Léčka v údolí ,,GUMBAD"

Ing. Jozef BUZA, Správa doktrín Vyškov

Autor článku kpt. Paul Thomas popisuje své zkušenosti z vedení bojové činnosti v jižních oblastech Afghánistánu v roce 2005. Kapitán Thomas byl ve funkci velícího důstojníka roty B prvního praporu 508. pěšího pluku, který společně se 173. výsadkovou brigádou byl koncem února 2005 rozmístěn v provincii Paktika. Rotě B byl přidělen prostor odpovědnosti v severních oblastech Paktiky a několik prvních měsíců rota trávila čas tím, že bojovala se zaplavenými silnicemi a opravou většiny vozidel po předchozí jednotce. Kruté povětrnostní podmínky a sníh blokovaly přechody hranice s Pákistánem, proto tam nebyla v průběhu prvních třech měsíců skoro žádná aktivita nepřítele. Když sníh na jaře roztál a záplavy ustaly, aktivita nepřítele se zvýšila. V červnu byla rota přesunuta do Kandaháru a přepodřízena 3. oddílu 319. dělostřeleckého pluku pojmenovaného ,,Gun Devils". Oddílu byla také přidělena protitanková rota od 82. vvd a několik dalších rot Afghánské národní armády (ANA). Velitel oddílu stanovil pro rotu B tři oblasti odpovědnosti v horní polovině kandahárské provincie. Ve dvou z těchto oblastí, Shwali Khot a Mienneshin, probíhaly v posledním období tvrdé boje mezi Tálibánem a koaličními silami. Ve třetí oblasti Khakrez byl klid.

Koncem srpna se 3. četa roty B poprvé setkala s nepřítelem ve formě útoku IED v údolí Gumbad Valley. Výbuch fosforečného minometného granátu způsobil požár, aniž by došlo k poškození vozidel. Po tomto incidentu, počátkem září, následoval přímý útok ve formě léčky, při které byl zraněn jeden výsadkář a afghánský tlumočník. Rota se účastnila také zabezpečení voleb. Po splnění úkolu odjel velitel roty na dovolenou. Velení převzal kpt. Thomas. Den po odchodu velitele roty na dovolenou přijel k rotě velitel praporu a vydal předběžný rozkaz k přípravě na bojový úkol. Rota B měla zabezpečovat podporu v průběhu operace ,,Shaitan Mach", což byl paštunský výraz pro název ,,Devil's Face". Této operace se měly účastnit celkem tři roty a jedna dělostřelecká baterie. Rota B měla zaujmout zajišťovací postavení a vyčistit prostor jižně od roty D a nedovolit nepříteli uniknout východním směrem. Velitel praporu předpokládal, že celá operace bude zahájena do tří dnů a bude trvat nejvíce pět dnů.

Kpt. Thomas, jako velící důstojník, zpracoval záměr boje roty. První četa měla odjet časně ráno 29. 9. k vybudování zajišťovacích postavení podél silnice. Silnice vystupovala z horského komplexu, běžně nazývaného jako ,,the Bowl". Velitel roty, včetně velitelské sekce, měl zůstat s 3. četou, která se měla rozmístit jižně osady Pada a vybudovat základnu pro činnost v noci a do rána 30. 9. vyčistit Gumbad Valley sousedící s the Bowl. Po vyčištění údolí měly obě čety útočit podél silničního koridoru směrem k rotě D. Druhá četa měla odejít 30. 9. k městu Zamtu Kelay a tam ke konci dne připravit průchod pro rotu D do údolí Zamtu Kelay River Valley. VR se později znovu sešel s veliteli čet, aby si vyslechl jejich poznámky a objasnil jim úkoly se zaměřením na plánování a přípravu. Pro nedostatek času nebyl rozkaz VR rozebrán s veliteli družstev. VR zdůraznil několik bodů při vydávání rozkazu. Za první, rota dostala úkol ,,vyčistit" Gumbad Valley. VR stanovil, že 3. četa vyčlení pěší prvky, které se budou pohybovat po obou hřebenech údolí, protože nepřítel často využívá k přípravě útočišť a k pozorování přesunů po silnicích v údolí neochotu koaličních sil šplhat se na kopce. VR stanovil stěžejní body činnosti z pohledu toho, jak by překazil nepříteli možnost vést silnou palbu na jednotky v údolí. Vydal úkol pro minometnou jednotku k provedení okamžitého umlčení a blokování možného úniku nepřítele pomocí izolování palbou. Rota také dostala přidělené úsilí CAS a VR se rozhodl, že bude použita ke zničení zjištěných postavení nepřítele, protože terén v Afghánistánu vytváří přirozené překážky k provedení pozemního útoku nebo zteče. VR přednesl svůj záměr veliteli praporu, který byl po menších úpravách rozkazu brzo dokončen. Po návratu od velitele praporu upravil časový plán a rota následující dva dny prováděla opravy vozidel; rektifikaci a kontrolu zbraní; nakládání zásob potravin, vody, PHM a munice pro nastávající bojovou činnost.

