Zkušenosti z asymetrických konfliktů

Ing. Jozef BUZA, Odbor doktrín Vyškov

Kongresman Ike Skeleton se ve svém článku zabývá úvahami o tom, jak lze studiem již proběhlých válek přispět k vítězství nad hrozbami souvisejícími s vedením stávajících asymetrických válek a ke zdokonalení strategie a taktiky pro vedení budoucích válek (konfliktů). Zkušenosti čerpal jak z amerických válek v 18. a 19. století, tak i z partizánských válek 2. světové války, války v Čečensku, Perském zálivu a balkánských válek.

V červenci 1755 generálmajor Edward Braddock, velitel všech britských vojsk v Severní Americe se 45letou vojenskou kariérou, byl zabit spolu s dalšími 900 svými muži malou jednotkou Francouzů a indiánů. Na cestě k obsazení pevnosti Duquesne v Pensylvánií Braddock rozdělil své síly do dvou oddílů. Kvůli složitosti překonávání terénu (divoká příroda) se vytvořila 60mílová mezera mezi ,,bojovou kolonou" oddílu rychle postupujících vojáků a podpůrnou kolonou ,,s giganticky těžkými 8palcovými houfnicemi a 12librovými děly" absolutně nevhodnými do takového terénu.

Vedoucí kolona roztažená do délky jedné míle byla napadena na vzdálenější straně od řeky Monongahela indiány ukrytými v lese tak jako při honitbě. Britové zareagovali používanou taktikou - snažili se složitě seřadit roty a opětovat palbu, ale tím jen zkoncentrovali počty mužů do jednoho prostoru pro další útok indiánů. Braddock nařídil přisunout hlavní síly jeho vojska dopředu, a ty se potom dostaly do kolize s ustupujícími prvky z čela kolony. V takto vzniklém zmatku bylo 15 z 18 důstojníků zastřeleno. Přesto zbývající jednotky pokračovaly ve vedení způsobu boje, kterému byly naučeny, udržování četových formací a společné vedením palby dokonce i v době, když na ně byla vedena prudká palba z boku dobře krytými indiány. Tímto způsobem vedly bojovou činnost až do doby, než byl Braddock smrtelně zasažen do hrudi. Potom Britové ústup zastavili, aby odnesli tělo jejich velícího důstojníka.

Asymetrický způsob vedení boje - včera a dnes 

Proč jsem začal článek, zabývající se budoucími konflikty, popisem boje, který se odehrál před dvěma a půl stoletími? Jako zanícený badatel historie věřím, že je pro nás velmi důležité, abychom věděli, že asymetrický způsob vedení boje není něco nového. Ve skutečnosti to bylo periodicky se vracející téma amerických vojenských historiků a touto otázkou se zabývá i mnoho současných důstojníků. Mnoho z nejlepších příkladů je vzato z množství bojů, které společně označujeme jako ,,indiánské války". Porážka Braddocka poukazuje stejně tak na mnoho platných pohledů jako současné příklady z asymetrických bojů, například ruská válka s Čečenci. Překonání budoucích změn bude vyžadovat, abychom nejen porozuměli zkušenostem z historie, ale také abychom rozvíjeli strategií a taktiku odpovídající budoucím bojům.

I když asymetrický způsob vedení boje není nic nového, je v současné době velmi aktuální v souvislosti s nepříznivými důsledky při vedení rozsáhlých vojenských operací v Iráku a Afghánistánu. Asymetrickou válku definoval Steven Metz a Douglas Johnson z americké vojenské univerzity takto: ,,V oblasti vojenství a státní bezpečnosti asymetrie je odlišné jednání a uvažování protivníka s cílem maximalizovat své vlastní výhody, využívat slabých míst protivníka k dosažení výhody nebo k získání větší volnosti jednání."

Asymetrie na budoucích bojištích

V operačních termínech je asymetrie odvozena od vojenské síly využívající nové možnosti, kterých si protivník nevšimne nebo jim nerozumí, konvenčních možností, kterými získá převahu nad protivníkem použitím zcela nových metod útoků nebo obrany - nebo kombinací těchto atributů. Americký TRADOC již teď uvažuje o způsobech jak popsat asymetrii v budoucích konfliktech. Při zvažování těchto argumentů jsem znovu narazil na užitečnost zkušeností z dřívějších vojenských tažení proti domorodým Američanům, jako byla například porážka Braddocka. Tak jsem přizpůsobil náhledy TRADOCu na budoucí války použitím příkladu vedení asymetrického boje v minulosti. Jen studiem zkušeností z historie budeme schopni přizpůsobovat se asymetrickým výzvám.

