Autor článku kpt. Bc. David Batěk je příslušníkem 53. bPSEB
Na jednom z metodických dnů náčelníka zpravodajského oddělení J2 byla vedena diskuze na téma zkušenosti ze zahraničních misí. V rámci této diskuze se narazilo také na problém úrovně a schopností příslušníků českého kontingentu organizovat a řídit sběr a vyhodnocování informací. Následující řádky obsahují můj pohled na problematiku zpravodajského zabezpečení při operačním nasazení. Jsem si vědom, že mé poznatky pocházejí z jediné konkrétní mise a nemusí se tedy paušálně vztahovat na všechny kontingenty AČR. Nicméně přinejmenším z prostoru Kosova se podle mých dostupných informací jedná o dlouhodobý problém.
Velitel v jakékoli operaci, a nemusí to být jen bojová, přijímá rozhodnutí k zasazení svých sil a prostředků. Tato rozhodnutí mají přímý vliv na výsledek operace, rozhodují o jejím úspěchu či neúspěchu. Úspěšný rozhodovací proces není možný bez znalosti operačního prostředí, reálných hrozeb a situace v něm. To je fakt zřejmý, v praxi však bohužel pro mne z neznámého důvodu mnohdy opomíjený. Běžně se setkáváme s tím, že velitelé jednotek ani sami neví jak a k čemu své ,,zpravodajce" využít. Tato nedostatečná znalost vede k problémům, které ústí do jevu, jež by se dal dramaticky nazvat ,,krize zpravodajského zabezpečení" .
V podmínkách českého kontingentu v KFOR se mi jevily dvě hlavní příčiny tohoto neutěšeného stavu:
Ve svém článku budu větší pozornost věnovat obecně všem příslušníkům kontingentu.
Příslušník kontingentu je z pohledu zpravodajského zabezpečení průzkumným čidlem nebo chcete-li ,,senzorem". Funkce senzoru nabývá na významu zejména tam, kde není dostatek tabulkových průzkumných orgánů a pokrytí stanoveného prostoru zpravodajské zodpovědnosti je nad možnosti sil a prostředků průzkumu. V těchto případech je každá hlídka příležitostí k aktualizaci obrazu o situaci v prostoru odpovědnosti a některé postřehy a poznatky kteréhokoli příslušníka této patroly mohou vést k důležitým zpravodajským závěrům.
A právě toto je oblast, ve které měl český kontingent v Kosovu značné rezervy. Projevilo se to zvláště markantně, když v prostoru odpovědnosti D-COY, zejména v prostoru Podujeva, dočasně působili příslušníci švédské B-COY. Objem a kvalita poznatků dodávaných švédskými kolegy na G2 MNTF-C byl na zcela jiné úrovni.
Problém jsme samozřejmě konzultovali i s příslušníky S2 D-COY. Podle nich i přesto, že patroly byly před výjezdem instruovány, při debriefingu po návratu nebyly schopny podat v podstatě žádné využitelné informace.
To bylo zřejmě způsobeno nedostatečnou připraveností řadových příslušníků D-COY k plnění úkolů v rámci sběru informací. Svou roli zřejmě také sehrálo ne zcela plné nasazení při plnění tohoto úkolu, které lze částečně přičíst na vrub skutečnosti, že Kosovo je obecně považováno za klidnou oblast. Vztah mezi pocitem ohrožení a vnímavostí je dostatečně známý a zde zřejmě zapracoval ve své obrácené podobě.
Každopádně se zdá, že jak v rámci výcviku organických jednotek, tak při přípravě zahraničních kontingentů není tomuto aspektu plnění úkolů věnována dostatečná pozornost. Negativně se zde zřejmě promítá jednak ne vždy adekvátní zájem velitelů o oblast zpravodajského zabezpečení a jednak personální situace a odborná úroveň na zpravodajských skupinách a odděleních jednotek a útvarů. V Kosovu tyto nedostatky vedly ,,jen" ke slabému renomé průzkumných a zpravodajských orgánů českého kontingentu. V Afghánistánu by se však mohly skutečně nevyplatit.
Pro časopis ,,Doktríny" upravil Ing. Jozef BUZA