Zajištění bezpečnosti vrtulníků při vedení nepřímých paleb

Ing. Karel Kudlička, Ing. Ladislav Maťašovský, Správa doktrín Vyškov

Šestý den boje. Ošklivé počasí, drsný terén a mnoho ztrát. Gerily nás neustále napadají a ničí dopravní komunikace. Avšak největší ztrátou, kterou brigáda za posledních 72 hodin utrpěla, bylo zničení vrtulníkové čety UH 60 a dvou vrtulníků Kiowa-40 spolu s ostatními osobami na palubě, které zahynuly nebo utrpěly těžká zranění, a dále zničení techniky v hodnotě více než 20 mil. dolarů. Nejzávažnější na tom je, že vrtulníky byly sestřeleny neúmyslně, a to nepřímou palbou vlastních jednotek.

Vypadá jako to jako neuvěřitelná příhoda. Ve Společném výcvikovém středisku (Joint Readiness Training Center - JRTC) ve Fort Polk (Louisiana - USA) se však podobné případy stávají. K palbě do vlastního letectva zpravidla dochází při přeletu nad střílející dělostřeleckou nebo minometnou jednotkou nebo při průletu svazkem střel při vedení nepřímé palby.

Tyto nehody se stávají zejména u bojových nebo víceúčelových letadel, která doplňují zásoby v prostoru leteckého předmostí. Tato letadla létají bez formálních omezení (leteckých koridorů), dokonce i tehdy, když po celý týden létají ze čtyř stejných míst. Posádky letadel jsou ukolébány pocitem bezpečnosti, protože palebné jednotky po většinu času palbu nevedou. V typickém případě palby do vlastních řad velitel jednotky pozemních sil nebo důstojník pro palebnou podporu vydá palebným jednotkám povolení k palbě a zapomene, že nad ním krouží vrtulníky, anebo je nenavede do bezpečné vzdálenosti od prostoru ohroženého nepřímou střelbou.

U vrtulníku, který operuje na relativně malém prostoru, ve kterém vlastní jednotky vedou velké množství soustředěných paleb v různých časech, je velmi vysoká pravděpodobnost, že bude zasažen palbou vlastních jednotek.

Příčina takových nehod spočívá v tom, že 90 % štábů brigád má velké nedostatky ve zvládání procesu velení a řízení vzdušného prostoru pozemních sil (army airspace command and control - A2C2). Používají pouze plán A2C2, který jim vydalo velitelství divize. Neplánují standardně používané letové trasy pro vojskové letectvo (Standard use army aviation flight routes - SAAFR)nebo letové koridory, aby palba pozemních jednotek nezpůsobovala ztráty vlastnímu letectvu, které plní úkoly logistického zabezpečení. Vůbec neplánují vyhrazená operační pásma (restricted operating zones - ROZs), vyhrazené operační prostory (restricted operating areas - ROAs) k udržení letectva mimo ohrožený prostor kolem střílejících jednotek. Nestanovují také žádná opatření pro koordinaci palebné podpory (fire support coordinating measures - FSCMs), opatření k řízení vzdušného prostoru (airspace control measures - ACM) nebo postupy pro vydávání povolení k palbě pro posádky vrtulníků při poskytování blízké letecké podpory. Důstojník S3 brigády vezme obvykle přílohu A2C2 divize a bez jakýchkoli úprav nebo upřesnění ji vydá jako svou vlastní přílohu. Většina důstojníků pro palebnou podporu (fire support officer- FSO) nezná, jaké nebezpečí hrozí, není-li zpracován plán A2C2 nebo vydána jiná odpovídající opatření.

Zajištění bezpečného použití vojskového letectva a vedení nepřímé palby a velení a řízení vzdušného prostoru u brigády

Většina pilotů obvykle letí podle mapy bez aktualizované bojové situace. Na mapě nemají žádná opatření FSCM, ACM nebo postavení střílejících jednotek. Pilot si v podstatě myslí, že pro jeho činnost nejsou vydána žádná omezení, a že mu ze strany vlastních jednotek nehrozí žádné nebezpečí. Před vzletem dostane pouze minimální informace o situaci a nemá prakticky žádné informace o bojové činnosti nebo palbě vlastních sil (tj. informace o ohrožených prostorech). Nemá ani informace o právě střílejících jednotkách a o cílech, protože nesleduje síť, ve které se vede palba. Není si ničeho vědom, nikdo jej neomezuje a nemá žádný strach.