Odpoledne 29. 9. velitel roty vyrazil s 3. četou. Velitelství roty bylo složeno z týmu palebné podpory, minometné sekce a přiděleného leteckého návodčího (Joint Tactical Air Controller - JTAC). Cestou vyzvedli skupinu ANA a její dva francouzské instruktory. Následující den vyrazili velmi brzo a 2 hodiny po svítání projeli osadou Pada. Zastavili se na kopci severně a východně od města, aby se pěší jednotky přesunuly na hřebeny. Velitel 3. čety oznámil VR, že jeho tlumočník zachytil rádiový provoz. Umožnil mu to malý přenosný odposlechový přijímač. Je běžné, že nepřítel má v prostoru rozmístěno několik retranslačních stanic k přenosu VKV signálu na veliké vzdálenosti. Z provozu se dalo zjistit, že nepřítel by mohl rozpoznat prvky roty, ale nešlo ho na základě tohoto provozu blíže lokalizovat. Tato informace byla získána hned, jak projeli městem. To vedlo VČ k domněnce, že nepřátelský pozorovatel byl v osadě. Požádal o povolení vyslat své 1. družstvo, doplněné o skupinu vojáků ANA, k okamžitému propátrání osady. VR schválil vyslání hlídky, hlídka se asi po hodině a půl vrátila, aniž by něco zjistila, a tak celá skupina pokračovala v plnění úkolu.

Obr. 1 Situace na počátku střetu - záměr velitele roty

Skupina se přesouvala do údolí v čele s 3. družstvem, přesunujícím se pěšky podél západního hřebene, a družstvem ANA podél východního hřebene. Družstvo ANA bylo doplněno jedním francouzským instruktorem a velitelem 1. družstva/3. čety. Velitel 1. družstva se spřátelil s francouzským instruktorem a dobrovolně ho doprovázel k zabezpečení spojení, protože ten měl problémy s porozuměním rádiovému provozu v angličtině. Navíc VR neměl velkou důvěru v bojové schopnosti ANA a nechtěl nechat spojence ,,na holičkách", kdyby se skutečně dostali do bojového střetu.

Motorizovaná část čety, včetně velitelství roty, se zastavila v údolí a zaujala palebné postavení minometnou sekcí do doby, než se pěší hlídky dostaly do výšky 300 m nad údolí. Potom se znovu vydala na přesun, až se dostala na úroveň pěších hlídek a tento postup (činnost) se opakoval. Tento způsob přesunu byl velmi pomalý a obtížný, zejména pro vojáky, kteří šli pěšky. Tímto způsobem postupovala četa několik hodin, aby byla schopna chránit palbou pěší hlídky. VR si uvědomil, že tímto způsobem nejsou schopni vyčistit vstup do údolí a dosáhnout stanovený prostor k zahájení útoku do dalšího dne. Bylo asi 16.30 h místního času, když VR zavolal VČ, aby mu oznámil, že další půlhodinu budou krýt pěší hlídky a potom budou postupovat po silnici do Tarin Khowt. VČ to potvrdil a hlásil, že 3. družstvo trpí horkem a že je na přesunu k silnici. VR znovu svinul minometnou sekci a vyrazil přímo k 3. družstvu.

Mezitím skupina ANA, která byla méně zatížena nesenou výstrojí než americká, pokračovala v pochodu a dosáhla dalšího kopce bez zastavení. Jak se část skupiny přibližovala na vrchol kopce, překvapila tam pět tálibánských bojovníků, kteří právě dosáhli vrcholu a zaujímali palebné stanoviště s kulomety.

