Operační bezpečnost – klíč k dosažení úspěchu v současných i budoucích operacích

Ing. Jozef BUZA, Odbor doktrín Vyškov

Operace probíhající v Iráku a Afghánistánu ne vždy dosáhnou svých cílů a očekávaných výsledků. Jednou z hlavních příčin tohoto stavu je i to, že povstalci včas zjistí informace o místě a času plánované operace. S tím úzce souvisejí problémy se zajištěním operační bezpečnosti. Současná digitalizace operačního prostředí a přístup povstalců k informačním technologiím podstatně snižují možnost dosáhnout momentu překvapení. Jak je dále v článku popsáno, operační bezpečnost je záležitostí všech, nejen velitelů, velitel může přijmout řadu opatření, ale pokud nebudou všichni příslušníci jednotky přísně dodržovat zásady operační bezpečnosti, mohou se stát pro nepřítele dobrým zdrojem informací.

Dnešní svět je skutečně otevřený. V současné době se globální šíření a sdílení informací počítá spíše ve vteřinách než dnech. Na dnešním bojišti může jakýkoli voják nebo povstalec spolupracovat se svými stoupenci kdekoli ve světě v reálném čase a tím ovlivnit své rozhodnutí nebo upravit svá další rozhodnutí. Pokud je operace vedená na základě zpravodajských informací, je samozřejmé, že jsou zdroje těchto informací důkladně utajované. Digitální rozmach v posledních 15 letech je pro většinu lidí darem z nebe; nicméně to s sebou jednoznačně přináší ohrožení operační bezpečnosti. Současní velitelé plánující operace na Středním východě musí čelit obtížnému hlavolamu - jak zvýšit operační bezpečnost. Nepřítel využívá všech prostředků k tomu, aby měl přehled o všech aktivitách koaličních vojsk.

Velitelé si musí uvědomit, že globalizace umožňuje vojákům rychlý přenos informací, svých pocitů a myšlenek při komunikaci s rodinnými příslušníky a přáteli na internetu. Množství otevřených zdrojů zpráv, které kdokoli může stáhnout z internetu, je v současnosti obrovské. Kdokoli z povstalců, kdo se vydává za člena rodiny, může v podstatě vytvořit spojovací schéma klíčových velitelů v jednotce. Mohou si číst v životopisech, plněných úkolech, záznamech velitelů čet a nadřízených. V porovnání s nedostatkem informací, které lze získat o nepříteli, proti kterému bojujeme, existuje na internetu nezměrné množství informací, které může nepřítel sbírat o našich jednotkách. Zainteresovaný pozorovatel nemusí ,,sedět" na jednotce, aby se dozvěděl, kam se přemístila. Vše, co musí udělat, je to, že prohledá internet a přečte všechny otevřené zdroje zpráv, které se týkají zmíněné jednotky.

Operační bezpečnost stále znepokojuje velitele. Prudký rozvoj informačních technologií toto znepokojení dále umocnil. Také generál Dwight Eisenhower, nejvyšší velitel spojeneckých sil v Evropě ve 2. světové válce, i plánovači vylodění v Normandii k utajení této operace provedli množství opatření, aby zajistili operační bezpečnost. Generál Eisenhower měl určitě štěstí, že jeho vojáci neměli přístup na internet nebo k telefonu. Představme si dnes operaci takového rozsahu a položme si otázku, zda by byl nepřítel schopen zachytit informace o jejím záměru. Dokonce i jednoduchá zmínka svým nejbližším příbuzným, např.: ,,Nebudu moci zavolat v nejbližších týdnech, jsme velmi zaneprázdnění, protože nacvičujeme nalodění a vylodění, jako bychom se připravovali na invazi," by mohla mít katastrofální následky. Dnešní realita je taková, že podobná informace by okamžitě prosákla na veřejnost. Bez zajištění operační bezpečnosti při obdobné operaci v současnosti by nepřítel předvídal tyto operace a čekal by spojenecké jednotky s připravenými ,,bajonety" na předmostí. A nejen nepřítel, ale také novináři se svými kamerami. Následky úniku takových informací by byly katastrofální. Nicméně, tato možnost je dnes reálná, protože vojáci v operacích ,,nevědomky" sdělují některé informace svým nejbližším doma. Vojenskou poučku, že každý voják je ,,senzor", musíme ještě doplnit o to, že každý voják je také ,,zdrojem" informací pro nepřítele. To znamená, že senzor je i zdrojem.

