Boj proti povstalcům — úkolové uskupení Devil v Afghánistánu

Ing. Karel KUDLIČKA, (Správa doktrín, Vyškov)

Obr. 1 Rozmístění úkolového uskupení CTF Devil

Článek ,,Combating a Modern Insurgency: Combined Task Force Devil in Afghanistan", jehož autory jsou příslušníci armády USA plukovník Patrick Donahue a podplukovník Michael Fenzel, pojednává o způsobu plnění úkolů stabilizační operace Trvalá svoboda v Afghánistánu. Prostor odpovědnosti úkolového uskupení Combined Task Force Devil (CTF Devil) zahrnoval 10 provincií regionálního velitelství Východ (RC East, . Hlavní část úkolového uskupení CTF Devil tvořila 1. brigáda 82. výsadkové divize. Součástí úkolového uskupení bylo osm provinčních rekonstrukčních týmů (PRT), pět bojových praporů, jeden předsunutý zabezpečovací prapor, dvě dělostřelecké baterie a devět samostatných rot. Úkolové uskupení mělo dohromady více než 5 000 osob.

Úkolem CTF Devil bylo provést stabilizační operaci s cílem porazit povstalce a oddělit je od obyvatelstva. Chránit obyvatelstvo v RC Východ a zabránit infiltraci povstalců z Pákistánu, podílet se na výstavbě kapacit státní správy a na místním rozvoji za účelem podpory bezpečnosti a samostatného výkonu vlády.

Obr. 2 Pul-i-Alam, hl. m. provincie Logar

V této operaci bojovalo CTF proti rozdílným nepřátelským skupinám, a to proti samotným povstalcům - Tálibánu, proti straně Hizb-i Islami, kterou vede Gulbadin Hekmatyar, a proti organizaci al-Káida. Každá skupina používala různé postupy, měla různé kmenové složení a cíle. Jednou z nejnebezpečnějších oblastí byla provincie Logar, kde nyní působí český provinční rekonstrukční tým , , a to zejména okres Zorat, kde došlo k napadení policejní stanice, nebo okresní město Pul-i-Alam, ve kterém byla zapálena rekonstruovaná škola.

Hlavní úsilí činnosti CTF bylo zaměřeno na dobré vládnutí, soudnictví, hospodářskou obnovu a na spolupráci s Pákistánem při zajišťování bezpečnosti v příhraniční oblasti. Boj proti povstalcům byl sice důležitý, nešlo však o hlavní úkol. Hlavní činnost CTF byla zaměřena na těžiště operace, tj. na obyvatele. Pro úspěch operace byla důležitá bezpečnost obyvatelstva.

Zajištění bezpečnosti výhradně pomocí koaličních vojsk by však k požadovaným výsledkům nevedlo. CTF rychle dospělo k závěru, že operace vedené výhradně americkými jednotkami by pro Afghánce byly kulturně nepřijatelné. Tyto akce by vedly k tomu, že by nakonec vyústily v podporu povstalců. Například jakékoli vniknutí amerického vojáka do afghánského obydlí bez doprovodu afghánských bezpečnostních sil by pro vlastníka domu znamenalo velkou hanbu.

Obr. 3 Základna čs. PRT v provincii Logar

Dále podle paštúnského práva jsou v případě zabití náboženského fanatika cizími vojáky, z důvodu zachování rodinné cti, povinni nejméně tři příbuzní jeho smrt pomstít. Proto CTF Devil do boje proti povstalcům zapojovalo afghánské bezpečnostní síly a podle možností jim přenechávalo i vedoucí úlohu. Afghánská národní policie znala velmi dobře příslušné komunity a povstalce, kteří v nich působili. Bála se však proti nim bojovat, protože její výzbroj a početní stav byly ve srovnání s povstalci nedostatečné. Navíc soudní systém byl velmi slabý a často docházelo k případům, kdy podplacení soudci zatčené propouštěli.

Po ustavení vzájemné spolupráce se z nedostatečně vyzbrojených a vycvičených afghánských vojenských a policejních jednotek postupně staly jednotky schopné zjišťovat IED a ochotné bojovat proti povstaleckým skupinám ve svých okresech. Velitelé pochopili, že boj proti povstalcům se musí zaměřit na ochranu obyvatelstva, na motivaci obyvatelstva k podpoře vlády a na výstavbu kapacit (místní rozvoj) hostitelské země. Ke splnění těchto požadavků vyvinuli velitelé potřebné úsilí k výměně a sdílení informací s veliteli Afghánské národní armády (ANA) a se zástupci Afghánské národní policie.