Neschopnost vytvořit a prosadit efektivní plán A2C2 na stupni brigáda má tři základní příčiny:

  1. Většina hlavních funkcionářů a příslušníků štábů nezná požadavky A2C2 a nezná své povinnosti při plánování a koordinaci A2C2 na svém stupni a u svých podřízených jednotek.
  2. Velitelé úkolových uskupení se ve školách neučí problematiku A2C2.
  3. Protože velitelé mají o této problematice slabé znalosti, podřízené jednotky nejsou schopny úspěšně organizovat a provádět výcvik v A2C2 na svých mateřských výcvikových základnách. To vede zase k nedostatku vědomí nebezpečí a potřebných opatření pro A2C2 při vedení bojové činnosti úkolovým uskupením.

Pro stupeň brigáda a níže je k dispozici řada polních manuálů a společných publikací pro zpracování plánů A2C2. Prvky palebné podpory by tyto materiály měly znát a mít neustále k dispozici.
Publikace pro štáby brigád a podřízených jednotek pro zpracování plánu velení a řízení vzdušného prostoru (A2C2):

Polní manuál FM 3-52 Army Airspace Command and Control in a Combat Zone(Velení a řízení vzdušného prostoru pozemních sil v boji) jednoznačně stanoví, že u brigády a podřízených jednotek velení a řízení vzdušného prostoru pozemních sil (A2C2) vykonává štáb brigády. Dále uvádí: ,,Protože v organizační struktuře brigády není žádný stálý prvek A2C2, štáb brigády pro výkon A2C2 získává informace z různých zdrojů. Velitel brigády může vytvořit brigádní prvek A2C2, ve kterém bude styčný důstojník protiletadlového dělostřelectva, důstojník pro palebnou podporu a styčný důstojník vojskového letectva (není-li k dispozici, jeho povinnosti vykonává důstojník S3). Pokud je brigáda součástí počátečních vstupních sil, anebo od nadřízeného obdrží plán A2C2 s nedostatečnými informacemi, musí za plánování A2C2, které obvykle provádí nadřízené velitelství, převzít odpovědnost. Štáb brigády odpovídá za plánování (nebo upřesnění plánu A2C2 nadřízeného) a výkon A2C2 ve svém prostoru odpovědnosti.
Veškerá opatření k řízení vzdušného prostoru (airspace control measures - ACM) by měla být (a v některých případech musí být) předložena nadřízenému velitelství ke schválení. Brigáda může stanovit opatření ACM pod úrovní koordinační hladiny jako neformální opatření, dokud nebudou schválena nadřízeným velitelstvím. Mezi tato opatření ACM patří zpravidla komunikace, koridory a vyhrazená operační pásma střílejících baterií. Brigáda v každém případě předkládá plán A2C2 a jeho změny nadřízenému velitelství ke schválení. Nečeká však na schválení opatření ACM a může je uplatnit ještě před formálním převzetím řízení svého vzdušného prostoru. V tomto článku jsou uvedeny možné postupy pro plánování A2C2 při reakci na neočekávané události (situace) malého rozsahu (small-scale contingencies - SSC) na stupni brigáda. Jejich účelem je poskytnout jednotkám pomoc při transformaci doktrinálních dokumentů a manuálů pro A2C2 v reálné a proveditelné plány činnosti používané při cvičeních a bojových operacích.

Opatření ochrany vojskového letectva před nepřímou palbou vlastních jednotek v prostoru odpovědnosti

Štáb brigády zajistí bezpečné použití vojskového letectva, které provádí logistické zabezpečení a bojovou činnost pomocí koridorů vedoucích podél kontrolních bodů letové tratě (air control points - ACPs(1)). Aby to mohl provést, musí štáb brigády nejprve propojit komunikace vedoucí z divizních logistických středisek nebo logistického střediska JTF s logistickými prvky brigády. Potom štáb propojí brigádní a praporní logistické prvky s plánovanými nebo potenciálními přistávacími plochami pro výsadek nebo zdravotnický odsun (MEDEVAC). Kontrolní body letové tratě (ACP) a dopravní komunikace by se měly určit tak, aby vzdálenost mezi jednotlivými logistickými prvky byla co nejpřímější a nacházela se mimo prostor ohrožený palbou dělostřeleckých a minometných jednotek a mimo prostory, ve kterých mají být vedeny plánované palby. Obavy pilotů, že opakované použití malého počtu koridorů může zvýšit riziko upadnutí do léčky, lze snížit tak, že štáb připraví několik záložních koridorů a periodicky upřesňuje, které koridory se budou využívat.