Operační bezpečnost stále více ovlivňuje a omezuje těsnou spolupráci a vzájemné vztahy mezi všude přítomnými sdělovacími prostředky a veliteli. Vztahy mezi médii a armádou, pokud mají být korektní, vyžadují hlubokou vzájemnou úroveň důvěry a porozumění. Ten samý novinář, který vede rozhovor o některých vojenských událostech s velitelem divize mimo oficiální záznam, může další den vést obdobný rozhovor s velitelem povstalců. Jak hlubokou spolupráci s médii si armáda přeje, na které otázky velitel nebude odpovídat a kterým dalším informacím se vyhne? Armáda má možnost volby, jak bude transparentní, aby komplexněji vykreslila svůj obraz. Je dnešní armáda ochotná obětovat moment překvapení pro možnost lepších vztahů ss veřejností? Jednotky v dnešním Iráku jsou často svědky toho, že ještě před zahájením operace se do prostoru dostaví množství zástupců sdělovacích prostředků. To není pouhá náhoda, jak to uvádějí reportéři, ve skutečnosti byli vysláni k zajištění přímých reportáží z očekávané operace. Lze konstatovat, že odpovědnost za operační bezpečnost neleží jen na bedrech střelců, ale také na velitelích na všech úrovních velení.

Závislost armády na cizích dodavatelích také zvyšuje nároky na zajištění operační bezpečnosti. Dodavatelé služeb a materiálu pro vojenské základny v Iráku bývají často těmi, kteří také jako první zjistí, že vojenská jednotka se přesunula, nebo se k přesunu připravuje. Z tohoto pohledu jsou dodavatelé často nejvnímavějšími jedinci na předsunutých operačních základnách, neboť jejich práce obvykle zahrnuje zabezpečování chodu života na základně, např. ubytování a přepravu. Dodavateli nejsou jen američtí vlastenci, ale ve většině případů jsou to cizinci, jejichž cíle a vyznávané hodnoty nejsou vždy totožné s americkými. Tito dodavatelé z hostitelské nebo třetí země mají mnoho vlastních způsobů jak navázat styk s vnějším světem: mobilní telefony, satelitní spojení a přístup na internet. Informace, které předávají, ať již úmyslně či neúmyslně, svým přátelům a rodině mohou mít potenciální dopad na to, jak nepřítel reaguje na následné operace (o kterých se tímto způsobem dozvěděl). Pokud taková situace nastane, potom je velmi obtížné, aby jednotka ve vztahu k nepříteli dosáhla jakéhokoli překvapení.

Společné operace také představují hrozbu pro operační bezpečnost, zvláště když koaličním partnerem jsou ozbrojené síly Iráku. Je dobře známa skutečnost, že do jednotek irácké armády se podařilo infiltrovat i povstalcům. Při všech společných operacích s iráckou armádou musí americká armáda sdílet informace a koordinovat svou činnost až na nejnižší úrovni. V těchto případech je snadné si představit, jak by mohly být takové operace ohroženy infiltrovaným nepřítelem nebo nedbalým splněním bojových úkolů. Navíc k tomu musíme připočítat skutečnost, že irácké jednotky nemají zajištěno utajené spojení. Irácké jednotky se spoléhají na komerční mobilní telefony, nebo v horším případě používají na taktické úrovni přenosné radiostanice bez utajovačů. Ještě k tomu můžeme přidat problémy na strategické úrovni, kdy iráčtí úředníci zveřejní plánované společné operace v určitém regionu, čímž způsobí starosti velitelům na taktické úrovni, kteří počítají při plánování operace s prvkem překvapení při vstupu do prostoru operace.

Armáda musí být v budoucnu mimořádně opatrná v utajování plánovaných operací. Operační bezpečnost je problém, jehož složitost se bude exponenciálně zvyšovat tak, jak bude probíhat revoluce v digitalizaci operačního prostředí a jak se bude tato technologie šířit ze západního světa do třetích zemí, kde by s největší pravděpodobností mohly budoucí operace probíhat. Dnešní operace v Iráku naznačují, že digitální revoluce v informační technologii je jedna z mála oblastí, kde americká armáda nemá výraznou převahu nad svým protivníkem. Budoucí protivníci budou méně shovívaví k únikům informací a následky z chyb v zajištění operační bezpečnosti budou daleko rozsáhlejší, co se týče počtu mrtvých a zraněných.

Autor článku, kapitán Timothy Hsia, je příslušníkem 2. lehkého obrněného pluku.

Literatura

HSIA, T. Fort Benning, The US Army Infantry School. In Infantry. May-June 2008, str. 24-25.