Činnost CTF se řídila podle následujících principů:

• Všechny operace je třeba provádět společně s afghánskými ozbrojenými složkami. Zapojení afghánských bezpečnostních sil do koaličních operací jim pomohlo získat zkušenosti, zdokonalit jejich dovednosti, zapojit se do plánování a účastnit se společných cvičení a operací. V průběhu operací měli guvernér provincie a zástupci ANA možnost upřesňovat cíle a podílet se na řízení operace. Společné operace přinášely oboustranné výhody. Pravidelná přítomnost afghánské strany zvyšovala bojovou sílu koalice vyšším počtem osob podílejících se na shromažďování informací, vyšším počtem tlumočníků a odborníků v otázkách národní kultury. CTF Devil zjistilo, že prohledávací operace s účastí afghánských sil byly mnohem účinnější a pro místní obyvatelstvo přijatelnější, než kdyby je provádělo pouze svými silami.
• Účast afghánského prvku zamezila vzniku pocitu narušení suverenity. Afghánci také věděli na co se při prohledávání zaměřit. Jejich profesionalita při provádění této činnosti vzbuzovala u obyvatelstva respekt. Afghánští vojáci předávali informace vesnickým stařešinům mnohem efektivněji než vojáci CTF s pomocí tlumočníka. Vojáci CTF proto za těchto okolností působili v boji proti povstalcům jako poradci afghánských velitelů. Také v případě informačních operací se největší účinnosti dosáhlo tehdy, když je prováděly afghánské ozbrojené síly samy bez zjevné přítomnosti jednotek CTF.
• Vždy je třeba usilovat o soustředěný účinek. CTF Devil toho dosahovalo vhodným přidělováním střeleckých rot praporům, přitom spolupracovalo s guvernérem a zástupci brigády ANA. Soustředěná palba dělostřelectva se osvědčila při odvrácení hrozby raketových útoků a při palebné podpoře jednotek, které upadly do léčky. Soustředěný účinek se netýkal pouze palby, ale také zahrnoval soustředěné nasazení prostředků elektronického boje, informačních operací, sil a prostředků pro sledování a průzkum, vojskového letectva a blízké vzdušné podpory.
• Místní tradice ovlivňují operační prostředí a afghánský lid je důležitou součástí operačního plánování. Určení vlivu kmenových, etnických a náboženských zvláštností a negativního vlivu slabých státních struktur pomohlo pochopit probíhající události. Místní obyvatelé, bezpečnostní síly a zástupci státní správy se významně podíleli na plánování cílů a na získání operační výhody.
• Význam interoperability s ozbrojenými silami Pákistánu (PAKMIL). Tato interoperabilita byla nezbytná při příhraničních operacích. CTF Devil rozvíjelo vztahy s pákistánskými jednotkami na mnoha společných jednáních, vedených na vícero úrovních - od roty přes brigádu po velitelství CTF. Toto společné úsilí zabránilo povstalcům využívat příhraniční oblasti jako svá útočiště.
• Afghánským občanům vždy projevovat náležitou úctu a respekt. Zdrženlivost a profesionalita vojáků CTF kontrastovala s krutostí a nepředvídatelností Tálibánců a posilovala autoritu CTF. Pomoc při výcviku afghánské policie a armády vedla k růstu důvěry místních obyvatel v tyto ozbrojené složky, ke zvyšování jejich národní hrdosti a větší ochotě ke spolupráci v boji proti povstalcům.
• Současné použití bojové síly, informačních operací, sil a prostředků civilně-vojenské spolupráce. Když CTF Devil prohledávalo jednu část obce, na jejím druhém konci poskytoval místním obyvatelům například zdravotnickou péči. Tento způsob činnosti se osvědčil a stal se novým zdrojem informací. Obdobně postupovaly také afghánské ozbrojené síly. V některých případech velitel CTF požádal guvernéra, aby v rozhlasovém vysílání objasnil občanům úkoly, které CTF plní v dané oblasti, a vybídl občany, aby činnost CTF podpořili. Zástupce CTF organizoval jednání s kmenovými vůdci, na kterém jim objasnil účel operace. To přimělo kmenové vůdce k tomu, aby objasnili své postavení a úkoly při řešení bezpečnostních problémů a sdělili své názory na dané ohrožení.