Obr. 1 Plán A2C2 divize

Na obr. 1 je znázorněn plán A2C2 divize, který obdrží brigáda. Obsahuje pouze dvě standardně používané letové trasy pro vojskové letectvo (SAAFR) spojující síly a prostředky v týlovém prostoru divize se silami a prostředky brigády.

Zajištění bezpečného použití vojskového letectva poblíž větších střílejících jednotek

V průběhu většiny stabilizačních, mírových a protipovstaleckých operací zůstávají baterie polního dělostřelectva a minometné čety praporů ve stejných palebných postaveních po relativně dlouhou dobu. Mají připravená postavení v celém prostoru odpovědnosti. Tyto předem dostupné údaje jsou velmi vhodné k zajištění bezpečného průletu vojskového letectva použitím vyhrazených operačních pásem nebo vyhrazených operačních prostorů (ROZ/ROA).


Obr. 2

V případě koordinační hladiny od 300 stop nad zemí (above ground level - AGL) udávají tabulky střelby pro danou zbraň průměrný dostřel a největší náplň, kterou může baterie použít na danou vzdálenost, a ve které náboj překročí výšku 300 stop AGL na své trajektorii směrem k cíli. Tato vzdálenost, zvětšená o vzdálenost vyplývající z dalších bezpečnostních faktorů, určuje poloměr kruhového ROZ kolem palebné jednotky. Minimální výškou je povrch země a maximální výškou je výška koordinační hladiny.

Obr. 2 znázorňuje několik brigádních a praporních prvků spojených vzdušným koridorem a napojených na divizní SAAFR na hranicích AOR brigády. Brigádní a praporní prvky musejí být spojeny s divizními standardními letovými tratěmi vojskového letectva (Army aviation flight routes - SAAFRs)vzdušnými koridory Falcon, Red, Osprey a Ox. Podél těchto koridorů vedou   vyhrazená operační pásma, do kterých pozemní jednotky mají zakázáno vést palbu. Plán obsahuje další kontrolní body letové tratě (7-10) pro vytvoření případných nových koridorů.


Obr. 3

Do této vyhrazené operační zóny (ROZ) nesmějí létat žádné letouny nebo vrtulníky. Na příkladu, znázorněném na obr. 3, střílí baterie 105 mm s náplní 5 na vzdálenost 7 kilometrů. Cíl a baterie leží přibližně ve stejné výšce. Podle údajů tabulek střelby překročí střela výšku 300 stop AGL (přibližně 100 m) ve vzdálenosti 500 m. Pomocí tohoto údaje může štáb brigády vymezit okolo střílejících jednotek kruhovou vyhrazenou operační zónu (ROZ) o poloměru 500 m, jejíž minimální výška je povrch země a maximální výška je výška koordinační hladiny 300 stop AGL. U tohoto příkladu je úhel doletu jen nepatrně menší než úhel výstřelu. To znamená, že štáb brigády může k určení ohroženého prostoru v oblasti konečné fáze letu střel použít poloměr přibližně stejné velikosti a následně vymezit neformální řízenou letovou oblast (airspace coordination area - ACA, AAP-15).

Zajištění bezpečného použití vojskového letectva v neočekávaných situacích malého rozsahu poblíž vlastních střílejících jednotek

To je poněkud složitější. Pokud bojové jednotce vojskového letectva byl přidělen prostor odpovědnosti, například mezi koordinační čarou leteckého předmostí (airhead line) a čarou koordinace palebné podpory (coordinated fire line - CFL) nebo prostor v bezpečnostní zóně v obraně s úkolem provádět pozorování, musí nadřízené velitelství sladit palby v prostoru odpovědnosti. U úkolového uskupení letectva není třeba v tomto případě přijímat žádná zvláštní opatření ACM/FSCM, letectvo by však mělo používat vzdušné koridory při cestě do svého AORazpět anebo při letu do jiných míst.

Jestliže jsou bojové vrtulníky pod taktickým velením (TACON) jiného praporního úkolového uskupení a působí v prostoru ohroženém účinnými střepinami granátů, vypálených vlastními dělostřeleckými jednotkami, je třeba přijmout další opatření.

