Boj o Fallúdžu

Ing. Karel KUDLIČKA, Odbor doktrín Vyškov, pplk. Ing. Jiří Svoboda, NOdD J7/VeSpS Olomouc

Obr. 2 Plán operace

Obr. 1 Situační mapa

1. Základní údaje. Město Fallúdža se nachází v irácké provincii Al Anbar a leží zhruba 40 kilometrů západně od Bagdádu (obr. 1) na řece Eufrat. Historie města sahá do časů Babylónie. Před zahájením boje žilo ve městě 250 000 obyvatel, při útoku na město však TF 2-2 IN narazilo pouze na několik civilistů.

Boj o Fallúdžu probíhal od 8. do 20. listopadu 2004, přičemž poslední palebný úkol byl proveden 17. listopadu. Do boje bylo zapojeno na 15 000 vojáků jednotek pozemních sil, námořní pěchoty a ozbrojených sil Iráku pod velením velitelství 1. expedičních sil námořní pěchoty (I Marine Expeditionary Force - IMEF, obr. 2). Tyto společné koaliční síly uzavřely přístupy k městu, postupovaly směrem od severu k jihu a prohledávaly celé město dům od domu, obsazovaly budovy a bojovaly proti povstalcům v ulicích. Z hlediska námořní pěchoty se jednalo o nejurputnější boje od bitvy o vietnamské město Hue v roce 1968.

Úkolem TF 2-2 IN bylo zpočátku útočit jižně koordinační čáry(1) (Phase Line - PL, viz Situační značky) Fran (dálnice č. 10) ze severovýchodní části města, chránit východní bok sestavy vlastních vojsk a zničit protiirácké síly (anti-Iraqi Forces - AIF), a to bez přerušení provozu na dopravních komunikacích. Za účelem provedení útoku bylo město rozděleno do šesti prostorů odpovědnosti. TF 2-2 IN spolu s TF 3-1 dostaly přidělenu severovýchodní část města, po jejich pravém boku bojovalo TF 1-8 námořní pěchoty spolu s praporními úkolovými uskupeními TF 2-7 a TF 3-5 a v severozápadním AOR, podél řeky Eufrat, bylo zasazeno TF 3-1. Během útoku bylo vydáno několik dílčích bojových rozkazů (FRAGO), které usměrnily postup TF 2-2 IN jižně koordinační čáry Fran směrem k jižnímu cípu města. Týlové operační středisko (Rear Tactical Operations Center - RTOC(2) ) TF 2-2 IN se dvěma samohybnými houfnicemi M109A6 Paladin se nacházelo 22 km jihovýchodně od Fallúdži, odkud samohybné houfnice poskytovaly úkolovému uskupení TF 2-2 IN během boje o Fallúdžu palebnou podporu. Bojová sestava jednotek je znázorněna na obr. č. 3.

Obr. 3 Bojová sestava koaličních jednotek

Prvek palebné podpory (Fire Support Element - FSE(3)) úkolového uskupení 2. praporu (TF 2-2 IN) působil jako ,,minibrigádní" prvek palebné podpory (FSE) v boji o město Fallúdža. FSE úkolového uskupení 2. praporu koordinoval vedení palebné podpory prostředků pozemních sil, vzdušných sil a námořní pěchoty. Ačkoli tento prvek neměl pro koordinaci palebné podpory speciálně vycvičené vojáky, vykonával svou funkci v úzké spolupráci se styčným důstojníkem vzdušných sil u brigády (Brigade Air Liaison Office - BALO), který byl k němu přidělen, a fungoval vlastně jako společný FSE (joint FSE).

Město je asi 5 km široké a 5 km hluboké, dálnice č. 10 jej dělí na východní a západní část s obydlenou zónou na severu a průmyslovou na jihu. Na okraji jižního sektoru je chudinská čtvrť plná zahraničních bojovníků, nazývaná jako ,,čtvrť mučedníků". To byl sektor, ve kterém jsme narazili na nejtvrdší odpor.

2. Nepřítel. V prostoru činnosti TF 2-2 IN umístily AIF mnoho zátarasů, obsadily mnoho budov jako své opěrné body, vykopaly zákopy, bojová postavení a bunkry.

