npor. Ing. Michal Zelenák, VÚ 4423 Přáslavice
Úvod
Bezpečnost a ochrana zdraví při práci a výkonu služby se i v Armádě České republiky (AČR) v posledních letech dostává stále více do povědomí, a ne pouze v oblasti výcviku při dodržování bezpečnostních opatření. Při méně závažných situacích dochází pouze k růstu pracovní neschopnosti, při závažnější situaci k trvalým následkům, jejichž nejčastější příčinou je pracovní úraz či nevhodné pracovní podmínky. Ty jsou z velké části příčinou nemoci z povolání. Dnes je již známou skutečností, že je lepším řešením důrazněji se zabývat prevencí, než vynakládat velké prostředky na odstraňování škod.
1. Současná právní úprava
Problematika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (dále jen BOZP) vychází z ustanovení § 101-108 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění (dále jen ZP), a dále je rozpracována v zákoně č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), v platném znění (dále jen Z BOZP).
Na výše uvedené právní normy navazuje řada dalších vyhlášek a nařízení vlády, které zpřesňují jednotlivé dílčí části BOZP, povinnosti zaměstnavatelů a zaměstnanců, např. problematiku práce žen (vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 288/2003 Sb., kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou těhotným ženám, kojícím ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu a mladistvým zakázány), osobních ochranných pracovních prostředků (nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků) apod. Lze konstatovat, že problematika BOZP je rozpracována dostatečně podrobně, aby ji bylo možno aplikovat ve všech pracovněprávních vztazích.
Jsme-li specifickou organizací v rámci ČR, plnící specifické úkoly za hodně specifických podmínek, je poměrně logické, že aplikujeme řadu vlastních vnitřních předpisů.
Nicméně otázkou zůstává, zda těmito vnitřními předpisy přejímat platnou legislativu a zda a jakým způsobem ji upravovat. Protože ne každá změna nebo úprava může být ku prospěchu. Zejména jedná-li se o tak ucelený komplex norem, jako je v oblasti BOZP, protože nevhodná úprava může zřejmou problematiku pouze zkomplikovat.
Přesto, pro potřeby AČR je tato problematika upravena v rozkazu ministra obrany č. 11/2009 ze dne 26. března 2009 - Bezpečnost a ochrana zdraví při práci a výkonu služby (dále jen RMO), ve kterém dochází k prolínání některých ustanovení Zákoníku práce (dále jen ZP) a zákona č. 309/2006 Sb.
2. Porovnání problematických částí
Začneme-li srovnávat ustanovení RMO a Z BOZP, je první výrazný rozdíl v ustanovení čl. 3 druhé části - Zajišťování a plnění úkolů při hodnocení a prevenci rizik, a to v písmenech ,,b" a ,,c".
| Z BOZP - § 9 | RMO - čl. 3 |
| b) 26 až 500 zaměstnanců, může zajišťovat úkoly v prevenci rizik sám, je-li k tomu odborně způsobilý, nebo jednou nebo více odborně způsobilými osobami | b) 26 až 100 zaměstnanců, může zajišťovat úkoly při prevenci rizik vedoucí organizačního celku sám, je-li k tomu odborně způsobilý), nebo 1 nebo více zaměstnanců, kteří jsou odborně způsobilí k zajišťování úkolů při prevenci rizik |
| c) více než 500 zaměstnanců, zajišťuje úkoly v prevenci rizik vždy jednou nebo více odborně způsobilými osobami | c) více než 100 zaměstnanců nebo vykonávají-li podřízení zaměstnanci činnosti zařazené mezi rizikové práce, je vedoucí organizačního celku povinen zajišťovat úkoly při prevenci rizik prostřednictvím minimálně 2 odborně způsobilých zaměstnanců. |
V RMO je snížen rozhodující počet na 100 zaměstnanců, což je určitě ku prospěchu věci, ale může být i počátkem problému. V Z BOZP je uvedeno, že odborně způsobilá osoba musí být zaměstnána v pracovněprávním vztahu dle § 3 ZP, což umožňuje tyto úkoly plnit dodavatelským způsobem externími odborníky. RMO možnost outsourcingu vylučuje v článku 6, druhé části.
Toto ustanovení může komplikovat situaci u běžných vševojskových útvarů, kdy je výkonem funkce odborně způsobilé osoby (dále jen OZO) zpravidla pověřen příslušník skupiny (oddělení) logistiky. Pověření obsahuje i získání příslušné odborné způsobilosti. Nelze úspěšně předpokládat, že tento příslušník bude u téhož útvaru vykonávat stejnou funkci a tím i funkci OZO dalších dvacet let. V rámci kariérního růstu budou vyškolení OZO od útvarů odcházet, což bude nutit velitele určit novou osobu, která musí následně získat příslušnou odbornou způsobilost.
I když došlo ke snížení hranice rozhodujícího počtu na 100 osob, může se útvar během krátké chvíle dostat do situace, kdy nebude schopen dodržet ustanovení čl. 3 RMO.
