Zkušenosti ze sovětsko-afghánské války — léčka ,,Deh-khwaja"

Ing. Jozef BUZA, Správa doktrín Vyškov

V roce 1982 zahájila sovětská 70. samostatná motostřelecká brigáda podporovaná silami afghánské armády blokovací a vyčišťovací operaci proti jednotkám mudžáhidů v provincii Panjwayee. Tato provincie se nachází asi 25 kilometrů od Kandaháru. Zdroje mudžáhidů vyhodnotily, že stovky tanků, obrněných transportérů, BVP a dalších vozidel bylo zapojeno do 25denní operace. Záměrem SSSR bylo potrestání skupin mudžáhidů, které nepřetržitě dotíraly (působily) na sovětské kolony a kolony afghánské armády a zásobovací konvoje na hlavní silnici Kandahár-Herat. Bojová činnost byla také zaměřena na ničení stálých základen v prostoru a v rozsáhlé bezpečnostní zóně poblíž oblastí kontrolovaných afghánskou vládou.

Schéma č. 1

Sovětská operace v Panjwayee vyžadovala nepřetržité doplňování zásob z hlavních sovětských základen umístěných na letištní základně v Kandaháru. Zásobovací kolony musely jet po hlavní cestě Chaman-Kandahár, aby se napojily s hlavní silnicí Kábul-Herat a potom pokračovaly přes Deh-Khwaja a Kandahár do Sarpuza, kde se přístupové silnice provincie Panjwayee spojují s hlavní silnicí .

Skupiny mudžáhidů v okolí Kandaháru se rozhodly provést diverzní akci proti nepříteli s cílem odlehčit stálému tlaku na povstalce v provincii Panjwayee. Mudžáhidové si uvědomovali, že Sověti jsou slabí a zranitelní na zásobovacích trasách, proto se rozhodli udeřit na ně právě tam. I když mudžáhidové mohli vést léčky v malém měřítku (v omezeném rozsahu) podél všech táhnoucích se silnic, v této oblasti byly jenom dvě místa vhodná k provedení rozsáhlé léčky. První je dvoukilometrový úsek u silnice mezi Manzel Bagh Chaso a Deh-Khwaja. Další je 1,5kilometrový úsek (prostor) rozprostírající se mezi Shahr-e Naw and Sarpuza.

Schéma č. 2

Místní skupiny mudžáhidů v Malajat se rozhodly blokovat silnici a provést rozsáhlou léčku v obou lokalitách. K doplnění sil pro obě léčky mudžáhidové vytvořili podpůrné skupiny k ochraně boků a týlu blokujících odřadů. Přibližně 150 mudžáhidů se rozptýlilo do malých skupin a přesunuli se během noci z prostoru Malajat a zaujali postavení v zahradách, domech a příkopech podél hlavní silnice mezi Manzel Bagh Chawk a benzinovou stanicí v Deh-Khwaja. Zálohy odřadů se rozmístily jižně od města . Obdobný odřad blokoval silnici mezi Shahr-e Naw a Sarpuza.

Časně ráno se přesouvala kolona vozidel vezoucích munici, rakety a PHM z letecké základny v Kandaháru do Panjwayee. Když se kolona dostala k prvnímu zátarasu, mudžáhidové zahájili soustředěnou palbu současně z RPG 7, kulometů, pušek a bezzákluzových kanonů. Palbou zaskočená kolona zastavila, zatímco sovětská zajišťující vozidla opětovala palbu. Jejich palba zasáhla obytnou oblast a způsobila značné škody. Avšak palba mudžáhidů nakonec zasáhla vozidla s municí, která začala hořet, a to způsobilo explozi stovek raket a beden s další municí. Výbuch byl tak silný, že hořící pneumatiky z obrněných transportérů byly odhozeny až do Bala Karz, vzdálené okolo 2 km od místa léčky. V léčce bylo zničeno asi 30 nepřátelských zásobovacích aut a mnoho dalších bylo poškozeno. Zbytek sovětské kolony se vrátil zpět. V druhém prostoru u zátarasu Shahr-e Naw a Sarpuza léčka neproběhla, protože se zde v dané době žádná sovětská kolona neobjevila.

Léčka mudžáhidů měla rozhodující dopad na operaci v tom, že přinutila sovětské jednotky ukončit oblehání povstalců v Panjwayee a vrátit se zpět do Kandaháru, aby se předešlo dalším léčkám v tomto prostoru. Jako odvetu sovětské buldozery srovnaly se zemí domy v Deh-Khwaja podél hlavní silnice do vzdálenosti 300 m.

KOMENTÁŘ: Bezpečnost komunikačních tras byla neustálou výzvou pro sovětské vojsko, určovala množství sil, které Sověti mohli rozmístnit v Afghánistánu, a stupeň a frekvenci ofenzivních bojů namířených proti afghánským povstaleckým silám.

Tento příklad ukazuje, že v důsledku nebezpečí léček museli Sověti předsouvat zásoby nejméně do vzdálenosti padesáti kilometrů od každého většího uskupení sil. Hlavní komunikace byly ohroženy v kterémkoli místě po celý rok. Sověti a mudžáhidové bojovali o kontrolu nad zásobovacími komunikacemi v Kandaháru prakticky po celou dobu války. Přitom sovětští velitelé konvojů nedělali prakticky nic pro zajištění své bezpečnosti. Kdyby například před hlavními konvoji vyslali předsunutou hlídku, jejímž úkolem by bylo hledat improvizované výbušné nástrahy a místa léček, mohli léčkám do jisté míry zabránit a zabránit také neúspěchu u Panjwayee.

Sověti pravidelně začleňovali obrněná bojová vozidla do konvoje jako vozidla zajištění. V případě léčky tato bojová vozidla zastavila ve smrtící zóně a odpovídala palbou, zatímco zbytek konvoje se snažil uniknout ze smrtící zóny. Část konvoje, která ještě nebyla ve smrtící zóně, zastavila a čekala do doby, než bojová vozidla zatlačí útočníky. Poté, co útočnicí byli zatlačeni, konvoj odstranil škody a pokračoval v přesunu. Tento taktický postup Sovětů byl právě důvodem, proč mudžáhidové připravili léčky na dvou místech. Počítali i s tím, že se jim nepodaří zastavit konvoj v první léčce, a tak byla druhá léčka připravena znovu na ně udeřit.

Na druhé straně mudžáhidům trvalo 3 týdny, než se rozhodli pomoci povstaleckým silám v Panjwayee provedením útoku na Sověty v jiném prostoru. Kdyby provedli útok dříve, mohli by přinutit Sověty, aby dříve ukončili operaci v Panjwayee.

Poznámka:  Mulla Mlanf byl jeden z nejznámějších velitelů v kandahárském prostoru. Byl přívržencem strany Malawi Mohammed Tunis Khalis-Islamic.

Literatura

Lessons from teh Soviet-Afghan War: Deh-Khwaja Ambush. In Infantry. January-February 2008, p. 18-19. ISSN 0019-9532.