Darfur a operace k udržení míru v Africe

Ing. Miroslav PERHÁČ, Správa doktrín Vyškov


Obr. 1

Krize v Darfuru, která je USA označována jako genocida a podle hodnocení OSN to je ,,nejzávažnější porušení lidských práv na světě", odhalila bezmocnost Africké unie (AU) vést vlastní operace k udržení míru. Situace odráží i daleko vážnější problém: od konce 2.  světové války byla Afrika místem nejhoršího násilí. Odhaduje se, že ve válkách zemřelo 8 milionů lidí a dalších 9,5 milionu muselo opustit své domovy. Krutá genocida zabila ve Rwandě a v Súdánu milion lidí. V následujících 6-12 měsících budou požadavky na navýšení mírových sil v Súdánu, Čadu, Somálsku a ve Středoafrické republice o 30 až 35 tisíc osob. Další odklad rozmístění těchto sil by mohl vést k ještě většímu nárůstu násilí.

Historie afrických mírových operací

Po skončení 2. světové války a po odchodu koloniálních vojsk probíhaly v Africe války za získání nezávislosti a občanské války. Téměř 40 % mírových operací OSN se odehrálo v Africe. V současnosti z 18 mírových misí ve světě jich je 8 v Africe. Za posledních 10 let zde bylo nasazeno více než 50 000 vojáků mírových sil a to v Kongu, jižním Súdánu, Libérii a Pobřeží Slonoviny.

Mírové operace jsou nákladné, jeden voják přijde ročně na 45 000 dolarů. Operace na prosazení míru přitom vyžadují až desetkrát více nasazených osob a materiálu. Spojené státy, Japonsko a státy EU se nejvíce podílejí na financování těchto operací, ročně to představuje více než 5 miliard dolarů. Experty navrhované operace v Somálsku, Čadu, Darfuru a ve Středoafrické republice budou stát dalších 3,3 miliardy dolarů.

Některá fakta:

Národy Afriky zjistily, že je potřebné vytvořit vlastní síly reakce. Proto se v lednu 2004 sešli představitelé všech 53 národů Afriky v sídle AU a dohodli se na vytvoření Afrických mírových sil, které by v případě potřeby zajistily rychlou humanitární pomoc. Tyto síly jsou známé pod názvem African Standby Force (ASF) a tvoří je pět regionálních brigád o síle 3 000 až 4 000 vojáků mírových sil a jedna jednotka se nachází v sídle AU. Celkový počet vojáků je 15 000 až 20 000. Jednotky AU mají zatím skromné úspěchy a nedávné rozmístění 7 000 vojáků v Darfuru odhalilo závažné problémy v činnosti ASF.

Krize v Darfuru


Obr. 2

Nejhorší krize v současné Africe je genocida v regionu Darfur v Súdánu. Při násilných akcích zde zemřelo více než 200 000 lidí, dalších 2,5 milionu lidí zůstalo bez domova, z toho 90 % jsou ženy a děti. Spor mezi arabskou súdánskou vládou a křesťansko-animistickými(1) obyvateli Darfuru začal v roce 1983 a následující občanská válka stála životy 2,2 milionu Súdánců. Současný konflikt začal v únoru 2003, kdy skupiny rebelů zaútočily na vojenská stanoviště v regionu, protože vyčítali vládě, že ignoruje region a diskriminuje místní obyvatele. Vláda na oplátku založila arabské milice, známé pod názvem džandžauí (janjaweed znamená v překladu ,,muž na koni"), které měly útočit na rebely a rabovat vesnice. S podporou vlády a dobře vyzbrojeni používají džandžauí brutální teroristické praktiky - vypalují vesnice, znásilňují ženy a masakrují civilisty. Do konce roku 2006 zničili v Darfuru 2 000 vesnic.

V září 2004 Spojené státy označily krutosti za genocidu a Evropská unie (EU) označila vládní akce za akce, rovnající se genocidě. Tato klasifikace je důležitá, protože podle direktiv OSN mají členské zemně povinnost zasáhnout, aby genocidu zastavily.

Džandžauí jsou otrlí i v útocích na cizince. Od roku 2004 bylo zabito 32 příslušníků AU, polovina z nich v roce 2007. Dále bylo uneseno 69 humanitárních pracovníků, napadeno 37 konvojů a ukradeno 61 humanitárních vozidel. Konflikt zasáhl i sousední Čad a Středoafrickou republiku, kam utekly tisíce uprchlíků, aby se tak vyhnuli krveprolití. Do Středoafrické republiky bylo vyhnáno 200 000 tisíc uprchlíků. Dalších 236 000 uteklo do Čadu. Čad vyhlásil stav nouze a obvinil súdánskou vládu z podpory rebelů. V listopadu 2007 rozhodla EU o vyslání 4 000 vojáků EU do Čadu a Středoafrické republiky na pomoc uprchlíkům.

