úkoly
Jiné činnosti
Průzkum Bezpečnost Postup k navázání dotyku s protivníkem	Střetný boj Navázání styku Pomoc obklíčeným silám Vystřídání jednotek v boji	Ústup Pochod Překonávání překážek

2.1 Druhy ofenzivních činností

Alianční publikace AJP-3.2 Doktrína spojeneckých pozemních operací definuje devět základních druhů ofenzivních činností. Každá je uskutečňována za určitým účelem.

a) Útok je základním, a současně rozhodujícím druhem ofenzivních činností, protože pouze jeho prostřednictvím lze v průběhu vedení operace převzít a udržet iniciativu, rozbít (zničit) protivníka, obklíčit nebo pronásledovat jeho vojska, ovládnout stanovený prostor a dosáhnout konečného vítězství. Podle rozsahu přípravy útoku rozlišujeme:

• plánovaný útok (s úplnou přípravou). Účelem plánovaného útoku je porazit protivníka, přičemž důležitější je soustředění vlastní bojové síly na úkor času;
• útok z chodu (se zkrácenou přípravou). Účelem útoku z chodu je porazit protivníka, přičemž pro dosažení momentu překvapení je důležitější čas než velikost nasazených sil;
• protiútok a předstihující útok. Účelem protiútoku je porážka protivníka, který se stal zranitelný (nechráněný) v důsledku provádění své ofenzivní akce. Předstihující úder (útok pro narušení) je podobně namířen na ofenzivní činnosti protivníka, ale s omezenými cíli jejich narušení. Smyslem je udeřit na protivníka ve chvíli, kdy je nejzranitelnější, kdy se přesunuje nebo uskupuje předtím, než překročí svou výchozí čáru.

b) Přepad je činnost, obvykle malého rozsahu, zahrnující rychlé vniknutí na území protivníka za účelem zjištění informace nebo ke zničení (zmocnění se) jeho zařízení. Širším účelem přepadu je rozvrátit (zmást) protivníka. Končí plánovaným návratem do výchozího postavení po splnění daného úkolu.

Přepad je založen na podrobných zpravodajských informacích, zahrnuje rychlý přesun do území protivníka a končí plánovaným ústupem. Zpravidla jsou přepady natolik časově a prostorově omezené, že lze vézt jen omezené množství zásob a provádět pouze drobnou údržbu.

K podpoře přepadu je požadována palebná podpora, aby se zmenšila schopnost protivníka reagovat. Pro tuto činnost jsou velmi vhodné výsadkové síly, zvláště pokud jsou podporovány bitevními vrtulníky.

c) Rozvíjení úspěchu obvykle následuje po úspěšném útoku a jeho cílem je dezorganizace protivníka v hloubce. Je to tedy sladěný souhrn opatření směrovaných k využití úspěchu vojsk dosaženého v útoku nebo na určitých směrech útoku k co nejrychlejšímu ovládnutí důležitých objektů a prostorů v hloubce sestavy protivníka a k dokončení jeho obklíčení nebo porážky.

d) Pronásledování zahrnuje dostižení a odříznutí vojsk protivníka, která se pokoušejí uniknout, s cílem zničit je. Pronásledování se může vyvinout z rozvíjení úspěchu. Může k němu dojít, jsou-li síly protivníka demoralizovány a začínají se pod tlakem rozpadat nebo k němu může dojít v průběhu operace, ve které protivník ztrácí schopnost efektivně působit a snaží se z ní stáhnout.

e) Klamný útok je veden s cílem rozptýlit pozornost protivníka snahou vejít s ním do boje. Klamný útok musí mít dostatečnou sílu a složení, aby vyvolal požadovanou reakci ze strany protivníka. Klamná akce je nejúčinnější, naplňuje-li očekávání protivníka, jeví-li se protivníkovi jako zásadní hrozba a musí-li protivník zasadit velké zálohy předčasně, nebo je-li před protivníka postaveno několik věrohodných variant průběhu činnosti útočníka.

f) Průzkum bojem má za cíl přinutit protivníka prozradit umístění, velikost, sílu, operační členění sil a prostředků a jeho záměry tím, že jej donutí reagovat na útočnou akci. Reakce protivníka mohou odhalit slabá místa v jeho obranném systému. Velitelé mohou průzkum bojem během mobilních operací užívat jako prostředek neustálého tlaku na obránce ovládnutím klíčových prostorů a odhalováním jeho slabých míst. Velitelé musí být rovněž připraveni využít co nejlépe každého taktického úspěchu.

