Střelecká příprava – nově

Ing. Jaroslav Zapletal, CSc., Odbor doktrín Vyškov

Osnovy střeleb v rámci výcviku ve střelecké přípravě sehrávají velmi důležitou roli. Vždy právně zastřešovaly činnosti velitelů (učitelů) při provádění výcviku za použití ostrého střeliva při střelbě z ručních zbraní a zbraní bojových vozidel, jakož i minometů, při bojových střelbách nebo při házení ručních obranných a útočných granátů. Snahou zpracovatelů osnov střeleb bylo vždy reagovat na nové trendy ve výzbroji a výcviku jednotek a útvarů Armády České republiky (dále jen AČR). Tento trend byl zachován i při zpracování nových osnov střeleb.

Při tvorbě nových osnov střeleb byli osloveni odborníci ze všech útvarů a zařízení rezortu Ministerstva obrany České republiky. Cílem bylo vytvořit takové osnovy střeleb, které by plně reagovaly na:

• rozvoj schopností AČR tak, aby byly splněny úkoly v celém spektru operací;
• potencionálního protivníka, který bude neustále zvyšovat své schopnosti působit proti vojsku AČR;
• komplexnost prostředí, ve kterém budou jednotky, útvary AČR působit v rámci operací;
• úroveň vybavení ozbrojených sil moderní výzbrojí, výstrojí a ostatním materiálem.

Lze odpovědně konstatovat, že se zpracovatelské skupině podařilo naplnit stanovené cíle a v dnešních dnech vychází nový vojenský předpis Vševojsk-4-2 ,,Osnovy střeleb z ručních zbraní a zbraní bojových vozidel", které nabývají účinnosti dnem 1. října 2010, a zároveň pozbývají platnosti osnovy střeleb vydané v roce 1995.

Nové osnovy střeleb stanovují základní požadavky na organizaci a způsob provádění nácviků střelby, cvičení střeleb, bojových střeleb a taktických cvičení s bojovou střelbou v rámci výcviku ve střelecké přípravě.

Jsou určeny pro vojáky (velitele), kteří výcvik ve střelecké přípravě plánují, organizují, metodicky řídí a účastní se jej.

Osnovy střeleb jsou zpracovány formou jednotlivých sešitů, kde je zahrnuta všeobecná část a sedm příloh.

Všeobecná část osnov střeleb řeší především tyto základní otázky:

• k čemu jsou určena cvičení střeleb stanovená v osnovách střeleb (Hlava I, čl. 1);
• kdo se určuje k řízení střeleb a zajištění bezpečnosti na střelnici (Hlava I, čl. 5);
• koho určuje řídící střelby podle podmínek střelnice (Hlava I, čl. 5);
• jak se označují funkcionáři na střelnici (Hlava I, čl. 5);
• co musí předcházet plnění nácviků střelby, cvičení střeleb a cvičení v házení ručních granátů (Hlava I, čl. 6);
• jaké se vyhlašují sirénou signály na střelnici (Hlava II);
• jaká je organizace a plnění nácviků střelby a cvičení střeleb (Hlava V);
• jak se organizuje zaměstnání ve střelecké přípravě (Hlava V, čl. 22);
• co to je ,,metoda" střelecký nácvik (Hlava VI, čl. 23);
• jaká jsou bezpečnostní opatření při střelbách (Hlava VII);
• jak se provádí hodnocení jednotek (útvarů a svazků) za cvičení střeleb (Hlava VIII, čl. 25).

Velmi důležitou oblastí, která je řešena ve všeobecné části, je organizace a plnění nácviků střelby a cvičení střeleb, dále i organizace a řízení střeleckého nácviku. V této oblasti byla dána všem, kteří řídí výcvik ve střelecké přípravě, možnost zpracovat nácviky střelby tak, aby podmínky, metodika provedení a hodnocení byly plně na jejich rozhodnutí a umožnily jim přiblížit podmínky střeleb k reálné bojové situaci, tak jak ukazují zkušenosti z vedení operací v Afghánistánu.

Přílohová část, kterou tvoří sedm příloh, obsahuje vybraná cvičení střeleb pro jednotlivé typy ručních palných zbraní, zbraní bojových vozidel, palubních střelců z paluby vrtulníku, z protitankových raketových kompletů, dále pak palebné úkoly z minometů, cvičení v házení ručních granátů a v neposlední řadě metodiku provádění bojových střeleb a taktických cvičení s bojovou střelbou.

Cvičení střeleb stanovená v osnovách střeleb nejsou určena k výcviku, ale slouží ke zjištění stavu připravenosti cvičících vojáků v dovedném a efektivním využívání ručních palných zbraní a zbraňových systémů bojových vozidel a vozidel v boji.

Struktura a obsah jednotlivých příloh plně vycházejí ze zkušeností z výcviku jednotek a útvarů AČR a z jejich nasazení do zahraničních operací. V jednotlivých cvičeních střeleb byl tedy položen důraz na střelbu:

• se změnou vzdáleností mezi jednotlivými palebnými stanovišti;
• z nestabilní podložky (vstoje na pneumatice, na lávce apod.);
• spojenou s postupným překonáváním překážek (zídka, val, sloup apod.);
• na krátké vzdálenosti, v budovách, ze střeleckých věží, v noci s využitím zbraní s termovizním a noktovizním zaměřovačem;
• se změnami poloh (vstoje, vkleče, vleže, z okna, přes příklopy automobilu, střílnami bojového vozidla apod.);
• v omezeném čase, při provádění taktického a bojového přebíjení.

Velká pozornost při tvorbě osnov střeleb byla věnována cvičením střeleb z nových typů bojové techniky a vozidel (Pandur II, bojový kolový prostředek, Tatra 810) apod.

I přes velkou snahu zpracovat co nejmodernější, vše zahrnující osnovy střeleb je nutné si uvědomit, že provádění výcviku ve střelecké přípravě není jen záležitostí nových osnov střeleb, ale i dalších dokumentů, které řeší přípravu příslušníků AČR (vojenská publikace Pub-70-01-01), základní výcvik (vojenská publikace Pub-70-00-01), přípravu jednotek a metodiku střelecké přípravy (vojenská publikace Pub-75-00-02). Bez znalosti těchto dokumentů a návaznosti mezi nimi nemůže být výcvik ve střelecké přípravě po odborné a metodické stránce kvalitně řízen.

Osnovy střeleb, na rozdíl od výše uvedených dokumentů, jsou právně zavazujícím vojenským předpisem pro všechny, kteří organizují, řídí a provádějí výcvik ve střelecké přípravě. Jsou zpracovány tak, aby byly pro velitele (učitele, instruktory) plně využitelné při organizování výcviku ve střelecké přípravě u jednotek a útvarů AČR.

Literatura:

Vševojsk-4-2 Osnovy střeleb z ručních zbraní a zbraní bojových vozidel. Praha: MO, 2010.