Obr. 2 Situace, kdy se 3. družstvo přesunuje na pomoc skupině ANA

Skupina se okamžitě dostala pod prudkou palbu, která ji přitlačila ke svahu kopce. Velitel 1. družstva (u ANA) radiostanici nahlásil ,,kontakt". Velitel 3. družstva, které bylo nejblíže napadené skupině ANA, okamžitě shromáždil družstvo a zahájil rychlý přesun napříč údolím, aby se dostal k napadené skupině. Když se přibližovali k severnímu konci údolí, palba nepřítele zesílila, včetně palby RPG. Zbytek čety zrychlil přesun do údolí na vozidlech, aby mohla být při ničení nepřítele využita větší palebná síla lafetovaných zbraní. Při vstupu do údolí (jižní částí), byla jednotka okamžitě napadená palbou ze třech různých směrů. Jeden z granátu  RPG vybuchl těsně u vozidla VR. Mezitím velitel 1. družstva, francouzský instruktor a jeden nebo dva Afghánci útočili na nepřítele na vrcholku kopce. Velitel 1. družstva a Francouz byli nuceni útočit odděleně, takže nemohli být oba kryti terénem. Velitel 1. družstva dosáhl vrcholu první a pravděpodobně zabil dva nejbližší bojovníky. Střílel na postavení (pozice) kulometů, které bojovníci okamžitě opustili jak z důvodu překvapení, tak i ohrožení palbou. Právě v tomto okamžiku kulka odstřelovače zasáhla a usmrtila velitele 1. družstva. Když se na vrchol dostal Francouz, našel tam dva mrtvé Tálibánce a také mrtvého Američana.

Obr. 3 Situace, kdy se VR a hlavní část roty dostali na počátek smrtící zóny

Když vozidlo VR (HMMWV) dojelo do údolí, VR podal hlášení o navázání dotyku s nepřítelem na prapor pomocí satelitního spojení. Předal zprávu o 9-12 bojovnících vyzbrojených ručními zbraněmi a RPG, upřesnil své souřadnice a také hlásil, že má k dispozici všechny prostředky, které aktuálně potřebuje. VR se zastavil za minometným vozidlem, jehož osádka sesedla k zaujetí palebné pozice. Protože VR neměl v dané době úplný přehled o tom, kde se přesně nacházejí všechny jeho jednotky, vydal rozkaz minometné sekci ke střelbě jen na ty cíle, které mohla přímo pozorovat, a aby dávala pozor na vlastní vojáky bojující s nepřítelem. Potom se spojil s leteckým návodčím a vyžádal si CAS (podporu bitevních letounů A 10) do prostoru západního hřebene údolí, protože s určitostí věděl, že tam nejsou jeho jednotky.

Minomety potom zahájily palbu na pozorované cíle na kótě 1553 a západním hřebenu údolí. VR s radistou a přenosnou radiostanicí běželi ke skupině před nimi, která se kryla za skalami. Po bleskovém vyhodnocení situace si uvědomil, že bojujícím družstvům není poskytnuta dostatečně účinná palebná podpora. Proto chytil nejbližšího velitele skupiny a vydal mu úkol, aby se přískoky přesunuli vpřed. Hlavní seržant 3. čety se najednou objevil u silnice a řval na skupinu, aby se zapojila do boje. VR se postavil a běžel dolů k seržantovi, aby zjistil, zda má lepší přehled o situaci na bojišti než on sám. Neměl lepší přehled o tom, kde jsou jeho družstva. Skupina potom pokračovala v přesunu dál do středu údolí, kde se dostala ještě pod větší palbu nepřítele. Doprovázející družstvo se krylo za  obrněným vozidlem, řízeným starším zdravotníkem.

Obr. 4 Situace, kdy hlavní síly roty kladou odpor, vedou minometnou palbu, určují cíle...

Mezitím 3. družstvo dosáhlo kopce, kde byli afghánští vojáci přitlačeni ke svahu palbou odstřelovače. Střelec zabil afghánského vojáka přímým zásahem do hlavy a dalšího zranil na hlavě. Aniž by si 3. družstvo uvědomovalo nebezpečí, došlo až nahoru k Afgháncům. V té chvíli byl velitel skupiny (týmu) výbuchem vržen k zemi. Kulka odstřelovače zasáhla granát M203 HE, který měl velitel skupiny na opasku vesty. Střelec skupiny okamžitě zahájil palbu, ale jeho palba nemohla umlčet střelce, protože neznal přesně jeho pozici. Nehledě na nebezpečí, velitel 1. družstva běžel vpřed, aby odtáhl svého zraněného vojáka zpět za kryt. Přitom vedl střídavě palbu na nepřítele. Když uviděl rozsáhlé zranění vojáka, ucpal ránu gázou, aby zastavil krvácení. Spojil se s velitelem čety, který právě dosáhl postavení 3. družstva, a seznámil jej se situací a s potřebou odsunu raněného.