Dalším negativem je skutečnost, že i přes jakoukoli snahu absolvování kurzu z nikoho neudělá odborníka, což bude znamenat, že u útvarů bude nutně docházet ke kolísání kvality BOZP.
Řešením by bylo umožnění částečného outsourcingu, zejména při tvorbě některých dokumentů, jako např. kategorizace prací a hodnocení rizik.
Další rozdíl a komplikaci představuje část 3 - školení k zajištění bezpečnosti práce, a to užitím termínu - přímý nadřízený zaměstnance, které již není dostatečně upřesněno. Jakkoli je pojem dobře známý, nedomnívám se, že toto spojení je vhodné v oblasti BOZP. Je těžko si představit, že povinnosti v oblasti školení BOZP vykonává velitel družstva, tanku, roje apod., což jsou přímí nadřízení zaměstnanci pro své družstvo, tank, roj apod. Toto je sice v souladu s RMO, ale je značně nelogické, protože v tomto případě by i tito velitelé na nejnižších stupních museli být školeni podle ustanovení čl. 16 - jako vedoucí organizačních celků a vést dokumentaci podle čl. 17.
Na závěr lze položit otázku, kdo školí, resp. zajišťuje školení velitele útvaru? Velitel útvaru je:
Vhodnější je původní ustanovení ZP, který v § 7 definuje zaměstnavatele (velitele útvaru) a v § 11 vedoucího zaměstnance (např. velitele roty).
Další částí, která jistě stojí za pozornost, je ustanovení § 101 odst. 3 ZP - ,,Plní-li na jednom pracovišti úkoly zaměstnanci dvou a více zaměstnavatelů, jsou zaměstnavatelé povinni vzájemně se písemně informovat o rizicích a přijatých opatřeních k ochraně před jejich působením, která se týkají výkonu práce a pracoviště a spolupracovat při zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci pro všechny zaměstnance na pracovišti. Na základě písemné dohody zúčastněných zaměstnavatelů touto dohodou pověřený zaměstnavatel koordinuje provádění opatření k ochraně bezpečnosti a zdraví zaměstnanců a postupy k jejich zajištění."
Skutečnost, že je řada posádek, ve kterých se nacházejí více než dva útvary, jejichž činnost se navzájem ovlivňuje, v RMO řešena není.
Krátký test z orientace v BOZP
Ne každý má dostatečné povědomí o problematice BOZP. Z tohoto důvodu jsem do článku zařadil krátký test, který může prověřit znalosti některých základních ustanovení.
1. Jak často je zaměstnavatel povinen organizovat prověrky BOZP na pracovištích?
a) Nejméně jednou za dva roky.
b) Nejméně jednou ročně.
c) Nejméně dvakrát ročně.
2. Co se považuje za pracovní úraz?
a) Ten, který se stal při vykonávání práce.
b) Takový úraz, který se zaměstnanci přihodil při cestě do zaměstnání.
c) Ten, který se zaměstnanci stal při cestě na oběd mimo objekt zaměstnavatele.
3. Zaměstnanec je povinen nahlásit svému nadřízenému pracovní úraz:
a) Okamžitě.
b) Do jedné hodiny.
c) Do jednoho dne.
4. Jestliže zaměstnanci byla zjištěna nemoc z povolání, zaměstnavatel je povinen mu poskytnout náhradu za:
a) Ztrátu výdělku.
b) Ztížené společenské uplatnění a bolest.
c) Náklady spojené s léčením, které za sebe zaměstnanec uhradil.
5. Zaměstnavatel je povinen sdělit zaměstnancům:
a) Jaká jsou rizika jejich práce.
b) Jaká očkování jsou povinni podstoupit.
c) Jaká nemocnice je v případě úrazu bude ošetřovat.
6. Školení vedoucích pracovníků a managementu o požární ochraně se provádí:
a) Po jmenování do funkce a pak minimálně jedenkrát za tři toky.
b) Po jmenování do funkce a pak jednou za pět let.
c) Po třech letech od nástupu do funkce.
Odpovědi: 1b, 2a, 3a, 4c, 5a, 6a
Závěr
Na základě porovnání některých odlišných ustanovení ZP, Z BOZP a RMO vyplývá, že ne každá změna nebo upřesnění může být ku prospěchu věci. Některá dílčí upřesnění platné legislativy v rámci AČR mohou pomoci objasnit některé záležitosti, zejména části, které jsou specifické pro AČR, některé však pouze komplikují plnění úkolů v oblasti BOZP a situaci jenom zamlžují.
Je tedy vůbec vhodné vlastními vnitřními předpisy upravovat problematiku, která je poměrně podrobně upravena legislativou České republiky?
Literatura:
Zákon č. 262/2000 Sb., zákoník práce, v platném znění.
Zákon č. 309/2006 Sb., zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, v platném znění.
RMO č. 11 z 26. 3. 2009, Bezpečnost a ochrana zdraví při práci a při výkonu služby.