Uskupení může vést svůj vlastní průzkum bojem nebo jej provádět podle nařízení vyšších velitelství. Průzkum bojem musí být dostatečně silný, aby dokázal přimět protivníka reagovat, i když veliteli mohou být uložena určitá omezení s cílem vyhnout se akcím, které by mohly vyprovokovat zásadnější střetnutí. Bylo-li dosaženo cíle průzkumu bojem a střet s protivníkem pokračuje, mohou síly tohoto protivníka vázat, útočit na něho nebo ustoupit, podle toho, co dostanou nařízeno.

g) Demonstrace síly slouží k odvedení pozornosti protivníka bez vyhledávání boje. Síly provádějící demonstrační činnost užívají palbu, manévr silami, zadýmování a klamání s využitím prostředků EB a spojovací techniky. Demonstrační činnost může přispět i k poutání protivníka.

h) Léčka spočívá ve vedení činnosti proti pohybujícímu se protivníkovi na jeho pravděpodobném směru postupu s cílem jej překvapivě napadnout, zmocnit se zajatců, dokumentů, vzorů výzbroje, výstroje a bojové techniky, dezorganizovat nebo zdržet přesun, zničit živou sílu nebo techniku. Léčku organizují především mechanizované, motorizované, tankové, výsadkové a průzkumné jednotky.

i) Vyjití (probití se) z obklíčení je vedeno s cílem násilně prolomit (vytvořit mezeru) obkličovací frontu a rychle a spořádaně vyvést obklíčená vojska takto vytvořenou mezerou v sestavě protivníka, nebo obkličovací frontou skrytě proniknout (prosakováním) a spojit se s vlastními vojsky. Vyjití z obklíčení by mělo protivníka překvapit a je velkou výhodou, jestliže se obklíčené síly pokusí o vyjití z obklíčení při nejbližší příležitosti.

2.2 Druhy defenzivních činností

Alianční publikace AJP-3.2 Doktrína spojeneckých pozemních operací definuje dva druhy defenzivních činností. V závislosti na síle, složení a záměrech protivníka, situaci, úkolu a možnostech vlastních vojsk, charakteru terénu a cílech obranné operace mohou svazky (útvary) pozemních sil v souladu se záměrem nadřízeného velitele vést nebo se podílet na vedení obrany (poziční, manévrové) nebo boje na zdrženou. Tyto činnosti lze vhodně kombinovat.

a) Obrana je druhem defenzivní činnosti, jejímž vedením lze způsobit protivníkovi ztráty a zabránit mu v dosažení úspěchu, udržet prostor, získat čas a vytvořit podmínky k vlastní aktivní činnosti, ale nelze jejím prostřednictvím zvítězit v boji ani ve válce. Obranu lze vést dvěma formami:

• manévrová obrana (mobilní obrana) je vedena s cílem vyčerpat protivníka, způsobit mu ztráty, vnutit mu svůj způsob činnosti, vyhnout se rozhodujícímu střetnutí, získat čas a uchovat vlastní síly. Důraz je kladen spíše na porážku protivníka než na udržení či znovudobytí území;
• poziční obrana (obrana prostoru) je vedena zpravidla tehdy, je-li nutno udržet stanovený prostor, případně v terénu neumožňujícím provádění manévru druhými sledy (zálohami), nebo když velitel uskupení nedisponuje jednotkami s údernou (palebnou) silou a manévrovacími schopnostmi, nezbytnými pro vedení manévrové činnosti v hloubce jím bráněného prostoru. Tato obrana se soustřeďuje na udržení bráněného prostoru. Obrana prostoru na rozdíl od mobilní obrany nemusí nutně vést ke zničení protivníka. Přepokládá jinou současně probíhající nebo následnou činnost k dosažení jeho rozhodující porážky.

V průběhu vedení defenzivní bojové činnosti mohou síly, které ji vedou, obě formy obrany vhodně kombinovat. Cílem manévrové obrany je zmařit útok protivníka destrukcí uvnitř bráněného prostoru. Cílem obrany prostoru je zmařit útok protivníka udržením prostoru.

b) Boj na zdrženou je činností, při níž se vlastní síly, které jsou pod tlakem protivníka, vědomě vzdávají předem určeného prostoru, zpomalují rychlost postupu protivníka, oslabují jeho palebnou sílu, sbírají informace o jeho záměrech a  způsobují mu maximální ztráty bez toho, aby usilovaly o rozhodující střetnutí (vlastní síly se vyhýbají rozhodujícímu střetu s protivníkem).