VR a hlavní seržant 3. čety dosáhli severního konce údolí. Rozhodli se, že se nejméně 3 vozidla přesunou přes severní sedlo k zajištění prostoru ze severovýchodu i přesto, že s nimi dočasně ztratí spojení. I přes množství pokusů nikdo z velitelů neměl tolik štěstí, aby měl velitel družstva nebo čety spojení buď na velitele čety, nebo roty. Účinek lafetovaných zbraní byl omezen také kvůli značně členitému (vlnitému) terénu. Hlavní seržant 3. čety potom navázal spojení se svým velitelem čety na východním svahu kopce a zjistil, co se stalo. I přes problémy se spojením se VR dozvěděl o zranění velitele skupiny, ale nevěděl, kde se zraněný nachází. V té době ještě nikdo z roty nevěděl o smrtelném zranění velitele 1. družstva.

Na tomto místě konečně dostihl velitele roty starší seržant roty B. Po krátké konzultaci se přesunul na sever přes sedlo se zdravotním zabezpečením, protože předpokládal, že toto družstvo by mohlo mít ztráty. VR poslal velitele palebné podpory s ním, aby zjistil, zda nemá jednotky na západní straně vrcholu kopce, aby potom mohl koordinovat CAS. VR se pokoušel spojit se svým vozidlem, aby se prvky velitelství přesunuly k němu. Po několika pokusech se s nimi spojil, máváním rukou a barevnou dýmovnicí jim ukázal svou polohu. Vozidla potom zahájila přesun. VR byl najednou přerušen hlášením velitele 3. čety, který mu sdělil, že má zraněného a mrtvého a že potřebuje okamžitou zdravotní pomoc. VČ volal ze stanoviště zdravotníka čety, který zdůraznil, že k odsunu raněných z kopce bude nutně potřebovat nosítka.

Obr. 5 Situace při napadení velitelství roty

Ve chvíli, když VR vybíral 2 vojáky k doplnění zdravotníka, všiml si, že všichni, včetně mechanika upřeně hleděli k východnímu hřebenu. Velitel minometné sekce vysvětlil, že byl právě napaden palbou RPG. Několik střel z RPG volně dopadlo na zem za muniční vozidlo, když zastavilo v palebném postavení. VR odeslal naléhavý požadavek na odsun raněných /zdravotnický odsun - AAP-6/ (MEDEVAC), který řídící důstojník praporu přijal a potvrdil. Potom soustředil svou pozornost opět na východní hřeben. Zavolal na nejbližšího střelce z M240B, který byl na vozidle, že potřebuje palebně pokrýt vrcholek hřebene a rozhlédl se kolem sebe, aby zjistil, jaké síly má k dispozici. Byl tam velitel skupiny od 3. čety se svým střelcem, dva Afghánci, jeden s AK-47 a další s RPG a on sám. S touto ad-hoc vytvořenou střeleckou skupinou, kde VR byl mezi svými a afghánskými vojáky, se vydal na vrchol hřebene, který nepřítel pod tlakem naštěstí již opustil. VR ponechal tuto skupinu na vrcholu, aby ho zajistila. Potom krátce zkonzultoval s leteckým návodčím, který ho s přenosnou radiostanicí doprovázel na kopec, přistávací plochu pro vrtulník (HLZ). VR zahlásil přes satelitní spojení (TACSAT), že HLZ pro MEDEVAC je zajištěna. Nařídil střelci M240B, aby odlafetoval svoji zbraň a poslal jej na vrchol hřebene k posílení postavení, jako nosiče munice mu dal svého mechanika. Veliteli minometné sekce dal signalizační prostředky k vytyčení místa pro přistání vrtulníku.

Obr. 6 Situace, kdy jednotka zajistila prostor a zahájila přípravu na další den

Tímto opatřením byl boj s konečnou platností ukončen a 3. četa zahájila přeskupení na severovýchodním kopci. VČ nahlásil VR ztráty; vážně zraněného jednoho výsadkáře, který byl zasažen stejným způsobem jako velitel 1. družstva, a dalšího usmrceného výsadkáře. Požadoval, aby VR přesunul místo přistání blíž ke svahu kopce. První seržant roty převzal kontrolu nad místem přistání, dokud VR nedosáhl severního konce údolí. VR zkontroloval ztráty roty, seznámil se s jejich jmenovitou identitou. MEDEVAC dorazil za 45 až 50 minut od vyžádání. VR po konzultaci s velitelem praporu nařídil prvnímu seržantovi, aby našel vhodné místo pro zaujetí základny (patrol base). Potom jednotka zajistila bezpečnost a zahájila přípravu na bojové akce dalšího dne. V nařízení velitele praporu se pohoří Gumbad Valley stálo stěžejním místem pro zbytek operace.

