Doktrína boje proti povstalcům

Ing. Pavel Zůna, MSS., Odbor doktrín Vyškov

Hlavním taktickým úkolem vojenských sil ve fázi stabilizace konfliktu je ,,zajištění bezpečnosti", jehož součástí je boj proti povstalcům. Boj proti povstalcům je taktickou činností, která doplňuje klasické způsoby vedení boje (obrana a útok) a ovládnutí prostoru (kontrola obsazeného prostoru).

Doktrína definuje boj proti povstalcům jako způsob činnost i s cílem neutralizovat organizaci, která používá ozbrojené násilí ve formě partizánské války(1) nebo teroristických útoků. Tento způsob činnosti je založen na omezování volnosti pohybu (manévru) nepřítele uzavíráním a postupným zmenšováním prostoru manévru nepřítele. Velikost nasazených sil a míra použití letálních a neletálních prostředků závisí na zastávaném politickém a mezinárodním názoru, na poměru znepřátelených sil a postojích místního obyvatelstva.

Boj proti povstalcům není to samé jako boj proti povstání. Jak ukazuje následující obrázek, povstání je lidový odpor proti vládnoucí politické autoritě a jde o masové hnutí. Povstalce je nutno chápat jako ozbrojený odboj. Mezinárodní síly nebudou zasahovat proti lidovému hnutí, ale budou zajišťovat bezpečnost před násilnými akcemi příslušníků ozbrojeného odboje. Působení organizací ozbrojeného odboje kulminuje především v tzv. fázi stabilizace (společnosti) po ukončení konfliktu. Například po ukončení války mezi pravidelnými silami dvou států, po ukončení občanské války v zemi apod.

Příslušníci ozbrojeného odboje - povstalci mohou být trojího typu. Za prvé ti, kteří se snaží na nefungujícím společenském systému ,,vydělat" (predátoři). Za druhé ti, kteří bojují o moc, a za třetí ti, kteří za každou cenu bojují proti systému a usilují o změnu systému dle svých představ a hodnot.

Ať už se jedná o jakýkoli typ odboje, ten se strukturuje v závislosti na svém okolí a především v závislosti na společenském uspořádání obyvatelstva.

Ozbrojený odboj usiluje o získání kontroly nad obyvatelstvem a získání jeho podpory. Z tohoto důvodu se odboj vnitřně strukturuje paralelně jako místní civilní správa. Ozbrojené akce odboje mají za cíl přesvědčit obyvatele a civilní správu, nahradit civilní správu tam, kde je neefektivní, demoralizovat oponenty a chránit sám sebe. K tomu, aby byl ozbrojený odboj efektivní, tak musí být centrálně řízen. Tento požadavek ho ale současně činí zranitelným.

Skupiny odboje působí především v městských aglomeracích a také z nich, protože ty vytvářejí podmínky anonymity.

Taktika boje proti povstalcům

Z taktického hlediska doktrína uvádí, že boj proti povstalcům spočívá především v IZOLACI nepřítele od obyvatelstva, v jeho UZAVŘENÍ v prostoru operace (prostoru odpovědnosti) a v ZABRÁNĚNÍ jeho pohybu a přístupu ke zdrojům.

Kampaň boje proti povstalcům je založena na filozofii ,,rozlévající se olejové skvrny na hladině vody", která se neustále rozšiřuje a pružně mění své hranice.

Operační postup je rozdělen do tří kroků:

Za prvé se provede rozdělení prostoru za účelem určení sektorů soustředěného úsilí. Prostor se rozděluje podle povodí vodních toků, směrování údolí, společenství kmenů a rodů, městských čtvrtí apod.

Takto rozdělené sektory se rozlišují na sektory:

ty, kde bezpečnost může být svěřena místním bezpečnostním složkám a kde jsou realizovány především rekonstrukční projekty (stabilizovaný sektor);
ty, které se vyplatí obsadit z důvodu své důležitosti pro obyvatelstvo, protože se zde nacházejí důležité komunikace a komunikační uzly, nebo z důvodu vytvoření bezpečného prostoru pro obnovu sil vlastních jednotek;
ty, které se nevyplatí obsadit z důvodu efektivity nasazených sil, jejichž význam je zanedbatelný, nebo je nelze vůbec obsadit.

Tyto sektory se hierarchicky rozdělí tak, aby bylo možné zajistit ochranu a kontrolu obyvatelstva a současně, aby bylo možné efektivně a rychle vést jak útočné, tak obranné akce.

Za druhé se začne provádět zabezpečení rozdělených sektorů trvalým tlakem na jejich hranicích a normalizací uvnitř sektoru.

Za třetí se využije výsledků k uvolnění bojových jednotek ze stabilizovaných sektorů k přesunu na hranice dalšího sektoru.

Taktické činnosti při zabezpečení sektorů

	Rozdělení a kontrola sektoru	Tlak na hranicích sektoru k rozvrácení skupin povstalců
Statické činnosti	ochrana proudů, populace a osob, ovládnutí, ovlivňování sektoru, zóny, pozorování komunikací, hranic, uzavírání prostorů a komunikací, zabránění povstalcům v pronikání do sektoru.	zpravodajství na a přes hranice sektoru, ochrana a kontrola hranic sektoru, spolupráce a součinnost s místními bezpečnostními složkami a místními představiteli.
Dynamické činnosti	průzkum, seznamování se s prostředím, obklíčení, uzavření, pročesávání prostoru, včasná intervence.	seznamování se s prostředím, ovládnutí prostoru, obklíčení a pročesání prostoru, dotírání na nepřítele, zajetí nebo zničení nepřítele.

V doktríně jsou tyto činnosti podrobně popsány z pohledu zásad a způsobů jejich provádění.

Doktrína dále rozvádí strukturu sil brigádního uskupení, které jsou potřebné pro ovládnutí a kontrolu prostoru odpovědnosti (zóna), a strukturu sil praporního uskupení pro ovládnutí a kontrolu sektoru, včetně popisu jejich schopností.

OMI - Opération Militaires d'influence (PsyOps, INFOPS)

Doktrína je rozdělena do úvodu a tří částí. První část hovoří o charakteristikách boje proti povstalcům a potřebě správně rozumět rámci operace.

Druhá část popisuje podmínky a charakteristiky současných konfliktů, tzv. operace v rámci společenství obyvatel.

Třetí část rozebírá taktiku boje proti povstalcům.

Literatura

COSTE, Philippe. Doctrine de Contre Rébellion. Centre de Doctrine d'Emploi des Forces, Armée de Terre, 2009.

(1) Je používán i termín gerilová válka (zpět)