Strach ze zahraničního zasahování v Africe způsobil neochotu mnohých afrických představitelů přijmout pomoc zvenku. AU rozhodla o vyslání 7 500 vojáků a policistů v rámci mise ,,AU Mission in Sudan - AMIS" z Nigérie, Rwandy, Senegalu a jižní Afriky s mandátem ,,poskytnout bezpečné prostředí pro návrat uprchlíků na útěku a z uprchlických táborů". Rozmístila je do 34 uprchlických táborů, ve kterých bylo i 120 000 lidí. Jednotky však měly nedostatek komunikačních prostředků, vozidel, letadel, logistické podpory a zpravodajských informací, aby zastavily útoky milicí. První významné rozmístění jednotek AU v Darfuru bylo neúspěšné. Z důvodu nedostatku zbraní a výzbroje ve srovnání s vládou podporovanými milicemi bylo nasazení jednotek degradováno pouze na ochranu uprchlických táborů na území o velikosti Texasu. Vozidla a rádiové prostředky byly často nefunkční, nedostatečná byla i logistická podpora. Pravidla ozbrojeného konfliktu (ROE) jim nedovolovala odstraňovat zátarasy na silnicích, které vybudovali rebelové. Za jeden z mála úspěchů lze považovat pouze ochranu žen, které sbírají dřevo na oheň. Hodně vojáků AU nemá plat a nedostávají pravidelně jídlo a pití. Problémem je také korupce. V říjnu 2006 byla zachycena dvě vozidla AU při nakládání do letadla směřujícího do Nigérie. S ustavičným zhoršováním bezpečnostní situace v regionu klesá důvěryhodnost mise AMIS jako civilní a vojenské ochranné síly.

V červnu 2006 se EU a AU dohodly na tom, že jednotky OSN by měly převzít plnění úkolů k udržení míru v Darfuru. Avšak súdánská vláda v čele s prezidentem odmítla spolupracovat s EU prohlášením, že cizí jednotky na jejím území by mohly ohrozit suverenitu země. Súdánská vláda nesplnila sliby o odzbrojení džandžauí. Dalším problémem mohou být obavy vládních činitelů z odpovědnosti za zločiny před mezinárodním tribunálem, který začal v červnu 2005 vyšetřovat krutosti páchané na lidech.

Rada bezpečnosti OSN schválila 31. srpna 2006 rezoluci č. 1663, ve které vyzvala země k vyslání 20 000 vojáků do listopadu 2006 na pomoc jednotkám AU (Mise ,,UN-African Union Mission in Darfur - UNAMID). Předpokládané složení mělo být 17 300 vojáků a 3 300 policistů, kteří se měli pod velením OSN účastnit každodenních akcí společně s jednotkami AU.

V současné době má OSN v jižním Súdánu 10 000 vojáků, kteří zde dohlížejí na dodržování míru po ukončení dvacetileté občanské války. Nicméně neshody mezi AU, OSN a súdánskou vládou vedly k zablokování rozmístění dalších mírových sil. Až v červnu 2007, po čtyřech letech krveprolití, představitelé Súdánu dali souhlas k rozmístění mírových sil v oblasti. V první fázi byla do oblasti přesunuta menší skupina policejních poradců a štábu. Druhá fáze, přesunutí jednotek do oblasti, bude trvat měsíce, protože OSN nemá vlastní stálé síly a musí se spoléhat na dobrou vůli svých 192 členských zemí, že vyšlou jednotky mírových sil.

Euforie ze vzájemné dohody netrvala dlouho. V září 2007 stovky rebelů ve 30 těžce vyzbrojených vozidlech obsadily základnu AU ve východním Darfuru. Přitom zabili 10 vojáků a dalších 50 jich unesli. Jednání o příměří v Libyi mezi vůdci rebelů, súdánskou vládou, OSN a AU ztroskotaly poté, co se jich několik vůdců nezúčastnilo. Kritickým momentem pro UNAMID byl 31. prosinec 2007, kdy súdánská vláda odmítla norské, švédské, nepálské a thajské jednotky, odmítla předat území, potřebné k vybudování základen, nevpustila orgány zabezpečující přelety letadel OSN do zemně a zabavila komunikační prostředky. Nejkřiklavějším aktem agrese byla střelba na konvoj dvaceti vozidel OSN s potravinami pro vojáky, při kterém byl vážně zraněn jeden řidič a zničena jedna cisterna s palivem. Výsledkem hrozeb mírovým jednotkám byla skutečnost, že bylo silám AU zakázáno operovat v určitých oblastech západního Darfuru.