Analytici v TRADOCu začínají zdůrazňovat rozdíly mezi naším současným vnímáním budoucího operačního prostředí a tím, jaká pravděpodobně bude realita. Dnes přemýšlíme o kontaktním boji, který zahrnuje úmyslné akce v tempu (bojovém rytmu) stanoveném USA a charakterizovaném aplikací technologie a systémů, které zanechají protivníka prakticky bezmocného reagovat nebo se pokusit o nějakou odplatu.

Nicméně veřejnost očekává, že při vojenských operacích dojde jen k malým ztrátám a krátkodobé přesné útoky ochrání území našeho státu. Na druhé straně musíme očekávat, že potencionální nepřítel pravděpodobně změní způsoby vedení boje tak, aby negoval tato očekávání. Budoucí boje v dotyku budou více dynamické a smrtící, poznamenané vysokou intenzitou, operačním tempem a neurčitým výsledkem. Nemůžeme doufat, že zkušenosti z války v ,,Zálivu" se budou opakovat.

Pravděpodobná charakteristika protivníka 

S ohledem na předchozí východiska TRADOC rozebíral charakteristické znaky potencionálního nepřítele, který bude pravděpodobně mít dobré znalosti fyzického prostředí, kde bude bojovat, lepší znalost situace, lepší znalost OS USA a schopnost rychlého se přizpůsobení změnám na bojišti. Tyto charakteristické znaky silně odrážejí problémy Britů a později i Američanů při tažení proti indiánům před mnoha lety. Fyzické prostředí zůstává určující proměnnou pro vedení boje v dotyku. Pro OS USA bude téměř jisté, že budoucí konflikty budou probíhat v regionech, kde nepřítel bude mít lepší znalost tohoto fyzického prostředí a bude mít k vedení boje lépe optimalizovanou organizační strukturu svých sil. Společným charakteristickým rysem nejednoho tažení indiánů byla lepší znalost terénu. Slavným příkladem toho byl útok na jednotky plukovníka Henryho Bouqueta během pochodu na posílení pevnosti Pitt v Pensylvánii v průběhu ,,Pontiac´s War" v srpnu 1763. Indiáni zaútočili v prostoru starého vzrostlého lesa, poblíž stanice ,,Bushy Run", poskytující minimální prostor k vedení palby. Přinutili jednotky Bouqueta ustoupit zpět a zaujmout obranné postavení, opakovaně na ně útočili, aniž by očekávali protiútok. Jejich detailní znalost prostoru jim umožňovala snadno zmizet v lese při utrpění malých ztrát. To je ale jen jeden příklad využití výhod, které mnoho indiánských kmenů uplatnilo až do konce 19. století.

Nepřátelské síly budou mít v budoucích válkách také dobrou znalost situace. Měli bychom očekávat, že budou mít k použití telekomunikační sítě včetně mobilních operátorů a systémů přenosu obrazu. Toto bude rozhodující nejen z důvodu toho, že protivník bude moci přenášet informace rychle, ale také proto, že kritické (rozhodující) informace budou dostupné pouze prostřednictvím lidského působení. USA se svými sofistikovanými (propracovanějšími) zpravodajskými a průzkumnými systémy budou mít problémy, pokud v prostorech strategického zájmu nevybudují dostatečné účinné zpravodajství z lidských zdrojů (HUMINT). Navíc tito noví protivnicí se nenaučí jen to jak využít novou technologii, ale také použití nové taktiky, vytváření uskupení a vedení bojové činnosti v závislosti na měnících se podmínkách v průběhu vedení bojové činnosti na bitevním poli. Takové přizpůsobení by jim pomohlo k eliminaci strategie použití vysoce přesných zbraní vytvořením nejistoty a současně by jim to umožňovalo mít pod kontrolou charakter a načasování bojových akcí.

Během války v Čečensku využívali Čečenci jen zřídkakdy předem připravené bojové postavení k vedení bojové činnosti, místo toho upřednostňovali tak, jak řekl čečenský prezident Jandarbijev, akce, ,,které jim umožňovala daná situace". Přesouvali se z města do města k narušování manévru Rusů a k negovaní jejich palebné převahy. Místní obyvatelstvo využívali ke krytí svých aktivit.

