pplk. Ing. Petr KOZIEL, (Správa doktrín, Vyškov)
Armáda České republiky nasazuje jednotky do zahraničních misí, kde se vojáci setkávají na různých úrovních s multikulturní a multináboženskou společností. V přípravě do mise jsou příslušníci AČR seznamováni s hlavními a všeobecnými zásadami respektování povahových, kulturních a sociálních odlišností, které se projevují v pozdravech, pracovních vztazích, způsobu, stylu a formě verbální i neverbální komunikace, vztazích mezi mužem a ženou, rodiči a dětmi. Míra platnosti těchto zásad může být ovšem rozdílná v závislosti na společenské úrovni jednání, jednajících a jejich vzdělání. Kolegové muslimského vyznání, kteří mají západní vzdělání, mají obvykle větší toleranci k evropskému způsobu chování, ba dokonce se chovají podobně. Svou stopu také zanechávají média, která pasivním způsobem seznamují místní obyvatele s evropskými zvyklostmi.
Správa doktrín má již od roku 2005 permanentní personální zastoupení v misi NTM-I (Výcviková mise NATO v Bagdádu). Tato mise se zaměřuje především na přípravu a výcvik vyšších důstojníků a generálů velení irácké armády a ostatních bezpečnostních složek. Dále se zaměřuje na vyzbrojování irácké armády a bezpečnostních sil, a to výzbrojí, materiálem a technikou, kterou nabízejí ostatní státy jako dar irácké vládě. NTM-I koordinuje tyto dodávky a zabezpečuje jejich přepravu do Iráku. Z výše uvedeného vyplývá, že máme zkušenosti ze spolupráce a s chováním kolegů muslimského vyznání na úrovni zastupitelů irácké vlády a iráckých ministerstev.
V Iráku tvoří obyvatelé muslimského vyznání 96 % populace. Pokud jde o etnika, 80 % tvoří Arabové, 17 % Kurdové a 3 % ostatní etnika. Chování obyvatelstva je přitom dáno jak vyznáním, tak etnickými zvláštnostmi. Z tohoto důvodu se v článku odkazujeme na arabské obyvatelstvo.
Pojďme tedy srovnat některé reálie o chování v arabském světě se zkušenostmi s chováním arabských kolegů na úrovni zastupitelů irácké vlády a iráckých ministerstev.
Reálie 1 Arab a pojem času
Čas je v arabské kultuře flexibilním pojmem bez striktně vymezených hranic. Vojáci očekávají, že arabští kolegové budou respektovat stanovené termíny. V arabském světě není pojem času pevně vymezen a striktně dodržován, jeho hodnota v kulturním a sociálním kontextu nespočívá v bedlivém sledování času, nýbrž v jeho naplňování činností vycházející z přirozeného rytmu života arabské společnosti. Nekompromisní vyžadování dochvilnosti je vnímáno jako nezdvořilý a netaktní přístup.
Zkušenost
Pracovní jednání jsou časově i místně stanovena. Arabští kolegové respektují stanovené termíny a jsou dochvilní. Pokud dojde ke zdržení, má obvykle svou objektivní příčinu, zejména vlivem špatné místní bezpečnostní situace. Jiná situace je ovšem v termínové kázni vyřizování spisů a placení faktur. Zde dochází často ke značným zdržením a je nutné vyřízení urgovat. Zaplacení bývá až poslední způsob jak fakturu vyřídit.
Reálie 2 Arab a jeho vztah k práci
V arabské kultuře závisí společenské uznání jednotlivce nejen na úspěchu v práci, ale především na hodnotách rodinného života. V jejich kultuře jsou pracovním výsledkům (kariérnímu postupu) nadřazeny jiné hodnoty, např. soudržnost rodiny a odhodlání bránit její čest.
Zkušenost
Rodina je v tomto prostředí skutečně nadřazena práci, což je někdy běžné i v evropských poměrech. Výraznější rozdíl je ovšem v tom, že arabský kolega všeobecně neakceptuje dojíždět za prací mimo místo svého bydliště a je zvyklý být každodenně se svou rodinou. V podmínkách nestabilní bezpečnostní situace v Bagdádu jsou arabští kolegové také vystaveni psychickému tlaku, pramenícímu ze strachu o svou rodinu. Tento psychický tlak je zjevný i v pracovním prostředí a ovlivňuje jejich pracovní výkony. Strach o svou rodinu založený na reálné letální hrozbě je v současné době Evropanům neznámý a je velice důležité se vcítit do situace arabských kolegů. Strach o svůj vlastní život je snesitelnější, než strach o vlastní rodinu.
Reálie 3 Arab a jeho povahové vlastnosti
Motivace lidského chování i jednání je v arabském a potažmo muslimském světě podmíněna hlubokou vírou a religiozitou věřícího člověka. Otázka úspěchu či neúspěchu je v arabském světě vnímána jako záležitost boží vůle. Bůh pomáhá člověku, jenž se snaží naplnit svůj dobrý úmysl. V evropské kultuře má své prvořadé místo racionální uvažování a pragmatický pohled na skutečnost. K dosažení úspěchu je nezbytná silná vůle, která závisí pouze na osobním rozhodnutí jednotlivce. V arabském světě je věřící člověk přesvědčen o tom, že bez opravdové víry se jeho cíle nemohou realizovat.
