pplk. Ing. Jiří Víteček, Odbor doktrín
Průběh konfliktu
Konflikt byl zahájen dne 12. července 2006 brzy ráno palebným útokem oddílů Hizballáhu(1) na osady na území státu Izrael. Ukončen byl dne 14. srpna 2006, kdy vláda Izraele zahájila jednání s vládou Libanonu, ukončila bojové aktivity své armády (IDF), vyvedla svá vojska zpět na vlastní území a předala území, která okupovala izraelská armáda (IDF), pod správu mezinárodních jednotek UNIMIL.
Podle mínění zahraničních expertů Izrael z operačního a strategického hlediska v tomto konfliktu - nehledě na některé taktické úspěchy - neuspěl. Vláda a armáda Izraele nedosáhly ani jednoho ze stanovených cílů. Nebyla zničena infrastruktura Hizballáhu, zajatí izraelští vojáci nebyli osvobozeni, nebylo odstraněno nebezpečí raketových útoků ze strany Hizballáhu na území Izraele.
Operace izraelské armády, původně plánovaná jako dílčí, přerostla v regulérní lokální válku za provedení částečné mobilizace a částečného rozvinutí pozemních sil. Vzdušné síly byly rozvinuty úplně.
Izrael v operaci utrpěl značné ztráty jak lidské, materiální, ekonomické, tak i politické. Bojovníci Hizballáhu údajně zabili více jak 100 izraelských vojáků a přes 1 000 jich zranili, údajně bylo zničeno více jak 100 izraelských obrněných vozidel a tanků, včetně těch nejmodernějších. Izraelské armádě se nepodařilo způsobit významné ztráty Hizballáhu, naopak způsobila značné ztráty civilnímu obyvatelstvu a infrastruktuře Libanonu, proti kterému válka vedena nebyla.
V průběhu bojů se ukázalo, že příprava vojsk, bez ohledu na velmi dobrou úroveň bojové pohotovosti, k vedení boje byla nedostatečná. Zejména nízká úroveň operační připravenosti velitelského sboru byla zarážející.
Nehledě na značné množství zpráv ze strany izraelského vojenského zpravodajství (AMAN) ve vztahu k Hizballáhu, nikdo z vyšších vojenských velitelů nebyl schopen správně zhodnotit připravenost a možnosti Hizballáhu vést bojovou činnost proti izraelským jednotkám. Nedostatečná koordinace a procedurální chyby blokovaly nebo zdržovaly doručení důležitých informací do rukou velitelů na bojišti. Proto bylo překvapením pro vojenské velení, že bojovníci Hizballáhu použili rakety s dostřelem více než 100 km a zejména, že použili velké množství moderních protitankových zbraní.
Jediným druhem vojsk, který v operaci uspěl, byly izraelské vzdušné síly, které provedly za dobu operace přes 15 000 vzletů (1 600 vzletů provedly vrtulníky). Přitom zničily více jak 7 000 cílů. Vzdušné síly vedly v operaci útoky na cíle zjištěné zpravodajskými a průzkumnými orgány. Tyto cíle byly většinou stacionární objekty. Vytíženost pilotů v průběhu operace byla okolo dvou vzletů za den. Přitom s činností nepřátelské PVO se prakticky nesetkali. Vzdušné síly přesto výrazným způsobem neovlivnily celkový výsledek konfliktu, protože měly svojí činností jen omezený vliv na donucení vlády v Bejrútu kontrolovat Hizballáh a nebyly schopny zastavit salvy raket Hizballáhu na území Izraele.
Konflikt prokázal nevhodnost metody ,,bezkontaktní války" v boji s neregulérními uskupeními nepřítele.
Ukázalo se, že při přípravě a vedení operací je nutné věnovat velkou pozornost všestrannému zabezpečení, nepodceňovat práci médií a věnovat pozornost informačním a psychologickým operacím jak při přípravě operace, tak i v průběhu a po ukončení operace.
Pro domácí i světovou veřejnost je nezbytné permanentní objasňování nutnosti přijatých rozhodnutí a dosažených výsledků.
Válka ukázala, že nelze zapomínat na mobilizační zálohy, zásoby a na otázky mobilizačního rozvinování. Nejlépe vybavené a připravené jednotky v míru mohou ve velmi krátké době ztratit svoji bojeschopnost.
Hodnocení konfliktu
Již v červnu 2007, bezprostředně po ukončení války, byly vojenskými experty Izraele vypracovány dvě studie, které vyvracejí argumenty izraelských vojenských činitelů, použité pro vysvětlení slabého výkonu izraelské armády. Tyto studie jasně vyvracejí názor, že hlavní příčinou neúspěchu izraelské armády bylo špatné hospodaření s penězi a jejich plýtvání. Naopak, kritizují hlavní představitele izraelského ministerstva obrany a generálního štábu izraelské armády za to, že manipulovali s hodnocením rizik a bránili se dohledu nad plánovacím a rozpočtovým procesem, který nebyl ani ucelený, ani transparentní. Dále tyto studie poukázaly na to, že není možné zabránit použití raket krátkého doletu ze strany Hizballáhu pouze nasazením značného množství pozemních sil a vyčištěním území od odpalovacích zařízení, ale využitím rovněž vzdušných sil, které však na rozdíl od libanonsko-izraelského konfliktu musí být na tento úkol připraveny. Není možné chtít na vzdušných silách jen ničit rakety středního a dlouhého doletu nepřítele.
