Potlačení lidového povstání

Ing. Karel KUDLIČKA, (Správa doktrín, Vyškov)

Zkušenosti Velké Británie z boje proti povstalcům v letech 1948-1957.
Podplukovník James Rutter, příslušník ozbrojených sil Velké Británie, ve svém článku ,,The Unwinnable War - Defeating Popular Insurgency" popisuje vývoj malajské krize a způsob jejího řešení.

Vojenské myšlení a doktrína byly tradičně zaměřeny na studium (výzkum, analýza) boje vysoké intenzity, vedeného konvenčními prostředky. Protivládní hnutí nemají v současné době prakticky žádnou naději na vítězství v boji vedeném konvenčním způsobem proti ozbrojeným silám koalice nebo NATO. Proto se uchylují k vedení partyzánského způsobu vedení boje, při kterém navíc nerespektují zásady mezinárodního válečného práva. Boj proti povstalcům se tak stává pro ozbrojené síly států, které se účastní mírových operací, hlavní prioritou.
Situace v Iráku a Afghánistánu je velmi složitá. Historie však ukazuje, že boj proti povstalcům může být úspěšný. V letech 1948 až 1960 britská armáda bojovala proti komunistickému povstání a nakonec zvítězila. Malajská krize je dodnes jediným konfliktem, ve kterém Západ porazil komunismus.

Malajsie

Malajská krize představovala intenzivní 12letou válku vedenou ozbrojenými silami Británie, zemí Commonwelthu a Malajska proti ozbrojeným silám Malajské komunistické strany (Malayan Communist Party - MCP). Válka začala 17. června 1948, když komunisté provedli řadu teroristických útoků, ničili majetek a vraždili Evropany. Vysoký komisař Sir Edward Gent dne 17. června 1948 vyhlásil výjimečný stav. Britský správce schválil a zavedl zvláštní opatření, která umožňovala zadržení a deportaci osob a kolektivní potrestání celých měst a vesnic. Zavedení těchto tvrdých opatření upevnilo přesvědčení většiny čínského etnika, že vláda nemá o jejich blaho zájem.

Britové zreorganizovali vojenské a policejní síly. Zvýšili početní stavy a zkvalitnili jejich výcvik. Policie zabezpečovala pořádek v obcích a vojenské jednotky se mohly zaměřit na vyhledávání a ničení povstalců v džungli. Povstaleckým jednotkám se však dařilo před vojenskými jednotkami úspěšně unikat. Britové pochopili, že musejí změnit svůj přístup a strategii přijetím jednotné strategie, jejímž cílem bude získání podpory obyvatelstva, včetně čínského etnika. Ve vojenské oblasti došlo ke zkvalitnění výcviku boje v džungli. Osvědčilo se použití speciálních sil SAS. Příslušníci SAS prováděli po několik měsíců průzkum (patroly) hluboko v džungli, sledovali teroristy, prováděli léčky a ničili zásoby. Osvědčilo se také vytvoření Společného federálního poradního zpravodajského výboru ke koordinaci sběru a řízení informací z celého poloostrova a Federální válečné rady, která zahrnovala civilisty, vojáky a policii, jako začátek promyšlené politické strategie pro boj proti povstalcům.

Vojenská přehlídka SAS. Malajsko 1952-1923

V červnu 1950 vytyčil velitel vojenských operací generál Sir Herold Briggs strategii zaměřenou na získání podpory obyvatelstva a izolaci teroristů od zdrojů zásobování a informací. Podle ,,Briggsova plánu" se policie zaměřila na obvyklou policejní činnost a vojáci se tak mohli soustředit na oblasti, ve kterých policie působit nemohla. Civilní úřady zabezpečovaly efektivní správu. Plán se zaměřil především na získání podpory obyvatelstva. Toho se mělo dosáhnout ochranou obyvatelstva a jeho izolace od gerilových skupin. Boj proti povstalcům byl druhořadým úkolem.

Tato opatření zvýšila bezpečnost v hustěji obydlených oblastech. Ve vzdálenějších a řídce osídlených oblastech, kde školství a zdravotnické služby byly na nízké úrovni, si však povstalci svůj vliv udrželi. Počátkem roku 1952 bylo zřejmé, že Briggsův plán sice přinesl jisté úspěchy, povstalci si však udržovali u většiny čínského obyvatelstva silný vliv. To vedlo kromě politických změn k výměně na postu vojenského velitele. Generál Sir Gerald Templer dostal za úkol změnit Britskou strategii tak, aby byla efektivnější a sjednocovala politické a vojenské aspekty do jednotného, promyšleného a úspěšného plánu. Templer dostal k dispozici politickou a vojenskou kontrolu nad situací v Malajsku. Britský stálý tajemník ministra obrany Sir Robert Thompson věřil, že hlavním cílem povstalců je založení svobodného nezávislého jednotného životaschopného, politicky a ekonomicky stabilního státu. Tento názor předjímá i současná společná doktrína a odráží se i v současných operacích.