Problémy afrických mírových sil

K zabezpečení mírové operace v Darfuru, Čadu a Středoafrické republice by bylo potřebné vyslat 30 000 až 35 000 vojáků. Krize v jiných oblastech ale narušují snahu posílit mírové síly v Darfuru.

OSN odsouhlasilo vyslání 1 500 policistů a vojáků do Pobřeží slonoviny, i když generální tajemník OSN požadoval vyslání 3 400 osob. EU vyslala jednotku o 2 000 osob do Demokratické republiky Kongo, aby ochránila první demokratické volby za posledních 40 let. Tyto jednotky doplnily 17 000 příslušníků OSN, kteří udržují mír mezi soupeřícími frakcemi od krvavé občanské války v letech 1998-2002. Operace v Kongu je nejdražší akcí OSN, která stála sponzorující státy 450 milionů dolarů.

V prosinci 2006 etiopská invaze do Somálska vyústila do výzvy Spojených států k vyslání monitorovacích sil v počtu 8 000 k oddělení bojujících frakcí. Pouze Uganda poskytla mírové jednotky, ale jenom aby tak zabránila účasti jiných národů.

Jiným vážným problémem je značné rozšíření nemoci AIDS na kontinentě, která je pohromou pro mírové síly. V subsaharské Africe žije jenom 10 % světové populace, ale žije zde až 60 % všech lidí, nakažených HIV - to je více než 25 milionů lidí. Průměrná délka života v devíti zemích klesla pod 40 let. 4 zemně prohlásily AIDS za největší hrozbu národní bezpečnosti. Infekce HIV je markantní v ozbrojených silách těchto zemí. Vojáci a policisté jsou více ohroženi z důvodu dlouhého odloučení od rodiny, schopnosti platit si různé služby, tendence využívat služeb prostitutek, užívat drogy a alkohol mimo službu. Mnoho vojáků je chudého a nevzdělaného původu. V roce 2003 podle velitele ozbrojených sil Malawi klesl z důvodu úmrtí na AIDS počet vojáků o 40 %. Čína vypověděla jednu třetinu zimbabwských důstojníků, vyslaných na výcvik, z důvodu infekce HIV. Mozambická policie není schopna znáborovat a cvičit dostatek policistů, aby nahradili ty, co umírají na AIDS. V Národních obranných silách Jihoafrické republiky je 87 % vojáků infikovaných HIV. Některé africké země odmítají mírové síly z Jihoafrické republiky, protože by mohly způsobit urychlení šíření nákazy mezi civilním obyvatelstvem.

Snahy Spojených států cvičit africké mírové síly

V červnu 2004 prezident USA oznámil vytvoření programu Global Peace Operations Initiative - GPOI, jehož součástí je African Contingency Operations Training and Assistance Program (ACOTA).

Cílem programu je rozvíjet a zlepšovat africké vojenské kapacity, které by byly schopny nasazení a provádění operací na podporu míru a humanitárních operací v Africe i v jiných oblastech světa. Postupně bude až 30 000 příslušníků afrických mírových sil trénovat základní vojenské dovednosti, jako je policejní dohled, pěchotní taktika, povědomí o lidských právech a ženijní dovednosti. Vycvičené jednotky bude možné sloučit do multinárodních jednotek a provádět operace pod záštitou AU, OSN nebo regionálních bezpečnostních organizací.

Dalším cílem je zlepšit interoperabilitu a usnadnit regionální operace mezi africkými partnery. Tento úkol by měla plnit jedna z brigád, která je součástí African Standby Force (ASF). Ve velitelství ASF, sídlícím v etiopské Addis Abebě, jsou zástupci všech bezpečnostních brigád regionálních ekonomických komunit (REC): na severu Ekonomického společenství států Sahel-Saharan, na západě  Ekonomického společenství západoafrických států, ve střední Africe Ekonomického společenství států centrální Afriky, na východě Mezivládního úřadu pro rozvoj a na jihu Jihoafrického rozvojového společenství.
Od začátku programu ACOTA bylo vycvičeno 6 800 osob (27 praporů), 200 klíčových velitelských kádrů a 100 velitelských a řídících odborníků pro stupeň brigáda z 19 zemí Afriky. Z důvodu velkého vytížení americké armády v Iráku a v Afghánistánu ministerstvo zahraničí USA pronajímá soukromé společnosti, které zabezpečují většinu výcviku. Nicméně je zde riziko, že výcvik bude prováděn i v zemích, kde jsou porušována lidská práva. Přehnaně tvrdé postupy a krutosti vůči civilnímu obyvatelstvu mohou způsobit pokles autority národní armády a dále destabilizovat oblast.