Seminolští indiáni se obdobně přizpůsobili podmínkám v průběhu druhé ,,Seminolské války" v letech 1835-1842. Jeden historik to zaznamenal takto: ,,Druhá Seminolská válka neprobíhala jako dřívější indiánské války provedením jednoho zdrcujícího úderu pod vedením skvělého náčelníka. Nejméně sedm amerických velitelů se pokoušelo dovést válku do úspěšného konce. Když indiáni zjistili, že jsou v taktické nevýhodě, protože Američané mají velkou převahu v palebné síle, rozptýlili se do menších skupin a tak pokračovali v boji partyzánskou válkou ... Tento způsob boje nejlépe vyhovoval tamnímu terénu a přirozené povaze indiánů. Kde jiné východní indiánské kmeny obvykle přijímaly pravidla boje - bránit obsazené pozice - Seminolští indiáni odmítali tradiční pravidla boje a místo toho spoléhali na nájezdy ze zálohy a tím oslabovali bojovou sílu armády a zpravidla také podkopávali její velení."

V budoucnu by takový přizpůsobivý nepřítel mohl vyvíjet dodatečný tlak na americkou armádu okamžitou reakcí v celosvětových médiích, okamžitými přenosy a mediálními reportážemi.

Naši budoucí nepřátelé budou jistě mít lepší znalosti o našich ozbrojených silách, než budeme mít my o jejich. Jsme nejvíce studovanou armádou na světe. Cizí státy věnují pozornost hodnocení amerických ozbrojených sil, jejich struktuře, doktrínám, operačním koncepcím a schopnostem. Všechny hlavní armádní manuály (FMs) a společné doktríny jsou volně dostupné na Internetu, mnoho cizích institucí pravidelně tyto stránky navštěvuje. Jako příklad lze uvést, že v dubnu 2001 bylo na internetových stránkách CALL zaznamenáno 5464 vstupů z Evropy a 2015 z Asie. Tato možnost přístupu v kombinaci s jejich znalostí terénu na bojišti, větší situační znalostí a přizpůsobivosti dělá z budoucích protivníků mnohem větší hrozbu.

Jak budou bojovat? 

Základem budoucího asymetrického konfliktu bude fakt, že se nepřátelé budou snažit eliminovat naši technologickou převahu ve vzduchu, zpravodajství, sledování (kontrole) a průzkumu výhodami, které jim poskytuje vedení bojů za snížené viditelnosti, ve složitém terénu a zastavěném prostoru, kde mohou snadno najít a využít úkrytů před údery americké armády. Tyto prostory s přirozenými ochrannými vlastnostmi budou zpravidla nepřístupné pro OS USA, budou je držet nekryté a v defenzívě.

Ozbrojené síly USA budou v těchto oblastech bojovat s větší nejistotou, protože nepřítel bude maskovat svou sílu, rozmístění, strukturu a záměry svých sil. Budou usilovat o to, aby přesvědčili naše velitele, že používají konvenční taktiku, ale současně nás udělá zranitelnými použitím nekonvenčních prostředků a taktiky při asymetrických útocích.

Nepřátelé budou současně využívat jak staré, tak i nové technologie ke zvýšení svých účinků na bojišti. Mohou využívat starší technologie použité unikátním způsobem, jako například Čečenci, kteří zakoupili komerčně dostupné přístroje k odposlechu rádiového provozu ruských vojsk. Také se pokoušeli nakoupit nové technologie, např. satelitní komunikační systém, rušičky a další prostředky elektronického boje k podstatnému snížení schopností provést přesné údery ruskou armádou. Proto musíme být připraveni na tohoto nepřítele a musíme být schopni i v průběhu vedení operace zdokonalovat své schopnosti, popřípadě musíme pamatovat na další záložní způsoby jak zajistit spojení.

I když některé techniky mohou být nové, indiánské výpravy nám znovu poskytují využitelné pohledy. Mnoho indiánských výprav demonstruje účinnost asymetrického boje v konfrontaci s větší a lépe vyzbrojenou britskou a americkou armádou. Ve skutečnosti indiánská taktika úskoků, utajení a překvapení, střelba za pohybu, obchvat/obklíčení a boj zblízka po rozbití postavení nepřítele byly hlavním způsobem vedení války domorodých indiánů po celou dobu 140 let. Délka doby účinností této taktiky ukazuje, jak důležité je vytvořit příslušné reakce na taktiku asymetrického boje.