Výstavba kapacit afghánského bezpečnostního systému a rozvíjení partnerství upevnily autoritu CTF. K tomu přispěl výcvik a instruktáže afghánských ozbrojených složek (policie a armády) pod vedením speciálních výcvikových týmů a dohled nad jejich praktickou činností. Autorita policie a tím i autorita ústřední vlády u obyvatelstva výrazně stoupla. Společný výcvik AFNS a CTF zahrnoval i činnost při vyžádání blízké vzdušné podpory, dělostřelecké podpory, podpory vojskového letectva, MEDEVAC a podporu mechanizovanými jednotkami. Při evakuaci obětí muselo CTF brát v úvahu kulturní zvláštnosti, například přednostní evakuaci mrtvých vojáků před zraněnými, a to z náboženských důvodů. Tyto společné operace přispěly k vyšší jednotě úsilí v celém operačním prostoru. Tak, jak se zvyšovala schopnost afghánských sil plánovat a vést bojové operace, zvyšovala se i jejich vedoucí úloha při vedení těchto operací.

Obr. 4 Provincie Afghánistánu

Jako užitečné se ukázalo zřízení provinčního koordinačního střediska (Provincial Coordina­tion Center - PCC) v provincii Paktika . Jeho cílem bylo řešit úkoly v oblasti bezpečnosti, které vyplývaly ze společného ohrožení. PCC fungovalo jako místo velení praporu. Bylo důležitým spojovacím článkem mezi koaličními silami, ANSF a zástupci okresů. V průběhu voleb a později při každodenní činnosti se PCC staly důležitými místy, kde se vyměňovaly informace a projednávaly společné bezpečnostní problémy, na jejichž řešení se podílely afghánské síly, CTF a guvernéři provincií.

Rekonstrukce zaměřená na nestabilní oblasti
CTF se v rekonstrukčních projektech zaměřilo na:

• zastaralý zdravotnický systém;
• nedostatečnou dopravní infrastrukturu;
• nedostatečnou elektrifikaci;
• přístup ke vzdělání;
• soudní systém nerespektovaný kmenovými vůdci.

Provinční rekonstrukčními týmy se zaměřily na rekonstrukci infrastruktury a dopravních cest v nestabilních oblastech.  Šlo o projekty, které měly velký dopad a byly nejvíce vidět. Na tyto projekty nedokázal Tálibán účinně reagovat, protože se zaměřoval na náboženské otázky, a odkazoval obyvatele na mimosvětské autority, které jim nikdy nepřinesly žádný hmatatelný prospěch.

Zkušenosti CTF ukázaly, že je nutno se vyvarovat takových projektů, které nemají vyhlídky na dokončení, nebo které nejsou udržitelné po odchodu koaličních sil, vyčerpání fondů, nebo u kterých je pravděpodobná ztráta společenské podpory. Neúspěšné projekty (nevhodné projekty, projekty umístěné na nesprávném místě apod.) byly silným argumentem pro povstalce. Obyvatelé v těchto případech považovali zástupce afghánské vlády a CTF za nekompetentní. Například CTF postavilo malou elektrárnu pro hlavní město provincie Paktika. Jakmile se však spotřebovalo palivo v nádrži, dodávka elektrického proudu se zastavila. Tento problém se po nějaké době nakonec vyřešil, přechodně ale vyvolal hněv a nespokojenost místního obyvatelstva. Jednou z příčin tohoto problému byla skutečnost, že obec dostala tuto elektrárnu zdarma a nikdo necítil odpovědnost za její provoz. Proto CTF u dalších projektů pořádalo mezi místním obyvatelstvem a organizacemi finanční sbírky a poté jim tyto projekty ,,odprodával". U obyvatelstva a obcí tak vznikl pocit odpovědnosti a vlastnictví.

Provinční rekonstrukční týmy ve své činnosti uplatňovaly následující zásady:

• projekty projednávat na pravidelných týdenních jednáních za účasti zástupců místní správy;
• k rekonstrukci používat materiály, které se v místě obvykle používají (např. místo betonu nebo asfaltu kámen /dlažební kostky/);
• k práci najímat afghánské obyvatelstvo, a to nejlépe z místní komunity (lépe je najmout 100 Afghánců s lopatami než 30 Indů s buldozerem). V opačném případě byly mnohem častěji zaznamenávány útoky na osoby provádějící rekonstrukci;
• plán činnosti (projekty) PRT projednávat se zástupci provincie (guvernérem) a ústřední vlády v Kábulu;
• k navrhování, schvalování a projednávání realizace konkrétních projektů zvát zástupce místní správy (provincie, okresu, kmene apod.);
• projekty navrhované zástupci místních orgánů musí podporovat jejich schopnost vládnout;
• projekty směřovat zejména do nestabilních oblastí;
• projekty musí mít rozumnou dobu realizace (3 až 9 měsíců), aby obyvatelstvo vidělo výsledky;
• k zajištění trvalé podpory projektům zabezpečit jejich úplatný převod na obce (organizace), k tomu organizovat sbírky mezi obyvatelstvem;
• spolupracovat s mezinárodními, vládními a nevládními organizacemi (např. the United Nations Assistance Mission to Afghanistan - UNAMA).