Koncem ledna roku 2008 byla izraelskou vládou předložena izraelskému parlamentu závěrečná zpráva o libanonsko-izraelské válce. Zprávu vypracovali vládou určení vyšetřovatelé v čele s bývalým soudcem Elyahu Winogradovem. Tato zpráva má 617 stran a v 16 kapitolách (z celkového počtu 18 kapitol) popisuje koncepční, operační a velitelské chyby izraelské armády (IDF) v období války. Zpráva předkládá tvrdé a podrobné hodnocení a přímou vinu za válečné neúspěchy dává izraelské armádě, kterou popisuje jako ,,systémově a strukturálně chybnou" organizaci, neschopnou splnit své základní poslání, to je ,,poskytnout politickému vedení vojenské úspěchy" . (V uvozovkách jsou použity doslovné citace ze zprávy). Zpráva dále vyčítá izraelské armádě ,,slabou disciplínu", ,,rozvolnění základních hodnot", ,,neduživé" schopnosti operačního plánování a ,,křiklavé nedostatky" ve strategickém myšlení vojenských činitelů. Nabádá armádní plánovače, aby v budoucnosti používali holistický přístup ke strategickému plánování. Ukazuje, že operační koncepty a bojové plány by měly být příspěvkem pro celkovou národní bezpečnostní strategii. Moderní plány a priority výzkumu a vývoje v rámci rezortu ministerstva obrany musejí odrážet národní potřeby, spíše než potřeby bojovníků na bojišti.
V nejvíce kritickém, více jak třicetistránkovém pojednání o pozemní válce, popisuje zpráva téměř celkové zhroucení profesionality a disciplíny, které začalo na generálním štábu a prostupovalo postupně dolů do úrovně brigád. Kritizuje zejména to, že cíle jednotlivých operací byly diskutovány a zpochybňovány ještě v momentech, kdy již docházelo k nasazování vojáků do boje. V důsledku toho nebylo v mnoha případech rozumět rozkazům, nebo byly ze strany velitelů záměrně ignorovány. Velitelé často dávali přednost zastavení operace a péči o zraněné před splněním cílů operace. Na příkladě bojů v baště Hizballáhu, Bint Jebailu, zpráva ilustruje případy nejlepší a nejhorší činnosti izraelské armády. Ukazuje, že navzdory hrdinství a odvaze vojáků na nižších úrovních byly boje poznamenány nedůsledným plánováním, nekoordinovanými operačními cíli, mlhavými, nekonkrétními a nepochopitelnými rozkazy a veliteli, kteří své nevycvičené vojáky váhali posílat do boje.
Dále komise ve zprávě uvádí, že ozbrojené síly jsou efektivním, ale specifickým nástrojem politiky. Jejich použití vyžaduje od vlády umění je efektivně využívat ke splnění politických cílů. Nelze však na ně pohlížet jako na nevyčerpatelný zdroj k plnění jakýchkoli úkolů.
V doporučující části zpráva naléhá na okamžitý vnější dohled nad procesem rehabilitace izraelské armády. ,,Pouze IDF, která má odvahu důsledně prošetřit sama sebe, bude schopna poučit se z války a zlepšit své schopnosti čelit budoucím hrozbám".
Ve své prvotní reakci na zprávu velení izraelské armády uvedlo, že si je plně vědomo nedostatků a poučení z války a intenzivně pracuje na všech úrovních na nápravě nedostatků. Důkazem těchto slov je navýšení intenzity výcviku o 80 % v roce 2007 oproti roku 2006, a to zejména u pozemních jednotek. Navíc nejvyšší velení izraelské armády bylo v letech 2007 až 2009 podrobeno extenzivnímu válečnému cvičení ke zlepšení plánovacích, organizačních, rozhodovacích a řídících dovedností. Velení izraelské armády dále uvedlo, že lekce z války budou zohledněny v novém pětiletém modernizačním plánu, kde velká část prostředků je vyčleněna na zvýšení schopností manévru pozemními silami, ochranu sil a doplnění válečných zásob.
Literatura:
Barbara OPALL-ROME. Israeli Missiles Down Armed Hizbollah UAVs. Defense News, č. 38/2006.
Barbara OPALL-ROME. Israel Needs Offense, Defense To Meet Missile Threat. Tamtéž.
Barbara OPALL-ROME. Combating the Hezbollah Network. Defense News, č. 39/2006.
Greg GRANT. Battlefield Counterrevolution. Tamtéž.
Barbara OPALL-ROME. War Probe Pouds Izraeli Military over Libanon War. Defense News, č. 5/2008.
(1) Hizballáh - název libanonské, Íránem podporované militantní šíitské organizace (název znamená ,,Boží strana"). Vznik: na konci roku 1982 vyslal Írán své tajné agenty do Libanonu za účelem vytvoření revolučního islámského hnutí v Libanonu, jehož cílem bylo vybudovat teokratickou vládu na íránský způsob. V průběhu let se Hizballáh stal součástí libanonského politického života, v libanonském parlamentu má poslance i ministry. V současnosti je jméno Hizballáh užíváno pro označení teroristických organizací, sponzorovaných a kontrolovaných Íránem. Může se jednat o organizace lokální, např. Palestinský hizballáh, Hizballáh v (Perském) zálivu, nebo organizace mezinárodní, jako je Mezinárodní hizballáh. Vojenská složka Hizballáhu se nazývá ,,Islámský odpor". Civilní složka Hizballáhu se věnuje mj. humanitární činnosti (vede sirotčince, nemocnice a školy), provozuje televizní stanici al-Manar, rozhlasovou stanici an-Nur a týdeník as-Safer (zpět)