Podél jihovýchodní části města použily jednotky AIF pro vedení přímé střelby proti koaličním silám, které se snažily zaútočit z jižní nebo východní části města, rakety odpalované na dálku. Nepřítel také používal podél hlavních přístupových cest a křižovatek improvizovaná výbušná zařízení (IED) a miny s cílem zpomalit postup koaličních sil. Po celém sektoru byly rozmístěny velké skrýše s municí pro zásobování jednotek AIF.

3. Vlastní síly. TF 2-2 IN bylo pod operačním řízením pluku námořní pěchoty RCT-7 (Marine Regimental Combat Team 7 - RCT-7) 1. divize námořní pěchoty. Bojová organizace TF 2-2 IN se skládala z mechanizované roty, jedné obrněné roty, průzkumné jednotky brigády (brigade reconnaissance troop - BRT), praporu (-) iráckých intervenčních sil (Intervention Forces - IIF), jedné ženijní čety a dvou samohybných houfnic Paladin (Sh Paladin), rozmístěných ve vojenském táboře námořní pěchoty Camp Fallúdža, a dále čtyř organických 120mm a dvou 81mm minometů. K prapornímu úkolovému uskupení TF 2-2 IN byli z velitelství 3. brigády přiděleni styčný důstojník brigády pro vzdušné síly (Brigade Air Liason Office - BALO) a čtyři letečtí návodčí k řízení konečné fáze útoku letadla (Joint Terminal Attack Controllers - JTACs, JP 3-09.3).

Obr. 4 samohybná houfnice M109A6 Paladin

4. Dělostřelectvo. Do přímé podpory TF 2-2 IN byly jako jeho součást začleněny samohybné houfnice M109A6 Paladin (obr. 4) a středisko řízení palby čety. Poté, co TF 2-2 IN dosáhlo stanovenou hloubku postupu (limit of advance - LOA, viz Situační značky), dostalo také za úkol podporovat RCT-7.

Samohybné houfnice Paladin byly v postavení v táboře Camp Fallúdža, vedle sboru námořní pěchoty a baterie Sh Paladin 3. dělostřeleckého oddílu 82. dělostřeleckého pluku 1. divize kavalerie, které byly přiděleny expedičním silám námořní pěchoty. To umožnilo sdílení meteorologických dat a výsledků průzkumu polního dělostřelectva a pomohlo při organizaci zajištění dělostřelecké čety.

Houfnice Paladin, jako organická součást úkolového uskupení, poskytovaly přesnou a včasnou palbu po celou dobu boje. Vypálily celkem 925 nábojů, většinou v těsné blízkosti předního okraje. Houfnice Paladin plnily úkoly v okruhu 360° při ničení nahodilých cílů a rychle manévrujících jednotek. Doba od vyžádání palby do vypálení dělostřeleckých granátů byla obvykle menší než dvě minuty.

Prvek palebné podpory úkolového uskupení (TF FSE)

TF FSE převzal odpovědnost za koordinaci zásobování materiálu třídy V s důstojníkem S4 TF 2-2, dále za rozmístění čety a výběr druhu střely a zapalovače. TF FSE řídil palbu na TAC spolu s určeným důstojníkem praporu nebo S3. Schválení paleb (Clearance of fires) bylo provedeno pomocí přesného sledování předního okraje (např. s použitím radarů) a rozmístění předsunutých pozorovatelů v pravidelných intervalech a podrobného sledování boje.

Úloha dělostřelectva

Dělostřelectvo plnilo úkoly v souladu ss doktrinálními zásadami svého bojového použití, například při vytváření dýmových clon v místě průlomu, v palebné přípravě, blízké palebné podpoře a při vedení rušivých paleb vedených do hloubky sestavy nepřítele. Kromě toho dělostřelectvo plnilo úkoly, které nejsou obsaženy v doktrinálních dokumentech (předpisech či publikacích pro jeho bojové použití), jako například odstraňování IED z komunikací a provádění průchodů v minových polích.

Použití Sh Paladin přidělených k úkolovému uskupení znamenalo ohromnou výhodu při vedení boje. Naše zásady vedení boje se ukázaly jako velmi efektivní a jejich uplatňováním se dosahovalo požadovaných letálních účinků v cíli. To dávalo úkolovému uskupení větší flexibilitu, palebnou sílu a pohyblivost. Celkový výsledek byl vynikající. Použitím předsunutých pozorovatelů a přesných informací pro targeting se dělostřelectvo stalo hybnou silou, která umožnila úkolovému uskupení vést útok v trvání pěti dní napříč velkým městem s minimem ztrát.