Zaprvé, při letu uvnitř prostoru odpovědnosti (area of responsibility - AOR) jiné jednotky musí letadlo udržovat spojení s tou jednotkou, které daný AOR přináleží (praporem, rotou apod.). Je-li podřízená jednotka pod taktickým velením, mělo by letectvo být v síti velení jednotky nebo v síti řízení palby. Letectvo v tomto případě může provádět přesuny pouze za jednotného řízení (positive control, AAP-6) podporovanou jednotkou. Uskutečnění tohoto způsobu řízení od velitelůvyžaduje, aby nejdříve použili stávající grafická schémata, na kterých jsou vyznačeny například koordinační čáry a hranice mezi četami a rotami k oddělení letectva od palby.

Je-li vznesen požadavek na vedení nepřímých paleb, je nutno nařídit letectvu, aby se přesunulo za hranici účinného dosahu zbraňových systémů povelem ,,Stay East" od určité koordinační čáry nebo vně AOR příslušné jednotky až do splnění palebného úkolu. Neformálním opatřením řízení, jako například zřízením neformální řízené letové oblasti (ACA), lze dosáhnout stejného konečného stavu. Opakované použití neformální řízené oblasti však představuje vysoké riziko případné nehody, protože ne všichni velitelé a piloti budou mít na mapách stejně přesně zakreslené grafické údaje.


Obr. 4 Plán A2C2 pro brigádní AOR

Obr. 4 znázorňuje jednotný plán A2C2 pro brigádní AOR, který představuje kombinaci ACM a FSCM k ochraně letectva před nepřímou palbou vlastních jednotek.

Ochrana vojskového letectva před nepřímou palbou vlastních jednotek ve vojenských operacích v zastavěném prostoru

V boji o město se ochrana vojskového letectva před nepřímou palbou vlastních jednotek zajišťuje dvěma způsoby. Tyto způsoby jsou příkladem časového a prostorového oddělení působení vojskového letectva od palebného působení sil a prostředků pro vedení nepřímé palby. Jde o příklad použití formální a neformální řízené letové oblasti, který je popsán v příloze D polního manuálu FM 3-09.4. Jestliže FSO rozhodne, že útok vrtulníků a nepřímou palbu na malý cíl nelze vzhledem k terénu, listnatému porostu nebo protivzdušné obraně nepřítele apod., a požadavkům na bezpečnost provést současně, provede se útok vrtulníků z vyčkávacího prostoru. FSO a styčný důstojník vojskového letectva v průběhu rozhodovacího procesu velitele (military decision-making process - MDMP) rozhodnou o časovém oddělení působení vrtulníků a sil a prostředků vedení nepřímé palby a pro útok vrtulníků určí vyčkávací prostory. Pro vrtulníky vyberou čtyři kruhové prostory o průměru 1 km v prostoru mimo oblast ohroženou nepřímou palbou.

Aby byla zajištěna ochrana vyčkávacích prostorů před neúmyslnou nepřímou palbou vlastních jednotek, jsou tyto prostory určeny jako řízené letové oblasti a zahrnuty do databáze automatizovaného systému řízení palby polního dělostřelectva. Všechny vyčkávací prostory jsou specifikovány v dokumentech, které jsou součástí rozkazu velitele brigády, a ve kterých jsou uvedena opatření k řízení vzdušného prostoru a opatření pro koordinaci palebné podpory brigády (ACM a FSCM) a dále v grafických dokumentech (oleáty apod.).

V tomto případě jsou vyčkávací prostory zhruba dva kilometry daleko od prostoru cílů nebo přibližně 60 sekund letu. V průběhu útoku velitel jednotky pozemních sil při vedení paleb na cíl časově oddělí použití nepřímých paleb a použití bojových vrtulníků. Při přípravě nepřímé střelby po povelu ,,Na můj povel", nařídí, aby bojové vrtulníky zaujaly jeden nebo více vyčkávacích prostorů.  Jakmile letectvo hlásí zaujetí vyčkávacích prostorů, vydá dělostřeleckým jednotkám povel k vedení palby. Po hlášení ,,Náboje vypáleny" (plus doba letu) vydá vrtulníkům povolení k opuštění vyčkávacího prostoru a napadení cíle v souladu s dříve vydanými pokyny.