Boj na zdrženou se vede k zabránění obklíčení a zničení vlastních vojsk protivníkem, který je ve značné převaze, a k uchování jejich bojeschopnosti. Umožňuje nadřízenému veliteli získat čas k obnově vlastní bojeschopnosti, připravit si bojiště a vytvořit si tak podmínky pro následnou úspěšnou činnost vlastních vojsk (zaujetí a budování obrany v hloubce bráněného prostoru, zastavení útoku protivníka v předem zaujaté a vybudované obraně nebo přechod do útoku).

2.3 Druhy (typy) stabilizačních činností

Alianční publikace AJP-3.2 Doktrína spojeneckých pozemních operací definuje čtyři typy stabilizačních činností.

a) Bezpečnost a kontrola. K vytvoření prostředí, které umožní standardní fungování výkonných složek státu, musí být dosaženo stabilní bezpečnostní situace. V nejhorším případě lze dosažení takového prostředí zabezpečit vojenskými silami bez asistence místních bezpečnostních sil. Počáteční snahou by mělo být omezení nepokojů a násilí na přijatelnou úroveň. To si může vyžádat i vyhlášení mimořádného stavu, zákazu vycházení, zákazu shromaždování, omezení pohybu a další omezení.

b) Podpora reformy bezpečnostního sektoru. Ve státě s nefungující státní správou nemusí existovat žádná z bezpečnostních složek a v počátcích intervence mohou, kvůli úrovni hrozby, tuto roli plnit pouze ozbrojené síly. Vojenské síly budou pravděpodobně muset, kromě svého hlavního zaměření, převzít i řídící úkoly v této oblasti.

Přitom je třeba počítat s nejhorším možným případem, kdy situace vyžaduje, aby vojenské síly převzaly všechny úkoly v bezpečnostní oblasti. Následně je třeba vyhodnotit použitelnost existujících bezpečnostních sil a ty co nejdříve využít k minimalizaci vojenského zapojení.

c) Počáteční obnova služeb a zařízení. Počáteční obnova základních služeb a zařízení (infrastruktury) je zejména doménou ženijního vojska a zdravotnické služby, které musí být schopny zmírnit dopad bojových činností na podmínky života civilního obyvatelstva během války, ale i bezprostředně po ní.

Některé úkoly mohou být prováděny vlastními vojsky v rámci zajištění jejich mobility a zabezpečení, například opravy cest a letišť, zajištění pouličního osvětlení potřebného k udržování bezpečnosti v noci a zajištění lékařské péče rozvinutím polních nemocnic.

Vlastní vojska také mohou plnit úkoly související se zajištěním pitné vody, obnovou dodávky elektrické energie, minimalizací politických problémů a zabráněním humanitárním katastrofám. Úkoly mohou dále zahrnovat zabezpečení a střežení citlivých národních zařízení životně důležitých pro ekonomiku státu.

d) Dočasné řídící (prozatímní vládní) úkoly. Vzhledem k povaze vojenské schopnosti působit v nestabilním prostředí, zaručit bezpečnost, poskytnout pomoc při plánování, uplatnit velení a řízení, komunikační prostředky a zdroje jako součást komplexního řešení k obnově vlády státu je pravděpodobné, že vojenské síly a prostředky mohou být vyžadovány na zabezpečení různých činností. Rozsah bude záviset na situaci a požadavcích. Jakmile se bezpečnostní situace zlepšuje a stabilizuje, je žádoucí vliv vojenské síly utlumovat a prostředky použít pro zabezpečení jiných stabilizačních činností.

2.4 Jiné taktické činnosti (podpůrné činnosti)

 Alianční publikace AJP-3.2 Doktrína spojeneckých pozemních operací definuje deset druhů jiných taktických podpůrných činností. Podpůrné činnosti propojují jednotlivé hlavní činnosti. Zahrnují činnosti k obnovení nebo přerušení dotyku s protivníkem a činnosti prováděné mimo dotyk s ním.

a) Průzkum je cílevědomá činnost, zaměřená na získávání informací o protivníkovi, geografických a hydrometeorologických podmínkách určených ke zpravodajskému hodnocení situace a zjišťování cílů pro jejich ničení vlastními palebnými prostředky a pro elektronické působení. Představuje aktivní činnost průzkumných orgánů.

b) Bezpečnost zahrnuje aktivity umožňující poskytnout včasné a přesné varování o nepřátelských operacích. Tyto aktivity poskytují silám čas pro účinnou reakci na protivníka. Třemi charakteristickými bezpečnostními úkoly jsou prověřování, střežení a krytí.