Soustředěné palby. Jediným nedostatkem byla naše omezená schopnost vést soustředěné palby na cíle, protože jsme měli k dispozici pouze dvě děla. Přidělené prostředky všeobecné podpory (Sh Paladin) byly v porovnání s našimi organickými systémy pomalé, těžkopádné a jejich koordinace byla obtížnější. Problémem byla také důvěra, protože většina paleb našich organických zbraňových systémů byla vedena na cíle v těsné blízkosti od předního okraje našich jednotek a možnosti přidělených samohybných děl jsme přesně neznali.

I když tyto faktory naši celkovou činnost prakticky neovlivnily, občas bychom byli preferovali fyzické a psychické účinky soustředěné palby. K vedení soustředěných paleb jsme mohli kdykoli použít organické 120mm minomety, účinnější by však bylo vést palbu ve větší míře 155mm houfnicemi.

5. Minomety. Organická četa praporního úkolového uskupení se vyrovnala dělostřelectvu co do přesnosti a schopnosti reakce a byla nedílnou součástí sil a prostředků při vedení nepřímých paleb.

Obr. 6 Minomet M252 ráže 81 mm v palebném postavení

Obr. 5 Minomet 120 mm

Pokud jde o požadavky na přesnost připravených paleb, minomety byly ve všech případech stejně přesné a měly stejné letální účinky jako děla. Palebná síla 120mm minometů (obr. 5) nám umožňovala rychle reagovat na silnou nepřátelskou palbu. V průběhu bojů minomety vypálily 942 min v požadovaném čase a s požadovanou přesností.

Naše minometná četa před zasazením do prostoru odpovědnosti Fallúdža dostala dva minomety M252 ráže 81 mm (obr. 6). Tyto minomety byly velmi užitečné při postřelování cílů ve velmi těsné blízkosti vlastních jednotek. Nebyly však u nich zaměřovače, proto jsme použili zaměřovače ze dvou nepoužívaných minometů ráže 120 mm.

Střelba z minometů horní skupinou úhlů je výhodná při vedení boje v zastavěném prostoru, stávalo se ale, že výška vrcholu dráhy letu střely (maximum ordinate, AAP-6) byla omezena prováděním blízké letecké podpory.

Zajištění čety

Minometná četa vedla boj mimo Camp Fallúdža z různých palebných postavení a musela si organizovat sama své vlastní zajištění. Měla však k tomu potřebný počet vojáků a na vedení palby to nemělo žádný vliv. Četa byla nucena kvůli nepřímé střelbě nepřítele často měnit svoje postavení. Díky své vynikající vycvičenosti a vysoké manévrovosti byla schopna velmi rychle opustit své postavení, zaujmout nové a pokračovat v palebné podpoře.

6. Palba ve velmi těsné blízkosti vlastních vojsk

Palebné úkoly ve velmi těsné blízkosti vlastních jednotek byly spíše pravidlem. Četa samohybných houfnic a četa 120mm minometů si rychle získaly naši důvěru, pokud jde o schopnost včasného vedení přesné palby. Běžně jsme museli těmito zbraněmi ničit cíle již ve vzdálenosti 200 m od vlastních jednotek. Minomety ráže 81 mm musely občas ničit cíle i ve vzdálenosti 100 m od vlastních jednotek.

Obr. 7b Přesné letecké údery na postavení povstalců při postupu koaličních sil městem

Obr. 7a Přesné letecké údery na postavení povstalců při postupu koaličních sil městem

Přenos palby

Palbu jsme byli schopni vést různými způsoby. Charakter zastavěného prostoru pomáhal snižovat riziko střelby v těsné blízkosti vlastních jednotek, protože domy a stavby tlumily účinky paleb mezi vlastními jednotkami a cílem. Nejvíce byla používána metoda přenosu palby od pomocných cílů pomocí hlášení dělostřeleckého pozorovatele. Před vedením palby na cíl jsme upozornili jednotky nacházející se v blízkosti cíle, aby se mohly krýt před případnými účinky vlastních nepřímých paleb.

