Spolupráce EU - Afrika

Mjr. Ing. František GRMELA, Odbor doktrín Vyškov

Autor působil v roce 2006 jako pozorovatel OSN v Libérii.



Evropsko-africké partnerství je třeba vnímat v těchto souvislostech. Jsou zde společné zájmy, např. trvalý rozvoj, řádná správa věcí veřejných, stabilita a bezpečnost, ale jsou zde také sdílená rizika a hrozby terorismu, nadnárodního organizovaného zločinu, pandemií a obchodu s ženami a dětmi.

Ovšem Afrika prochází významnými změnami. Dnešní Afrika mění zažitý obraz nekonečné chudoby a nepřehledných konfliktů. Hnací silou těchto změn je rostoucí vliv vlád zemí, ekonomický rozvoj, posilující bezpečnost a rostoucí význam dodržování lidských práv.

Existence Africké unie (AU) je zřetelným potvrzením tohoto pokroku v mnoha ohledech. Afričtí vůdci se dohodli na založení AU na vrcholném setkání v Durbanu v roce 2002. Dohodli se, že tato nová organizace bude mít mandát v oblasti prevence konfliktů a podpory orgánů státní správy. AU má oprávnění zasahovat v případech vnitřních problémů členských států, jako je např. genocida, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Tento specifický úkol, řešení konfliktů napříč Afrikou, byl delegován na radu míru a bezpečnosti (Peace and Security Council), která se skládá z 15 zvolených členských zemí, reprezentujících jednotlivé africké regiony. Dále se AU rozhodla zřídit Radu moudrých (Panel of the Wise), Kontinentální systém včasného varování (Continental Early Warning System - CEWS) a Africké pohotovostní síly (African Standby Force - ASF).


Obr. 4 Ilustrační foto


Obr. 3 Ilustrační foto

Politická hodnověrnost AU závisí zejména na její schopnosti rozhodné a dostatečné reakce při řešení problémů na svém kontinentu. Je to však stále mladá organizace s limitovanými zdroji, která musí současně řešit četné krize, což s sebou nese tlak na finanční, personální a materiální zdroje. K dosažení takových ambicí potřebuje AU mezinárodní podporu, která jí pomůže při udržování míru. Takovouto pomoc poskytuje EU prostřednictvím Afrických mírových nástrojů (African Peace Facility - AFP), v kombinaci s nástroji vojenského a civilního krizového managementu evropské bezpečnostní a obranné politiky (European Security and Defence - ESDP) a významnými bilaterálními příspěvky od členských států EU.

Strategie EU pro Afriku

V reakci na měnící se Afriku uvedla EU v roce 2005 obsáhlou dlouhodobou strategii pro Afriku. Tato strategie posouvá Afriku k vyšším politickým prioritám. Tvoří rámec pro činnost EU, Evropské komise a členských států EU v oblasti posílení vztahů EU - Afrika a při podpoře afrického úsilí dosáhnout rozvojových cílů tisíciletí, stanovených OSN (UN Millennium Development Goals - MDGs). Toto je strategické partnerství pro bezpečnost a rozvoj mezi EU a Afrikou pro nadcházející desetiletí, podporující politickou stabilitu, ekonomický růst a snížení chudoby.

EU je největším světovým dárcem v Africe a jejím nejdůležitějším ekonomickým a obchodním partnerem.

Tato strategie je zaměřena na vytvoření nejdůležitějších podmínek pro trvalý rozvoj, jako je mír, bezpečnost, stabilní vláda, obchod, vzájemné propojení, sociální soudržnost a udržitelnost prostředí. Strategie také potvrzuje závazek EU k rozšíření pomoci Africe a k zefektivnění této pomoci. Klíčovými faktory pro rozvoj afrického kontinentu jsou mír a stabilita. Problémy v oblastech, jako je respektování lidských práv, migrace, ochrana životního prostředí, dodávky energie a boj proti terorismu, mohou být úspěšně řešeny pouze ve stabilním a mírovém prostředí.


V rámci této strategie EU rozvíjí s Afrikou partnerství nové kvality. EU touto strategií dává najevo vůli pro intenzivní politickou spolupráci, založenou na rovnosti, africkém vlastnictví a vzájemné odpovědnosti. Není cílem EU nahradit úsilí afrických zemí. EU chce spíše na tomto úsilí stavět, rozšířit vlastní kapacity těchto zemí a podpořit demokratické vlády v těchto zemích.

Konkrétní kroky v rámci této strategie byly zahájeny počátkem roku 2006 a představovaly uvedení série konkrétních projektů:

Bezpečnost

Byl zaznamenán pokrok směrem k politické stabilitě a demokracii. V porovnání s minulým desetiletím výrazně poklesl počet násilných konfliktů. Afričané jsou na cestě k míru a bezpečnosti.

Zejména zásluhou AU a regionálních ekonomických komunit zvládá dnešní Afrika daleko lépe řešení konfliktů, a co je nejdůležitější, je schopna zabránit propuknutí nových. Rada míru a bezpečnosti Africké unie prokázala svoji rozhodnou vedoucí úlohu. Africká unie rozšiřuje své schopnosti pro udržení a budování míru a buduje pevné vztahy s OSN, EU, i místními organizacemi.

Africká unie úspěšně ukončila mandát první africké mise k udržení míru v Burundi. Tento konflikt byl jedním z nejtěžších v nedávné minulosti. Pro zvládnutí složité situace bylo v Darfuru nasazeno 7 000 vojáků a policistů.

Nigerie a Kamerun předvedly výborné schopnosti při řešení čtyřicet let trvajících neshod na poloostrově Bakassi.



Demokratická republika Kongo uspořádala své první svobodné demokratické volby ve své novodobé historii nezávislého národa. Burundi a Libérie prošly demokratickými volbami nedávno, po letech zničujících konfliktů.

V letech 2005 a 2006 se konala řada prezidentských a legislativních voleb a významných referend. Tanzanie a Benin se spolu s Mozambikem zařadily mezi stále omezený, ale rostoucí počet zemí s prezidentským zřízením. Voliči v Ugandě se vyjádřili pro obnovení systému více politických stran.

Ovšem konflikty v Darfuru, Pobřeží slonoviny, Somálsku a severní Ugandě stále odolávají společné snaze o řešení. O to důležitější je pokračovat v podpoře křehkého politického vývoje a mírových jednáních v těchto zemích.

Státní správa

K dosažení stanovených MDGs je třeba rozhodného pokroku ve státní správě. Na africkém kontinentu narůstá politická vůle pro reformy v politické, ekonomické, sociální, kulturní a ekologické oblasti. Vlády afrických zemí i civilní společnosti jsou si vědomy, že k upevnění demokratické správy veřejných věcí a trvalému rozvojovému procesu jsou nezbytné efektivní veřejné organizace, které jsou odpovědné občanům. Pokračují významné změny a byl dosažen hmatatelný pokrok.

Literatura:

Europe in the World. Working for Peace, Security and Stability 2007. ISBN 92-79-03859-1.

European Security and Defence Policy. Nr. 6, July 2008.




Close