Obr. 5 Oblasti činnosti povstalců

Systémový přístup k rekonstrukci

Rekonstrukční úsilí nemohlo být pouze výběrem projektů, které navrhovaly obce, okresy nebo provincie. Návrhy projektů bylo nutno posuzovat v širších souvislostech, jako systém vzájemně se doplňujících projektů. Projekty musely být také kvalitní a udržitelné.

Příklad systémového přístupu je projekt Farma - tržiště , realizovaný v nestabilní oblasti . Tento projekt zahrnoval zavedení technologií na zvýšení produktivity a nové metody pěstování. Součástí projektu byly také zavlažovací kanály, ochranné protipovodňové hráze a stěny a dopravní komunikace spojující okresní farmy s hlavními tržišti. Pro tento systémový přístup muselo CTF získat obyvatelstvo a klíčové osobnosti. CTF se vyhýbalo realizaci projektů pouze na základě požadavků vládních úředníků, pokud tyto projekty netvořily logickou součást stávajícího systému rozvoje.

Pochopitelně existovaly i výjimky, avšak pouze tehdy, jestliže koalice za to získala významný prospěch. V některých případech bylo vhodnější podílet se na projektech IO a NGO nebo vytvářet podmínky pro jejich činnost než iniciovat vlastní projekty. Například projekt organizace UNAMA, iniciativa Zadran Arc, byla zaměřena na

Obr. 6 Systémový projekt Farma-tržiště

rozvoj provincií Khowst, Paktiya a Paktika. Jednalo se o výstavbu silnice, po které následovala výstavba policejních stanic, klinik, škol a správních budov. Jestliže tyto oblasti byly předtím pod vlivem Tálibánu, díky těmto projektům, které si získaly širokou podporu obyvatelstva, se v těchto oblastech bezpečnost výrazně zvýšila.

Tyto zkušenosti vedly k tomu, že velitel CTF schvaloval pouze projekty, které splňovaly následující kritéria:

• projekt se nacházel v nestabilní oblasti;
• projekt byl součástí širšího sytému;
• představitelé vlády nebo kmenoví vůdci musí zajistit ,,odkoupení" projektů;
• udržitelnost projektů.

Hodnocení úspěchu

Hodnocení úspěchu bylo obtížné. CTF sledovalo negativní indikátory, například množství raketových útoků nebo útoků pomocí improvizovaných výbušných zařízení, nepřeceňovalo však jejich význam.

Pozitivní indikátory. CTF pečlivě sledovalo návrat NGO do provincie. Jejich návrat znamenal, že bylo dosaženo požadovaného stavu bezpečnosti. Když se afghánské ministerstvo pro rozvoj začalo zapojovat do kontroly kvality projektů, CTF to pokládalo za indikátor růstu schopností státní správy. Obdobně samostatné operace afghánských vojsk od stupně rota po brigádu znamenaly pokrok ve vojenské soběstačnosti. Dalšími pozitivními indikátory byly dostupnost vzdělání (obnova a výstavba škol) a množství IED nalezených, nahlášených nebo odevzdaných místními obyvateli. Koalice také zaznamenala skutečnost, že navzdory soustředěnému úsilí Tálibánu zaměřeného proti volbám, se voleb zúčastnilo přes 50 % registrovaných voličů.

Závěr

CTF plnilo úkoly ve složitých podmínkách typických pro Afghánistán, tj. v prostředí vysoké míry korupce, nepřátelství mezi kmeny, nedostatečné infrastruktury, rostoucího obchodu s drogami, nestability v Pákistánu, zejména v jeho příhraničních oblastech, v podmínkách slabé ekonomiky, velmi nízkých příjmů do státního rozpočtu a téměř středověkého vzdělávacího systému. Za takových výchozích podmínek bude obnova Afghánistánu trvat desetiletí. Při přípravě a plánování operace bylo rozhodnuto, že těžištěm úsilí koalice v boji proti povstalcům bude obyvatelstvo. Správnost tohoto rozhodnutí se v praxi potvrdila. Pokud lidé viděli hmatatelné důvody, kvůli kterým museli podstupovat riziko a podporovat ústřední vládu, ztrácel Tálibán podporu.

Literatura

Donahue, P., Fenzel, M. Combating a Modern Insurgency: Combined Task Force Devil in Afghanistan. In Military Review. March-April 2008, pp. 25-40.