Vzdálenost paleb vlastního dělostřelectva od předního okraje

Podle pravidel střelby se pro palbu v těsné blízkosti vlastních jednotek má používat munice co nejmenší ráže a munice větší ráže pro palbu na cíle ve větší vzdálenosti od předního okraje. Ačkoli jsme tuto zásadu respektovali, jen ojediněle byly palby vedeny na vzdálenost větší než 600 m od předního okraje. Pokud bychom většinu nepřímých paleb považovali za nebezpečně blízké palby a dodržovali přitom všechna stanovená bezpečnostní opatření, snížilo by to jejich účinnost.

7. Předsunutí pozorovatelé v tomto boji plnili důležité úkoly. Do sestavy A/2-2 IN jsme začlenili tým palebné podpory, předsunutého pozorovatele do sestavy BRT a důstojníka pro palebnou podporu (fire support Office - FSO) do sestavy A/2-63 AR. Tým palebné podpory u A/2-2 IN tvořil jeden voják jako FSO, radista a dva příslušníci z čet. Jeden z velitelů týmů (zkušený dělostřelecký pozorovatel) se stal předsunutým pozorovatelem BRT. K obsazení kompletního týmu (prvek palebné podpory byl doplněn na 50 %) jsme neměli dostatek vojáků, proto jsme je nasazovali tam, kde to bylo nejefektivnější.

Rozmístění předsunutých pozorovatelů BRT a vedení průzkumu

Roty A/2- 2 a A/2-63 byly po většinu doby rozvinuty ve městě spolu s BRT. Vzhledem k tomu, že postavení BRT bylo mimo město, předsunutý pozorovatel BRT seržant Raymond Sapp si mohl zvolit pro pozorování vhodné terénní dominanty a měl tak vynikající podmínky pro pozorování terénu. To nám umožnilo připravit se na vedení plánovaných paleb k vytvoření dýmových clon pro provedení průchodů v zátarasech a zničení pozorovacích stanovišť nepřítele.

Zkušenosti z výcvikových zařízení říkají, že ten, kdo má nejlepší průzkum, dosahuje i největších úspěchů v boji. Seržant Sapp byl schopen velmi brzy zničit nepřátelské pozorovací stanoviště, upřesnit polohu cíle a potvrdit plánované cíle, například jednotky AIF nebo budovy, které vypadaly jako neobydlené. Jeho postavení v sestavě BRT mimo město mu umožnilo pozorovat celé bojiště a upřesňovat informace o cílech. Používal průzkumný systém LRAS3 (Long-range advanced scout surveillance system). Je to výborný prostředek, který umožňuje přesně zjistit polohu cíle (desetimístné digitální souřadnice) ve dne nebo v noci.

Ostatní pozorovatelé neměli tolik štěstí v počáteční fázi boje, protože byli rozvinuti ve městě a nemohli tak snadno zaujmout pozorovací stanoviště na výhodném dominantním místě. Čety, které vyčleňovaly předsunuté pozorovatele, neměly dostatek času a vojáků ke zřízení pozorovacího stanoviště při současném vedení útoku.

Předsunutí pozorovatelé čet se uplatnili zejména v období do překročení výchozí čáry (čáry zteče) úkolovým uskupením, kdy mohli zaujmout pozorovací stanoviště na střechách a řídit (opravovat) dělostřelecké palby.

Vozidla předsunutých pozorovatelů

Předsunutí pozorovatelé se museli po bojišti přesunovat v zadní části bojového vozidla Bradley nebo ve vozidle M113, protože jejich přidělená vozidla (opancéřovaná víceúčelová vozidla HMMW) byla mechanicky nespolehlivá a nemohla postupovat na úrovni bojových vozidel.

Přidělené roty bez týmu palebné podpory

Jeden z větších problémů představovaly roty, které byly přiděleny praporu bez svého organického týmu pro palebnou podporu. To výrazně snížilo jejich schopnost vést palbu v průběhu boje. Rota přidělená k prapornímu úkolovému uskupení si zkrátka musí s sebou přivézt svůj tým palebné podpory, zvláště v boji v zastavěném prostoru. V opačném případě je velmi obtížné poskytovat takovéto rotě palebnou podporu.