Jednou z nejúspěšnějších taktik indiánů byla léčka, např. masakr kpt. Williama Fettermanse v roce 1866 nedaleko ,,Lodge Trail Ridge" ve Wyomingu, při kterém bylo v klasické léčce zabito 92 vojáků (podle některých historiků léčka byla připravena náčelníkem Siuxů ,,Šíleným Koněm"). Při méně známé bitvě, téměř o století dříve, se ukázala účinnost léčky zvláště ve spojení se špatným velením. V bitvě ,,Blue Licks" v srpnu 1782 skupina 182 příslušníků Kentucké domobrany, vedené plukovníkem Johnem Toddem, ve které byl i Daniel Boone a členové jeho rodiny, byla těsně v patách indiánům, kteří napadli pevnost Američanů. Boone si všiml, že indiáni maskují stopy, aby nebylo možné zjistit jejich skutečný počet. Tušil léčku, ve které odhadoval do 500 bojovníků a doporučil, aby bylo pronásledování přerušeno do doby, než přijdou posily. Avšak jeden mladý důstojník zakřičel: ,,Vy, co nejste zbabělci, následujte mne," a nedbaje na nebezpečí překročil řeku směrem k několika indiánům (kteří tvořili návnadu) a větší část sil domobrany ho následovala. Zbývající indiáni čekali v léčce, jak se Boone obával, a zasadili americké domobraně zničující porážku.

Stejně jako ,,Blue Lincks, tak i bitva u ,,Bushy Run" neukazuje jen na účinnost indiánských výpadů, přepadů, předstírání ústupů a bočních manévrů; ale také ukazuje, jak efektivně může nepřítel využívat klamání. Oficiálně historie hovoří, že Bouquetovy jednotky byly zaskočeny a obklíčeny indiány ne v  menší síle než byla jejich. Když jsem procházel bojiště, studoval jsem bitvu z pohledu indiánů a došel jsem k závěru, že indiánů nebylo víc než 90, ale že použitá taktika vedení boje v lese vytvářela dojem, že je jich podstatně více. Tyto rozpory v počtech jsou dobrým příkladem snahy nepřítele jak klamat a dosáhnout toho, aby nebylo možné zjistit jeho skutečnou sílu.

Mimo to indiánské výpravy poskytují výborné příklady úlohy technologického pokroku v asymetrických bojích. Známy historik Armstrong Starkey zdůrazňuje, že Evropané přicházeli do Severní Ameriky v době vojenské revoluce v Evropě: ,,Evropští vojáci s sebou přinesli nové zbraně a techniku do Severní Ameriky a od roku 1673 se nějaký pokrok z vojenské revoluce dostal i mezi domorodé Američany, kteří tak dostali po dobu 140 let taktickou výhodu nad početnějším a bohatším protivníkem."

,,Válka krále Filipa" (1675-1676) je prvním konfliktem, ve kterém indiáni používali střelné zbraně s moderním křesadlovým zámkem. To se ukázalo jako hlavní výhoda, protože někteří příslušníci americké domobrany byli vyzbrojeni jen mušketami a bodáky, a také proto, že indiáni byli znamenitými střelci. O více než 200 let později, v ,,občanské válce", nastala obdobná situace, když americká armáda neměla technickou převahu nad svým primitivním protivníkem. V té době totiž vláda USA znovu vyzbrojila svou armádu zadovkami místo puškami se zásobníkem z předsudku bezmyšlenkové střelby a nadměrného použití střeliva, zatímco Prérijní indiáni získali tyto zbraně přímým nákupem a tak v některých případech, měli v letech 1870 kvalitnější zbraně. Proto musíme být ve střehu  v boji o technologickou převahu pro úspěch v budoucích konfliktech.

Nové hrozby

Vidíme užitečnost zkoumání historických bojů mezi Evropany a domorodými Američany k získání zkušeností a poučení se pro budoucí konflikty. Jsou ještě další dvě dimenze asymetrické války, které musí být zmíněny, je to hrozba ZHN potenciálně použitá proti území USA a kybernetické útoky na OS USA, vládu a státní orgány a soukromý informační systém.