Závěrečné myšlenky kapitána Thomase

Rota v této akci získala několik zkušeností. Co se týče nepřítele, bylo to první použití odstřelovačů v Kandaháru. Taktika použití odstřelovače k ochraně sil v léčce před obklíčením nebyla do té doby v prostoru zaznamenána. Navíc léčka sama o sobě byla provedena tak, že ukázala, že nepřítel tento druh vedení bojové činnosti ovládá.

Obr. 7 Plánované provedení léčky nepřítelem

U roty se přesvědčili o významu a vhodnosti použití pěších pochodových záštit i přes náročný terén. Tato taktika byla úspěšně použita i v dalších operacích. Zatímco minomety roty úspěšně přinutily k ústupu jednu skupinu RPG, pokus o využití CAS v takto roztříštěném boji (na více oddělených místech) ve skutečnosti narušil tempo činnosti roty a umožnil jiné skupině RPG úspěšně uniknout z prostoru.

Rota nevyužila při vedení boje některé rozhodující zbraňové systémy efektivně. Ani jeden velkorážní kulomet nevystřelil kvůli problémům, které mohly být zjištěny jen při provedení ostré střelby (prověrce funkčnosti). Protože jediný vhodný prostor k tomuto testu byl mimo leteckou základnu, čety netestují dostatečně často zbraně pomocí ostré střelby až do doby, než dosáhnou prostoru k vedení bojových operací. Pouze palba na velkou vzdálenost - ze severozápadního kopce umožňovala efektivní použití středních a těžkých kulometů, které podporovaly pěší jednotku, když byla napadena na vrcholku kopce.

Ze všech problémů největším bylo selhání ve velení a řízení. VR měl od rána spojení se dvěma četami ve VKV rádiové síti velitele roty. 3. četa, která vedla boj po sesednutí, měla přeladěné všechny své stanice do sítě čety, včetně velitele čety. VR měl svou radiostanici na kmitočtu sítě řízení pro většinu doby vedení boje. Protože čety bojovaly na třech samostatných směrech, VR nemohl být na spojení se všemi součastně. Když si to uvědomil, vstoupil do sítě velitele 3. čety. Nedostatečné spojení znemožnilo rozhodnout o tom, zda použít CAS nebo pozemní jednotky ke zničení nepřítele na západním svahu vrcholku kopce. Naštěstí geografické podmínky neovlivnily rádiové spojení natolik, že by velitel roty nebyl schopen získat potřebné informace od jednotlivých prvků čety. Velitel čety také uvedl, že on sám měl při vedení boje pouze přerušované (sporadické) spojení s prvky čety.

Rota obdržela jenom velmi málo metodických pokynů (směrnic) při její činnosti v Afghánistánu. Promyšleným použitím rozhodovacího procesu VR vytvořil podmínky pro úspěch roty na bojišti. Oběti by byly pravděpodobně větší, kdyby nebyl umně použit plánovací proces. Rozkaz VR pro tento konkrétní bojový úkol byl jediným přípravným a teoretickým vkladem pro tuto misi.

Použití minometů rotou znovu prokázalo, že přesná a rychlá umlčovací palba může velmi rychle zlomit vůli nepřítele k vedení boje. Iniciativa a agresivita sehrály rozhodující roli při získání bojové převahy nad nepřítelem. Rota také prokázala vysoký stupeň připravenosti k plnění zdravotních úkolů, od poskytnutí první pomoci až po vytvoření místa pro MEDEVAC, což zachránilo životy těžce zraněným vojákům.

Zatímco VR váhal s prohlášením nazvat tento boj vítězným, poznatky a zkušenosti z tohoto dne byly okamžitě využity ke zdokonalení standardních operačních postupů (taktiky vedení bojové činnosti) roty. I přes zvýšenou aktivitu nepřítele rota při vedení bojové činnosti v průběhu dalších měsíců utrpěla jen jednu vážnou ztrátu. Rota také předala své zkušenosti spojeneckým jednotkám, se kterými vedla bojovou činnost proti nepříteli.

Kapitán Paul Thomas ukončil vojenskou akademii v roce 2003 a potom sloužil u 173. výsadkové brigády jako velitel čety zbraní, velící důstojník roty a administrativní důstojník praporu. V současnosti je velitelem roty M 1/16 mechanizovaného praporu, odpovědné za výcvik vojenských poradců pro službu v Iráku a Afghánistánu, jako součást 1. brigády 1. mechanizované divize ve Fort Riley, Kansas.

Literatura

Thomas, P. A. Ambush in Gumbad Valley. In Infantry. January-February 2008, pp. 27-31. ISSN 0019-9532.