8. Ostatní vybavení. Před zasazením do prostoru Fallúdža jsme se pečlivě rozhodovali, jaké vybavení si máme do boje vzít a jaké ne. Přitom jsme zjistili, jaké další vybavení bychom také potřebovali, neměli jsme je však již k dispozici.

Vybavení pro palebnou podporu

Předsunutý pozorovatel měl jednokanálovovou radiostanici pro spojení s pozemními a výsadkovými jednotkami, dalekohled a kompas, přístroj nočního vidění a přesný navigační přístroj GPS. Spojovací prostředky byly dostatečné. Byly sice s nimi problémy za pohybu, po zřízení pozorovacího stanoviště ale spojení fungovalo bez závad. Jako velmi užitečné pro prvek palebné podpory úkolového uskupení se ukázalo zařízení pro sledování vlastních jednotek (Blue Force Tracker). Poskytovalo dobrý obraz o rozmístění vlastních jednotek na bojišti, nebylo však schopno nepřetržitě poskytovat informace o poloze vlastních jednotek nutné k potvrzení paleb.

Bleskové informace, které nám poskytovalo zařízení pro sledování vlastních jednotek, jsme nebyli schopni plně využít. Je to velmi účinné komunikační zařízení pro předávání výstupů palebné podpory z TOC na TAC.

Společný systém taktického vzdušného radiolokačního sledování a navedení (Joint Surveillance and Target Attack Radar Systém - JSTARS, AAP-15).

JSTARS jsme používali jako nástroj targetingu. Pomocník FSO a S2 na TOC shromáždili data ze systému JSTARS a předali nám je pro potřeby vedení nepřímých paleb.

Modernizovaný systém taktických dat polního dělostřelectva (Advanced FA Tactical Data System - AFATDS, AAP-15).

U prvku palebné podpory jsme AFATDS k dispozici neměli, na rozdíl od operačního střediska čety 2/A/1-6 FA. Praporní prvek palebné podpory měl pouze jeden systém AFATDS a ten se nacházel na předsunuté bojové základně Normandy k zabezpečení protiúderů. Na úrovni praporního úkolového uskupení jsou tedy zapotřebí dva systémy AFATDS.

Palby řídilo TAC. S vozidly HMMWV jsme systém AFATDS využívat nemohli, v případě vozidla Bradley by to však již možné bylo. Přístroj LFED (Lightweight Forward Entry Device), který slouží k editaci, přenosu, příjmu a zobrazování alfanumerických a grafických zpráv přes standardní vojenské radiostanice, jsme nepoužívali, protože to bylo příliš náročné na čas, zejména v případě příležitostných cílů. Navíc jsme neměli u praporního prvku palebné podpory žádný systém AFATDS.

9. Munice. Na krátké vzdálenosti jsme používali tříštivé náboje ráže 155 M107, na delší vzdálenosti náboje M795 a dále osvětlovací náboje a náboje s bílým fosforem (WP, M110 a M825 - dýmový) ss hlavovými nárazovými, časovacími a zpožďovacími zapalovači. Měli jsme k dispozici také tříštivé náboje pro minomety 81 mm s několika druhy zapalovačů.

Sortiment munice, kterou jsme měli k dispozici, nám poskytoval velmi dobrou pružnost. 81mm munice nám dovolovala vést palby na cíle v minimální vzdálenosti od předního okraje vlastních jednotek, zatímco munici větší ráže jsme používali k ničení opevněných domů a bunkrů. V tabulkách válečných počtů nejsou vůbec žádné minomety ráže 81 mm, tento fakt by se měl přehodnotit.

Munice s bílým fosforem

Munice s bílým fosforem se ukázala jako účinná a víceúčelová munice. Používali jsme ji k vytváření dýmových clon u průchodů v zátarasech a později jako psychologickou zbraň proti povstalcům v zákopech, kde použití tříštivé munice nebylo účinné. Poté, co jsme je pomocí fosforové munice vyhnali z děr, použili jsme proti nim tříštivé granáty.

Dýmová a přesně naváděná munice

Munici s bílým fosforem jsme používali i pro vytváření clon, i když munice s hexachloroethanem zinkem by byla v podobných případech účinnější a ušetřili bychom tak munici s bílým fosforem pro plnění palebných úkolů, u kterých byly požadovány letální účinky. Útočili jsme na řadu pozorovaných důležitých cílů (např. opevněné budovy), jejichž ničení by bylo účinnější pomocí přesně naváděné munice. Například přesná munice s tvarovanou náloží nebo jednotný náboj Excalibur pro prorážení betonu by byly mnohem účinnější než munice se zpožďovacími nebo hlavovými nárazovými zapalovači.