Hlavní předpoklad asymetrie vychází z toho, že nepřítel se rozhodne zaútočit na nejslabší místo. V případě USA asymetrické nástroje mohou znamenat teroristické útoky s použitím jaderných zbraní nebo bez nich, biologických nebo chemických zbraní proti území USA tak, aby narušily rozvinutí sil, omezily pohyb, nabouraly veřejnou správu a zatáhly americký lid do boje. Po této stránce to není žádná nová taktika. Již za války krále Filipa indiáni přešli k vedení ,,totální války proti všem kolonistům a nebrali žádný rozdíl mezi bojovníkem a civilistou." Útoky na Američany za použití ZHN posouvají taktiku totální války na novou úroveň. Vzhledem k devastačním účinkům těchto útoků a snaze mnoha potenciálních nepřátel získat tuto schopnost musí USA vypracovat strategie pro předejití této situace a odpovídající reakci na ni.

Kybernetická hrozba, které USA v současnosti čelí, je stejně závažná a ohrožuje svými účinky jak OS USA na bojišti, tak také soukromý a státní sektor po celých USA. Poslední cvičení zaměřená na kybernetické války ukázala, jak jsou zranitelné sítě velení a řízení po kybernetických útocích, kdy hlavním cílem asymetrického útoku je narušit spolehlivost informační technologie OS USA. Navíc realita je taková, že v současné době nejméně 30 států disponuje agresivními počítačovými programy k provedení kybernetických útoků.

Opět můžeme říct, že máme relevantní poznatek z indiánské války srovnatelný s dnešními problémy. Indiáni z Jižní prérie narušovali snahy Američanů na západě netradičními způsoby. Telegrafní linky, které v indiánech vzbuzovaly hrůzu, přestaly být tajemné. V roce 1882 Apačové poznali účel telegrafu a způsob jeho fungování. Po opuštění rezervace odstranili dlouhé úseky drátu nebo odstranili krátký kus drátu a nahradili jej tenkým proužkem kůže tak chytře spojeným, že dráty vypadaly jako neporušené a zjištění místa narušení představovalo i několik dní důkladné kontroly. Toto narušení dává tušit potenciálně mnohem větší problémy při kybernetických útocích, pokud nebudeme mít připravenou strategii a taktiku proti těmto hrozbám a nebudeme je brát jako součást asymetrického boje.

Příprava na asymetrické útoky

Prvním krokem v přípravě jak lépe čelit budoucím výzvám je poučit se z minulosti. Příklady zde popsané naznačují, že máme bohatou historii pro čerpání prvotních amerických zkušeností. Máme tady mnoho dalších příkladů, jako je boj jugoslávských partyzánů s nacisty, či Afghánců proti Rusům a Srbů v nedávné operaci NATO v Kosovu. Vojenští velitelé musí studovat historii. Novodobé konflikty s použitím sofistikovaných zbraňových systémů s asymetrickými problémy, které je doprovázejí, dávají tomuto požadavku více méně za pravdu.

Naše OS musí být také přizpůsobivé. Rovněž jako naši protivníci budou průběžně měnit taktiku a hledat cesty k odhalení naších slabin, a tak i my musíme být schopni jim čelit prostřednictvím neustálého přizpůsobování. Pokud to neuděláme, riskujeme opakování chyb z minulosti. ,,Evropská vojenská revoluce vybavila státy na obsazení vnitrozemí Severní Ameriky dostatečnými vojenskými prostředky, ale neposkytla jim vojáky s odpovídajícím výcvikem a taktikou jak uspět v bojích v pohraničních oblastech." Proto také naše armáda, doktríny a taktiky musí i nadále zvládat rychlé přizpůsobení se situaci a připravovat se na plnění celé škály úkolů. Armáda tak učinila ve svých posledních doktrinálních publikacích, FM 1 a FM 3-0. Úsilí zaměřené na asymetrické hrozby musí také zachovat vysokou bojovou sílu americké armády odpovídajícím výcvikem, velením a technologickou převahou, které poskytnou Američanům výhodu proti jakémukoli potencionálnímu protivníkovi.

Závěrem lze říct, že se musíme chránit před vlastní arogancí (povýšeností). Objasnění Braddockovy porážky v té době poukázalo na určitou ironii, protože jeho příprava na pochod do Fort Duquesne byla provedena precizně. Věnoval pozornost každému detailu kromě ,,jednoho, na kterém záleželo nejvíce, indiánů." Propustil náčelníky Ohioských indiánů, kteří mohli být jeho spojenci a jako domorodci by nepadli do stejné léčky z důvodu podceňování schopností nepřítele.

Opakování chyb z minulosti by mohlo mít v budoucnosti zničující následky.

Literatura

Military Review, the Professional Journal of the U.S. Army. June 2008, str. 2-7.