Slib nezávislosti v rámci britského Commowealthu prakticky odstranil důvody, kvůli kterým povstání vzniklo. Templer pokračoval v používání patrol a speciálních sil vycvičených na boj v džungli. Motivoval obyvatelstvo k podpoře vládního úsilí v boji proti povstalcům. Odvolal většinu drakonických opatření výjimečného stavu a založil koncepci tzv. ,,Bílých oblastí". Byly to stabilní a bezpečné oblasti, ve kterých bylo zrušeno omezení pohybu, zákaz vycházení a omezení prodeje potravin. Templer uměl dobře využít propagandu, založil rádiovou stanici ,,Rádio Malajsko", jednotky pro vedení mobilní propagandy využíval k šíření informací v jednotlivých vesnicích, kde promítal britské filmy a ukazoval výhody ,,bezpečných oblastí". Při řešení správních, bezpečnostních a jiných otázek, které se týkaly místního obyvatelstva, dbal na to, aby příslušníci zasahující policie a armády byli součástí malajského nebo čínského etnika. Na tato účinná politická a vojenská opatření navazovala integrace civilního a vojenského úsilí ve směru shora dolů. Templer konsolidoval Federální válečnou radu s Federální výkonnou radou a vytvořil podřízený Válečný výkonný výbor, který kontroloval každý stát nebo okres. Tyto výbory se skládaly z příslušníků policie, armády a civilistů. Tak donutil vládu, aby tyto tři rezorty společně řešily problémy ve svých oblastech působnosti.

Templer dále sjednotil politickou a vojenskou strategii tím, že reorganizoval strukturu velení a řízení a umožnil tak užší koordinaci mezi vojenskou, policejní a civilní správou. U ozbrojených sil prosadil dodržování válečného práva a pravidel pro použití sil, které byly založeny na principu použití minimální potřebné síly. Tato omezení přispěla k přesvědčení místního obyvatelstva, aby akceptovalo pořádek a zákonnost jako zdroj legitimity vlády. Tento komplexní přístup a jednotná strategie dovolila Britům řešit základní politické problémy, které byly příčinou povstání. V roce 1954 tato politika začala přinášet první úspěchy a těšila se zvýšené podpoře obyvatelstva. Ve druhé polovině tohoto roku se konaly první svobodné volby v rámci Federace Malajsie. Poté Templer opustil Malajsko, i když výjimečný stav byl zrušen až po vyhlášení nezávislosti v roce 1957 a povstalci byli poraženi až o tři roky později. Jeho ,,komplexní přístup" zajistil podmínky nezbytné pro dosažení konečného úspěchu.

Zkušenosti

Řešení krizové situace v Malajsku obdobně jako dnes v Iráku probíhalo v podmínkách, kdy pro danou situaci neexistovala použitelná vojenská doktrína. Mezery ve vojenské teorii byly kompenzovány vynalézavostí a zdravým selským rozumem. Úspěch v boji proti povstalcům je přičítán mnoha faktorům, zejména civilně-vojenským vztahům, které byly vytvořeny mezi zástupci armády, policie a politickými představiteli. V malajské krizi zastávala jak vláda, tak bezpečnostní síly důležitou úlohu. Základem úspěchu bylo stanovení vzájemných vztahů a úkolů politických a vojenských aktérů a sladění jejich činnosti. Nejdůležitější zkušeností z malajské krize je to, že plně integrovaný politický a vojenský plán byl efektivním prostředkem pro řešení příčin a vycházel z podstaty lidového povstání.
Integrace politické a vojenské strategie přímo řešila duální podstatu povstání.

Z tohoto komplexního přístupu vyplývají tři hlavní zkušenosti:

Vojenské a policejní síly se musí řídit válečnými zákony a použití síly musí být pod kontrolou.
Vytvoření a zavedení programů, např. Bílé oblasti, Rádio Malajsko, Státní a okresní válečné výbory k zajištění potřeb civilního obyvatelstva, které přímo řešily politické problémy - příčiny povstání.
K úspěchu vedlo silné centralizované vedení a ochota přizpůsobit se situaci.

Tyto zkušenosti jsou platné dodnes, nelze je však jednoduše uchopit jako návod pro úspěšný boj proti jakémukoli povstání. Irák není Malajsko, a i když zkušenosti z malajské krize jsou pro vojenské a nevojenské aktéry konfliktu užitečné, plán řešení malajské krize nelze přímo použít vzhledem ke specifické situaci a faktorům konfliktu. Válka v Iráku ukazuje, jak je obtížné využít tyto zkušenosti v regionu, který se podstatně odlišuje od podmínek jihovýchodní Asie v polovině minulého století. Svět byl jednodušší, povstalci nedisponovali prostředky ,,high tech", nebyli tak početní a neměli k dispozici tolik zdrojů pro svou činnost. V Malajsku bylo britským strategickým cílem vytvoření stabilního a nezávislého státu a zřízení legitimní národní vlády, což umožnilo stažení britských ozbrojených sil ze země. Vybudování demokratického, stabilního a nezávislého Iráku však ještě vyžaduje dlouhý čas. Základem dosažení úspěchu by měly být takové zkušenosti z Malajska jako adaptabilita, trpělivost, odpovědnost, jasné politické cíle a komplexní (vojensko-politická) podpora vojenských akcí.

Literatura

Rutter, J. Lessons from the British Experience in Malaya. In Doctrine. 13/2007, pp. 100-102, ISSN 1293-2671.