Zásobování municí

Největším problémem pro nás bylo zásobování municí. Množství spotřebované munice bylo překvapující a měli jsme proto problémy se zásobováním našich děl. Důstojník pro targeting na TOC spolu s důstojníkem S4 sice při obstarávání munice dokázali nemožné, avšak do budoucna by bylo lepší reálněji odhadnout předpokládanou spotřebu a připravit si před zahájením boje potřebné zásoby munice.

Jednotky námořní pěchoty nám vycházely všemožně vstříc, zde se jako velmi dobré ukázalo rozmístění čety Paladin v prostoru předsunuté operační základny Fallúdža vedle jednotek námořní pěchoty. Velkým přínosem bylo, že tato četa měla s sebou systém pro nabíjení paletizované munice a mohla odebírat paletizovanou munici.

Nakonec všechno fungovalo, avšak podruhé bychom se do podobné situace dostat nechtěli. Bez munice jsme nikdy nebyli, několikrát jsme však měli namále.

10. CAS. Hojně jsme využívali blízkou vzdušnou podporu. Bylo shozeno více než 15 laserem naváděných 250kg bomb GBU-12, čtyři řízené 1 000kg průbojné bomby (joint direct attack munition - JDAM) a jedna řízená střela vzduch-země Maverick. K dispozici jsme měli také šest hodin palebné podpory letadla AC-130.

Účinnost CAS. Problémy jsme měli s bombami GBU-12, shazovanými z letounů F/A-18, protože 5 shozených bomb nevybuchlo. Letoun AC-130 byla zbraň nahánějící hrůzu. Letoun bojoval i v noci a plnil palebné úkoly v hloubce nepřítele s vynikající přesností. Čtyři bomby JDAM přesně zasáhly velký bunkr. Bunkr s 20 povstalci byl zničen.

Zpočátku jsme měli problémy ve spolupráci s letectvem námořní pěchoty. Jakmile se však naši letečtí návodčí (JTAC) naučili postupy letectva námořní pěchoty, spolupráce byla bez závad. Bylo by dobré, kdyby v budoucnu styčný důstojník vzdušných sil námořní pěchoty na TOC na počátku operace poskytl potřebnou pomoc v zájmu vyššího využití blízké letecké podpory námořní pěchoty.

Včasnost vzdušné podpory. Přestože letečtí návodčí (JTAC) byli velmi užiteční na zemi, jejich úspěšnost ve včasnosti navedení vzdušné podpory byla omezená. Styčný důstojník vzdušných sil námořní pěchoty musí být na TOC, protože je schopen rychleji zajistit vzdušnou podporu než letečtí návodčí, na druhé straně na TOC musí být důstojník, který rozumí systémům námořní pěchoty přiděleným k prvku palebné podpory a je lépe schopen koordinovat jejich činnost.

Požadavky na využití prostředků letectva se realizují různými kanály. ALO se dvěma radiostanicemi pro styk s nadřízeným a daným praporem je prostě nutnost, sníží to čas na poskytnutí vzdušné podpory na polovinu. I když nasazení letectva bylo plánované, pro praporní letecké návodčí bylo poměrně složité spojit se s ALO RCT-7 a vyžádat vzdušnou podporu, kdy to bylo potřeba.

CAS a nepřímé palby

Velkou zkušeností pro nás bylo zjištění, že CAS nemůže plně nahradit palbu dělostřelectva a minometů. CAS byla účinná v boji v hloubce, zejména když byly k dispozici aktuální informace o cílech.

11. Použití bezpilotních vzdušných prostředků. Bezpilotní vzdušné prostředky byly nedílnou součástí operace a jejich nasazení by mělo být zahrnuto do plánování prakticky každé operace. Bezpilotní vzdušné prostředky byly velmi efektivní pro přesný targeting. Zaměřovaly se na opevněná místa v zastavěném prostoru nebo na postavení zaujatá před naším útokem.