c) Postup k navázání dotyku s protivníkem je veden s cílem navázat dotyk s protivníkem za co nejpříznivějších podmínek. K jeho navázání mohou být vojenské síly nasazeny jak v bezpečnostní, tak v průzkumné akci. Postup k navázání dotyku je obvykle prováděn při přípravě na následnou ofenzivní operaci, a proto končí, jsou-li hlavní síly v postavení pro útok.

d) Střetný boj představuje akci mezi dvěma útočícími uskupeními. Střetný boj může být na obou stranách vyvolán záměrně nebo náhodně. Střetný boj je specifický tím, že žádná ze stran není připravena na obranu a obě jsou v pohybu proti sobě. Na obou stranách proto výrazně působí prvek překvapení a schopnost velitelů měnit plány při této neočekávané události.

e) Navázání styku je vedeno s cílem navázat kontakt mezi dvěma nebo více vlastními jednotkami nebo útvary, které mohou mít společný nebo i odlišný úkol. K těmto činnostem zpravidla dochází na území kontrolovaném protivníkem a mohou se na nich podílet různé druhy sil. Typickým příkladem je navázání kontaktu mezi pozemními a vzdušnými manévrovými silami, ve kterých pozemní síly vystřídají vzdušné manévrové síly.

f) Pomoc obklíčeným silám je prováděna s cílem prolomit nepřátelské postavení, dostat se k obklíčeným silám a  obnovit tak jejich volnost jednání.

g) Vystřídání jednotek v boji se provádí, mají-li být bojové činnosti jedné jednotky převzaty jinou jednotkou. Existují tři druhy vystřídání. Prvním je vystřídání přímo v postaveních, kdy celá jednotka nebo její část je vystřídána ve stejném operačním prostoru (Area of Operations - AOO) nově příchozí jednotkou. Druhým je překročení (průchod liniemi vpřed), při kterém jednotka prochází přes bojovou sestavu jiné jednotky, například jednotky bránící předmostí, nebo přes útočící jednotku, která je v kontaktu s protivníkem. Třetím druhem je průchod liniemi přes jednotku při ústupu, kdy jednotka prochází přes bojovou sestavu jiné jednotky v obraně směrem do týlu.

h) Ústup/záměrný odchod je prováděn tehdy, jestliže se chce velitel odpoutat od protivníka. Dotyk může být udržován nepřímou palbou, průzkumem nebo pozorováním. K ústupu by mělo dojít v situaci, kdy je možno minimalizovat zasahování protivníka a uchovat si palebnou sílu. V průběhu provádění ústupu by měla být vždy udržena schopnost ustupujících sil rychle přejít do útoku či obrany. Druhou variantou je ústup bez nátlaku protivníka - záměrný odchod. Je to pohyb jednotky směrem od protivníka, se kterým není jednotka při zahájení ústupu v dotyku.

i) Pochod se provádí k přemístění vojenských sil na místo jejich taktického nasazení. Jednotky by měly být v jeho průběhu připraveny na střetnutí s protivníkem, i když ho neočekávají. Pochod je odlišný od taktického přesunu, ve kterém se jednotky přesunují v bojových sestavách a jsou buď v přímém dotyku s protivníkem, nebo ho brzo očekávají. Pochod se může uskutečnit po silnici, železnici nebo pěšky. Pokud je účinně naplánován a proveden, zrychluje tempo operací.

j) Překonávání překážek a zátarasů se obvykle provádí v průběhu ofenzivních činností, ale může být nezbytné překonat překážky i  během defenzivních nebo pomocných činností, např. v průběhu ústupu. Potřeba překonat překážky může nastat ve všech částech bojiště, včetně týlu.

Závěr

Článek vychází ze schválené vojenské doktríny ,,Taktika pozemních sil" (Pub-31-10-02), která je v tisku a bude distribuována do vojsk ve druhé polovině roku 2011. Výše uvedené členění taktických pozemních činností je v této publikaci podrobně rozpracováno.

Literatura:
AJP-3.2 Doktrína spojeneckých pozemních operací (Allied Joint Doctrine for Land Operations). NSA 2009.
ATP-3.2.1 Spojenecká taktika pozemních sil (Allied Land Tactics). NSA 2009.
AAP-6 Slovník termínů a definic NATO (anglicky a francouzsky) (NATO Glossary of Terms and Definitions). NSA 2010.
Pub-31-10-01 Pozemní síly v operacích. Vyškov: Odbor doktrín 2011.
Pub-31-10-02 Taktika pozemních sil. Vyškov: Odbor doktrín 2011.