Zkušenost
Arabský kolega uplatňuje koncept profesionálního vztahu, vycházející z úcty ke kulturním a náboženským odlišnostem. Cílem profesionálního přístupu je nalezení souladu mezi přáními a představami obou stran, které tvoří partnery kulturního dialogu odehrávajícího se v podmínkách mise. V arabském světě je člověk obvykle přesvědčen o tom, že bez opravdové víry se jeho cíle nemohou realizovat. Arabský kolega respektuje náboženskou odlišnost, ale respektovat nevěřícího člověka je pro něj poněkud problematické.
Reálie 4 Pozdravy
Arabský mluvní projev je velmi srdečný a vřelý, evropský přístup je v tomto srovnání strohý a neuhlazený. Lidé v arabském světě se při setkání, stejně jako při loučení, ale i při vyjádření radosti a blahopřání, velmi často líbají na tvář a obejmou se. Mimo úzký rodinný kruh dochází k těmto projevům srdečné komunikace a přátelství pouze mezi ženami, nebo pouze mezi muži.
Zkušenost
Arabský verbální projev je opravdu velmi srdečný a vřelý, s častými projevy respektu. Pozdravy se v našem případě omezovaly na podání ruky a položení pravé ruky na srdce, na důkaz respektu. K podání ruky docházelo i s arabskými kolegyněmi. Při loučení (při odjezdu z mise) je možné i objímání. To je důkaz již srdečného a vřelého vztahu.
Reálie 5 Pracovní vztahy
Přímé osobní vztahy jsou v arabské kultuře základem důvěry a jistoty při jednání na všech společenských a pracovních úrovních. V arabské kultuře není vhodné začínat pracovní setkání otázkami, které přímo souvisejí s obsahem jednání. Důležitým aspektem je rozvíjení osobních vztahů.
Zkušenost
Přímý osobní vztah je opravdu základem důvěry a jistoty při jednání. Pracovní setkání je vhodné začínat společenskou konverzací a teprve poté začít otázkami souvisejícími s jednáním.
Reálie 6 Řeč očí
Pocit důvěry a bezpečí si lidé v arabském světě dodávají přímým pohledem do očí. Pokud se nedíváme arabskému kolegovi přímo do očí nebo pokud uhýbáme jeho pohledům, může být toto chování pokládáno za nevhodné a nekorektní.
Zkušenost
Řeč očí je základem důvěry při komunikaci.
Reálie 7 Držení těla a vzdálenost při vzájemné komunikaci
Vzdálenost mezi lidmi během vzájemné komunikace je v arabském světě mnohem menší než v evropském prostředí.
Zkušenost
Je běžné, že vzdálenost mezi lidmi během vzájemné komunikace je v arabském světě menší.
Lidé jednoho pohlaví se mohou držet za ruce a přitom spolu hovořit nebo kráčet vedle sebe.
To ovšem neplatí ve vztahu nadřízený-podřízený. Při sezení ponechávejte chodidla na zemi. Arabi nekříží nohu přes nohu, když sedí na židli. Nikdy neukazujte podrážky bot.
Reálie 8 Vztah muže a ženy, vztah rodičů a dětí
Na veřejnosti není obvyklé ani vhodné, aby muž dával na odiv své city k ženě. Konstatování, že v arabských a islámských zemích je muž dominantní osobou v rodině i ve společnosti, má pouze obecnou a do značné míry i omezenou platnost. Žena má velký vliv na dění v rodině i ve veřejném životě. V posledně jmenovaném prostředí není obvyklé ani vhodné, aby muž dával na odiv své city k ženě. Doteky, objetí, polibky a jiné projevy vzájemné náklonnosti jsou na veřejnosti pokládány za neslušné; arabská společnost je pokládá za intimní a tedy za nedílnou součást soukromí manželského páru.
V arabské kultuře jsou vztahy mezi rodiči a dětmi velice pevné a trvalé, jejich základem je hluboká láska a vzájemná úcta. Obecně platí, že arabskému dítěti se dostává více citu než dítěti evropskému. Arabský rodič je vždy připraven poskytnout svému dítěti všestrannou pomoc, a proto zasahuje i při nejbanálnějších nehodách. Evropský rodič sleduje své dítě zpovzdálí. Toto jsou dva rozdílné přístupy k výchově dětí a posilování jejich sebevědomí. V evropském prostředí rodiče většinou nezasahují do života svých potomků poté, co uzavřeli manželství a založili si vlastní rodinu. V arabské společnosti mají rodiče i prarodiče velké slovo v životě svých ženatých dětí a vnoučat. V arabské kultuře jsou vztahy mezi rodiči a dětmi velice pevné a trvalé, jejich základem je hluboká láska a vzájemná úcta.
Zkušenost
Vztahy mezi mužem a ženou a mezi rodiči a dětmi jsou obecně vřelé, pevné a trvalé. Pozor na skutečnost, že arabský rodič je připraven poskytnout svému dítěti všestrannou pomoc a že zasahuje při nejbanálnějších nehodách. To platí například i na ulici, kde se můžeme dostat do konfrontace s dítětem a rodič může, z našeho pohledu, neadekvátně zasáhnout.
Závěrem lze říci, že arabští kolegové na úrovni zastupitelů irácké vlády a iráckých ministerstev mají obvykle větší toleranci k evropskému způsobu chování než běžný irácký občan a sami toto chování také často napodobují. Od nás se ovšem také očekává tolerance a dodržování již zmíněných zvyklostí. Také je více než vhodné se profilovat v tomto prostředí jako věřící, což není pro člověka pocházejícího ze země, která implementovala hodnoty křesťanství do svého morálního a právního řádu, velký problém.
Literatura
Zkušenosti z operací 2/2008. Muslimské kulturní a společenské zvyklosti v zemích středního východu.Vyškov: Správa doktrín, 2008.