Boj proti cílům v hloubce

Bezpilotní vzdušné prostředky v boji v hloubce, obvykle za koordinační čárou palby (coordinated fire line - CFL, Situační značky), pro nás představovaly velkou výhodu. Útočili jsme na cíle, o kterých si jednotky AIF myslely, že se nacházejí v bezpečí, daleko za předním okrajem vlastních vojsk (Forward Line Of Troops - FLOT, Situační značky). Ničili jsme jejich místa velení, řízení a spojení a nenechali jsme je ani vydechnout.

S výjimkou bezpilotních vzdušných prostředků RAVEN byly bezpilotní prostředky schopné zjistit desetimístné souřadnice cíle a jeho přesný popis, což nám dovolilo vybrat k jeho zničení vhodnou zbraň.

Příležitostné cíle

Palbu proti příležitostným cílům jsme se snažili provádět s využitím bezpilotních prostředků jako pozorovacích platforem. Nebyli jsme však schopni tyto palby provádět včas a s požadovanou přesností. Součinnost s operátory platforem byla složitá, protože byli příliš daleko (někteří na území USA), aby byli schopni nám dávat hodnoty pozorovacích úhlů pro opravy. TF TOC využíval bezpilotní prostředky pro targeting a několikrát jako pozorovatele pro plnění palebných úkolů. Pokud však pozorovací přístroje bezpilotních prostředků nemířily kolmo dolů, zjištěné souřadnice se lišily až o několik stovek metrů. Pro vedení nepřímých paleb se jako nejvhodnější jevily bezpilotní prostředky Shadow a Scan Eagle, které bylo možno snadněji navádět a byly schopny rychle reagovat. Zpoždění dat z Predátoru činilo 20-30 sekund.

Data z bezpilotních prostředků jsme promítli na TOC pomocí projektoru, takže FSE mohl koordinovat a vyžadovat palby. Nejjednodušším způsobem vyžádání paleb bylo vytvoření fiktivního pozorovatele a opravování palby pomocí hlavních směrů, protože operátoři bezpilotních prostředků v tomto nebyli vycvičeni. Museli jsme proto vyvinout postupy pro řízení palby pomocí UAV.

Ukázalo se, že TF FSE musí mít UAV ve své podřízenosti. Bylo téměř nemožné koordinovat a vést přesné palby pomocí UAV, protože řídící prvek musel popsat účinek střely v cíli.

12. Personální naplněnost. Velkým problémem bylo nedostatečné obsazení prvku palebné podpory při současném vedení operací ve dvou oddělených oblastech. FSE TF 2- 2 IN měl před zahájením bojů z celkových 30 osob k dispozici pouze 14. TF 2-2 IN do předsunutého postavení rozmístil 10 osob a čtyři osoby ponechal u důstojníka S5 a u operačního oddělení.

Vliv nedoplněnosti osob na vedení boje. Nedostatek osob byl znát. Důstojník pro targeting a RTO na TOC doslova spali vedle svých radiostanic, do příjezdu seržanta pro řízení palebné podpory (TF FSNCO) byl TF FSO nucen tři dny sám zabezpečovat nepřetržitý 24hodinový provoz. FSO roty A/2-63 AR třetí den operace utrpěl zranění, a protože tato rota neměla žádného jiného specialistu pro řízení palebné podpory, zůstala prakticky bez palebné podpory.

Nedostatek osob pro organizaci a vedení palebné podpory kladl zvýšený nápor na bojové jednotky a snižoval jejich schopnost ve zjišťování a ničení cílů. Do budoucna je třeba zajistit 100% obsazenost prvků pro řízení palebné podpory, aby se podobným problémům předešlo.

13. Příprava. Náročná příprava čety, roty a praporu na různých výcvikových zařízeních se bohatě vyplatila. Síly a prostředky pro vedení palebné podpory byly schopny plnit všechny námi požadované úkoly. FSETF 2-2 IN v Iráku několikrát prováděl nácvik nepřímých paleb ve velmi těsné blízkosti od vlastních jednotek, což bylo v boji o Fallúdžu velkým přínosem.

Důvěra ve schopnosti organických palebných prostředků. Předsunutí pozorovatelé měli zdravou sebedůvěru ve své schopnosti, pokud jde o vyžádání a řízení paleb v těsné blízkosti od předního okraje a často tyto své schopnosti uplatňovali. Vycvičenost naší minometné čety byla předpokladem úspěšného plnění palebných úkolů ve Fallúdži. Často jsme s ní spolupracovali, znali jsme dobře její možnosti a rychle si získala naši důvěru.