Řešení problémů Afriky

Od afrických zemí je požadováno, aby řešily bezpečnostní problémy afrického kontinentu v situaci, kdy jsou západní zemně zapojeny do řešení globálního problému islámského extremismu a roste neochota plnit úkoly mírových operací v oblastech, které zdánlivě nepatří ke strategickým cílům těchto zemí. Problémem zůstává skutečnost, že africké země nejsou připraveny k plnění úkolů mírových misí. Téměř většina afrických armád trpí nedostatkem výcviku a výzbroje k zajištění bezpečnostních úkolů. Ti, kteří mají schopnosti, zase nemají zdroje k udržení rozmístění na delší dobu. Navíc afričtí vůdci nemají politickou vůli, což může ohrozit budoucí snahy o vyzbrojení mírových praporů. I v případě pomoci zvenku jsou šance na úspěch mizivé. Je zde jen málo důvodů k optimismu.

Spojené státy musí spolupracovat se spojenci při prosazování bezpečnosti v Africe. Od roku 1998 provádí Francouzi cvičení pod názvem Reinforcement of Africa Peacekeeping Capacity (RECAMP), které jednou za dva roky cvičí mírové síly jednotlivých REC za účasti poradců z evropských zemí.

Dalším kritickým bodem ASF je schopnost rychlého nasazení (Rapid Deployment Capability - RDC). V současné době neexistují prostředky pro rychlé vyslání AU sil do konfliktního prostoru. Reprezentanti zemí AU se na jednání v červenci 2007 dohodli na požadavcích a schopnostech, které by měly síly splňovat: nasaditelnost do 14 dnů, poskytnutí neodkladné pomoci stávajícím mírovým silám, vedení samostatné operace po dobu 30 dnů bez cizí pomoci. Tyto požadavky byly předány představitelům obrany všech států AU ke schválení.

NATO vytvořilo síly rychlé reakce (NATO Response Force - NRF) o celkové síle 25 000 osob, schopné reagovat na krizi do 5 dnů se schopností udržení po 30 dnů. OSN a AU nemají schopnosti aplikovat podobnou myšlenku nebo strategii z důvodu nedostatku jednotek.

Shrnutí

Představitelé OSN na jednání v říjnu 2005 slíbili chránit populaci před genocidou, válečnými zločiny, etnickými čistkami a zločiny proti lidskosti schválením rezoluce č. 1674 ,,Odpovědnost za ochranu". Spojené státy jsou si vědomy nutnosti dělat více proti národům Afriky, které podporují terorismus. Konflikt v Iráku ale odčerpává kapacity americké armády, které jsou potřebné v Africe.

Potíže s výcvikem zahraničních mírových sil jsou evidentní při výcviku irácké armády a policie. Přes obrovské investice jsou dosahované výsledky nejisté. Opakované nasazování sil v Iráku způsobuje potíže s vysláním přiměřených jednotek do afrických zemí, které mají okamžitou potřebu cvičit nebo pomáhat s výcvikem. Zabřednutím v nepopulární válce v Afghánistánu a Iráku mají Spojené státy malou politickou a diplomatickou kapacitu, kterou by se dala zastavit genocida v Darfuru. Přesto genocida páchaná v oblastech jako Rwanda nebo Darfur vyžaduje mezinárodní zásah. Potenciál výcviku teroristů ve zhroucených zemích, jako je Somálsko nebo Súdán, je nebezpečím, které může mít dopad na Evropu nebo Spojené státy. Americké úmysly v oblasti jsou pro místní obyvatelstvo podezřelé, podezření se šíří mezi africkou, převážně muslimskou, populací. Navíc mnoho Američanů nevidí potřebu pomoct Africe a nevidí strategickou nutnost ospravedlnit vyslání jednotek do oblasti. Problémy vycházejí z nemožnosti časového ohraničení nasazení jednotek a nejasných cílů vojenské mise.

Bez ohledu na podporu Spojených států nebo dalších průmyslově vyspělých zemí, poskytovanou mírovým silám v Africe, bude 21. století výzvou pro Afričany.

Literatura

PETERSON, P. Darfur and Peacekeeping Oparations in Africa. In Military review. July-August. 2008

(1) Animisté - lidi věřící v existenci duchů a schopnosti člověka (zpravidla šamana) s těmito duchy komunikovat (zpět)


Close