Obr. 5 FSO praporu

Sektorová metoda spočívá v rozdělení bojiště (například pomocí kříže) kolem prostoru cílů do několika (zpravidla čtyř) sektorů. Sektory se označí písmeny (viz obr. 5). Tím se v relativně malé oblasti vytvoří množství bodů použitelných k formálnímu řízení vzdušného prostoru. To vojskovému letectvu umožní rychle a efektivně se přesunovat z jednoho sektoru do druhého a stranově jej oddělit od prostoru ohroženého účinky nepřímé palby. Bojové vrtulníky mohou operovat v jednom ze sektorů, mimo dosah účinných střepin nepřímé palby vedené do jiného sektoru. Ramena kříže by měla být pokud možno vedena podél snadno identifikovatelných terénních předmětů a tvarů (cest, vodních toků apod.), aby je snáze rozpoznali posádky vrtulníků a pozemní pozorovatelé.

Na obr. 5 FSO praporu při řízení palebné podpory útoku na zastavěný prostor požaduje zničit opěrný bod v severovýchodní části města (cíl AF2001). Vzhledem k velikosti a složitosti cíle (jeden tank T-72 použitý jako pevnost, nekrytá skupina vojáků u postavení těžkých kulometů na střeše naproti tanku a palebné stanoviště těžkého kulometu ve druhém patře vysoké budovy) zvolí k dosažení palebného účinku požadovaného velitelem víceúčelové palebné prostředky. FSO se rozhodne zničit cíl palbou 105mm houfnic a palbou vrtulníků OH-58D.

Při přípravě boje FSO a styčný důstojník letectva zpracují s využitím taktických značek boje v průběhu tvorby variant činnosti grafické schéma pro řízení vzdušného prostoru ve tvaru kruhu a začlení jej do grafických schémat brigády. Kruh o poloměru 500 m se rozdělí pomocí kříže do čtyř sektorů označených písmeny A až D. Výška řízeného vzdušného prostoru, jehož základnu tvoří tento kruh, se rovná výšce koordinační letové hladiny (300 stop). Výstřelná dělostřelecké baterie vede přibližně z jihu na sever (označena šipkou na obr. 6). Střílející jednotka používá standardní munici na přibližně třetině jejího maximálního dostřelu. Baterie splnila požadavky na přesnost, připravila palbu a provedla zastřílení cílů v rámci dříve provedených rušivých a zabraňovacích paleb.

Baterie vede palbu všemi náboji na střed cíle. Použitím koeficientu pravděpodobnosti ztrát k poměrné dálce střelby (probability of incapacitation - PI) o velikosti 0,1 % určí FSO praporu, že příslušná odhadovaná bezpečnostní vzdálenost pro plnění tohoto úkolu je 175 m. FSO nakreslí na mapě schéma, překryje ji oleátou a určí koncovou trajektorii střel a odhadovanou bezpečnostní vzdálenost od svazku střel a jejich možný účinek na sektory A a B. Bezpečnostní vzdálenost je znázorněna kruhem o průměru 350 m nad cílem. Poté FSO se souhlasem svého velitele uzavře sektory A a B pro vrtulníky během plnění palebného úkolu (tj během vedení nepřímých paleb) a navrhne veliteli provést útok současně všemi vrtulníky z bojových postavení, které jsou mimo tyto sektory.

FSO navrhl jednoduchý a standardní způsob řízení vzdušného prostoru, byl schopen rychle prostorově oddělit dělostřelectvo a bojové vrtulníky. Nebyl však schopen zajistit současné vedení palby všech druhů zbraní.

Za velení a řízení vzdušného prostoru v prostoru odpovědnosti brigády odpovídá S3 a štáb brigády. Nedostatky v této oblasti mohou mít za následek zbytečné ztráty na životech a materiálu. Štáb musí být ochoten přijmout výzvu a usilovat o nalezení reálných řešení založených na příslušných doktrínách, taktice, technikách a postupech.

Literatura

Doctrine, 14/2008 (France), Deconflicting Army Aircraft and Indirect Fires: Brigade-Level A2C2
Lieutenant Colonel Daniel a. PINNELL, Us Army and majors Victor s. HAMILTON, Us Army AV, and Michael t. OESCHGER, Us Army

(1) Vojenský výkladový slovník vybraných operačních pojmů, Správa doktrín Vyškov, AVIS 2005, str. 73 říká, že hrozba je primární, mimo nás nezávisle existující, vnější jev, který může nebo chce poškodit nějakou konkrétní hodnotu, včetně působení přírodních jevů (zpět)



Close