Obr. 8 Čištění budovy

Význam výcviku ve vedení paleb na cíle v těsné blízkosti vlastních jednotek. Doposud se u jednotek pozemních sil poměrně málo času věnovalo výcviku ve vedení paleb na cíle v těsné blízkosti vlastních jednotek. Obvyklý výcvik ve střelbě (dle platných předpisů) je diametrálně odlišný od výcviku ve střelbě na cíle v těsné blízkosti vlastních jednotek. Tento výcvik musejí provádět všechny jednotky, které se účastní palebné podpory.

Výcvik v boji v zastavěném prostoru

Při vedení boje ve městě jsme poznali, že nejmenší požadované opravy dálky a směru jsou mnohem menší, než jaké stanovují platná pravidla a než jaké jsme prováděli při výcviku. Často jsme zjistili, že k zasažení cíle musíme provést menší opravu, než jsou požadované hodnoty, zejména při útoku na opevněná postavení, opevněné domy a zákop. Obsluhy děl a minometů prokázaly vysokou pružnost při zvládnutí těchto problémů. Před zasazením do boje v zastavěném prostoru je nezbytné provést společný výcvik dělostřeleckých pozorovatelů a střediska řízení palby čety v rámci cvičení s ostrou střelbou.

14. Závěr. Nepřímé palby byly důležitou součástí boje o Fallúdžu a značnou měrou se zasloužily o úspěch operace. Umožnily bojovým (manévrovým) jednotkám rychlý postup městem s minimem ztrát a ukázaly, co mohou dokázat jednotlivé druhy sil a vojsk ve společně vedené operaci. Fyzické a psychologické účinky nepřímých paleb byly zničující. Nepřímé palby ničily nejen vojáky AIF, ale také zlomily jejich vůli klást odpor a bojovat. Nepřímé palby také pozitivně působily na jednotky vlastních vojsk tím, že ukázaly, jakou ohromnou palebnou sílu mají k dispozici.

Četa samohybných houfnic Paladin vysoce zvýšila palebnou sílu, rychlost a pružnost TF a umožnila dosáhnout nebývalého tempa při postupu opevněným městem.

Brzy jsme zvládli vedení nepřímých, často soustředných paleb. V průběhu boje bylo spotřebováno více než 2 000 dělostřeleckých a minometných nábojů a více než 10 tun přesné letecké munice. Kdyby ovšem boj trval déle, měli bychom s poskytováním palebné podpory na požadované úrovni problémy. Z této operace si musíme vzít do budoucna ponaučení.

Ke konci bojů jsme si vzpomněli na některé okamžiky, na které jsme byli hrdí. Zejména seržanti pěších a tankových čet nám říkali, že dělostřelectvo a minomety měly zdrcující účinky. Naši bratři ve zbrani konečně poznali, proč se dělostřelectvo nazývá Bohem války.

Kapitán James T. (Tom) Cobb příslušník 1. oddílu 6. pluku polního dělostřelectva 1. pěší divize v boji o Fallúdžu zastával funkci důstojníka pro palebnou podporu praporního úkolového uskupení 2. praporu 2. pěší divize (TF 2- 2 IN ) v operaci Irácká svoboda.

Literatura

COBB, James T., LACOUR Christopher A., HIGHT, William H. TF 2- 2 IN FSE AAR: Indirect Fires in the Battle of Fallujah. In Field Artillery. March-April 2005

(1) Dle AAP-15 regulační čára (zpět)

(2)Místo velení a řízení, které slouží jako plánovací, koordinační, monitorovací, poradní a řídící prvek při operacích, jejichž účelem je zajištění bezpečnosti (JP 3-10.1) (zpět)

(3)Prvek palebné podpory (fire support element - FSE) představuje tu část taktického operačního střediska (na stupni prapor a výše), která odpovídá za koordinaci targetingu a za integraci paleb vedených na plošné cíle prostředky palebné podpory, které jsou pod operačním řízením pozemních sil, nebo působí v jejich prospěch. Označuje se zkratkou FSE (JP 3-09.1). V AAP-15 je zkratka FSE nesprávně přeložena jako jednotka palebné podpory. (zpět)